Rubriky
rady zamyšlení

Na dýchání máme nos

V těchto dnech je cokoli ve spojení s dýcháním velmi aktuální. Se zajímavým konceptem dechových cvičení přišel v padesátých letech ukrajinský doktor, profesor Konstantin Pavlovič Butejko (1923–2003). O jeho metodě se před časem poměrně čile diskutovalo. O co jde? Měřeními u nemocných i u zdravých lidí se K. P. Butejko dopracoval k myšlence, že mnohé nemoci vznikají v důsledku zrychleného dýchání. Zjistil, že zásadní příčina, způsobující více než 150 nemocí a problémů, je chronická hyperventilace – předýchávání
Svou odvážnou teorii – čím je větší objem vdechnutého vzduchu, tím je zdravotní stav člověka horší – znovu a znovu ověřoval. Butejko dokázal, že chronické “předýchávání” vinou zrychleného dýchání snižuje množství hladiny CO2 v krvi a způsobuje, že mozek začne tolerovat nižší množství kysličníku uhličitého a přizpůsobuje se. Důsledkem tohoto chronického snížení CO2 a ze zrychleného dýchání se rozvíjí zmiňované nemoci: od astmatu, alergií, zánětu hrdla, přes kardiovaskulární potíže, cukrovku až k mentálním onemocněním. Doktor Butejko proto vyvinul v 80. letech metodu, který má za cíl navrácení našeho dýchání do normálních hodnot.

Co to znamená

Při dýchání ústy, které nekladou vzduchu odpor tak, jako malé nosní dírky, nabíráme do těla mnohem více vzduchu, než je potřeba. Zároveň s tím vydýcháváme i odpovídající větší množství CO2. Jakmile se oxidu uhličitého v krvi nakumuluje určitá daná koncentrace, zaktivuje specifickou funkci hemoglobinu (který transportuje v těle molekuly kyslíku) aby kyslík uvolnil do tkání. Jde o tak zvaný Bohrův efekt. Tento mechanismus tedy zajišťuje tkáním s vysokou metabolickou aktivitou přednostní dodávku kyslíku a zároveň umožňuje odstranění přebytečného kyselého protonu HCO3-.

(řečeno vědecky: Bohrův efekt popisuje závislost saturace hemoglobinu na změnách hodnot koncentrace CO2, pH a teploty v tkáních. Tkáně při práci produkují vyšší množství oxidu uhličitého, než v klidu. V krvi je CO2 přetvořen na hydrogenuhliči­tanový aniont a vodíkový kationt. Tím dochází k poklesu pH v tkáních k uvolnění kyslíku z vazby s Hemoglobinu. To je způsobeno tím, že kyslíku zbavený hemoglobin je silnější zásada než okysličený, a proto lépe přijímá vodík H+. HbO2 + H+ ⇌ O2 + HHb+ Karbonátdehydratáza v erytrocytech katalyzuje reakci: CO2 + H2O ⇌ H2CO3 ⇌ H+ + HCO3-. Vzniklý proton se váže na „méně kyselý“ „odkysličený“ Hemoglobin. Hydrogenuhliči­tanový anion uniká z erytrocytů.)

A zde je právě problém! Pokud si bezstarostně dýcháme ústy, „koupeme“ se sice v nadbytku vzduchu, ale tělo z něj nedokáže kyslík efektivně využít, protože v krvi chybí dostatečná koncentrace CO2, která by dala příkaz k uvolnění kyslíku a k vstřebávání CO2.

Tak k tomu dochází v případě astmatiků. Zdravý člověk při běžných činnostech průměrně nadechne 4–6 litrů vzduchu za minutu, zatímco astmatik do svých plic nabere až 10–15 litrů za minutu! Vzduchu má tedy až třikrát víc, než potřebuje, ale nedostává se mu přesto řádného okysličení. (zdroj: Patrick McKeown, Close Your Mouth, 2004) Je to podobné, jako kdybychom místo 3 hlavních jídel, které pečlivě klidně rozkoušeme, denně jedli 9 krát, avšak jídlo narychlo spolykali a po každé ho vzápětí vyzvrátili. Střeva by tak tuto stravu nedokázala využít a tělo by bylo stále, i přes zdánlivý obrovský přísun kalorií, minerálů a vitamínů, podvyživené a pocit hladu by byl jen větší. Tedy jakási „kyslíková bulimie“.

