Rubriky
rady test zamyšlení

Test ligatur na tenor saxofon – 1.část

V současnosti lze v nabídkách prodejců hudebního příslušenství nalézt mnoho typů ligatur na saxofon. V nejhrubším dělení jde o ligatury pro čtyři typy hubic:

  • kovové, úzké
  • plastové či ebonitové úzké
  • plastové či ebonitové kónické, široké
  • kovové kónické, široké

    Zaměřil jsem se na některé tenorsaxofonové ligatury třetího, resp. čtvrtého typu. Mezi tyto typy patří například hubice značek:

  • Beechler
  • Brilhart
  • E.Rousseau
  • Freddie Gregory
  • Jody Jazz HR
  • Meyer
  • Otto Link
  • Pillinger (metal)
  • Pomarico
  • Selmer
  • Vandoren

    Pokud máte konkrétní otázky k funkčnosti jakékoli ligatury, můžete navštívit nejbližšího prodejce a všechny si vyzkoušet. Informace z venčí jistě pomohou. Dovolte mi ukázat, jak se ligatury jevily při testu mně. Vznikl tak několikadílný seriál testů a poznatků z porovnání a prvním dílem je tento úvodní článek.

    Má-li mít recenze výrobku co nejpřesnější výpovědní hodnotu, je nutno posuzovat ligatury v podmínkách s co nejmenším počtem proměnných. Proto budou posuzovány jedním hráčem, v jeden den na stejném místě, na stejný nástroj a se stejným plátkem na stejnou hubici.

Jaký máme set-up?

  • tenorsaxofon Buescher (1940s)
  • Rico reed – D´Addario – Select Jazz 2H
  • hubice Brilhart Tonalin 4 (vintage 1940 viz poznámku)

(pozn: hubice Brilhart a Beechler jsou si v jednom modelu podobné a oba modely mají typickou bílou barvu. Ale mnozí jsou tak zmateni, že je mezi sebou mylně zaměňují. Stává se to dokonce i profesionálům, kteří jsou s hubicemi v denním kontaktu, ale budiž jim omluvou, že názvy jsou si záměrně navzájem podobné. Hubice však dělí propast několika desetiletí. Takže: Brilhart vyráběl v minulém tisíciletí řadu Tonalin, zatímco v současnosti se ještě sem tam prodávají hubice Beechler Tonalex. Pamatujme si proto tyto ustálené dvojice:

  • Křemílek – Vochomůrka
  • Mach – Šebestová
  • Spejbl – Hurvínek
  • Brilhart – Tonalin
  • Beechler – Tonalex

    To jsou fakta, přes která nejede vlak.

Funkčnost pohodlí a efektivita

Podstatnou veličinou při jakémkoli testu hudebního příslušenství je způsob hry saxofonisty a jeho požadovaný zvukový ideál s ohledem na jasné až ostré výšky nebo naopak na ozev v spodním rejstříku se subtónem. Jak rozdílní jsou Stan Getz, Gexter Gordon a John Coltrane, Michael Brecker!

Aby recenze přinesla signifikantní výsledek, musí být provedena zevrubně a velice pečlivě zohlednit všechny aspekty, které s použitím ligatury hráče mohou potkat. Nezanedbatelným požadavkem pro testování je nezainteresovanost testera. Valná většina recenzí je provedena na objednávku konkrétní firmou, výrobcem, či prodejcem, kteří hráče materiálně motivují, či zásobují svými výrobky a podle toho pak test dopadne. Jak praví přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

V tomto případě jsme od podobně tendenční recenze na hony vzdáleni. Posudek je zcela nezávislý. V tomto seriálu opravdu zevrubných recenzí jen o to vytipovat opravdu praktickou, funkční ligaturu s co nejlepšími vlastnostmi pro hraní a případně upozornit bez obalu na temné stránky. Funkčnost – pohodlí – efektivita

Hodnotit budeme v první řadě výkon, tedy jaký zvuk s ligaturou dosáhneme, jak snadný je ozev a jak jistá je intonace. Jak je na tom uživatelské pohodlí? Proto také trochu nahlédneme na vlastnosti i pod úhlem technickým a mechanickým.

Pro přesnější popis v terminologii testu nebude od věci připomenout v tomto prvním díle pojmenování jednotlivých částí v anatomii plátku a hubice. (některé pojmy nemají v češtině ustálený ekvivalent)

V příštím díle skočíme rovnou po hlavě k testu samotných ligatur.

Volný nátisk a široký dech

Dušan Čech

Rubriky
rady zamyšlení

Na dýchání máme nos

V těchto dnech je cokoli ve spojení s dýcháním velmi aktuální. Se zajímavým konceptem dechových cvičení přišel v padesátých letech ukrajinský doktor, profesor Konstantin Pavlovič Butejko (1923–2003). O jeho metodě se před časem poměrně čile diskutovalo. O co jde? Měřeními u nemocných i u zdravých lidí se K. P. Butejko dopracoval k myšlence, že mnohé nemoci vznikají v důsledku zrychleného dýchání. Zjistil, že zásadní příčina, způsobující více než 150 nemocí a problémů, je chronická hyperventilace – předýchávání
Svou odvážnou teorii – čím je větší objem vdechnutého vzduchu, tím je zdravotní stav člověka horší – znovu a znovu ověřoval. Butejko dokázal, že chronické “předýchávání” vinou zrychleného dýchání snižuje množství hladiny CO2 v krvi a způsobuje, že mozek začne tolerovat nižší množství kysličníku uhličitého a přizpůsobuje se. Důsledkem tohoto chronického snížení CO2 a ze zrychleného dýchání se rozvíjí zmiňované nemoci: od astmatu, alergií, zánětu hrdla, přes kardiovaskulární potíže, cukrovku až k mentálním onemocněním. Doktor Butejko proto vyvinul v 80. letech metodu, který má za cíl navrácení našeho dýchání do normálních hodnot.

Co to znamená

Při dýchání ústy, které nekladou vzduchu odpor tak, jako malé nosní dírky, nabíráme do těla mnohem více vzduchu, než je potřeba. Zároveň s tím vydýcháváme i odpovídající větší množství CO2. Jakmile se oxidu uhličitého v krvi nakumuluje určitá daná koncentrace, zaktivuje specifickou funkci hemoglobinu (který transportuje v těle molekuly kyslíku) aby kyslík uvolnil do tkání. Jde o tak zvaný Bohrův efekt. Tento mechanismus tedy zajišťuje tkáním s vysokou metabolickou aktivitou přednostní dodávku kyslíku a zároveň umožňuje odstranění přebytečného kyselého protonu HCO3-.

(řečeno vědecky: Bohrův efekt popisuje závislost saturace hemoglobinu na změnách hodnot koncentrace CO2, pH a teploty v tkáních. Tkáně při práci produkují vyšší množství oxidu uhličitého, než v klidu. V krvi je CO2 přetvořen na hydrogenuhliči­tanový aniont a vodíkový kationt. Tím dochází k poklesu pH v tkáních k uvolnění kyslíku z vazby s Hemoglobinu. To je způsobeno tím, že kyslíku zbavený hemoglobin je silnější zásada než okysličený, a proto lépe přijímá vodík H+. HbO2 + H+ ⇌ O2 + HHb+ Karbonátdehydratáza v erytrocytech katalyzuje reakci: CO2 + H2O ⇌ H2CO3 ⇌ H+ + HCO3-. Vzniklý proton se váže na „méně kyselý“ „odkysličený“ Hemoglobin. Hydrogenuhliči­tanový anion uniká z erytrocytů.)

A zde je právě problém! Pokud si bezstarostně dýcháme ústy, „koupeme“ se sice v nadbytku vzduchu, ale tělo z něj nedokáže kyslík efektivně využít, protože v krvi chybí dostatečná koncentrace CO2, která by dala příkaz k uvolnění kyslíku a k vstřebávání CO2.

Tak k tomu dochází v případě astmatiků. Zdravý člověk při běžných činnostech průměrně nadechne 4–6 litrů vzduchu za minutu, zatímco astmatik do svých plic nabere až 10–15 litrů za minutu! Vzduchu má tedy až třikrát víc, než potřebuje, ale nedostává se mu přesto řádného okysličení. (zdroj: Patrick McKeown, Close Your Mouth, 2004) Je to podobné, jako kdybychom místo 3 hlavních jídel, které pečlivě klidně rozkoušeme, denně jedli 9 krát, avšak jídlo narychlo spolykali a po každé ho vzápětí vyzvrátili. Střeva by tak tuto stravu nedokázala využít a tělo by bylo stále, i přes zdánlivý obrovský přísun kalorií, minerálů a vitamínů, podvyživené a pocit hladu by byl jen větší. Tedy jakási „kyslíková bulimie“.

Do hry vstupuje – lepící páska?

Uvědomujete si, jak spíte? Dýcháte nosem, či pusou? Pokud chrápete a ráno máte „vyschlo v krku“, je dost pravděpodobné, že při spánku dýcháte právě ústy. Jak bylo vysvětleno, z hlediska okysličení – a pro dobrou regeneraci organizmu – to není optimální stav. Dochází k tomu, že se ráno budíme neodpočatí.

Tento zlozvyk se dá poměrně snadno obejít a odnaučit. V bdělém stavu si dechovou techniku vědomě pohlídáme. A ve spánku si prý lze na noc pomoci poměrně jednoduchým opatřením: zalepením pusy lékařskou páskou – Leukoplastí. Tělo je tak přinuceno znovu zprovoznit nos, který byl na dech od přírody navržen. Pokud by člověku bylo zalepení pusy nepříjemné, lze použít úzký proužek náplasti a zalepit jen jeden koutek, nebo zalepit jen střed úst a koutky nechat volné.

Zkušenosti a reakce mohou být různé: „V první chvíli se o mě pokoušela panika. Přišla klaustrofobie, dříve nepoznaná. Vědomě jsem se zklidnil a ulehl do postele. Chvilku jsem se sžíval s divným pocitem, ale tělo si rychle zvyklo. Ráno se překvapivě probírám o hodinu dřív, než mám nastavený budík, a cítím se příjemně odpočatě…“

Lékaři jen zřídka analyzují způsob, intenzitu dýchání, počet dechů za minutu nebo množství vdechnutého vzduchu za minutu. Přitom i tyto ukazatele mají své normální a chorobné hodnoty. Zdravé dýchání lze popsat jako mírné vlnění, které představuje 8 až 10 nadechnutí za minutu. Tato vdechnutí probíhají přes nos a to tak, že pohybovat se má nikoli hrudník, ale bránice. Zdravě dýchající člověk vdechne 4 – 6 litrů vzduchu za minutu.

(dle některých konvenčních lékařských názorů se astma popisuje jako zánětlivé onemocnění dýchacích cest a tudíž vyžaduje protizánětlivou léčbu. Používané antiastmatické léky zajišťují většině pacientů výbornou kvalitu života, i když nástup účinku léků nemusí být okamžitý. Někdy je nutné vystřídat několik druhů léků, dokud se onemocnění u pacienta stabilizuje a na minimum se zredukují denní i noční symptomy astmatu. Základem léčby je kvalitní protizánětlivá léčba, především v inhalační formě. Na správný způsob dýchání se dle tradiční medicíny nahlíží jako na velmi důležitý, ale rozhodně nenahrazuje systematickou léčbu antiastmatiky pod vedením odborného lékaře.)

Proč se lékaři nejdříve neptají, jak dýcháme, když to přímo ovlivňuje naši fyzickou realitu a děláme to průměrně 20 000 krát denně? Takový náhled nevyžaduje komentáře.

Kontrolní pauza MCP

Butejkova metoda však zdaleka není jen o Leukoplasti. Co potřebujeme znát, abychom mohli úspěšně aplikovat celou Butejkovou metodu? Otestujte si svoji hladinu CO2 za pomoci měření ranní kontrolní pauzy MCP (MCP – morning control pause). Toto praktické měření ukazuje souvislost mezi zádrží dechu a množstvím CO2 v krvi, čímž poukazuje na závažnost „předýchávání“.

Na změření ranní kontrolní pauzy potřebujete stopky, či hodinky se sekundovou ručičkou. Nejpřesnější hodnotu získáte ráno po probuzení.

  1. Jemně a potichu se nosem nadechněte a stejně tak jemně a neslyšně vydechněte.
  2. Zacpěte si dvěma prsty nos
  3. Stopujte, kolik sekund vydržíte se zatajeným dechem, než přijde první potřeba se znovu nadechnout
  4. Uvolněte nos a nadechněte se jím. Následný nádech by měl být opět klidný a tichý
  5. Pokud je váš dech trhaný a hlasitý, doprovázený bušením srdce, znamená to, že jste dech drželi moc dlouho a vaše MCP není platná

    DŮLEŽITÉ: dech před měřením MCP musí být jemný, zklidněný. Nezajímá nás maximální délka zádrže, kterou zvládnete, ale počet sekund, než přijde první nutkání se nadechnout. Je to číslo pohodlné zádrže po výdechu bez přemáhání se.

Hodnocení

• Kontrolní pauza (MCP) 60 sekund je podle doktora Butejka znamením perfektního zdraví. To odpovídá přibližně 6,5% koncentraci CO2 v plicních sklípcích • Od 40 do 60 sekund se můžete považovat za zdravé lidi bez astmatických projevů. • 20 – 40 sekund znamená, že většina astmatických symptomů je pryč, ale pokud přijde spouštěč, mohou se opět projevit. • Pod **10 sekund **naznačuje astma a z toho pramenící fyzické obtíže, jako zadýchávání, pískání, kašel, neklidný spánek atd. Koncentrace CO2 v těle je menší než 4 %.

Poté, co zjistíte délku vaší kontrolní pauzy MCP, můžete začít pracovat na tom, abyste své skóre vylepšili. Je třeba zlepšit způsob, jakým v průběhu dne a noci dýcháte a začleníte některá specializovaná dechová cvičení. Nejdůležitější je snížit množství vzduchu, který nadechujete v průběhu celého dne i noci. Z tohoto důvodu se Butejkova metoda stala synonymem pro dýchání nosem.

Zjednodušeně řečeno, nos je menší otvor, než ústa, takže bránice musí při nasávání vynaložit větší úsilí (až o více než 50 %), když se nadechujeme nosem a hlavně takový nádech trvá až 6× déle, než ústy, kam vzduch vletí téměř v mžiku. Zároveň v těle zadržíme více CO2, když nosem i vydechujeme, neboť plynulý výdech opět trvá delší dobu. A teď to nejdůležitější pro muzikanty: Stejně efektní je proto i prodlužovaný výdech ústy, vydechuje-li hráč do hubice saxofonu, klarinetu nebo do jiného dechového nástroje. A to je smysl tohoto článku.

Dýchat nosem je přirozené i při odpočinku. Nos dokáže vzduch čistit, filtruje ho, ohřívá a zvlhčuje. Na žádnou z těchto funkcí nejsou naše ústa absolutně vybavená. Patrick McKeown píše v knize Asthma Free Naturally: „..pokud dýcháme ústy, trvá 120 dní, než se plíce zbaví nečistot nadýchaných ústy, zatímco nos si s nimi poradí za 20 minut!“ Když si uvědomíme, kolik nečistot se dostává do vzduchu výfukovými plyny, kouřením, průmyslovými emisemi, vinou deodorantů, svíček, parfémů, dojde nám, jak důležité je pro zdravé a funkční tělo dýchání nosem!

(Pro astmatika je úžasné, když si uvědomí, že už nemá záchvaty nebo pokud by i záchvat přišel, ví, jak reagovat. Když se hlásí pocit dušení, třeba jen zadržovat dech. Právě tím kumuluje v plicích CO2 a vím z dýchání vytěžit vzduch. Butejkova metoda působí na pravou příčinu astmatu – na hyperventilaci.)

Pro některé lidi je dýchání nosem dost obtížné, protože prodýchali většinu svého života ústy. Naštěstí cvičení, se kterým Dr. Butejko přišel, umožňují návrat k dýchání nosem i k navýšení úrovně CO2. Cílem těchto cvičení je snížit objem i frekvenci dechu. Jinými slovy nás učí nadechovat se méně často, než jsme zvyklí.
V Butejkově metodě jsou dvě základní cvičení.

Meditativní praxe

Cílem je omezení dechu za pomoci relaxace. Tím se přeprogramuje rytmické centrum v mozku, abychom nadechovali méně vzduchu, i když se na to nebudeme soustředit!

Zádrž dechu při chůzi

Cílem je zvýšení hodnoty CO2 cvičením, a pak udržení této hladiny v zádrži. V průběhu času se díky kombinaci těchto dvou cvičení a změnou životního stylu navýší hodnota CO2, „zresetuje“ se mozek, zvýší se skóre MCP a zmírní se symptom chronických onemocnění.

Jak je to s bezpečností zalepování úst na noc?

Noční zalepování úst se stalo synonymem Butejkovy metody, ačkoli tato praxe v původní Butejko metodě nebyla. Na výhody dýchání nosem v noci přišel jeden z pacientů. Zalepování pusy na spaní lze povařovat za bezpečnou praxí pro většinu lidí. Měli by od něj ustoupit lidé pod vlivem drog, alkoholu či lidé, kteří jsou jakýmkoliv způsobem nezpůsobilí. Pro lidi trpící úzkostmi a panickým onemocněním může být zalepení úst náročné. Nezalepujte si pusu, pokud s tím nejste mentálně v souladu!
Uvádí se, že je zalepování naprosto bezpečné i pro děti nad šest let, protože si pásku mohou snadno samy sloupnout. Nicméně je potřeba, aby dítě bylo samo od sebe ochotné do toho jít a mělo z toho radost. Důležitá je zásada, že do zalepování pusy děti nikdy nenutíme. Není to cíl sám o sobě. Cílem je přirozené noční dýchání nosem. K tomu může velmi napomoci i úprava polohy, ve které dítě spává, společně s uvědomováním si správného dýchání přes den. (pozn.: existuje de facto jen velmi málo kontraindikací. Těhotné ženy musí být velmi obezřetné a neměly by se do metody pouštět bez odborného vedení. Také lidi s kardiovasku­lárními nemocemi, rakovinou a onemocněním plic by měli být opatrní. Jinak je Butejkova metoda vhodná pro všechny. Lidem s chronickými nemocemi je doporučena konzultace s školeným profesionálem)

Znamená to zalepovat si pusu po zbytek života?

