Letmo z 9. saxofonového setkání ve Lhotce u Mělníka 2017

9. srpna způsobil v táborové základně Lhotka – lze-li Lhotku nazývati táborovou základnou – pravíme v táboře na Lhotce, způsobil povyk příjezd osobního automobilu, který vjel jedinou cestou příjezdovou tak rychle, že bylo se obávati, aby, až zatočí mezi chaty a sruby, při minimální odchylce od náležitého směru, nebyli vrženi řidič, spolujezdci i drahocenné nástroje do říčky Pšovky – lze-li Pšovku nazývati říčkou – pravíme do potoka Pšovky, poetického jménem i legendami, který tvoří na východě hranici tábora s pískovcovými skalisky. Z vozu vystoupili známí a zde již léta vyhlášení hudebníci, jimž na ramenou pohupovaly se pouzdra se saxofony sopránovými, altovými, tenorovými ba i pár barytonových. Hudební aparatura skýtala několik reprobeden, zesilovač a metry kabelových přípojek, též stojany nejen notové, ale též podpěry pro samotné saxofony. Štosy a stohy not, všechny vydané díly Jameyho Aebersolda, Leonarda Hala, Grega Fishmana, Boba Mintzera, Jerryho Bergonziho, Davida Liebmana, Jima Snidera, Rolfa Beckera, a mnoha dalších děl vynikajících saxofonových pedagogů, vykládalo se z krytého přívěsného vozíku pevně připojeného s automobilem. Spolujezdci – saxofonisté – několikráte zakleli, což nesvědčilo o andělské trpělivosti. Bylo však nutno smířiti se s tím, což by byli, třebas neradi, asi udělali, kdyby řidič a saxofonista v jazyce zpola českém, zpola slovenském, který ve skutečnosti nebyl tím ani oním, nebyl nabídl nešťastným spolucestujícím místo ve svém maličkém voze. Nabídka byla tak vhodná a jak se zdálo, byla učiněna tak dobrosrdečně, že saxofonisté neváhali přijmouti ji. Zavazadla a nástroje byly přeneseny do hlavního pracovního srubu – lze-li srub s podiem nazývati pracovním – pravíme do zamykatelného srubu se zvukotěsnými okny. „Ale co“ pronesl náhle jistý saxofonista „nebudu čekati, až můj nástroj bude zde v hromadě nalezen v pořádku, koupím si jiný.“ Hudební setkání toho odpoledne oficiálně začalo.

Po vzájemné výměně prvních poklon, lektor, jenž si stále nebyl jist, mluví-li srozumitelnou hudební terminologií a jenž se obával, aby saxofonisté, třeba ze vzdálenějších koutů Čech, neznali důkladně hudebního jazyka, vyhýbal se pečlivě každé otázce a přestával pouze na tom, aby bylo lze odpověděti pouhým ANO a NE. Výživným byl shledán již první saxofonový den a stejnými i dny ostatní. Saxofonisté nejedli ničeho od devíti hodin ráno, a ač jejich žaludky v nejnutnějším případě mohli závoditi co do skromnosti v jídle se žaludky velbloudími, právě že takový případ mohl by nastati, obezřelí saxofonisté si nedali ujíti příležitosti, kdykoli se jim naskytovala, aby je zásobili potravou. Hudební semináře byly tedy přetrhávány pouze časem nutně vyhrazeným na rychlý, avšak vydatný oběd či večeři.

Nyní, je-li čtenáři libo, aby přešel od celku k podrobnostem a od povšechnosti k jednotlivostem, lze se pohroužiti ke konkrétním probíraným progresím:

všechny materiály jsou v PDF zde: Lhotka 2O17

A tady přestávají študyje.

Volný nátisk a široký dech, Dušan Čech


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*