Do hry vstupuje – lepící páska?

Uvědomujete si, jak spíte? Dýcháte nosem, či pusou? Pokud chrápete a ráno máte „vyschlo v krku“, je dost pravděpodobné, že při spánku dýcháte právě ústy. Jak bylo vysvětleno, z hlediska okysličení – a pro dobrou regeneraci organizmu – to není optimální stav. Dochází k tomu, že se ráno budíme neodpočatí.

Tento zlozvyk se dá poměrně snadno obejít a odnaučit. V bdělém stavu si dechovou techniku vědomě pohlídáme. A ve spánku si prý lze na noc pomoci poměrně jednoduchým opatřením: zalepením pusy lékařskou páskou – Leukoplastí. Tělo je tak přinuceno znovu zprovoznit nos, který byl na dech od přírody navržen. Pokud by člověku bylo zalepení pusy nepříjemné, lze použít úzký proužek náplasti a zalepit jen jeden koutek, nebo zalepit jen střed úst a koutky nechat volné.

Zkušenosti a reakce mohou být různé: „V první chvíli se o mě pokoušela panika. Přišla klaustrofobie, dříve nepoznaná. Vědomě jsem se zklidnil a ulehl do postele. Chvilku jsem se sžíval s divným pocitem, ale tělo si rychle zvyklo. Ráno se překvapivě probírám o hodinu dřív, než mám nastavený budík, a cítím se příjemně odpočatě…“

Lékaři jen zřídka analyzují způsob, intenzitu dýchání, počet dechů za minutu nebo množství vdechnutého vzduchu za minutu. Přitom i tyto ukazatele mají své normální a chorobné hodnoty. Zdravé dýchání lze popsat jako mírné vlnění, které představuje 8 až 10 nadechnutí za minutu. Tato vdechnutí probíhají přes nos a to tak, že pohybovat se má nikoli hrudník, ale bránice. Zdravě dýchající člověk vdechne 4 – 6 litrů vzduchu za minutu.

(dle některých konvenčních lékařských názorů se astma popisuje jako zánětlivé onemocnění dýchacích cest a tudíž vyžaduje protizánětlivou léčbu. Používané antiastmatické léky zajišťují většině pacientů výbornou kvalitu života, i když nástup účinku léků nemusí být okamžitý. Někdy je nutné vystřídat několik druhů léků, dokud se onemocnění u pacienta stabilizuje a na minimum se zredukují denní i noční symptomy astmatu. Základem léčby je kvalitní protizánětlivá léčba, především v inhalační formě. Na správný způsob dýchání se dle tradiční medicíny nahlíží jako na velmi důležitý, ale rozhodně nenahrazuje systematickou léčbu antiastmatiky pod vedením odborného lékaře.)

Proč se lékaři nejdříve neptají, jak dýcháme, když to přímo ovlivňuje naši fyzickou realitu a děláme to průměrně 20 000 krát denně? Takový náhled nevyžaduje komentáře.

Kontrolní pauza MCP

Butejkova metoda však zdaleka není jen o Leukoplasti. Co potřebujeme znát, abychom mohli úspěšně aplikovat celou Butejkovou metodu? Otestujte si svoji hladinu CO2 za pomoci měření ranní kontrolní pauzy MCP (MCP – morning control pause). Toto praktické měření ukazuje souvislost mezi zádrží dechu a množstvím CO2 v krvi, čímž poukazuje na závažnost „předýchávání“.

Na změření ranní kontrolní pauzy potřebujete stopky, či hodinky se sekundovou ručičkou. Nejpřesnější hodnotu získáte ráno po probuzení.

  1. Jemně a potichu se nosem nadechněte a stejně tak jemně a neslyšně vydechněte.
  2. Zacpěte si dvěma prsty nos
  3. Stopujte, kolik sekund vydržíte se zatajeným dechem, než přijde první potřeba se znovu nadechnout
  4. Uvolněte nos a nadechněte se jím. Následný nádech by měl být opět klidný a tichý
  5. Pokud je váš dech trhaný a hlasitý, doprovázený bušením srdce, znamená to, že jste dech drželi moc dlouho a vaše MCP není platná

    DŮLEŽITÉ: dech před měřením MCP musí být jemný, zklidněný. Nezajímá nás maximální délka zádrže, kterou zvládnete, ale počet sekund, než přijde první nutkání se nadechnout. Je to číslo pohodlné zádrže po výdechu bez přemáhání se.