Někteří praktici Butejkovy metody to doporučují. Zalepování pusy je ale pouze nástroj, který nám má pomoci dýchat nosem ve spánku. V průběhu času bychom měli být schopni takto dýchat bez pomůcek. Můžeme se sami sebe zeptat: “mám v puse ráno po probuzení sucho, nebo vlhko?” Tím poměrně spolehlivě poznáme, jestli jsme v noci dýchali nosem, nebo ne. Pokud totiž používáme k dýchání ústa, budeme mít sucho v krku a budeme mít po ránu potřebu se hned po probuzení napít.
Mnozí se uzdravili z astmatu, deprese, úzkostí, alergií, cévních chorob, revmatické artritidy a z mnoha dalších nemocí, jen díky jednoduchým změnám životního stylu zahrnujících mimo jiné i dýchání. (s přihlédnutím k cvičení, stravě, spánku, kontaktu s přírodou) Tím, že se pustíme do Butejkovy metody, navracíme naše tělo k jeho přirozenosti.

Maličkost s obrovským dopadem na zdraví!

Drobná změna ve vaší každodennosti, která navíc nic nestojí, vám může pomoci překonat či zmírnit: • únavu • ranní malátnost • spánkovou apnoe • astma • alergie • vysoký krevní tlak • hyperaktivitu • sníženou výkonnost • zamlžené myšlení • poruchy koncentrace • záněty dýchacích cest • chrápání

„ Dnešní člověk potřebuje méně jíst, méně dýchat, méně spát a více se potit při fyzické práci, protože to je pro něj prospěšné.“

citace doktora Konstantina Butejka

Na závěr důležitá souvislost, která je na dýchání nosem versus pusou nejvíc fascinující. Když dýcháme nosem, aktivujeme parasympatický nervový systém, který je zodpovědný za odpočinek, regeneraci a trávení. Zatímco nadechování pusou je spojené se sympatickým nervovým systémem, který je naopak navržený pro akci, útok, útěk. Takže už jen tím, že vědomě rozvíjíme dýchání nosem, měníme i naše neurologické nastavení.

Hluboký a klidný dech nosem a do břicha pomůže snížit nervozitu, zvládne zastavit paniku, když se s ním začne včas. Díky tomu stáváme se klidnějšími a vyrovnanějšími.

Dech má na naše tělo i psychickou pohodu a zdraví významnější vliv, než jídlo.

Kolik bdělé pozornosti věnujete dechu?

Volný nátisk a široký dech, Dušan Čech

Rubriky
harmonizace hudební teorie improvizace interpretace rady semináře workshop

Letmo z 11. srazu v Českých Budějovicích

Gymnázium J. N. Neumanna stalo se ten květnový víkend epicentrem jazzových improvizací. Přítomni byli hráči na altsaxofony, tenory a barytonsaxofon. Seminář otevřel rozbor fundamentálních prvků souvisejících s hrou na saxofon. Ty stále a stále znovu zůstávají žhavým želízkem v ohni nejen začínajících, ale možná více těch pokročilých saxofonistů. Přemýšlení o osobním tónu, o intonaci, o pocitu při hře a o práci dechu, o úloze hrtanu a oblasti krku vůbec, zdají se být záležitostmi banálními, ale jejich uchopení může mnohé hráče vyvést z bludného kruhu intonační a tónové nejistoty. Diskuze se stáčela kolem alikvótních tónů, kolem smysluplnosti a významu vydržovaných tónů. Zájem se rozvinul u tématu "pozice nástroje při hře“ nebo u různého pohledu na saxofonový nátisk. Pochopení těchto základních prvků je předpokladem k přirozenému a volnému postupu, při němž saxofonista nepocítí brzy svůj limit v osobním růstu. Neodmyslitelným tématem je spojená soustava nátisk a dech. Správné pochopení brániční opory, s ohledem na čistý zdravý tón má zásadní vliv na jistou intonaci spíše než značka hubice a plátků.
Nesmírně přínosná byla metoda k určení správného ladění saxofonu zcela bez ladičky, v závislosti na pevnosti resp. volnosti nátisku a tím k určení ideální polohy hubice na esu nástroje.
Ústředním plánem byla improvizace v základní bluesové harmonické struktuře. Probrány byly nejrůznější přistupy k tvorbě linky horizontálního i vertikálního vedení. Způsob stanovení možných použitelných pentatonik či hexatonik a rytmizace jejich tónů je nevyčerpatelným zdrojem pro předlouhou plejádu sól.
Padly tipy na použití dalších modálních stupnic, z nichž zejména dorian a mixolydian jsou těmi základními, až po pokročilejší přehodnocení harmonických funkcí a realizaci modálních záměn vycházejících z modů Jazz minor a Harmonic minor. Zpestřením byly perfektně znějící soulové stupnice, což jsou permutace bluesových molových stupnic s výskytem chromatismů. Jejich použití ve funku, soulu a popu je klíčové, tvoří typický znak a sound daných stylů.

V neděli, jež byla od brzkého rána vhodně nazvána „deštnou“, byly nastíněny způsoby nazírání na častý akordový postup typický pro mnohé jazzové standardy, zejména z kategorie Rhythm Changes.

Pochopení harmonického kontextu, rozkódování jednotlivých funkcí a jejich společných znaků, zjednodušení harmonického zápisu, stanovení hypotetických substitucí, vypsání možných škál a modů, to vše spolu s výběrem improvizační techniky vyústilo následně k vytvoření nejen teoreticky správného, ale hlavně osobitého, zajímavého sóla. Neméně podstatnou složkou pro svobodnou improvizaci je zohlednění toho, jak zacházet s jednotlivými tóny (a to i jen s několika) co do frázování, členění, polyrytmů a spojování do riffů a intervalů, volbou artikulace, uplatnění akcentů, a to vše s důrazem na timing a neustálého akceptování groovu. Důraz byl kladen na vizuální představu lineárního vedení a pohybu všech čtyř hlasů v souladu s přísným spojováním akordů. Je to důležité pro stanovení společných tónů tvořících základní kostru.

Výtah z materiálů pro účastníky workshopu zde:
I VI7 IIm7 V7 metody improvizace

A samozřejmě aktuálně zveme na nejbližší hudební akci, velmi intenzivní, každoroční 11. saxofonové setkání ve Lhotce u Mělníka

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie rady

Ladění „LOW PITCH“ a „HIGH PITCH“ aneb: z bláta do louže

Na zahraničních i domácích aukčních stránkách a bazarech se stále častěji objevují vintage saxofony s označením systému ladění. Mnozí saxofonisté si před koupí nástroje často kladou otázky ohledně označení HIGH PITCH a LOW PITCH. Proto ve snaze o podrobný průzkum snad následující úvahy přispějí částečným vysvětlením k lepší orientaci k tomuto tématu.

O čem je řeč?

Hovoříme o normách v soustavě ladění a o velmi nepatrné informaci, kterou lze objevit na zadní straně nástroje v oblasti podpěry pro pravý palec, nebo na ozvučníku saxofonu. Konkrétně jde o sdělení HIGH PITCH nebo LOW PITCH. Většina výrobců označuje své HIGH PITCH saxofony obvykle v blízkosti sériového čísla, nebo na ozvučníku, používá se označení „High Pitch“, „HP“ nebo jen „H“. Saxofony v nízké soustavě ladění byly označovány „Low Pitch“, „LP“, „L“, ale též „880“ nebo „440“.

Jde jednoduše řečeno o dva rozdílné intonační standardy, starší a moderní. Předně, v žádném případě to nesouvisí s pojmy Pythagorejské a Temperované ladění, jak je často mylně tvrzeno. To označení znamená, že vlastníte-li C tenorsaxofon s označením LOW PITCH, a hrajte na něj tón a1, po změření ladičkou ideálně naměříte (pokud se Vám podaří tón dokonale ustálit a vyladit) údaj 440 Hz (hertzů) – respektive 880 Hz, v závislosti na oktávě, v níž hrajete tón a. To předurčuje, že všechny zbývající tóny, které zahrajete na saxofonu, by měly být nějakým zlomkem nebo násobkem v poměru k této frekvenci – pokud jste stále dokonale technicky vyladěni (hubice, plátek a samotná technika hry, jak známo, mohou značně měnit ladění v závislosti na poloze).

Avšak na saxofonu s nápisem HIGH PITCH budete hrát tón a1 naměříte 457 Hz ( jiné prameny uvádí a1 = 452 Hz) a všechny ostatní tóny zahrané na saxofonu jsou zlomkem nebo násobkem této frekvence dle poměru daného intervalu.

Proč je tento rozdíl důvodem k rozsáhlým diskuzím?

Začněme trochu zeširoka laděním jako takovým. V údajích kdo kdy zavedl a používal jaké hodnoty frekvence pro konkrétní tón, v tomto případě tón „a1“ je neskutečný zmatek. Jde v prvé řadě o stanovení nějakého pevného opěrného a výchozího bodu, od něhož je pak možné odvozovat harmonický kontext. Jeden Hertz je uměle stanovená jednotka, která odpovídá jednomu kmitu za vteřinu. Ale s těmi notorickými a zaběhlými jednotkymi je to ošemetné. Jako když se kdysi „metr“ určil podle jisté konkrétní tyče, uložené v muzeu a všichni jej od vyhlášení považují za jednotku. Metr byl původně definován jako jedna deseti milióntina části zemského kvadrantu. Po zjištění, že délka metru neodpovídá vlastní definici, nastalo zděšení. Definice byla opuštěna a nahrazena roku 1889 novou, která umožnila přesnou reprodukci prototypu metru uloženého právě v archívu Mezinárodního úřadu pro váhy a míry v Sévres. Většina lidí zná ještě starou definici „metr je délka platino-iridiové tyče…“. Tato tyč ve tvaru písmena H na sobě nesla dva vrypy a odvozovaly se od ní všechna měřidla na světě. Roku 1960 byla schválena přesnější fyzikální definice: „metr je délka, rovnající se 1 650 763,73 n­ásobku vlnové délky záření šířícího se ve vakuu, které přísluší přechodu mezi energetickými hladinami 2p10 a 5d5 atomu kryptonu 86“. Pozdější definice z roku 1983, která je platná do dnešní doby, souvisí s rychlostí světla. Takže náš nejaktuálnější 1 metr je „..délka dráhy světla ve vakuu během časového intervalu 1/299 792 458 sekundy.“

Definice Hertzu vypadá sruzumitelně, ale jen do okamžiku, než zapátráme, co to je ona vteřina. Původně byla – stejně jako metr – odvozována od doby rotace Země kolem osy (což je značně nestálá konstanta), poté byla vteřina stanovena jako časový interval vymezený 9 192 631 770 kmity elektromagnetického záření, jež vzniká v atomu základního izotopu cesia 133 při změně jeho energetického stavu mezi hladinami F(3,0) a F(4,0) v nulovém magnetickém poli. Jakmile se podaří tuto definici pochopit, tak ji klidně zapomeňme. Ono ladné číslo 440 Hz je prostě relativní, je výsledkem konvenční dohody. Stačí, aby se fyzici dohodli na poněkud jiné, třeba přesnější délce vteřiny, a zázračné frekvence by měly úplně jiné číselné vyjádření a pracně sestavené rovnice a poměry by se rozezvučely v chaosu.

Je tedy řeč o kalibraci jednotky, která se při dodržení konstant nastavuje podle komorního a1, nazývaného též frekvenční normál. Toto komorní a1 je v současnosti podle standardu ISO 16 od roku 1955 stanoveno na frekvenci a1 = 440 Hz. Ačkoli tuto frekvenci navrhovali někteří teoretikové již v roce 1834 (!), dříve se používalo ladění a1 = 435 Hz, už od roku 1859, kdy Francouzi navrhli pro ladění standard a1 = 435 Hz. Tento standard byl mezinárodně přijat v roce 1887 a je ve většině případů používán u mnoha původních nástrojů Adolfa Saxe.

Časový diagram ladičky 440 Hz – absolutní výška tónu

Během dlouhého období 17. až 20. století se používaly různé standardy v neuvěřitelném rozmezí frekvencí a1 = 309 Hza1 = 570,7 Hz, jak ukazuje podrobná časová i frekvenční tabulka níže. V historii jsou známy minimálně dva případy, kdy bylo komorní a1 postupně zvýšeno natolik, že bylo potřeba všeobecné nápravy. Na počátku 17. století napsal Michael Praetorius ve svém encyklopedickém Syntagma musicum, že výška ladění je tak vysoko, až zpěváci trpí vážně namoženými hlasivkami a loutnisté a gambisté si stěžují na praskající struny. Standardní hlasový rozsah z doby, kterou Praetorius popisuje, ukazuje, že tehdejší komorní tón – alespoň v té části Německa kde žil – byl minimálně o malou tercii vyšší než dnes.

Ale normou se v proudu času stávaly i jiné hodnoty

V současnosti používají různé orchestry různá ladění a uplatňuje se koncertní standard dokonce ještě nepatrně vyšší, než 440 Hz.

  • newyorská filharmonie ladí na a1 = 442 Hz
  • Bostonský symfonický orchestr ladí na a1 = 441 Hz
  • evropské orchestry Dánsku, Francii, Itálii, Maďarsku, Norsku a Švýcarsku ladí též na a1 = 442 Hz a tento standard byl logicky ihned implementován na všech novodobých profesionálních saxofonech
  • orchestry v Německu a Rakousku, Rusku, Švédsku a Španělsku ladí na a1 = 443 Hz, namísto dřívější a1 = 445 Hz.
  • moderní ansámbly, které se věnují barokní hudbě, se dohodli na a1 = 415 Hz jakožto nejbližší zaokrouhlené hodnotě hodnoty a1 = 415,3 Hz
  • Orchestry na Kubě obvykle ladí a1 = 436 Hz z prozaického důvodu, kvůli strunným nástrojům, aby se zmírnilo opotřebení drahocenných, na Kubě nedostatkových strun.

    Tolik suchá, zmatená teorie v každodenní praxi. Nyní zpět k saxofonům: Když byl v roce 1843 saxofon vynalezen, neexistovala žádná předepsaná standardní norma pro ladění. Pouze zmatek. Po roce 1887 si nemnoho evropských výrobců oblíbilo saxofony s rozsahem od nízkého Bb až po altissimo E, jakožto svou úvodní sérii a následnou linii výroby. Tyto saxofony byly do určité míry založeny na patentu Adolfa Saxe, jehož platnost později vypršela, a mnoho z nich mělo vysoké ladění HIGH PITCH.

Jenže v polovině 19. století vzrůstala popularita souborů a kapel. Výsledkem bylo, že od počátku 20. století až do roku 1920 byli výrobci amerických saxofonů konfrontováni s dilematem vyhovět nejméně dvěma různým standardům ladění, které byly označeny jako „HIGH PITCH“ (a1 = 452, resp. 457 Hz) a "LOW PITCH“ (a1 = 439, resp. 440 Hz). Nebyl to zřejmě příliš velký problém pro tehdejší kapely. Hráč měl buďto v ideálním případě saxofon, který se laděním hodil do souboru, se kterým hrál a nebo (zřejmě se tak dělo častěji, pokud by rozdíl soustav ladění nebyla příliš intenzivní) – musel hráč provádět úpravy nátisku, hledat varianty prstokladů a též laborovat s nastavením polohy hubice.

Protože toto číslo a1 = 439 Hz bylo vytvořeno matematicky, zdálo se, že hodnota a1 = 440 Hz bude jednodušší v zaokrouhlené hodnotě. I stala se frekvence a1 = 440 Hz de facto novým neoficiálním standardem. A v roce 1939 se toto a1 stalo standardem oficiálním. Jeho předností je, že kmitočty tónů „C“ jsou ve všech oktávách, až na subkontra C2 s frekvencí 16,5 Hz, vyjádřeny celými čísly (16,5, 33, 66, 132, 264, 528, 1056…)

V současné době nabízejí nástrojařské firmy žesťové i dřevěné dechové nástroje ve dvojím ladění: nízkém a1 = 440 Hz a vysokém a1 = 460,85 Hz.

Mezinárodní ladění

jsou to všechny druhy ladění (pythagorejské, přirozené, temperované) které vycházejí z frekvenčního normálu a1 = 440 Hz.

(Fyzikální ladění je ladění, u něhož se za frekvenční normál nevolí tón komorní „a1“ (440 Hz), ale tón překvapivě subkontra C2 s kmitočtem 16 Hz. Tón a1 je potom tónem odvozeným snadným výpočtem z tohoto základního tónu C1 a jeho kmitočet je a1=430,54 Hz. Fyzikální ladění je ladění temperované, hodnoty intervalu se měří buď v temperovaných půltónech, nebo v centech. Výhodou fyzikálního ladění je, že absolutní výšky tónu „c“ lze ve všech jeho oktávách vyjádřit jako celistvé mocniny čísla 2. Používá se rozsah od frekvence subkontra C2 = 16 Hz až frekvence c5 = 4096 Hz. Fyzikálního ladění se ale výhradně používá při akustických měřeních, protože při nich je velmi výhodné počítat s logaritmy intervalů, což toto ladění podstatně zjednodušuje.)

Ještě několik faktů ohledně současného standardu, jenž byl implementován na všech novodobých profesionálních saxofonech:

Rozdíl mezi a1 = 440 Hz a nejmodernějším standardem a1 = 442 Hz je prakticky běžným uchem nerozeznatelný. Když hrají takto nepatrně rozdílně laděné nástroje dohromady, v podstatě to trochu zní, jako by hráli velmi volné tremolo (2 kmity za sekundu). Fyzika souznění dvou nestejných frekvencí do rozdílu 20 Hz popisuje a definuje. Absolutní výšky tónů hudebního intervalu 440 Hz a 442 Hz jsou si tak blízké, že v podstatě ladí a nejsou uchu nepříjemné. Pouze při jejich souznění vznikají slyšitelné rázy, tzv. zázněje 2× za sekundu. (příklad 1. ukazuje souzvuk dvou frekvencí 440 Hz a 442 Hz) příklad 1

Hertz sem, Hertz tam, řeknete si, ale porovnejme nyní souzvuk té původní hodnoty a1 = 439 Hz jakožto matematicky odvozený standard u Royal Philharmonic Society v Británii s frekvencí a1 = 442 Hz (příklad 2.) příklad 2

Zázněje jsou slyšitelné naprosto přesně 3× za sekundu a to už jako tremolo zní, že? Rozdíl jediného Hertzu!!

Málokterý smrtelník ale zahraje na saxofon dlouhý referenční tón a1 = 440 Hz, tedy tón absolutně bez záchvěvu. Navíc jde i o to, že saxofonový zvuk – jak známo z akustiky – je složen z více různých frekvencí v určitých poměrech, nazývaných alikvóty, nebo vyšší harmonické. Ty ovlivňují témbr. A pokud hráči svými tóny jemně vibrují, nepatrný rozdíl se ztratí. Napadlo Vás, proč staré Traditional a Ragtime swingové orchestry, různí Saxophone Syncopators a Hot Jazz kapely kolem roku 1900 či později, tak sveřepě třepali s tónem? (poslechněte si například Six Brown Brothers
nebo Columbia Saxophone Sextette, The Missouri Entertainers, Joe Thomas Saxotette, Hollis Saxophone Quintet

To vše po shrnutí v podstatě znamená, že nástroje s HIGH PITCH 457 a LOW PITCH 439 spolu vzájemně nemohli hrát, jelikož si frekvence vůbec blízké nebyly. a1 = 440 Hz ve srovnání s a1 = 457 Hz je skoro čtvrt tónu rozdíl (17 Hertz) a to je prakticky nemožné kompenzovat na nástroji, který má po své délce tónové otvory a navíc disponuje kuželovitým vrtáním, které také přináší problémy, protože se průměr zvětšuje v závislosti na klesající tóny. (příklad 3. ukazuje souzvuk dvou frekvencí 440 Hz a 457 Hz) příklad 3

(poznámka: tón a1 má kmitočet 440 Hertz a o půltónu vyšší tón Bb má kmitočet 466 Hertz. Každý cent představuje 26 Hertz a každý Hertz vyjde na 3,85 centů. Nástroj s HIGH PITCH má a1 = 457 Hz a je o 17 Hz vyšší – ostřejší, což představuje asi 65 centů.)

Praktický dopad při hře na saxofon

Jaký je rozdíl mezi saxofonem LOW PITCH Buescher True Tone a LOW PITCH 1921 alt saxofonem Conn New Wonder Series I? Conn má větší vrtání a je také o něco kratší. Tónové otvory jsou také poněkud odlišné v porovnání velikosti a umístěním na nástroji. Tento kompromis mezi větším vrtáním, celkově menším rozměrem a umístěním tónových otvorů znamená, že můžete hrát i na saxofon Conn prakticky stejně dobře a intonačně čistě, jako na Buescher při použití stejné hubice. Takže zde rozměr není důvodem jiného ladění. Přesto nemůžete vzít klapku spodního Bb ze saxofonu 1925 Conn New Wonder a našroubovat ji na saxofon 1925 Buescher True Tone a očekávat, že bude bezvadně pasovat.

Uveďme nyní složitější příklad s propočty u různého ladění: Řekněme, že máme LOW PITCH alt saxofon a že vzdálenost mezi horním koncem krku a středem otvoru tónu A je 1,5 palce, což je zhruba 38 mm, a že vzdálenost mezi horním koncem krku a středem tónu g# je 1,75 palce, což je 44mm. Nyní porovnáme HIGH PITCH alto saxofon: vzdálenost mezi horním koncem krku a středem otvoru tónu a1 je 1,4 palce, což je 35,5mm a vzdálenost mezi horním koncem krku a středem tónu g# je 1,65 palce, neboli téměř 42mm. Čísla ukazují, že frekvence a tím i rozteče jsou zcela mimo.

Pokud bychom měli nástroj s válcovou menzurou, nebo válcové vrtání píšťaly bez ventilů a otvorů, například trubku polnici, a chtěli bychom přejít z HIGH PITCH na LOW PITCH, použijeme jednoduchý „přepínač“: přidali bychom trochu na délce, nebo např. u trubky s ventily přidali, nebo zaměnili pár trubiček a všechno by bylo vyřešeno. Proč je problém u saxofonu? Musíte vše změnit PROPORCiONÁLNĚ na menší, aby bylo možné hrát intonačně správně na saxofon ve HIGH PITCH ladění. A někteří o této strastiplné cestě zauvažovali, jak ukážou příběhy níže.

Mýtus delšího esa

Někteří lidé vyslovili myšlenku, že lze dělat totéž se saxofonem jako s trubkou, jednoduše přidat na délce sloupce – tedy například nasadit dlouhé eso na svůj CONN HIGH PITCH saxofon a v mžiku máte LOW PITCH saxofon. Jde o metodu à la Erick Brand. Jak nápadité! Ale kutilové pak říkají: „Hej, k sakru! Musím používat "falešné hmaty“ a chromatické a speciální mikrotonální prstoklady, kterých je spousta, abych získal všechny tóny v ideální intonaci. Ale jenom někde, to je záhada! U některých tónů zas musím opravdu hodně změnit svůj nátisk, aby zněly v intonaci. Přitom mám skvělou drahou hubici, která vždy ladila." No, není to tak jednoduché, objednat si na webu delší eso. Jak bylo řečeno: Musíte vše změnit PROPORCiONÁLNĚ na menší, aby bylo možné hrát intonačně správně na saxofon ve HIGH PITCH ladění. Nasazením dlouhého esa stvoříte delší saxofon, spodky budou v pořádku. Ale postupným otvíráním klapek nahoru a zkracováním vzduchového sloupce budou tóny nižší a nižší. Střední „cis“ bude nepoužitelné. To je ten horší způsob k vyřešení zapeklitého problému. Tak co použít druhý způsob? Naopak doladíte vyšší polohu maximálním zaražením hubice, ale postupným zavíráním klapek dolů a prodlužováním vzduchového sloupce spodky zas budou ostré a nad tónem. Ale to, jak si ukážeme, je ještě ta lepší varianta, jak se přesunout z bláta alespoň do louže.

Je nutno podotknout, že žádný saxofon, bez ohledu na soustavu ladění, nebude jako takový zcela přesně ladit v celém rozsahu, pokud mu zajistíme nic, než pouhý přívod tlačeného vzduchu. Práce rtů a hrtanu v reakci na hubici s vhodným plátkem ovlivňuje velmi slyšitelně ladění saxofonu v rozmezí až malé tercie. A saxofonisté vědí, že je snazší ovlivnit tón směrem dolů do podladění, než tlakem čelisti a kousáním plátku docílit doladění nahoru. A zde je důležitá poloha hubice na esu, respektive míra jejího nastrčení. Pokud zahlédnete saxofonistu, který má hubici nastrčenou na několika milimetrech korku na esu, máte jistotu, že experimentuje s krátkým esem, nebo má eso standartní, ale má nejspíše dlouhodobě nemoc zvanou SAXOFONOVÝ TETANUS. A aby se takovému „nátiskovému kulturistovi“ vůbec saxofon ozval, používá plátky No. 4 a více. Takové plátky mu nezapříčiní stav, kdy „uzavřou“ hubici na špičce a také jsou takto tuhé plátky při tomto patologickém způsobu hry odolnější proti vlomení a zborcení dovnitř komory hubice.

Vraťme se k roztečím saxofonu

Když zahrajeme tón a1, odkud se ozývá zvuk? Vychází již skrze g# otvor a pak dalšími otvory pod klapkou „a“. To je mimochodem důvod, proč kvalitní saxofonové mikrofony snímají dvěma „hlavami“. Jedna je umístěna uprostřed těla nástroje a druhá je nasměrována na korpus.

A odkud vychází zvuk uzavřené trubky, na způsob polnice, nebo pozounu? Všechny vychází vesměs z korpusu. Takže celková délka nástroje tak, jak je navržen a přesně vyroben, ovlivňuje ladění.

Řekněme například, že hrajete na svůj saxofon tón „a“ a jste nízko. Jedna věc, kterou můžete udělat, je stisknout i g# klapku (čili zkusit otevřít jeden nebo více tónových otvorů). To může pomoci, jedné se o jeden z objevených mikrotonálních hmatů. A pokud je tón ostrý, tedy nad laděním? Zkusíte stisknout klapku f nebo fis (resp. zavřít některé níže položené otvory pod klapkou F a poslat zvuk jakoby do delší, uzavřenější trubice). To je tedy jeden příklad, jak by se dalo na HIGH PITCH saxofon hrát čistě. Někteří majitelé HIGH PITCH saxofonů dokonce nechávají umisťovat redukce kolem vnitřku tónových otvorů, například jakési korkové půlměsíce, aby se tóny, které jsou vytrvale vyšší, doladili směrem dolů. Ovšem je to druhá nejhorší noční můra saxofonového nástrojaře, že jej někdo požádá o tuto službu v očekávání, že to spraví ladění saxofonu HIGH PITCH. Je to dosti hazardní hra. Buďto získáte přeladěný saxofon, při nezdaru naopak vlastníte pouhou 3D dekoraci na stěnu. Každopádně je to velmi dlouhý a složitý způsob.

Platí, jak bylo uvedeno: delší eso na saxofonu s HIGH PITCH ladění absolutně nevytvoří saxofon LOW PITCH. Možná bude nástroj schopen hrát blíže správné intonaci, ale nikdy nebude přesně vyladěn bez námahy a nutnosti další korekce. Ovšem objevují se i jiní koumáci a experimentátoři s laděními: HIGH PITCH saxofon má skoro půltónový rozdíl ve srovnání s LOW PITCH, proto zazní-li na vyladěném klavíru a1 = 440 Hz, pak jde o hmat „h1“ na tenoru a „fis“ na altku, v případě LOW PITCH. V takovém případě ale HIGH PITCH saxofony vůbec neladí. HIGH PITCH a = 457 Hz. To je nárůst zhruba o 4%, zatímco půltón je téměř přesně 6%, takže HIGH PITCH je o něco více než o čtvrtinu tónu ostřejší. Ale nyní ta metoda: pokud hráč údajně zarazí hubici co nejdále a zahraje na tenora hmat „c“ respektive „g“ na altku, získá uspokojivější výsledek. A pokud je saxofonista zkušený transportér, (ovládá brilantně transpozici) má vyhráno. Varianta jedné takové argumentace z hudebního fóra je: „Používám-li úzké vrtání hubice s krátkou stopkou a zatlačím ji po celé délce na svém HIGH PITCH Eb alt saxofonu, mohu hrát jakoby v ladění E alto sax. Musím použít "falešné hmaty – švidl grify“ a chromatický prstoklad, abych získal správně ladící noty. U některých tónů ale přesto musím opravdu pozměnit svůj nátisk, aby tóny zněly čistě."

To je úsměvné. Není to úsměvné? Problém totiž tkví v míře konicity – nebo chcete-li kóničnosti sloupce v poměru k velikosti tónových otvorů a pochopitelně i s ohledem na jejich umístění na trubici nástroje. Kónus, znamená kužel, a tedy nejde o měřítko kvality nástrojů CONN (pozn: Koničnost je fyzikální veličina, podobně jako křivost, oválnost, nebo excentričnost. Jde o poměr průměru trubice na jejím ústí vůči průměru otvoru na jejím konci v závislosti na délce sloupce. Saxofony nemají vnitřní vrtání ve tvaru válce, ale zužují se směrem k vrcholu. Koničnost je zapsána jako kvocient rozdílu mezi maximálním a nejmenším průměrem. Podobně jako saxofony, má konické vrtání např. dřevěné tárogató)

Tento problém nevyřeší ani kratší eso, ani zaražená hubice, což je mimochodem tentýž přístup k řešení, jen v malém. Délka kužele by musela být o 6% delší – ale v celé délce!! Nikoli na začátku, ještě před tónovými otvory. Pro ilustraci tohoto způsobu viz příběh Jana Lundberga (ten založil, řídil a provedl výzkum v unikátním projektu týkající se vývoje akustických vlastností saxofonů (2002–2005), spolupracuje se společností vyrábějící saxofony Julius Keilwerth) Lundberg znatelně přeměnil nový Bassax Bb který hrál mimo intonaci. Rozšířil samotnou rouru a vytvořil nový krk. Takže vedle metody prodloužení sloupce, je rozšíření trubice jedním ze způsobů jak se pokusit na problém zaútočit. Ludbergův Bb bassaxofon se stal spíše A bassaxofonem.

Další alternativou je vložení speciálního zkoseného přípravku do trubice nástroje. Podle Ericka Branda, který se věnuje repasování a opravám nástrojů: "…dřevěné nástroje mají dlouhý, tenký sloupec vzduchu. Nejnižší nota se přehraje se zavřenými všemi tónovými otvory, když je sloupec nejdelší. Účinná délka se mění otevřením a zavřením otvorů pro prsty nebo klapkami s dírkou kdekoli z boku. Všechny uzavřené otvory dávají nejnižší notu, funfamentál a postupným otvíráním od spodního konce nahoru poskytují chromatickou škálu. Vzdálenosti mezi otvory jsou proporcionální k délce vzduchového sloupce. Tyto poměry se zásadně liší mezi LOW PITCH a HIGH PITCH nástroji. Z tohoto důvodu může hudebník hrající na HIGH PITCH nástroji vyladit jen jednu notu s jinými hráči, kteří hrají LOW PITCH nástroje, ale při hraní ostatních not bude mimo ladění zbytku skupiny. V každém případě, vzdálenosti mezi otvory nelze měnit. Neexistuje žádný uspokojivý způsob, jak se smršťovat nebo natahovat nástroj vyrobený ze dřeva nebo kovu. Uvažujme takto: jde o změnu proporcí v poměru mezi délkou a průměrem, tedy vytvoření užšího vrtání, nebo větší délky. Každý tónový otvor by musel být ideálně přesunut v specifické poměrné vzdálenosti, ale pravděpodobně by už bylo možné hrát relativně bez potíží, kdyby se provedly změny jen u tři nebo čtyř otvorů. Přemístění tónových otvorů je nesmírně obtížné, a je to spousta práce s řezáním, pájením tenkých úzkých pásků, výplní a vymezujících kroužků, pochopitelně kónických, aby se prodloužilo tělo. Každý nástrojař takového zákazníka, koketujícího s touto myšlenkou, vyhodí na ulici, nehledě na to, že i kdyby se do toho nějaký nadšený nástrojař pustil jako do výzvy, taková úprava by vyšla na víc peněz, než nový. A trvalo by to bezpochyby nekonečně dlouho. Je to zkrátka pošetilý nápad a to i v případě, že by byl saxofon z toho nejideálnějšího kovu, který se kdy v historii používal k výrobě plechu na saxofony, a tudíž by si to mohl zasloužit.

V každém případě hypotetické přemisťování otvorů znamená změnit i umístění sloupků a misek a to je mnohem složitější, než vyrobit nový saxofon a modifikovat osazení podle nových rozměrů. Tyto úpravy se například prováděly u velmi ceněných fléten Louis Lot do ladění a1 = 440 Hz. Též lze takto přelaďovat dřevěné nástroje, kde je to o poznání jednodušší, pomocí propilování otvorů, nebo jejich vymazáním a částečným zaslepením."

Přemisťování tónových otvorů jest opravdová, strašná a ze všech nočních můr nejhorší noční můra nástrojaře a opraváře saxofonů. (pozn.: připomíná to nadšence, kteří si koupí Peugeota 106, kam namontují motor z 306tky, pak ale i brzdy z 306tky, následně rozšíří disky a obují širší a větší pneumatiky, tím pádem nasadí tlumiče a pérování z 306tky, a musí rozšířit i blatníky, načež zjistí že pětidveřová karoserie 306tky je lepší, než jejich třídveřová, tak vyříznou sloupky, navaří nové dveře, a střešní okno u 306tky je také cool, takže zase autogen, okýnka s manuálním ovládáním jsou nuda, tak předělají na elektro, a následuje lak z původní tmavě zelené na stříbrnou metalízu…ale ouha Peugeot 306 to ne a není, a těch peněz co to stálo, o času za ta léta nemluvě…že si Pat a Mat radši nekoupili rovnou 306tku) Pointa je – nedělejte si život složitější.

Zpět k teoretickému přeladění saxofonu: Změna délky? Saxofon není z gumy, aby se natáhl, zbývá tedy změnit proporci průměru, abychom pozměnili jednu důležitou a nezanedbatelnou akustickou veličinu a tou je změna vnitřního OBJEMU vzduchového sloupce. A to je to další řešení. Stejná délka i průměr, ale vložená překážka. Umístěním speciální tyčky nebo kabelu dovnitř nástroje dosáhneme požadovaného výsledku, pokud však obětujeme kvalitu tónu, která je v tomto případě velmi patrná. Tato metoda funguje, některé prameny ji zmiňují u klarinetů, ale jako ideální se zrovna nedoporučuje. Nic takového, jako zasouvací přípravek, se pro saxofon obecně nevyrábí, ale metoda by mohla být úspěšná, pokud by tyčka nebo šňůra byla přirozeně kónicky zkosena ve stejném poměru délky s průměrem, jako vnitřní kónus vrtání. Tím je ladění změněno, ale barva tónu znatelně utrpí. S přihlédnutím k potížím, o nichž je zde pojednáváno, je zřejmé, že je obtížné si představit důvod, proč by stálo za to, vlastnit HIGH PITCH nástroj a hrát na něj. Pokud z nějakého masochistického důvodu přesto použijete HIGH PITCH dechový nástroj v moderním orchestru, nabízí se tato nutná nápravná opatření a doporučení:
Flétny: vytáhnout hlavici asi o 1/3 palce, což je asi 8,5 mm a přitočte ji blíže ke rtům. To je třeba provádět s náležitou praxí a citem, s neustálou sluchovou kontrolou.