Hodnocení

• Kontrolní pauza (MCP) 60 sekund je podle doktora Butejka znamením perfektního zdraví. To odpovídá přibližně 6,5% koncentraci CO2 v plicních sklípcích • Od 40 do 60 sekund se můžete považovat za zdravé lidi bez astmatických projevů. • 20 – 40 sekund znamená, že většina astmatických symptomů je pryč, ale pokud přijde spouštěč, mohou se opět projevit. • Pod **10 sekund **naznačuje astma a z toho pramenící fyzické obtíže, jako zadýchávání, pískání, kašel, neklidný spánek atd. Koncentrace CO2 v těle je menší než 4 %.

Poté, co zjistíte délku vaší kontrolní pauzy MCP, můžete začít pracovat na tom, abyste své skóre vylepšili. Je třeba zlepšit způsob, jakým v průběhu dne a noci dýcháte a začleníte některá specializovaná dechová cvičení. Nejdůležitější je snížit množství vzduchu, který nadechujete v průběhu celého dne i noci. Z tohoto důvodu se Butejkova metoda stala synonymem pro dýchání nosem.

Zjednodušeně řečeno, nos je menší otvor, než ústa, takže bránice musí při nasávání vynaložit větší úsilí (až o více než 50 %), když se nadechujeme nosem a hlavně takový nádech trvá až 6× déle, než ústy, kam vzduch vletí téměř v mžiku. Zároveň v těle zadržíme více CO2, když nosem i vydechujeme, neboť plynulý výdech opět trvá delší dobu. A teď to nejdůležitější pro muzikanty: Stejně efektní je proto i prodlužovaný výdech ústy, vydechuje-li hráč do hubice saxofonu, klarinetu nebo do jiného dechového nástroje. A to je smysl tohoto článku.

Dýchat nosem je přirozené i při odpočinku. Nos dokáže vzduch čistit, filtruje ho, ohřívá a zvlhčuje. Na žádnou z těchto funkcí nejsou naše ústa absolutně vybavená. Patrick McKeown píše v knize Asthma Free Naturally: „..pokud dýcháme ústy, trvá 120 dní, než se plíce zbaví nečistot nadýchaných ústy, zatímco nos si s nimi poradí za 20 minut!“ Když si uvědomíme, kolik nečistot se dostává do vzduchu výfukovými plyny, kouřením, průmyslovými emisemi, vinou deodorantů, svíček, parfémů, dojde nám, jak důležité je pro zdravé a funkční tělo dýchání nosem!

(Pro astmatika je úžasné, když si uvědomí, že už nemá záchvaty nebo pokud by i záchvat přišel, ví, jak reagovat. Když se hlásí pocit dušení, třeba jen zadržovat dech. Právě tím kumuluje v plicích CO2 a vím z dýchání vytěžit vzduch. Butejkova metoda působí na pravou příčinu astmatu – na hyperventilaci.)

Pro některé lidi je dýchání nosem dost obtížné, protože prodýchali většinu svého života ústy. Naštěstí cvičení, se kterým Dr. Butejko přišel, umožňují návrat k dýchání nosem i k navýšení úrovně CO2. Cílem těchto cvičení je snížit objem i frekvenci dechu. Jinými slovy nás učí nadechovat se méně často, než jsme zvyklí.
V Butejkově metodě jsou dvě základní cvičení.

Meditativní praxe

Cílem je omezení dechu za pomoci relaxace. Tím se přeprogramuje **rytmické centrum **v mozku, abychom nadechovali méně vzduchu, i když se na to nebudeme soustředit!

Zádrž dechu při chůzi

Cílem je zvýšení hodnoty CO2 cvičením, a pak udržení této hladiny v zádrži. V průběhu času se díky kombinaci těchto dvou cvičení a změnou životního stylu navýší hodnota CO2, „zresetuje“ se mozek, zvýší se skóre MCP a zmírní se symptom chronických onemocnění.

Jak je to s bezpečností zalepování úst na noc?