Hoboj: Jedinou metodou je přeložení. Někteří nástrojaři s úspěchem odborně spojují jednotlivé díly v jeden kus v určité distanci a tím je nástroj přeladěn. Je to dlouhá a nákladná práce.

Klarinet: metoda přijatá divadelními klarinetisty v dobách, kdy hrály orchestry se smíšenými nástroji obou soustav ladění, při nedostatku nástrojů s LOW PITCH. Metoda spočívá v zavěšení dlouhé struny dovnitř nástroje, která se protáhne i hubicí a tam se zachytí. To rovnoměrně sníží ladění, tím ve skutečnosti zužuje vrtání a proto objem sloupce. Činí to však samozřejmě jisté obtíže při foukání do klarinetu a mnoho z brilantního lesku tónu je ztraceno.

Fagot: eso se prodlouží nástrojařem asi o 2,5 cm, klouby se poněkud vytáhnou a je nutná i práce rtů za pomoci tzv. podladěných strojků (flat-sounding reeds) znějících trochu níže.

Z toho všeho nad slunce jasněji vyplývá, že je nejlépe vyhnout se nástrojům s vysokým laděním – dokonce i když prodlužujete trubice a esa, tónové otvory budou stále na špatném místě nebo s nevhodným průměrem.

Takže, k čemu je to HIGH PITCH vlastně dobré?

Podle názoru některých hráčů jsou nástroje s HIGH PITCH laděním jsou trochu „sladší“ a to je zvláště pěkné u soprán saxofonu a hlubokých nástrojů, jako je baryton saxofon. Ovšem pozor, pokud uslyšíte hrát někoho na HIGH PITCH saxofon, a máte pocit, že neladí, je také možné, že dotyčný saxofonista na saxofon vůbec neumí, ať hraje HIGH nebo LOW. Tací lidé nechť klidně setrvají ve „sladké“ nevědomosti o problematice…

Pokud to jediné, co budete dělat, je nahrávat sóla na Youtube, nebo muzicírovat s doprovodem bicích, určitě můžete vesele fungovat bez jakýchkoliv problémů se saxofonem HIGH PITCH. Ale problém nastane při hře se skupinou. Můžete si přeladit strunné nástroje – dokonce i klavír – na HIGH PITCH. Některé vychytávky ale poněkud zkracují životnost strun i samotného nástroje (vysoké ladění představuje vyšší napětí strun, což vyvíjí obrovský nárůst tahu na desku). Některé syntezátory a samplery mohou být také nastaveny téměř na HIGH PITCH, nicméně a1 = 457 Hz je pro některé již příliš vysoká hodnota. Tím se tedy poněkud může rozšířit výběr doprovodu. A jak bylo zmíněno, nástroje s cylindrickým – válcovým vrtáním mohou mít části trubkových spojek a „cuků“ vyjmutelné a zaměnitelné tak, aby byly schopné hrát v souladu s HIGH PITCH – ale toto jsou obecně poměrně drahé žesťové nástroje. Nejlepší, co můžete v této prekérní situaci učinit, je získat pár stejně hendikepovaných spoluhráčů a založit HIGH PITCH ORCHESTRA. Pokud vlastníte saxofon s vysokým laděním, nemůžete jen tak jít do školního bandu své místní střední školy a hrát s nimi. Kromě toho by asi kapelník nechtěl, aby se nový student učil na HIGH PITCH saxofon z různých důvodů – jedním z nich je, že je nemožné, aby odpovídal intonaci saxofonisty, který sedí vedle něj s normálním saxofonem, tím spíše, jde-li o začátečníka!

Znovu upozorněme, že v roce 1939 byla soustava HIGH PITCH oficiálně zrušena. Standardem se stalo a1 = 440Hz. To ale znamená, že v „zlatém věku saxofonu“, ve dvacátých letech dvacátého století, se vyskytovalo spoustu HIGH PITCH saxofonů. A LOW PITCH saxofonů mohl být v USA, ve Velké Británii a Francii nedostatek. Bylo zde stále dost nástrojů vyrobených dříve ve Velké Británii a USA s laděním a1 = 439 Hz, nebo ve Francii na a1 = 435 Hz, a verze s vyšším laděním neměla smysl. Jedinými nástroji, s nimiž se dnes pravděpodobně setkáte, a které budou mít HIGH PITCH, budou ty, jež byly vyrobeny před rokem 1939, kdy byla mezinárodní norma standardizována na a1 = 440 Hz. Chcete-li si dnes opatřit skutečně použitelný vintage saxofon, ideální bude model od Martin Handcrafts, Conn (New Wonder), Conn 6M “Naked Lady” Alto Saxophone Vintage 1946, případně odnož firmy CONN – Buescher Truetones. (jednou ze zajímavostí u některých saxofonů Buescher True Tone jsou specifické patentované tvary tónových otvorů, zkosené tzv. Beveled Tone Holes, které se na zakázku dělaly už od roku 1914 jako levnější varianty a mimojiné i z důvodu snazšího přechodu mezi laděními při výrobě modelů)

Tyto LOW PITCH saxofony jsou k dispozici za rozumné nízké ceny. Anebo můžete – v podstatě za babku – na ebay objevit krásný saxofon CONN Virtuoso Deluxe, který je v HIGH PITCH: ručně leštěná trojitá vrstva pozlacení, nebo postříbření, překrásná rytina, přidané perleťové klapky atd. Takové saxofony dnes nikdo nechce a po pravdě řečeno, objevují se jen občas a jsou k vidění řidčeji a řidčeji. Bylo by asi škoda zahodit takové umělecké dílo do šrotu. Ano, saxofon má opravdu velmi malý potenciál jako koncertní nástroj, ale možná budete chtít zapůsobit na lidi tím, že budete hrát na nádherně vyvedený nástroj v atypické normě ladění, buďto sólově nebo i v duetu. Pamatujte: Nikdy nenarazíte na HIGH PITCH saxofon, který by v současném systému ladil. Není reálné jej zcela doladit, přizpůsobit a fixovat s použitím delšího esa. Některé tóny opraví. Ale jiné vůbec. Pozor, na amerických stránkách věnovaných prodeji starších saxů se ojediněle HIGH PITCH zjeví za přemrštěné ceny. Prodejci prohlašují, že stačí jen zatlačit hubici dále a hrát tak o půltón výše než běžný saxofon. Toto je jen zdvořilá fráze, kterou používají majitelé bazarů, a vetešnictví, nebo moderátoři diskuzí na fórech a prodejci tuto argumentaci přebírají. Nástroj z netu po čase zmizí, takže jej pravděpodobně prodají jednomu z dalších nešťastných zákazníků po celém světě. Drahá ozdoba obýváku…

Co k tomu dodat?

Ve skutečnosti existoval jen jediný výrobce na počátku 20. století, o kterém se nikdy nemusíte obávat: H. N. White, výrobce nástrojů KING. (nádherný KING Super 20 Alto Saxophone) Nikdy nevyráběli nástroje s HIGH PITCH – ačkoli jejich rané saxofony z let kolem roku 1900, které jsou odvozeny z Kohlerta, mohou mít ladění HIGH PITCH.

Pokud tedy zvažujete koupi staršího saxofonu, dejte pozor na označení. Převážná většina v Americe vyrobených saxofonů je LOW PITCH. Ne všichni, ale většina. (a jediný evropský výrobce, který poměrně důsledně používá tyto známky byl Evette & Schaeffer, Buffet-Crampon S. A.)

Frekvenční rozptyl v normě ladění

A závěrem jen pro zajímavost doplňující výčet frekvencí, jež se staly normou a to ve vzestupné řadě:

  • 309.0 Hz Varhany při Trinity College v Cambridge v roce 1759
  • 376.3 Hz Varhany v hospici ve francouzském Lille z roku 1700
  • 391.0 Hz Strassbourg kolem roku 1775
  • 392.2 Hz Clavichord Leonarda Eulera v St. Petersburgu z roku 1739
  • 395.0 Hz Německé ladění v roce 1778
  • 395.8 Hz Zámecké varhany ve Versailles z roku 1789
  • 401.3 Hz Spinet Marina Mersenna z roku 1648
  • 404.0 Hz Komorní a1 pařížské opery z roku 1699
  • 407.9 Hz Varhany v kostele sv. Michaela v Hamburgu
  • 409.0 Hz Ladička výrobce spinetů a francouzského dvorního ladiče Pascala Taskina z roku 1783
  • 410.0 Hz Francouzské ladění z roku 1774
  • 415.3 Hz Ladění moderních ansámblů, hrajících barokní hudbu
  • 415.5 Hz Varhany v chrámu sv. Sofie v Drážďanech z roku 1722
  • 417.0 Hz Petersburgské ladění z roku 1771
  • 421.6 Hz Ladění W. A. Mozarta z roku 1780
  • 422.5 Hz Ladička G. F. Handela z roku 1751
  • 423.3 Hz Německá norma začátkem 19. století
  • 424.17 Hz Ladění v Itálii v roce 1820
  • 425.5 Hz Piano pařížské opery z roku 1829
  • 431.34 Hz Pařížské ladění z roku 1821
  • 432.0 Hz Ladění navržené v Miláně roku 1876
  • 435.0 Hz Pozdější ladění v Německu v průběhu 19. století, přeladění opery v Drážďanech roku 1826
  • 435.5 Hz Předladění varhan sálu londýnské Queen's Hall při teplotě 15°C v roce 1895
  • 436.0 Hz Ladění orchestrů na Kubě kvůli zmírnění opotřebení nedostatkových strun
  • 439.0 Hz Varhany vyhřátého sálu londýnské Queen's Hall v roce 1895
  • 439.0 Hz nový standard u Royal Philharmonic Society v Británii – odvozený z matematické­ho vzorce
  • 440.0 Hz Mezinárodní konferencí v Londýně přijatá nová zaokrouhlená frekvence, později ISO 16
  • 441.0 Hz Ladění Bostonského symfonického orchestru
  • 442.0 Hz Ladění Newyorské filharmonie
  • 443.0 Hz Moderní ladění orchestrů v Německu a Rakousku, Rusku, Švédsku a Španělsku
  • 445.0 Hz Starší ladění orchestrů v Německu a Rakousku, Rusku, Švédsku a Španělsku
  • 449,0 Hz Pařížské ladění z roku 1852
  • 451.7 Hz Ladění opery La Scala v Miláně roku 1867
  • 452.0 Hz Ladění v Anglii 19. století
  • 455.4 Hz Ladění L. v Beethovena cca z roku 1820
  • 456.1 Hz Ladička cechu výrobců klavírů z roku 1857
  • 457.0 Hz Vídeňské ladění z roku 1630
  • 457.2 Hz Ladička pana Heinricha Engelharda Steinwega (Steinwaye) z New Yorku z roku 1879
  • 460.0 Hz Ladění v Petersburgu v roce 1857
  • 460.8 Hz Převládající ladění v USA kolem roku 1875
  • 460,85 Hz Vysoké zářivější ladění Vídeňské normy pro dechovky
  • 465.0 Hz Benátské ladění v 17. a 18. století
  • 474.1 Hz Varhany v londýnské královské kapli v roce 1708
  • 480.0 Hz Ladění J. S. Bacha
  • 480.8 Hz Varhany v kostele sv. Kateřiny v Hamburgu v roce 1543 – 1879
  • 505.6 Hz Chrámové Mersennovo ladění v Paříži v roce 1636
  • 570.7 Hz Severoněmecké komorní ladění z roku 1619
Rubriky
hudební teorie interpretace rady zamyšlení

Za přesnější intonací s ladičkou, nebo s dronem?

Před několika lety došlo na zkoušce s bigbandem Václava Kozla v Redutě ke sporu, zda intonačně nepřesná interpretace kapely vychází z řad trumpetové sekce, nebo jsou na vině dřeva, tedy saxofony. Jelikož čas hudebníkův je vzácný, jsou pravidelné zkoušky kompletní sestavy bigbandu luxusem. Proto se razí princip sekčních zkoušek, kdy si každá sekce sladí a srovná rytmicko intonační projev pod vedením vedoucího sekce, a tyto sekce se pak bezprostředně před samotným koncertem maximálně jednou sejdou. Došlo ke sporu mezi jistotou v intonaci mezi zmíněnými sekcemi, každá byla přesvědčena, že jejich souhra je v pořádku. Každý trumpetista a saxofonista povinně zatroubil své komorní a1 proti sběrnému mikrofonu ladičky pana kapelníka a tím byla vina odhalena. Na vině v tomto případě byly žestě. Ale otázka správně intonace v kapele není záležitostí přesné ladičky a její ručičky zastavivší se uprostřed centové stupnice. KORG OT 120
Zatímco většina hudebníků je svými guru motivována k používání ladičky pro porovnávání a kontrolu svého ladění, veden praktickou zkušeností se osobně domnívám, že pečlivé naslouchání, ztotožnění se a osvojení si konsonantního pocitu, pochopení principu konsonance, koncepce ladění, a neustálá pohotová pozornost, to jsou hlavní ingredience k rozvoji mistrovské úrovně intonace. Cvičit s ladičkou nerozvíjí žádnou z výše zmíněných dovedností.

Hraní s dronem

Řada hudebníků i zpěváků experimentálně přechází na používání metody dolaďování se k dronu. Samozřejmě není řeč o hračce na dálkové ovládání se schopností pořizovat špionážní videozáznamy. Tento systém je postavený na hraní na saxofon při současném pocitovém vnímání výsledného konsonantního souzvuku s alikvótami postavenými na pedálovém tónu – fundamentu. To je významný krok směrem k navození praxe, neboť velmi úzce souvisí se skutečným „live“ hraním a se souhrou s ostatními hráči. Je zde ještě jeden aspekt, jemuž je třeba věnovat pozornost. Prostřednictvím solidního a konstantního dronu, se můžeme jako hudebníci opírat o tento vnější zdroj referenčního tónu a můžeme jet tak říkajíc na „autopilota“. Tím, že necháme dron a náš hudební sluch dělat většinu práce. (pozn.: hudební sluch je zde pochopitelně klíčový, doporučuji článek o Hudebním sluchu a o jeho mnohých zajímavých dysfunkcích, souhrnně označovaných amúzie). To vedlo k vytvoření metody cvičení, která umožňuje žákům, ale i pokročilým hudebníkům doladit se a „splynout“ s externím zdrojem zvuku. Přitom se však procvičuje a buduje naše pozornost, soustředěnost a ostré zaměření se na konsonanci.
Tyto smyčky (loops) jsou navrženy tak, aby napomohly oproštění se od závislosti na ladičce, kdy jedinou snahou hráče je udržet přesnou frekvenční hodnotu daného tónu (a tím i ručičku ladičky) v centrální poloze. Zde použitý dron má všechny alikvóty jsou slyšitelné, občas se stáhnou do pozadí. Hráč musí udržovat konzistentní zvuk z hladiska výšky i barvy, aby se i nadále „sladil a splynul v různých intervalech“ se zvukem a barvou dronu. V souladu s pokrokem 21. století, tyto stopy jsou k dispozici online, takže saxofonisté si je mohou spustit, nebo stáhnout na jakýkoli přenosný přístroj si přejí. Odpadá nutnost přenášet vždy pro cvičení ladičku s sebou, byť by byla součástí nějaké chytré androidové appky. Přenosný MP3 přehrávač, nebo telefon přesto může poskytnout veškerou pomoc, kterou potřebujete!
Každá stopa je dronem od určitého kmitočtově přesně definovaného tónu, který je tzv. fundamentálem. V první fázi je ideální do znějícího dronu pouze zpívat melodii, chytat konsonanty.
V druhé fázi přejděte k vlastnímu hraní spolu s podkladem; budete cítit, jak velké úsilí a koncentraci to vyžaduje hrát v konsonantních intervalech nebo v melodii, se stabilním neměnným dronem, ve srovnání s pouhým troubením do ladičky s pohledem upřeným na hopsající ručičku (to v lepším případě, v horším případě pohledem na zadrhávající blikající digitalní ukazatel). Hraní s ladičkou totiž nebere v úvahu ještě dvě podstatné věci a tou je témbr – barva tónu – a rovněž dynamika. Tím větší výzvou je, aby saxofonový tón „souzněl a splýval“ se všemi alikvótami dronu. Zkušenost s touto metodou cvičení umožňuje nespoléhat na externí zdroj pro vizuální kontrolu intonace, ale učí „splynout, ztratit se“ ve výsledném zvuku jakékoli frekvence. Tato metoda vyžaduje, aby hráč nadále hrál s jistým tónem, v různé dynamice a barevně, podobně jako při koncertním výkonu. Drony jsou způsob, jak zhodnotit, do jaké míry dochází k odklonu a ke „skluzu“ od dokonalá intonace.
Nelze dostatečně vypovědět, jak velmi nápomocná, podnětná a důležitá je práce s dronem. Je to mnohem účinnější, než jen hrát dlouhé tóny, protože se nepracuje pouze s intonací, jak již bylo uvedeno. Dochází ke kontrole několika veličin souběžně. Práce s drony umožní opravdu zaměřit pozornost na mikrointervalové kolísání v ladění. To také může přispět k rozvoji intonační paměti, která náleží do svalové paměti a souvisí s tvarem ústní dutiny, s uvědomováním si hrdelní oblasti (hrtan) a pojí se s pocitovou pamětí. Když budete trávit čas s drony začnete si pamatovat, jak různé tóny cítíte a jak znějí v konsonantních intervalech, jak rezonují pod prsty skrze klapky. Kdo na vlastní uši pocítí barvu oktávy, kdo pocitově zažije čistou kvintu nebo kvartu, i oba tvary tercie, případně velkou a malou septimu, ten získá nedocenitelnou novou zkušenost v oblasti intonace, akustiky a harmonie jako takové. Je zajímavé pozorovat, jak někteří hráči intonují většinu tónů výše, než je akusticky správné. To je to známé: „..horní tóny máš vysoko, vytáhni si hubici..!“ Oou oou, chyba lávky, hubicí to nebude. Pomůže spíše vyčistit a zapojit uši, nebo ještě lépe: překalibrovat sluch přesnými pocity všech konsonancí.

Jak si hudebník rozvíjí svůj smysl pro intonaci, může se naučit rozpoznat prožitkem přesné ladění jako ten jediný bod v harmonickém pocitu konsonance, spíše než posuzovat ladění jako rozsah a poměry kmitočtů a frekvencí. Mám na mysli to, že naprostá většina z nás nevnímá „ladění“ způsobem, jak vnímá ladění stroj, tedy jako přesnou rychlost vibrací plátku a vzduchového sloupce, udáváno v Hertzích. Například víme, že musíme ret trochu povolit, aby naše vysoké Bb ladilo a můžeme vidět na ladičce, kdy blízko a přesněji jsme přichýleni k „správnému ladění“, řekněme v rozsahu 4 centů (2 centy v obou směrech). Tato dovednost zastavit ručičku na středové nule by byla zcela jistě považována za nadprůměrně slušný všeobecný standard, i kdyby byl hudebník zcela hluchý. Jen hlavně nesmí být slepý, pravda. A i přesto může dále býti i vedoucím hudebního oddělení. Ale zcela určitě by schopnost intonovat mohla být ještě vylepšena. Uvažujeme-li totiž tak, jak zaintonovat naše vysoké Bb v sekci do akordu C7, kde tvoří malou septimu, nebo naopak v akordu EbMAJ7, kde tvoří kvintu, povede nás spíše výsledný pocit z celkového zvuku lépe, než pozice ručičky na ladičce.
Podtrženo sečteno: Hraní dlouhých desetisekundových tónů s ladičkou nevycvičí vaše uši tak jemně, jako používání DRONŮ a vydržování tónů dvacet, třicet sekund. Práce s DRONEM je nejúčinnější způsob, jak opravdu vytříbit intonaci, stejně jako získat kontrolu nad svým zvukem ve smyslu barvy a dynamiky.

Jak s drony pracovat?

Existuje mnoho různých výživných cvičení, které může hráč na dechový nástroj dělat, a měly by být začleněny do progresivního rutinního každodenního cvičení. Jedním z mnoha tipů je
1. hrát dlouhé tóny, opravdu dlouhé v celém rozsahu svého nástroje a to od nejnižších tónů. Usilujte o to, aby se vaše ruce, prsty a samozřejmě nátisk naprosto uvolnily, přičemž po plném bráničním nádechu hrajete každý tón tak, jak nejdéle je to možné. Může se stát, že po 90 sekundách v pianissimu Vám bude divné, zda už to není příliš dlouhé, ale vězte, že právě v tuto chvíli stojíte na prahu toho nejdůležitějšího okamžiku, proč se vydržované tóny hrají. Možná Vám to na začátku neřekli a hráli jste dlouhý tón maximálně 16 dob, a v dobré víře nanejvýš 20 sekund. To byla možná z poloviny zbytečná ztráta času!
Pro efektivní výsledek těchto cvičení je rovněž nutné osvojit si specifickou úlohu jazyka při tvorbě tónu. Zejména jde o jeho polohu v ústní dutině a vliv na samotné rozkmitání plátku.

2. hrát v různých úrovních hlasitosti, zejména usilovat o nejtišší pianissimo, zatímco se snažíte udržet své tóny v dokonalém konsonantním souladu s dronem a plynule zesilovat.

3. hrajte intervaly do dronu. Zkuste oktávy při zachování perfektního ladění. Po oktávě zkuste kvintu, velkou tercii, sextu, kvartu, malou tercii, septimy, v tomto pořadí. Hrajte nejprve unisono s fundamentem dronu a přejděte do intervalu, a pak zpátky do fundamentu. Musíte se naučit, aby každá nota na saxofonu byla v přesném ladění i při přeskakování z jiného tónu.

4. samotný ladící mechanismus, jímž se ovlivňuje intonace, tedy to, co způsobuje schopnost doladit v mikrointervalech ten který tón, je ukryt v hrtanu, v kořenu jazyka. Hrtan s jazykem v koordinaci se sluchem, je ústrojí zodpovědné za dilataci ladění. Tak, jako existují efektivní cviky pro uvědomění si a posílení bránice, drony umožňují objevit, uvědomit si, zvládnout a ovládat tento dolaďovací aparát. Začněte například s koncertním Bb dronem. První zahrajte své vysoké G (velkou sextu) a vycentrujte jej. Pak malíkem zahrajte G# hmat a snižte tón zpět do G pouze nátiskem (rozuměno nikoli rtem a povolením, podsazením čelistí, ale hrtanem). Držte tento tón a soustřeďte jej v dokonalém ladění tak dlouho, jak to jen půjde. Snažte si uvědomovat otevření a uvolnění krku, spíše než jen pokles či snížení čelisti. USTNI DUTINA_ANATOMIE (pozn.: je dobré být obeznámen s tím, že síla skousnuté čelisti versus uvolnění může mít vliv na zkreslené vnímání skutečné intonace přímo v uchu. Zatnutím svalů čelisti hráč může podle míry stisku skusu slyšet rovný tón jako a kolísající, při rychlém kousání a povolování jej vnímá jako vibrující! Podobně deformovaný dojem intonace může nastat při zívání) Pokoušejte se dolaďovat dlouhé tóny tímto způsobem po sestupných půltónech. Zjistíte, že některé tóny je mnohem snadnější ohýbat a stabilizovat, než ostatní. Techniku dolaďování tak procvičíte dokonale.

5. podobně, jako u předchozího cvičení tentokrát snižujte vědomě o celý tón, místo o půltón. Nevzdávejte snahu, pokud některé tóny nepůjdou stabilizovat v intonaci, samotný akt snahy a pokoušení se zlepší vaši kontrolu nátisku a sluchu přímo mistrovsky.

6. pokud zvládnete první dvě podlaďovací pitch band cvičení, přistupte k provedení třetí fáze. Tentokrát prsty zahrajte malou tercii nad fundamentem dronu a tón snižte. Nezapomeňte vždy nejprve zahrát drone, abyste si pevně internalizovali harmonický soulad, před stisknutím vyššího intervalu a ohnutím dolů. Tyto ohybové cvičení vás nutí hrát uvolněně s otevřeným hrdlem. Učí vás hrát bez používání tlaku na plátek. Během těchto cvičení si uvědomíte, kolik dechu tento způsob hry spotřebuje. Ale to je v pořádku, saxofon není hoboj! To výrazně zvýší obtížnost hraní dlouhých tónů, aby se ustálily na unisonu. Pokuste se stabilizovat ladění v přefouknutém rejstříku, kde jste neustále potřebné snížit tony v ladění. Jak se snažíte uvolňovat tyto malé tercie, zjistíte, že je zpočátku téměř nemožné dělat to v nižších polohách saxofonu. (Jak popis napovídá, jde ve všech případech dolaďovacích cvičení o metodu snižování vyššího tónu dolů. Jakékoli dotahování podladěného tónu je tomuto systému naprosto cizí, je kontraproduktivní a do technik saxofonisty zásadně nepatří. Děje se tak totiž pouze stiskem plátku, uskřípnutím volně kmitající špičky, tím pádem k ovlivnění otevřenosti hubice. To pak vyvolá zásadní omezení plátku v jeho vibraci a výsledkem je tón uškrcený, sípavý, skřípavý, úzký, třaslavý, nezdravý, slabý, nevýrazný a nekonkrétní, a navíc často ani neladící. Proto nepoužitelný.)

7. Na závěr improvizujte volně za použití pedálového dronu. Zkuste různé řady a mody napříč dronem a občas se vraťte během hry na unisono nebo do oktávy, abyste se ujistili, jste-li stále „in“. Procvičujte přechody mezi různými typy mollových i durových stupnic. Cvičte plynule a chromaticky rozvádějte tóny do slyšitelných alikvót dronu.

Hlavním účelem hraní s drony je naučit se spoléhat pouze na sluch, když hrajete melodie. Standardně je ladička konec konců berlička; takže nesouvisí se schopností kontrolovat intonaci sluchem, ale zrakem, a to je nesprávné asi tak, jako se dívat na displej tabletu na napodobeninu metronomu pana Jana Nepomuka Mälzela. Wooden_Metronome Kdo nedostane rytmus pod kůži a do hlavy ušním otvorem, ale otvorem kde sídlí oko, metronom jej nezachrání. A rytmus spolu s intonací jsou základní kameny projevu muzikanta.

Ujistěte se, že také můžete s dlouhými tóny přejít do vyšších poloh. Zde je kontrola souhrou s dronem opravdu poučná.

Jak vypadá v konečném výsledku hra na saxofon s perfektní kontrolou intonace s dronem, ukazuje saxofonista Hayden Chisholm ZDE

Za pozornost stojí naprostá absence nájezdových glissů při nástupu do tónu a dolaďovací hledání intonace.

vysvětlení pojmů: DRON: kořen slova pochází z indo-evropského základu („dhran“= broukat, hučet) v Sanskrtu „dhran“, řecké „thren-os“, anglické „thrum“, „drum“, nebo „dream“

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie interpretace kapely rady zamyšlení

Příručka intonujícího saxofonisty

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace klarinet rady semináře Uncategorized workshop zamyšlení

Z Brněnského Saxíkového srazu 13. – 14. května 2017

Sobotní ráno slibovalo slunný den; kroky saxofonistů – klarinetistů mířily do centra LEGATO v Brně Kohoutovicích. Sobotní seminář byl zahájen rozborem problematiky dechu s ohledem na správné pochopení brániční opory, s jejím vlivem na čistý zdravý tón, a zejména pak na jistou intonaci. Hlavní náplní sobotního dopoledne byla improvizace v základní doškálné harmonické struktuře s dominantním jádrem (IIm7 V7). Nastíněny byly způsoby nazírání na akordový postup vedoucí k porozumění celého harmonického kontextu, k rozkódování jednotlivých funkcí, ke zjednodušení harmonického zápisu, k výběru improvizační techniky a následně k vytvoření nejen správného, ale také zajímavého ozvláštnění sóla. Prioritou při stavbě sóla je zachování a respektování rytmu a groovu daného hudebního stylu. Ať již jde o jazz nebo latinu.

Důraz byl kladen na vizuální představu lineárního vedení a pohybu každého ze čtyř hlasů v souladu s přísným spojováním akordů. Je to důležité pro stanovení společných tónů tvořících základní kostru.

(poznámka: Ponechali jsme stranou intuitivní sóla technikou „bezuzdné kulometné střelby do tmy“. Takovým stylem možná nějaká zbloudilá kulka ze sta cíl zasáhne, ale pouze ten střelec, který trefí každou svou střelu – tón – do černého, je zručným pistolníkem a mnohdy je lépe vyslat deset dobře mířených střel ze dvou koltů, než vypálit samopalnou smršť napříč rytmu, formě a harmonii bez ohledu na následky. Nic proti památce Ornette Colemana..)

Výtah ze skript k víkendovému semináři Brno 2017

Neděli zahájil rozbor fundamentálních prvků souvisejících s hrou na saxofon. Ty stále a stále zůstávají žhavým želízkem v ohni nejen začínajících, ale možná více těch pokročilých saxofonistů. Přemýšlení o osobním tónu, o intonaci, o pocitu při hře a o práci dechu, o úloze hrtanu a oblasti krku vůbec, zdají se být záležitostmi banálními, ale jejich uchopení může mnohé hráče vyvést z bludného kruhu intonační a tónové nejistoty. Diskuze se stáčela kolem alikvótních tónů, kolem smysluplnosti a významu vydržovaných tónů. Zájem se rozvinul na téma "pozice nástroje při hře“ nebo různého pohledu na saxofonový nátisk. Pochopení těchto základních prvků je předpokladem k přirozenému a volnému postupu, při němž saxofonista nepocítí brzy svůj limit v osobním růstu.

Padla spousta postřehů, rad a inspirací. Zazněla nespočetná sóla účastníků, jež vyústila až do fundované kolektivní improvizace.

Zveme proto všechny, kteří Brno nestihli – i ty, kteří chtějí posunout svou saxofonovou magii o stupeň výše – na příští, jubilejní 10. setkání opět v květnu do Brna. A samozřejmě aktuálně zveme na nejbližší hudební akci, velmi intenzivní, každoroční, letos 9. saxofonové setkání ve Lhotce u Mělníka

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
rady semináře zamyšlení

Jak opravit závadu na saxofonu – stručné pokyny

V první řadě si rozmyslete, jestli je to pro vás opravdu důležité. Pokud si nejste jisti, vůbec se do oprav nepouštějte. Jak postupovat: workshop-10

  1. Ještě jednou si rozmyslete, jestli je to potřeba.
  2. Rozmyslete si to opravdu důkladně, pro kontrolu si pomozte otázkou: „Musí to být?“ nebo „Stojí to za to?“
  3. Nehrajte si na chytráka, vykašlete se na to, obraťte se na osobního nástrojaře
  4. Dobrá, rozhodl jste se pro špatnou odpověď, budiž.
  5. U saxofonu jednoho účastníka Hudebního setkání ve Lhotce 2016 vypadla oktávová klapka (na esu s nebezpečně vystřelovacím pérkem) vinou přehlédnutí uvolněné osičky. Pokračujte ve čtení pouze tehdy, nemáte-li jiný problém. (nemluvíme tady o klarinetu, například)
  6. Obrňte se tlustou mikinou s kapucou, nebo si na hlavu nasaďte helmu. Kdo ale není takto vybaven, myslím, že postačí skafandr, co nosí kosmonauti na oběžnou dráhu.
  7. Pérko silně zamáčkněte mezi dva prsty, a nasměrujte do drážky, přičemž neotevírejte pusu, mohlo by vám zaskočit.
  8. Klid, chce to klid.
  9. Prostrčte šroubek napříč krz dírku v obou čepech i v oddělené klapce.
  10. Mě ten šroub taky vyletěl do oka, já vám říkal, že to nemáte dělat…
Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady semináře workshop zamyšlení

Z Brněnského Saxíkového srazu 21. – 22. května 2016

_001 Brno se v sobotu připravovalo na Muzejní noc, zatímco do centra LEGATO v Kohoutovicích mířili saxofonisté pěšky z blízkého okolí i po dálnici ze vzdálenějších kou­tů.

Hlavním zaměřením sobotního semináře byla improvizace na velmi často používané harmonické čtyřtaktí obsahující průchodný zmenšený septakord a alterovanou dominantu.progress1

Rozborem kontextů v harmonii byly stanoveny vhodné modální řady, či stupnice jako návrh pro řešení a stavbu sóla. Vytvořením více úhlů pohledu díky pomyslné reharmonizaci původní progrese vhodnými substitucemi se otevřelo mnoho možností, jak lze k melodické lince přistupovat, opomeneme-li intuitivní sólo ve stylu „střelba do tmy“. Pozornost se věnovala významu basové linky. Po zvládnutí způsobu volby tónového materiálu se navíc pozornost věnovala také rytmickému cítění a cítění pro frázi. Rozdíly mezi vertikální improvizací proti horizontálnímu vedení byly podrobně názorně vyzkoušeny na osmitaktovém tématu v rámci tóniny, tedy bez vybočení. progress2

Nedělní téma bylo věnováno substitucím v harmonické progresi, způsobům nazírání na akordový postup vedoucím ke zjednodušení harmonického zápisu, nebo k zajímavému ozvláštnění sóla. Vysvětlením a realizací pojmů minorizace, superimpozice, chromatismy následovala konkrétní praktická zkouška. Jednoduchou skladbou pro uplatnění uvedených technik se stala Blue Bossa.
Závěr dne se dotkl fundamentálních prvků saxofonové hry, které stále zůstávají v ohnisku zájmu nejen začínajících, ale možná více pokročilých saxofonistů, přemýšlejících o svém tónu, o intonaci, pocitu při hře, o práci dechu a oblasti krku. Ačkoli se zdají být záležitostmi banálními, jejich správné pochopení může hráče vyvést z bludného kruhu intonační a tónové nejistoty. Debata se dotkla alikvótních tónů, smysluplnosti vydržovaných tónů, pozice nástroje při hře nebo nejednotného pohledu na saxofonový nátisk. Pochopení těchto základních prvků je předpokladem k přirozenému a volnému postupu, aniž by saxofonista pocítil brzy svůj limit v progresi.

Padla spousta postřehů, rad a inspirací. Zazněla nespočetná sóla účastníků i velkých mistrů saxofonu z nahrávek. Zveme všechny, kteří chtějí posunout svou saxofonovou káru dál na příští setkání, nejblíže do Mělníka na každoroční, letos 8. Hudební setkání ve Lhotce, nebo za rok třeba opět do Brna.

Široký dech, Dušan Čech

Borovice.cz
Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace jam session rady semináře workshop

8. SAXÍKOVÝ SRAZ V BRNĚ [21. – 22. května 2016]

Díky svému charakteru saxofon vždy byl a je předurčen pro svobodný projev, kreativitu a improvizaci.

Během nastávajícího květnového víkendu 21. – 22. května se zabereme do improvizačních technik a interpretace.

saxik8 brno

Nechceme však učit starého psa štěkat; zaměříme pozornost na hráčsky nejatraktivnější, nejzajímavější tématiku.