Noční zalepování úst se stalo synonymem Butejkovy metody, ačkoli tato praxe v původní Butejko metodě nebyla. Na výhody dýchání nosem v noci přišel jeden z pacientů. Zalepování pusy na spaní lze povařovat za bezpečnou praxí pro většinu lidí. Měli by od něj ustoupit lidé pod vlivem drog, alkoholu či lidé, kteří jsou jakýmkoliv způsobem nezpůsobilí. Pro lidi trpící úzkostmi a panickým onemocněním může být zalepení úst náročné. Nezalepujte si pusu, pokud s tím nejste mentálně v souladu!
Uvádí se, že je zalepování naprosto bezpečné i pro děti nad šest let, protože si pásku mohou snadno samy sloupnout. Nicméně je potřeba, aby dítě bylo samo od sebe ochotné do toho jít a mělo z toho radost. Důležitá je zásada, že do zalepování pusy děti nikdy nenutíme. Není to cíl sám o sobě. Cílem je přirozené noční dýchání nosem. K tomu může velmi napomoci i úprava polohy, ve které dítě spává, společně s uvědomováním si správného dýchání přes den. (pozn.: existuje de facto jen velmi málo kontraindikací. Těhotné ženy musí být velmi obezřetné a neměly by se do metody pouštět bez odborného vedení. Také lidi s kardiovasku­lárními nemocemi, rakovinou a onemocněním plic by měli být opatrní. Jinak je Butejkova metoda vhodná pro všechny. Lidem s chronickými nemocemi je doporučena konzultace s školeným profesionálem)

Znamená to zalepovat si pusu po zbytek života?

Někteří praktici Butejkovy metody to doporučují. Zalepování pusy je ale pouze nástroj, který nám má pomoci dýchat nosem ve spánku. V průběhu času bychom měli být schopni takto dýchat bez pomůcek. Můžeme se sami sebe zeptat: “mám v puse ráno po probuzení sucho, nebo vlhko?” Tím poměrně spolehlivě poznáme, jestli jsme v noci dýchali nosem, nebo ne. Pokud totiž používáme k dýchání ústa, budeme mít sucho v krku a budeme mít po ránu potřebu se hned po probuzení napít.
Mnozí se uzdravili z astmatu, deprese, úzkostí, alergií, cévních chorob, revmatické artritidy a z mnoha dalších nemocí, jen díky jednoduchým změnám životního stylu zahrnujících mimo jiné i dýchání. (s přihlédnutím k cvičení, stravě, spánku, kontaktu s přírodou) Tím, že se pustíme do Butejkovy metody, navracíme naše tělo k jeho přirozenosti.

Maličkost s obrovským dopadem na zdraví!

Drobná změna ve vaší každodennosti, která navíc nic nestojí, vám může pomoci překonat či zmírnit: • únavu • ranní malátnost • spánkovou apnoe • astma • alergie • vysoký krevní tlak • hyperaktivitu • sníženou výkonnost • zamlžené myšlení • poruchy koncentrace • záněty dýchacích cest • chrápání

„ Dnešní člověk potřebuje méně jíst, méně dýchat, méně spát a více se potit při fyzické práci, protože to je pro něj prospěšné.“

citace doktora Konstantina Butejka

Na závěr důležitá souvislost, která je na dýchání nosem versus pusou nejvíc fascinující. Když dýcháme nosem, aktivujeme parasympatický nervový systém, který je zodpovědný za odpočinek, regeneraci a trávení. Zatímco nadechování pusou je spojené se sympatickým nervovým systémem, který je naopak navržený pro akci, útok, útěk. Takže už jen tím, že vědomě rozvíjíme dýchání nosem, měníme i naše neurologické nastavení.

Hluboký a klidný dech nosem a do břicha pomůže snížit nervozitu, zvládne zastavit paniku, když se s ním začne včas. Díky tomu stáváme se klidnějšími a vyrovnanějšími.

Dech má na naše tělo i psychickou pohodu a zdraví významnější vliv, než jídlo.

Kolik bdělé pozornosti věnujete dechu?

Volný nátisk a široký dech, Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie interpretace rady zamyšlení

Za přesnější intonací s ladičkou, nebo s dronem?