• teorie a funkce akordů a akordické stupnice v praxi

• rozdíly a shody v interpretaci a improvizaci v závislosti na hudebním stylu

• modální improvizace na základní harmonické funkce

• pentatoniky – základní a odvozené

• hexatoniky

• chromatismy a intervalový přístup k improvizaci

• způsoby použití netradičních a exotických stupnic, alterovaných, zmenšených a zvětšených

Detaily akce:

Kdy: • víkend 21. – 22. května 2016

  • SOBOTA od 10:00 do 19:00
  • NEDĚLE od 10:00 do 17:00
  • účast pouze na jednom dni možná

Kde: • studio LEGATO, Stamicova 572/7, 623 00 Brno – Kohoutovice

Jak se přihlásit: • zašlete přihlašovací údaje s podrobnostmi na e-mailovou adresu dusch1@email.cz

• účastnický poplatek 850,– Kč na víkend (na jeden den 600,– Kč)

přihláška s podrobnostmi zde: prihlaska Brno 2016

Rubriky
hudební teorie interpretace rady zamyšlení

PRAVDA O HUDEBNÍM “HLUCHU”

AMÚZIE A HUDEBNÍ NADÁNÍ

Okolní svět vnímáme v jeho hloubce, barvě, pohybu a formě se samozřejmostí jako sehraný a synchronní. Přitom vše existuje jako mnoho samostatných prvků, které vytváří celistvý obraz a vjem. A tyto prvky musejí být analyzovány odděleně a poté složeny dohromady. Zaměříme-li se na sluchový vjem, účastní se mnoho prvků, které se starají o vnímání, dekódování a slučování zvuku a času. Je-li v důsledku nějakého poškození, nebo poruchy některý z prvků defektní, může být potíž se syntézou v jednotný celek. Proto hovoříme o různých formách AMÚZIE. (AMÚZIE: ztráta schopnosti vnímat a poznávat melodii, harmonii, rytmus a tempo při zachovaném vnímání jednotlivých tónů)

Existují dvě základní kategorie hudebního vnímání: rozpoznávání melodií a rozpoznávání rytmu, nebo časových intervalů. Podrobněji se rozlišuje amúzie receptivní a interpretační, neboli performační a rozeznáváme více než dvacet variet!

DYSMÚZIE: nedostatek či ztráta smyslu pro hudbu.

  • impresivní, receptivní pro melodii
  • totální, centrální – totální ztráta
  • expresivní – pro zpěv, nebo hru na nástroj, kde hráč ovlivňuje dolaďování tónu)

AMÚZIE PRO RYTMUS (rhythm deafness)

může být mírná, silná, vrozená nebo získaná. Takový člověk nerozeznává typický rytmus jednotlivých stylů, např. tango od waltzu.

AMÚZIE PRO MELODII (tone deafness)

člověk trpící tímto druhem amúzie má potíže (anebo není schopen správně slyšet) s poměrnými rozdíly mezi tóny. Rytmická a tónová dispozice sídlí každá v jiné mozkové hemisféře. Po mozkové příhodě postihující LEVOU hemisféru se může objevit silná rytmická hluchota bez hluchoty tónové a naopak při postižení PRAVÉ hemisféry se může rozvinout tónová hluchota bez hluchoty rytmické. Obecně však rytmická hluchota nebývá absolutní, protože rytmus je v mozku široce zastoupen jako životně důležitý prvek.

AMÚZIE PRO DISONANCE

zhoršená schopnost vnímat souzvuk (nelibozvuk) dvou tónů, v němž je vnitřní napětí a proto směřuje k rozvedení do konsonance. Tento jev vnímají už kojenci a porucha má souvislost se specifickými neurologickými poškozeními. Cit pro disonanci a konsonanci postrádají osoby s rozsáhlým poškozením oblasti, podílející se na emocionálních soudech (poškození parahipokampální kůry). Postižený není schopen zhodnotit konsonantní hudbu jako příjemnou a stanovit, zda je kompozice smutná, nebo veselá. Disonantní hudbu vnímají jako „celkem příjemnou“. S tímto souvisí i částečná, nebo úplná ztráta pohnutí nebo vzrušení, jež běžně hudba evokuje, přestože hudební vnímání poškozeno není. Domnívají se, že kompozice je charakterizována jako smutná nebo veselá podle názvu, nebo tempa!

AMELODIE

neschopnost slyšet melodie, směr postupu tónů, ačkoli rozlišování jednotlivých tónů je výtečné. Podobné stavu, kdy se při vnímání řeči ztrácí porozumění větné skladbě, nebo významu věty, přičemž chápání slov je neporušeno. Postižený slyší sled not, který ale postrádá logiku a účel, zdá se být náhodný. Neslyší poměry mezi tóny, není schopen zhodnotit jejich interakce a prolínání. Postrádají schopnost syntézy tónů v melodii. Nepoznají, zda melodie klesala nebo stoupala. Nejsou také schopni přiladit se k znějícímu tónu a stanovit, který tón za dvou je vyšší nebo nižší.

NESCHOPNOST VNÍMAT HARMONII

postižený nedokáže sloučit jednotlivé lineární hlasy ve výslednou harmonii. Slyší oddělené, různými směry plynoucí melodické řady. Má obtíže integrovat odlišné hlasy do celku, jež by dával smysl. Amúzičtí lidé postrádají ZNALOSTI A POSTUPY, JEŽ JSOU POTŘEBA PRO MAPOVÁNÍ POLOH TÓNŮ A STUPNIC.

KULTURNÍ FORMY RYTMICKÉ HLUCHOTY

Do 12. měsíce života člověk detekuje všechny sebemenší rytmické obměny a po 1. roce života se tato schopnost detekce snižuje, ale zpřesňuje. Dítě snadněji detekuje rytmy, které jej v jeho kultuře běžně obklopují, a přijímá je za vlastní. Člověk vychovávaný v západní kultuře obtížně proniká do složitějších rytmů latino americké hudby, do lichých rytmů arabské hudby, či synkop a polyrytmů africké hudby. Kulturní vlivy, jimž jsme vystaveni, ovlivňují i naše tonální cítění. Evropané proto považují diatonickou stupnici za mnohem „přirozenější“ a srozumitelnější, než škály dvaceti dvou šruti hindské hudby. Nezdá se však, že by existovaly nějaké vrozené neurologické preference pro konkrétní druh hudby. JEDINÝMI NEZBYTNÝMI SOUČÁSTMI HUDBY JSOU SAMOSTATNÉ TÓNY A RYTMICKÉ USPOŘÁDÁNÍ.

Mnoho lidí nedokáže čistě zpívat či pískat, a byť jsou si toho vědomi, nemusí jít o amúzii. Skutečnou tónovou hluchotou trpí asi 5 procent populace. Takoví lidé se mohou vychýlit z tóniny, aniž si to uvědomí a nejsou schopni rozeznat falešný zpěv u ostatních. To se ovšem týká zpěvu, nebo pískání, kde člověk aktivně ovlivňuje tónovou výšku svou vůlí a citem působením na určité svaly. Hra na hudební nástroj není s tónovou amúzií nemožná. Pokud dítě hraje od mateřské školy na piánko podle čísel, nebo barevně odlišených kláves, později z not a dodržuje prstoklad – opět čísla, nemusí se na hudební indispozici přijít. Chybu pozná nikoli sluchem podle falešného tónu, ale podle pocitu chyby v číslování prstů, nebo zrakovým vjemem, když stiskne jinou barvu, než je v předloze. Hráč může stále pociťovat radost z hudby a hru si užívat, i když rozdíly ve výškách neslyší. Stále to nemusí být důkaz o hudebním talentu, ani o amúzii a to by si měli uvědomit zejména nadšení rodičové. Hudební pedagogové mají soubor testů, jak hudebnost ve všech úrovních potvrdit.

Rytmickou amúzii se nemusí vůbec podařit odhalit, nebo až po delším čase. Jsou velmi rozšířené případy, kdy žák sice hraje s metronomem, jak se sluší a patří, ale vyjde najevo, že rytmus (což je vnímání pulsace dob v čase) a tempo vnitřně necítí, ale hraje podle mezních kmitů ručky metronomu, nebo podle blikající diody. Jakmile je zbaven své ZRAKOVÉ KONTROLY, ať pohledu na metronom, nebo na dirigenta, je ztracen.

Nástrojová improvizace na předem dané harmonické schéma je naproti tomu naprosto přesným indikátorem ztráty schopnosti vnímat melodii, harmonii, formu, dělení a rytmus.

Při amúzii ve svém absolutním smyslu – úplné amúzii – nejsou tóny vnímány jako tóny, hudba není prožívána jako hudba. Postižený vnímá hudbu třeba jako skřípění brzd, bez tónových rozdílů. Tóny ztrácejí svou výšku a barvu a redukují se jindy na monotónní bušení s kovovým dozvukem. Pro tuto poruchu se používá výraz dystémbrie – ztráta smyslu pro barvu tónu a její udržení. Cit pro rytmické dělení přitom může být naprosto zachován. Dokážou zopakovat vyťukáním rytmus. Jakmile je ale zasazen do melodie, jsou ztraceni. Takoví lidé jsou často schopni identifikovat pouze jedinou píseň. Buď to je „Pásli ovce valaši“ nebo není. Hymnu poznají jen podle toho, že ostatní vstávají. Jejich řeč, zejména pak pokus o recitaci, je monotónní bez intonace a modulací. Rozpoznávání hlasů lidí jim nečiní potíže, poznávají bez potíží štěkot psa, zurčení potoka, kvílení větru, ale mají silně narušené uvědomování si melodií a rozlišování výšky. Nejsou schopni poznat rozdíl mezi celými tóny a půltóny a bez těchto základních stavebních kamenů není možné mít žádný cit pro tonální centrum, či tóninu, ani pro stupnice, módy, melodie, harmonii. Jako v mluvené řeči – nelze tvořit slova bez slabik.

Muzikálnost je v lidském genomu silně zakotvena spolu s daleko staršími vývojovými kořeny, než je mluvený jazyk. Nedávno bylo prokázáno, že pacienti s vrozenou amúzií mají nedostatečně vyvinutou jednu oblast bílé mozkové hmoty v pravém dolním čelním záhybu, v oblasti, o níž je známo, že se účastní kódování hudební výšky a pamatování si průběhu melodie!

Rubriky
rady zamyšlení

Pouzdro na BARYTON saxofon

Pokud hrajete na barytonsaxofon, určitě jste nejednou přemýšleli nad tím, jak svůj nástroj přenášíte z domova na zkoušku, do studia, nebo ze zkušebny na koncerty a potom zase domů. Nosíte saxofon v původní „rakvi“ ze dřeva s nepohodlným bakelitovým uchem, které odkrvuje a vysiluje prsty, nebo jste investovali do pohodlnějšího pouzdra? Není totiž nic příjemného nosit barytonsaxofon v ruce, proto se mnozí rozhodli ulehčit svým prstům a svalům. A také si tím uvolnili ruce pro případné nošení jiného nástroje. Pokud se barytonsaxofonista rozhoduje, jak problém vyřešit, záhy naráží na problém. Když ne dřevěný kufr – kam s ním? V současnosti se na barytonsaxofon vyrábí odlehčená pouzdra jak na „krátky low Bb“ tak na dlouhý „low A“ v různých variantách. Ne všechny jsou ale na českém trhu k sehnání. Protože hráčů na barytonsaxofon není tolik, jako třeba altsaxofonistů, většinu vyráběných pouzder v Česku běžně neseženete. v případě mnohých pouzder ulehčíte prstům, svalům i peněžence. Nejlevnějším řešením je plátěný obal, který není ničím jiným, než pytlem na nástroj. Je to nejhorší řešení, nástroj není vůbec chráněn proti sebemenším nárazům, někdy dojde k ohnutí ochranných košů dolních klapek při pouhém postavení nástroje na zam, nebo položení na bok. Například pouzdro od firmy „Cavallaro“ vyrábí pouzdra pro mosazné dechové nástroje. Poskytuje se 1 rok záruka. Všechny tyto produkty jsou 100% vyrobeny v USA.

STOCK BARITONE WALT JOHNSON SAXOPHONE CASE COVER

stock-baritone-walt-johnson-saxophone-case-cover Tyto obaly jsou navrženy tak, aby poskytovaly ochranu před počasím a zároveň chrání díky speciálně konstruované vlněné vložce. Všechny výrobky jsou vyrobeny z tkaniny nylon 420 denier. Používají se zipy #5 YKK. Z boku je kapsa pro uložení příslušenství a vak má odepínatelné ramenní popruhy. Obal je navržen pro použití s pouzdrem na barytonsaxofon od firmy Walt Johnson. Standardní barva je Black Body. Volitelné barvy jsou možné. Při zvláštním požadavku zákazníka firma upravuje tvar pouzdra podle přání. Dodací lhůta je obvykle 3 až 4 týdny, s připočtením přepravy. Cena: cca 200,– USD

Pouzdro HUMES & BERG TX8242 TUXEDO BARITONE SAXOPHONE GIG BAG

humes-and-berg-bari-case Jsou vyráběny z profesionálního nylonu (z materiálu „1000 denier Cordura“), který plně zajišťuje ochranu proti roztržení nebo propíchnutí po celou dobu životnosti vaku. Všechny vaky jsou vybaveny vložkami z husté pěny, polstrováním a jsou kompletně obloženy. Polstrované protiskluzové ramenní popruhy jsou v ceně. cena: 146,90 USD

Pouzdra PROTEC

pro-tec-pro-pac_baritone_1
poskytují o něco lepší ochranu, než pouhá tkanina. Tělo tvoří dřevěná skořepina a vejde se do něho nástroj „low Bb“ i „low A“. Má prostornou postranní kapsu a polstrovaný ramenní popruh. Povrch je odolný proti vodě a otěru. Pogumovaná rukojeť, černá barva.

Hmotnost: 6 kg, Cena je cca 314,– USD

Pouzdro SOUNDWEAR PROFESSIONAL BARI SAX

soundwear-professional-bari-sax-tief-a
je podobné, vyrábí se jen „low A“ verze. Má 5mm silnou skořepinu a 40mm pěnovou vložku, povrch je vysoce odolný proti vodě z materiálu DuPont Cordura. Extra silné kruhy a zavěšení, bevný zip. Namáhané časti jsou zasíleny, polstrované popruhy batohu jsou odnímatelné, nemá žádné bolestivé vyčnívající časti kolem ramen a krku. Postranní prostorná kapsa na příslušenství s přihrádkami pro plátky, hubici, CD atd., součástí je ultra jemný sametový sáček na eso a hubici. Cena: cca. 259,– euro

Tom and Will ACW-BSP Academy Deluxe Baritone Saxophone

tom-and-will-acw-bsp-academy-deluxe-baritone-saxophone-gig-bag Tvoří ho 25mm silná měkká vložka, extra silné PVC lemování okrajů po obvodu hran. Povrch je ze silného plátna odolného vůči vodě. Výrobce uvádí, že jde o nejvyšší kvalitu, která předčí mnohé ze svých dražších konkurentů: extra silné spony, eronomicky tvarované polstrované ramenní popruhy pro nejvyšší pohodlí, silné přezky a elegantní design. Na dně jsou gumuvé protiskluzové segmenty. Vnitřek je z jemného plyše, obsahuje přihrádku na příslušenství (hubice, plátky ligatury apod.). Má velmi odolný zip, polstrované rukojeti pro extra komfort. Rukojeť je vybavená suchými zipy v horní části pouzdra, což přispívá k větší bezpečnosti. Cena: cca. 91,– liber

SUPER PROMO GardBags baritone sax

super-promo_gardbags-baritone-sax-gig-bag1 je kvalitní vak na saxofon, použitelný i na „low A“ barytonsaxofon. Tvoří jej 20mm polstování – vnitřní tvrdá pěna, která je hustá a velmi odolná proti nárazu. Tvrdá pěna je testována padající 300g skleněnou koulí na pěnu položenou přes skleněnou desku. Pokud se koule, nebo deska nerozbije ani neporuší, je materiál schválen. Použity jsou ochranné zipy, pod kterými je všitá pěna, proto se nedotýkají nástroje a zabraňuje to jeho poškrábání. Povrch je z vodotěsné nylonové tkaniny. Obal obsahuje přihrádku pro příslušenství a eso. Má velké postranní kapsy, popruhy na ramena, kovové kroužky (nejsou ve standartní nabídce) a dvojitou rukojeť.

Cena: cca 99,– USD

Gard Bags ECO 661E baritone sax

gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag
gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag_3
gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag_1

Kompaktní a lehká Gard pouzdra s kolečky jsou ideální na palubu letadla jako příruční zavazadlo a to buď v rámci povoleného množství příručních zavazadel, nebo jako obsazení zaplaceného prázdného místa. Nástroj zůstává bezpečně ve svém poloze za všech okolností. Hudební nástroj je vnořený bezpečně uvnitř tašky, v nastavitelných polstrováních o tloušťce 20 mm. Nastavitelné polštáře mohou být snadno umístěny tak, aby nedošlo k tlaku a nárazům do ohrožených částí hudebního nástroje. Je jedním z nejlepších svého druhu na trhu za překvapivou cenu. Povrch je z černého voděodolného nylonu, rozšiřitelné boční kapsy jsou určené pro příslušenství. Použitelné pro „low A“ i „low Bb“ saxofony. Dolní podstava se rozšiřuje dopředu, aby se zabránilo převrácení – rukojeť a kolečka usnadní transport. hmotnost: 5,6 kg (s koly a zadními popruhy) cena: cca 219,– euro

GEWA GigBag – Baritone Saxophone / GEWA PRESTIGE

gewa_housse-de-saxophone-baryton-gewa-prestige Nejnovější řada GEWA nabízí ochranu v lehkém pouzdře. Do každé tašky je zabudovaná vrstva z laminátu, který pomáhá chránit vnitřní nástroj proti většině velkých porušení a nárazů. Pouzdro je vybaveno pohodlnými popruhy pro použití přez ramena, nebo jako batoh.

cena: cca 133,– euro

Glenn Cronkhite Baritone Sax Leather Gig Bag

glenn-cronkhite-baritone-sax-leather-gig-bag pouzdro z lehkých materiálů Glenn Cronkhite se vyrábí více než 30 let. Jako původní tvůrce Reunion Blues, vyvinuli řadu profesionálních, kvalitních pouzder ve snaze vyhovět různým potřebám hráčů na dechové nástroje. Pouzdra jsou k dispozici buď v jemné kůži nebo trvanlivé tkanině (cordura). Většina objednávek je dodávána do dvou týdnů. cena: cca 349,– USD

BAGS Baritonsax Form low Bb

bagsbarflight

cena: 269,– euro

BAGS Baritonsax Form low A

bags_low-a

cena: 269,– euro

BAGS Baritonsax Form low A – ECO

bags_low-a_eco cena: 309,– euro

Reunion Blues 702–15 (low Bb) Baritone Saxophone Bag

reunion-blues-702-15_leather1

tvoří ho dvojitá pěna, měkká podšívka, ploché přední kapsy na zip. Má ocelová kovová příslušenství, ochranné kovové butony na dně vaku. Povrch je z textilie, nebo kůže. Zboží je odesíláno 2–6 dny po objednání. cena: cca 399,– USD

Reunion Blues 702–59 (low Bb) Baritone Saxophone Bag, NYLON

reunion-blues-702-59-bb-baritone-saxophone-bag-fabric základem je dvojitá pěna, měkká podšívka. Má ploché přední kapsy na zip, ocelová kovová příslušenství, ochrané kovové butony na dně vaku. Povrch je textilie, nebo kůže. Zboží je odesíláno 2–6 dny po objednání. hmotnost 2,5 kg cena: cca 259,– USD

Reunion Blues 703 Baritone Saxophone (low-A) Gig Bag

reunion-blues-703-baritone-saxophone-low-a-gig-bag-in-brown-leather

Nejvyšší kategorie výrobků obsahuje prvky, které jsou standardem pro všechny Reunion Blues měkká pouzdra: odolná kůže nebo látka, unikátní double-pěnový systém, měkká podšívka batohu a ramenních popruhů pro snadný transport. Konstrukce nabízí pohodlný tvar, přičemž nevzniká škodlivý tlak na jemnou mechaniku klapek. Reunion Blues koncertní pouzdra nabízí unikátní funkce pro každý nástroj. Vak poskytuje trojitou ochranu kůží nebo látkou, dvojitou pěnovou konstrukcí s měkkou podšívkou. hmotnost 3,8 kg cena: cca 399,– USD

Reunion Blues 703–59 (low-A) Baritone Saxophone Bag, NYLON

reunion-blues-703-baritone-saxophone-low-a-gig-bag-_fabric

cena: cca 220,– USD

SKB – Contoured Pro Baritone Sax Case with Wheels /1SKB-455W/

pouzdro SKB-455W pro barytonsaxofon bylo navrženo pro hráče, kteří hledají tu největší ochranu pro svůj hudební nástroj.

skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels

Vyrobeno vakuově z ABS-plastu, materiálu, který poskytuje největší pevnost a ochranu v lehkém provedení. SKB-455W pouzdra jsou přizpůsobena nástrojům „low A“ i „low Bb“ od všech předních výrobců, jako například Yamaha, Selmer. Vnitřek je vystlán plyšem.

skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_1

Naspodu pouzdra jsou in-line kolečka /jako na brusle/ s ložisky pro snadný transport, čelní ochranné nárazníky, patentovaný systém zámků TSA trigger a sklolaminátové vstřikované výztuhy. skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_2skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_5

váha: 7,8 kg cena: v době psaní článku pouzdro zlevněno z 499,99 USD na 299,99 USD

SELMER FLIGHT BARITONE SAXOPHONE CASE to low A

selmer-flight-baritone-saxophone-caseselmer-flight-baritone-saxophone-case_2 cena: cca 428,– euro

BAM 3003XL – HighTech Baritone Saxophone Case

bam-hightech-baritone-saxophone-case

nejluxusnější pouzdro na barytonsaxofon, které lze koupit. Je odolné proti vodě i samotné vlhkosti, je vzduchotěsné. Použitelné pro oba typy nástrojů s rozsahy„low A“ „low Bb“. Bylo navrženo pro dokonalou ochranu nástroje. Má třívrstvou ochranou konstrukci.

bam-baritone-saxophone-hightech-case

Pěna Airex je vložena mezi dvě vrstvy, kovový ABS exteriér, který je velmi odolný vůči otřesům a vnitřní vrstvu PVC, což zajišťuje vynikající ochranu proti otřesům a tepelným změnám při zachování ultra-nízké hmotností. Nástroj je uvnitř v sametové podšívce uložen v pěnovém polyuretanovém jádru s velkou hustotou, které je anatomicky formováno.

bam-hightech-baritone-saxophone-case3 Ve spodní části kolečka má kromě dvou tvarovaných úchytů vytahovací rukojeť a neoprénové protiskluzové popruhy na ramena. Opatřen 4 snadno zamykatelnými zám­ky.

bam-hightech-baritone-saxophone-case1
hmotnost: 6,21 kg cena: cca 828,– euro

VGV Baritone Saxophone Case

Italský výrobce nádherných, anatomických pouzder. Na internetu jsou stránky výrobce velmi špatné a jsou pouze v italštině, což má za následek, že mnoho hudebníků o těchto pouzdrech ani neví. Bývají porovnávány s pouzdrem firmy Selmer (SELMER FLIGHT BARITONE SAXOPHONE CASE). Ve srovnání se SELMEREM je VGV menší, měně objemné, což ocení hráči, kteří cestují letadlem.

vgv-baritone-saxophone-case1

Pouzdra SELMER nebo HISOX mohou být někdy jako příruční zavazadlo odmítnuta. Jako příruční zavazadlo je VGV mnohem příjemnější než SELMER, o velikých pouzdrech BAM nemluvě. VGV více kopíruje nástroj, je nenápadné, pohodlné, snadno přenosné.

vgv-baritone-saxophone-case3 Je to nejkompaktnější pouzdro na baritone sax ze všech pouzder na trhu cena: asi 495,– USD

Širokou nabídku pouzder nabízí výrobce Jakob Winter

JAKOB WINTER JW 2197  – Shaped Case for Bariton Saxophone, low A

winter_jw-2197-_shaped-case-for-bariton-saxophone-low-a

Tvarovaná vnější tvrdá skořepina, vytvořená vakuově z ABS plastu. Jádro je z polystyrenu. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami. Má silné niklové zámky a kování.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone

Opatřeno silným polstrováním z Premium sametu, obsahuje kapsu na příslušenství, rukojeť a ramenní popruh. Dolní dno je vybaveno ochrannými butony Váha příjemných 4,4 k cena: 349,–USD

JW 2197 PRO  – Shaped Case for Bariton Saxophone

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_pro
opatřeno pomocnými kolečky a rukojetí na boku i nahoře
váha: 5,3 kg

JW 2197 CA – Shaped Case for Bariton Saxophone – KARBON

Povrch pouzdra je zde potažen speciální fólií karbonového vzhledu, od karbonu je nerozeznatelná.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon Tvarovaná vnější tvrdá skořepina, vytvořená vakuově z ABS plastu. Jádro je z polystyrenu, polstrování z modrého Premium sametu. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami, niklovým kováním a zámky. váha: 4,4 kg

JW 2197 CA RO – haped Case for Bariton Saxophone – KARBON

Vysoký černý lesk s viditelnou vnitřní strukturou. Tvarovaná vnější tvrdá skořepina je vytvořená vakuově z ABS plastu. Povrch je potažen speciální fólií karbonového vzhledu, která je od karbonu nerozeznatelná. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon-pro

Jádro z polystyrenu, polstrování z Premium černého sametu. Pouzdro má kapsu na příslušenství, rukojeť a ramenní popruh. Opatřeno niklovým kováním a zámky.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon-pro1
Dolní dno je vybaveno ochrannými butony, opatřeno pomocnými kolečky. Rukojeť je na boku i nahoře váha: 5,9 kg

Rheuben Allen „Low A“ Baritone Saxophone Case

Rheuben Allen pracoval po mnoho let jako opravář a příležitostně se věnoval hraní. Nenáviděl všechna pouzdra, ktará neměla prostor uvnitř. Když navrhoval s týmem pouzdra, snažil se získat co největší možný prostor uvnitř a ještě udržet anatomické kontury pouzder.
Jsou kompaktní a lehká. Pouzdro pro baritone sax má kolečka pro snadný transport a dvě rukojeti.

rheuben-allen-low-a-baritone-saxophone-case Rheuben Allen je jediný výrobce na světě, který vyrábí kompaktní pouzdra i na bassaxofon. Luxusní pouzdra mají nádherný design, povrch je kožený. cena: 495,00 až 556,00 USD


Pokud však naopak z nějakého důvodu pevné pouzdro potřebujete, třeba pro transport, použít můžete například kufr DEG Replacement Baritone Saxophone Cases

deg-replacement-baritone-saxophone-cases

Není třeba utrácet velké peníze. Tento kufr je tvořen dřevěnou konstrukcí, s kvalitním potahem.

deg-replacement-baritone-saxophone-cases_1 Hodí se k většině „low Bb“ nástrojů. Je vyroben z pevného dřeva a má ochranný měkký plyšový potah. cena: asi 230,– USD

Walt Johnson Baritone Saxophone Case

Tyto vysoce kvalitní pouzdra zajišťují maximální ochranu. Jsou jedním z nejodolnějších na trhu.

walt-johnson-baritone-saxophone-case_1 Vyrobeny ze sklolaminátu s ručně všitým interiérem. Můžete bezpečně dopravit nástroj po městě, nebo použít, pokud letíte. Tato pouzdra jsou již dlouho známé pro svou životnost a perfektní ochrannou funkci. Pouzdra jsou tvarované speciálně pro „Low A“ i „Low Bb“ nástroje.

walt-johnson-baritone-saxophone-case_2

Vyhovují pro většinu moderních saxofonů, včetně Selmera, Yamahy a Yanagisawy. Typ a značka saxofonu musí být specifikována při objednávání. Pohybuje snadno na kolech. cena asi: 540 – 560,– USD

JW 497 – Case for Baritone Saxophone Series 400 Wood dřevěná konstrukce, odolný ochranný rám, vysoce kvalitní vinylový povrch. Silné niklové zámky a kování, ochranné rohy, polystyrenové jádro, sametový potah. winter_-jw-495_jakob-winter-case-for-baritone-saxophone Obsahuje kapsu pro příslušenství. Váha 6.8 kg

JW 297 RO – Case for Baritone Saxophone with integrated rollers Pouzdro pro baryton saxofon, hliníkové pouzdro v moderním designu pro maximální ochranu, 2 integrované válečky pro lepší komfort.

winter_aluminium-baritone-case1

winter_aluminium-baritone-case Jádro z 5ti vrstvé dýhy, odolný povrh. Váha: 8,50 kg

CALZONE CASE USA Aluminium ribbed Case Baritone Saxophone / wheels Model# PJL-BARSXW Výrobce jenž vyrábí pouzdra i na dva saxofony v jednom. Pouzdro pro „low A“ baryton saxofon tvoří obal z ABS černého plastu, prostor pro vlastní nástroj je pečlivě tvarovaný, nástroj přesně zapadá.

calzone-case-usa-aluminium-case Rohy jsou chráněny ocelovými kulatými kryty. Zámky a kování je standardní. Je možné pouzdro uzamknout. Obsahuje dvě přihrádky pro eso a hubici a další příslušenství. Vnitřek je vystlán Burgundským plyšem. Poskytuje naprostou bezpečnost pro všechny druhy baryton saxofonů s rozsahem „low A“. Je opatřeno kolečky pro snadný transport. Všechny výrobky jsou jištěny doživotní zárukou. Nepříjemná může být hmotnost váha: 12,3 kg bez nástroje, tj. cca. 18 kg s nástrojem cena: cca 511,– USD

Jak je v přehledu pouzder patrné, kvalitní pouzdro by mělo splňovat následující kritéria:

  • anatomické, tedy co „nejmenší“ a kompaktní
  • lehké a dobře přenosné
  • pevné a dobře chránící vlastní nástroj
  • cenově dostupné

uvedený a pečlivě sestavený přehled ukazuje, že taková pouzdra, která by vyhověla všem podmínkám, nevyrábí pouze známé firmy SELMER, SKB a BAM, ale i VGV, JAKOB WINTER, VGV, i Rhueben Allen. Tato pouzdra bez pochyb skýtají maximální luxus pro nástroj. O anatomickém, lehkém, pouzdře však lze hovořit pouze u výrobku SELMER, JAKOB WINTER, VGV, i Rhueben Allen. SKB i BAM jsou poněkud větší, i když jsou přenosná i na zádech, nástroj však zabezpečují naprosto bezkonkurenčně. Mají ovšem jednu nepříjemnou vlastnost, a tou je buď vysoká cena (BAM 3003XL za 828,– USD), nebo neexistuje dovozce pro Česko. Průměrná cena za kompakní, pevné, lehké anatomické pouzdro se pohybuje řádově od 300,– do 500,–USD

Rubriky
hudební teorie improvizace rady semináře workshop

Z Brněnského workshopu 2. – 3. května 2015

Průřez z průběhu brněnského workshopu s nástinem hudební teorie ZDE

saxik brno 2015 green

Již loni nebylo jisté, jak dlouho centrum Lávka vydrží na své adrese. Místo konání bude proto letos na nové pobočce. Je jím pracoviště LEGATO

Během víkendu zaostříme na

  • žánrovou interpretaci a improvizaci, teorii akordů, akordické stupnice
  • modální řešení progresí
  • pentatoniky základní a odvozené, hexatoniky
  • několik netradičních přístupů k bluesové dvanáctce, permutace stupnic
  • způsob použití exotických stupnic, alterovaných, zmenšených, zvětšených

Brněnské workshopy

a setkání přináší inspiraci pro hráče bez rozdílu hudební úrovně. Znatelného pokroku lze dosáhnout za jediný intenzivní víkend. Hra na saxofon v sobě nese úlevu od formálního stylu hry a od pevně daných notových zápisů hudebních skladeb. Díky svému charakteru saxofon vždy byl a je předurčen pro svobodný projev, kreativitu a improvizaci.

Shrnutí

Kdy:

  • víkend 2. – 3. května 2015
  • účast pouze na jeden možná

Kde:

  • studio LEGATO, Stamicova 572/7, 623 00 Brno – Kohoutovice

Jak se přihlásit

  • zašlete přihlašovací údaje s podrobnostmi na e-mailovou adresu dusch1@email.cz

Připojte v mailu prosím

  • své jméno
  • nástroje na něž hrajete
  • hudební zběhlost, úroveň (dobu, po kterou se saxofonu věnujete, členství v kapele, kde saxofon studujete, jaké materiály a noty hrajete, na co se při cvičení zaměřujete)
  • co byste si z workshopu rádi odnesli

Na Váš mail obdržíte zpětnou odpověď s potvrzením Vaší účasti

  • účastnický poplatek 900,– Kč na víkend (na jeden den 500,– Kč)

Spojení do LEGATA

  • pokud přijedete vlakem na Hlavní nádraží, jeďte tramvají č. 1 na zastávku Mendlovo náměstí, odtud autobus č. x37 zastávka Voříškova a kousek zpátky směrem k městu (budova bývalé mateřské školky)
  • na místě se sejdeme v sobotu 2. 5. v 10 hodin.
  • v neděli začátek v 10:00 hod a sraz zakončíme večer (zhruba v 19 hodin)

Co s sebou:

  • saxofon(y)
  • noty a materiály
  • zápisník na poznámky, notový papír
  • touhu dozvědět se, dobrou náladu a otevřenou hlavu
  • jistě přivítáte možnost vyměnit si zkušenosti, postřehy, notové i hudební materiály, nebo vyzkoušet nástroje.
  • můžete přivézt i nějaké hubice, které poskytnete k vyzkoušení, či je nabídněte k prodeji

Těším se na setkání i na saxofonová sóla

Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace jam session rady workshop

7. SAXÍKOVÝ SRAZ V BRNĚ [2. – 3. května 2015]

Průřez z průběhu brněnského workshopu s nástinem hudební teorie ZDE

saxik brno 2015 green

Již loni nebylo jisté, jak dlouho centrum Lávka vydrží na své adrese. Místo konání bude proto letos na nové pobočce. Je jím pracoviště LEGATO

Během víkendu zaostříme na

  • žánrovou interpretaci a improvizaci, teorii akordů, akordické stupnice
  • modální řešení progresí
  • pentatoniky základní a odvozené, hexatoniky
  • několik netradičních přístupů k bluesové dvanáctce, permutace stupnic
  • způsob použití exotických stupnic, alterovaných, zmenšených, zvětšených

Brněnské workshopy

a setkání přináší inspiraci pro hráče bez rozdílu hudební úrovně. Znatelného pokroku lze dosáhnout za jediný intenzivní víkend. Hra na saxofon v sobě nese úlevu od formálního stylu hry a od pevně daných notových zápisů hudebních skladeb. Díky svému charakteru saxofon vždy byl a je předurčen pro svobodný projev, kreativitu a improvizaci.

Shrnutí

Kdy:

  • víkend 2. – 3. května 2015
  • účast pouze na jeden možná

Kde:

  • studio LEGATO, Stamicova 572/7, 623 00 Brno – Kohoutovice

Jak se přihlásit

  • zašlete přihlašovací údaje s podrobnostmi na e-mailovou adresu dusch1@email.cz

Připojte v mailu prosím

  • své jméno
  • nástroje na něž hrajete
  • hudební zběhlost, úroveň (dobu, po kterou se saxofonu věnujete, členství v kapele, kde saxofon studujete, jaké materiály a noty hrajete, na co se při cvičení zaměřujete)
  • co byste si z workshopu rádi odnesli

Na Váš mail obdržíte zpětnou odpověď s potvrzením Vaší účasti

  • účastnický poplatek 900,– Kč na víkend (na jeden den 500,– Kč)

Spojení do LEGATA

  • pokud přijedete vlakem na Hlavní nádraží, jeďte tramvají č. 1 na zastávku Mendlovo náměstí, odtud autobus č. x37 zastávka Voříškova a kousek zpátky směrem k městu (budova bývalé mateřské školky)
  • na místě se sejdeme v sobotu 2. 5. v 10 hodin.
  • v neděli začátek v 10:00 hod a sraz zakončíme večer (zhruba v 19 hodin)

Co s sebou:

  • saxofon(y)
  • noty a materiály
  • zápisník na poznámky, notový papír
  • touhu dozvědět se, dobrou náladu a otevřenou hlavu
  • jistě přivítáte možnost vyměnit si zkušenosti, postřehy, notové i hudební materiály, nebo vyzkoušet nástroje.
  • můžete přivézt i nějaké hubice, které poskytnete k vyzkoušení, či je nabídněte k prodeji

Těším se na setkání i na saxofonová sóla

Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace jam session kapely rady workshop

Hudební setkání 2014 (Mělník, Lhotka)

Šestý ročník Hudebního setkání hráčů na saxofon se letos v létě uskutečnil ve dvou turnusech podobně, jako tomu bylo i v minulých ročnících.

První turnus proběhl od 25. července do 1. srpna 2014

Téměř všichni patřili ke každoročním účastníkům, ostříleným a zkušeným, kteří znatelně pokročili ve své saxofonové hře. Díky tomu byla do programu, vedle výukových seminářů, začleněna také veřejná vystoupení.

Perfektní hudebně-technické zázemí sálu, který se proměnil na saxofonovou laboratoř, umožňovalo během každodenních seminářů probrat všechny plánované body: hudební setkání 2014

  • způsoby interpretace a rozdílné přístupy k samotné improvizaci
  • vertikální a horizontální melodicko-harmonické uvažování
  • harmonický rytmus, stavba frází a principy melodického vedení
  • metody zjednodušování komplikovaného harmonického podkladu během improvizace
  • odvozování multifunkčních, univerzálních stupnic pro nejčastěji používané akordové postupy
  • metody harmonického obohacování progresí jednoduchých
  • odvozování a stavba módů, a tónových řad, harmonické substituce

Vedle výstoupení vybraných sólistů v příjemné kavárně proběhl i společný koncert celého 14ti členného saxofonového bandu na náměstí.

Na druhý, zkrácený turnus, dorazili saxofonisté do Lhotky u Mělníka od 22. srpna do 26. srpna.
Ačkoliv byl turnus o pár dnů kratší, přesto byl čas každý den plně využitý. Zabývali jsme se také několika problematikami:

  • rytmus, groove a frázování
  • bluesová forma a použitelné stupnice a tónové řady
  • typické akordické progrese v různých hudebních stylech
  • modální skladby, smooth jazz, pop, funk
    namestí band_hudebni setkání

    Letošní počasí vyšlo zúčastněným saxofonistům obou turnusů 6. Hudebního setkání nad očekávání dobře. A stejně nezanedbatelným pozitivním faktorem byla opravdu dobrá nálada a parta nadšených saxofonistů zapálených pro společné i sólové hraní.

    Zazněly poučky z klasické i moderní harmonie a probrala se pravidla stavby melodie, rady a tipy pro interpretaci z notového zápisu, pro improvizovaný projev, i co se týká rytmu a souhry. Díky koncertům pro veřejnost byly důkladně osvětleny a odzkoušeny zásady hraní v sekci. Rozehrály jsme mnoho dalších inspirujících hudebních experimentů s nejrůznějšími hudebními podklady. A stejně nezanedbatelným pozitivním faktorem byla opravdu dobrá nálada a parta nadšených saxofonistů zapálených pro společné i sólové hraní.

Již teď Vás proto zvu na 7. Hudební setkání do Lhotky u Mělníka, které proběhne na přelomu července a srpna 2015

Volný nátisk a široký dech,
Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace rady workshop

Letmo ze 6. SAXÍKOVÉHO SRAZU V BRNĚ [26. – 27 . 4. 2014]

II V I

Poslední dubnový víkend se stalo Brněnské studio Lávka místem, z něhož se do okolí ozývaly bluesové melodie, funkové figury a riffy saxofonové sekce během nepřetržitého hudebního experimentování saxofonů.

Dorazili hráči z různých koutů, uvítali jsme i dva zahraniční tenorsaxofonisty. Poměr altsaxofonů a tenorů byl vyrovnaný, zazněla i sóla na soprán saxofon. Všichni zúčastnění byli vzácně jednotní v stylovém zaměření, což určovalo jednoznačný směr výkladu k improvizacím.

Sobota vypukla bez varování již krátce po 10. hodině. Letmé připomenutí hudební teorie o stavbě stupnic a akordových značek směřovalo k stanovení několika akordických stupnic pro molové a durové typy septakordů. Tyto elementární znalosti harmonie byly následně uplatněny při improvizaci v akordickém postupu označovaném běžně jako dominantní jádro nebo funk bounce, jak ukazuje zobrazení vpravo. Tento postup byl základem k použití mnoha souvisejících pentatonik a modálních stupnic napasovaných na jednoduchý šestnáctinový funky groove.

Záhy se saxofonisté pustili do improvizací založených na doškálném a pentatonickém či hexatonickém přístupu, na modální záměně, substituci a používali další zajímavé a dobře znějící metody a pohledy na harmonický kontext, například superimpozice. Přesný rytmus, frázování a intonační jistota se zlepšovaly od jednoho setu k druhému a nápadů jen přibývalo díky melodickému uvažování o frázích. Změny hudebního stylu odlišily frázování a charakter sóla pro blues, swing, funk, bossa novu, sambu, r&b, smooth jazz.

Brno_2014

Před zakončením sobotního bloku zazněly hlavní zásady pro hru dechové sekce a hráči vytvořili sekci s uplatněním typických prvků dle hudebního stylu (funk, swing, samba), s pravidlem vedení hlasů, s důrazem na frázování a rytmus.
Pro shrnutí probraných doškálných i mimotonálních harmonických vztahů, k procvičení principu substitucí a uplatnění improvizačních metod během sóla, posloužilo téma s tonálním vybočením ve stylu BOSSA NOVA Think Twice. Ačkoli není harmonie složitá, nabízelo se mnoho možností v harmonickém i rytmickém přístupu:

think twice Podklad ve zkrácené verzi je možné stáhnout zde

Všichni účastníci letošního 6. brněnského setkání mohli nalézt mnoho tipů pro svojí hru a inspirováni různými náhledy na improvizaci rozšířili i své znalosti v harmonii. Příští rok může být příležitostí pro všechny saxofonisty zavítat na jaře opět do Brna na 7. saxofonové setkání a nebo již letos v létě přijet na Hudební setkání do Mělníka.

Volný nátisk a široký dech,
Dušan Čech

Rubriky
jam session rady workshop

Hudební setkání LHOTKA 2013

Od soboty 27. července do 3. srpna hostila táborová základna saxofonové hráče z nejrůznějších koutů Čech. Někteří patřili k stálým frekventantům: dorazili Sandokan, kocour Mikeš, Střechýl aka Kosmas, doktor Chocholoušek, Buldozer, Jovan, zavítal i Golem… V historii konání Hudebních setkání ve Lhotce u Mělníka nebylo nikdy tak vytrvale slunné počasí, jako tento rok. Jen krátký, avšak vydatný noční déšť, se přehnal Kokořínským dolem. Mezi účastníky se navzdory vysokým teplotám ani jeden den neprojevila nechuť k hraní a každodenní téměř osmihodinové hudební experimentování vítězilo nad únavou a horkem, panujícím od časných hodin až do večera. Pauzy v hraní tvořily přestávky na oběd a večeři. Všudypřítomný klid v táborové základně Lhotka přerušoval jen občas projíždějící houkající vlak, který jedenkrát odpoledne na okamžik výjimečně přehlušila hudební aparatura, zesílená na MAX; ta však byla záhy ztlumena na MIN.
Co do obsazení jednotlivých typů saxofonů byla letos Lhotka 2013 velmi vyrovnaná. Zdvojený baryton, navíc v rukách dvou sehraných hráčů z jedné kapely, šlapal v neomylných basových partech, dravé a divoké tenory vedle tenorů baladicky vyprávějících; swingující, emotivní i přísně zařezávající altky a konečně dva nepřeslechnutelné soprány, které občas vystřídaly klarinety. 969794_657572344264773_733489294_min

Mezi nejhranějšími hudebními prvky a tématy k dlouhým nápaditým improvizacím byly jazzové, rockové a popové kadence, sledy dominantních jader /bridges/ a funky bounce ve stylu Freda Wesleyho a J.B.s´. V oblíbenosti vedla nejznámější skladba z nejúspěšnějšího alba „Natty Dread“ Boba Marleyho. Nekonečný maraton chorusů prokazatelně příznivě ovlivnil i personál v kuchyni, zejména pak prvního kuchaře. Tematicky velmi podobná byla i kolektivně secvičená Tequilla (Teguila) A. Locatelliho. Ani brazilský karneval ala Sonny Rollins se nedal celý den zastavit. Stylové variace u jednotlivých témat zahrnovaly jazz, ballad, blues, swing, funk, rock, salsu, sambu, bosa novu, reggae, ska. Na závěrečné jam session někteří saxofonisté doslova excelovali ve scatu, (ve významu jazzového zpěvu) i jako hráči na shakers, nebo jako sólisté na kazoo. Nabitý hudební a improvizační týdenní pracovní program navíc obohatila i táborová hříčka s otevřeným koncem, nesoucí se v duchu Tolkienova Pána prstenů. Zejména ti, kdož shlédli filmové zpracování, jmenovitě prvý díl trilogie, The Fellowship of the Ring, postřehli nejednu úzkou souvislost. Ariadiamus late ariadiamus da ari a na-tus late adua. Ah-ya-doo-ah-eh. Účastníci s během týdne též setkali s hledačem pokladů, seznámili se s Briketkou, s mistrem Dalem Turnerem, oprášili znalosti o vynálezu kostky cukru, a také vyzkoušeli téměř na vlastní kůži saxofonové popruhy Cebulla.

Závěrem lze konstatovat, že u všech saxofonistů byl znatelný progresivní růst každým dnem už od prvních seminářů. Od samotného usazení nátisku, tvorby tónu a ladění, přes osvojení si a používání správné dechové techniky, zpřesnění rytmického cítění, až po artikulaci, využívání dynamiky a frázování podle hudebního stylu, a nakonec k sólům v složitějších improvizacích a rychlejších tempech. To vše s využitím mnoha probíraných teoretických pravidel. Tyto nabyté zkušenosti jistě napomohou všem hráčům pro svobodnější pocit ve vlastních kapelách a bandech. 535829_642448602434742_1453609960_min

Těšme se na příští saxofonovou smršť, ať již na Hudebním setkání 2014, na podzimním Brněnském saxíkovém srazu, nebo na jiné příležitostné saxofonové akci. Sledujte proto informace a užijte si konec léta.

Volný nátisk a široký dech. Dušan Čech

Rubriky
rady workshop zamyšlení

Ozvěny 6. SAXÍKOVÉHO SRAZU V BRNĚ [26. – 27 . 4. 2014]

Sobotní dubnové ráno. Mnozí vyrazili na cestu do Brna z odlehlých končin a Brno přichystalo pro některé účastníky procvičení orientačního smyslu, než se na místo konání do studia Lávka dostali. Složení a obsazení nástrojů bylo vyrovnané co do počtu altsaxofonů a tenorů. Rodinu saxofonů doplňovaly i dva baryton saxofony. Studio Lávka nabízí sice nevelký, ale příjemný, stranou položený a dobře ozvučený prostor, který byl pro workshop ideální. Audiotechnika zpočátku vypovídala službu, ale vše se podařilo vyladit.
Teoretické debaty, tak jako obvykle, směřovaly k základním technickým problémům a tématům týkajících se práce s dechem a postavení nátisku. Hudební maratón byl odstartován krátkým shrnutím nezbytných znalostí harmonie a připomenutím principu psaní akordických značek a pokračoval rytmicko-intonačním setem jednoduchých improvizací na běžně používané dvouakordové progrese, založené na pentatonickém přístupu k tvorbě sóla. Kritériem byla pouze dvě hlediska: přesný rytmus a intonační jistota. Rozdílnost v rytmech a zejména ve frázování a v „timingu“, pomohly odlišit změny hudebních stylů. Od přesné a svižné latiny v bossa nově a v latin – popu k tečkovanému, velmi volnému blues – shuffle frázování a jazzovému triolovému rytmu. Funková houpačka akordických funkcí IIm7 – V7 se stala základem k použití mnoha souvisejících pentatonik a modálních stupnic napasovaných na jednoduchý šestnáctinový funky groove.

Am7 | Am7 | D7sus4 | D7 |

Neděle se od rána nesla v duchu pravidel a zásad pro hraní v dechové sekci. Zněla jazzová balada, smooth jazz, swing a blues, samba, rock, pop a funk. Všichni hráči vytvořili jednotnou sekci v jednoduchých tématech s typickými prvky toho daného stylu a zároveň tvořili podklad po sólistu. Důraz byl kladen na lineární vedení hlasů, přesné frázování, akcenty, harmonický rytmus, dynamiku a na pravidla motivické práce při horizontální i vertikální improvizaci s použitím chromatismů, aby každé sólo bylo nejen intuitivní, ale i neotřelé, originální a promyšlené v jednoduchosti. Výsledným spojením všech probíraných doškálných i mimotonálních harmonických funkcí, vztahů a improvizačních prvků vzniklo na místě téma s tonálním vybočením, které nabízelo mnoho možností v harmonickém i rytmickém přístupu k realizaci sóla:

Pop Funk in A moll

||: Am7 | D7 | Am7 | D7 :||

F | Em | Dm | C |

F | Em | Dm | E7alt |

Tento podklad je možno stáhnout zde

Večer, na samý závěr nedělního semináře, zaznělo věhlasné téma „St. Thomas“ od Sonnyho Rollinse. 5. Brněnské saxofonové setkání tak bylo zakončeno, účastníci se rozjeli domů. Snad všichni byli inspirováni a motivováni, posunuli o další stupeň svou hru na saxofon a rozšířili své znalosti v harmonii a improvizační dovednosti. Příští rok je příležitostí pro všechny zúčastněné saxofonisty opět do Brna na 6. setkání přijet a zároveň i pozváním pro každého, kdo se tentokrát zúčastnit nemohl. Volný nátisk a široký dech,
Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace rady workshop

6. SAXÍKOVÝ SRAZ V BRNĚ [26. – 27. dubna 2014]

Místo konání i datum bylo právě potvrzeno, zveme proto příznivce saxíku a účastníky minulých setkání na 6. saxíkový sraz do Brna.

saxik brno 2014

Na co se během tohoto víkendu vrhneme?

Stejně, jako na minulých Brněnských workshopech, to bude intenzivní víkend. Rozhodně budeme hodně hrát; zaměříme se na interpretaci a improvizaci. Zabrousíme do teorie akordů, včetně příslušných akordických stupnic, použitelných pro improvizaci. A zdaleka nepůjde jen o standardní modální řešení akordové progrese jónskou, dórskou, mixolydickou nebo aiolskou stupnicí. Připomeneme pentatoniky, ty ortodoxní a základní, a též odvozené, včetně dalších, velmi zajímavých a perfektně použitelných pentatonik, méně známých. Neopomeneme bluesové škály, hexatoniky a jiné módy a pokud situace umožní, poodhalíme permutace stupnic, způsob použití exotických stupnic, alterovaných, zmenšených, zvětšených…)
Osvětlíme principy harmonie pro pochopení vztahů a na konkrétních skladbách vyzkoušíme různé přístupy k improvizaci v rozličných hudebních žánrech. Odlišíme horizontální a vertikální improvizaci, jako základ směřující k složitějšímu, například chromatickému způsobu improvizace; zmíníme pojmy minorizace, superimpozice, substituce a další. Jak je zvykem, každou teorii hned proměníme v hudební praxi.

Podrobně se zaměříme také na groove, timing a rytmus, který je spolu s frázováním nejdůležitějším prvkem, ovlivňujícím svými rozdíly hudební styly (latino music, blues, swing, R&B, smooth jazz, funk…) Na míru tohoto workshopu jsou připraveny nové, prodloužené doprovodné "backing tracks“ v různých stylech a tempech pro improvizovaná sóla.

Zkušenosti ukazují, že jsou Brněnské workshopy a setkání saxofonistů inspirací pro hráče bez rozdílu hudební úrovně. Viditelného a slyšitelného pokroku lze dosáhnout i za jediný intenzivní víkend. Hra na saxofon v sobě nese úlevu od formálního stylu hry a od pevně daných notových zápisů hudebních skladeb. Díky svému charakteru saxofon vždy byl a je předurčen pro svobodný projev, kreativitu a improvizaci.

Zveme Vás, sólisty z kapel i hráče dechových sekcí na 6. Brněnský sraz saxíku 2014

Shrnutí

Kdy:

  • víkend 26. – 27. 4. 2014
  • účast pouze na jednom dni je možná

Kde:

Jak se přihlásit

  • zašlete své přihlašovací údaje na e-mailovou adresu dusch1@email.cz

Pošlete prosím

  • své jméno
  • nástroj, nebo nástroje které si přivezete
  • hudební zběhlost, úroveň (dobu, po kterou se saxofonu věnujete, zda hrajete v kapele, kde saxofon studujete, jaké materiály a noty v současnosti hrajete, nebo na co se při cvičení zaměřujete)
  • co byste si z workshopu rádi odnesli

Na Váš mail obdržíte obratem zpětnou odpověď a tímto jste přihlášeni a počítáme s Vámi!

  • účastnický poplatek 900,– Kč

Doprava

  • pokud přijedete vlakem na Hlavní nádraží, jeďte tramvají č. 3 nebo č. 11 na zastávku Rybkova. Vystoupíte před areálem univerzity VUT a dále pěšky do kopce podle mapy
  • přijedete-li autobusem, přejděte z Autobusového nádraží na Hl. nádraží kolem budovy Nákupní galerie Vaňkovka a tramvaje č. 3 a č. 11. do zastávky Rybkova
  • dorazte na místo v sobotu nejlépe mezi 9. a 10. hodinou.
  • večer končíme podle situace nejpozději ve 22:00
  • v neděli začneme po 10:00 hodině a sraz zakončíme večer (zhruba v 19 hodin)

Doporučujeme s sebou:

  • saxofon(y)
  • noty a materiály
  • zápisník na poznámky, notový papír
  • zvídavost a touhu dozvědět se, dobrou náladu a otevřenou hlavu
  • jistě přivítáte možnost vyměnit si zkušenosti, postřehy, notové i hudební materiály, nebo vyzkoušet nástroje. Můžete proto přivézt i nějaké hubice, které byste poskytli k vyzkoušení, či je nabídli k prodeji

Stravování:

  • v objektu volnočasového centra je malý bufet (káva, čaj) s mikrovlnnou troubou. V okolí Studia Lávka je několik restaurací (10 min. chůze) a supermarket Billa do 22:00 hodin

Těšíme se na Vás a na Vaše saxofonové příběhy

Dušan Čech