Před několika lety došlo na zkoušce s bigbandem Václava Kozla v Redutě ke sporu, zda intonačně nepřesná interpretace kapely vychází z řad trumpetové sekce, nebo jsou na vině dřeva, tedy saxofony. Jelikož čas hudebníkův je vzácný, jsou pravidelné zkoušky kompletní sestavy bigbandu luxusem. Proto se razí princip sekčních zkoušek, kdy si každá sekce sladí a srovná rytmicko intonační projev pod vedením vedoucího sekce, a tyto sekce se pak bezprostředně před samotným koncertem maximálně jednou sejdou. Došlo ke sporu mezi jistotou v intonaci mezi zmíněnými sekcemi, každá byla přesvědčena, že jejich souhra je v pořádku. Každý trumpetista a saxofonista povinně zatroubil své komorní a1 proti sběrnému mikrofonu ladičky pana kapelníka a tím byla vina odhalena. Na vině v tomto případě byly žestě. Ale otázka správně intonace v kapele není záležitostí přesné ladičky a její ručičky zastavivší se uprostřed centové stupnice. KORG OT 120
Zatímco většina hudebníků je svými guru motivována k používání ladičky pro porovnávání a kontrolu svého ladění, veden praktickou zkušeností se osobně domnívám, že pečlivé naslouchání, ztotožnění se a osvojení si konsonantního pocitu, pochopení principu konsonance, koncepce ladění, a neustálá pohotová pozornost, to jsou hlavní ingredience k rozvoji mistrovské úrovně intonace. Cvičit s ladičkou nerozvíjí žádnou z výše zmíněných dovedností.

Hraní s dronem

Řada hudebníků i zpěváků experimentálně přechází na používání metody dolaďování se k dronu. Samozřejmě není řeč o hračce na dálkové ovládání se schopností pořizovat špionážní videozáznamy. Tento systém je postavený na hraní na saxofon při současném pocitovém vnímání výsledného konsonantního souzvuku s alikvótami postavenými na pedálovém tónu – fundamentu. To je významný krok směrem k navození praxe, neboť velmi úzce souvisí se skutečným „live“ hraním a se souhrou s ostatními hráči. Je zde ještě jeden aspekt, jemuž je třeba věnovat pozornost. Prostřednictvím solidního a konstantního dronu, se můžeme jako hudebníci opírat o tento vnější zdroj referenčního tónu a můžeme jet tak říkajíc na „autopilota“. Tím, že necháme dron a náš hudební sluch dělat většinu práce. (pozn.: hudební sluch je zde pochopitelně klíčový, doporučuji článek o Hudebním sluchu a o jeho mnohých zajímavých dysfunkcích, souhrnně označovaných amúzie). To vedlo k vytvoření metody cvičení, která umožňuje žákům, ale i pokročilým hudebníkům doladit se a „splynout“ s externím zdrojem zvuku. Přitom se však procvičuje a buduje naše pozornost, soustředěnost a ostré zaměření se na konsonanci.
Tyto smyčky (loops) jsou navrženy tak, aby napomohly oproštění se od závislosti na ladičce, kdy jedinou snahou hráče je udržet přesnou frekvenční hodnotu daného tónu (a tím i ručičku ladičky) v centrální poloze. Zde použitý dron má všechny alikvóty jsou slyšitelné, občas se stáhnou do pozadí. Hráč musí udržovat konzistentní zvuk z hladiska výšky i barvy, aby se i nadále „sladil a splynul v různých intervalech“ se zvukem a barvou dronu. V souladu s pokrokem 21. století, tyto stopy jsou k dispozici online, takže saxofonisté si je mohou spustit, nebo stáhnout na jakýkoli přenosný přístroj si přejí. Odpadá nutnost přenášet vždy pro cvičení ladičku s sebou, byť by byla součástí nějaké chytré androidové appky. Přenosný MP3 přehrávač, nebo telefon přesto může poskytnout veškerou pomoc, kterou potřebujete!
Každá stopa je dronem od určitého kmitočtově přesně definovaného tónu, který je tzv. fundamentálem. V první fázi je ideální do znějícího dronu pouze zpívat melodii, chytat konsonanty.
V druhé fázi přejděte k vlastnímu hraní spolu s podkladem; budete cítit, jak velké úsilí a koncentraci to vyžaduje hrát v konsonantních intervalech nebo v melodii, se stabilním neměnným dronem, ve srovnání s pouhým troubením do ladičky s pohledem upřeným na hopsající ručičku (to v lepším případě, v horším případě pohledem na zadrhávající blikající digitalní ukazatel). Hraní s ladičkou totiž nebere v úvahu ještě dvě podstatné věci a tou je témbr – barva tónu – a rovněž dynamika. Tím větší výzvou je, aby saxofonový tón „souzněl a splýval“ se všemi alikvótami dronu. Zkušenost s touto metodou cvičení umožňuje nespoléhat na externí zdroj pro vizuální kontrolu intonace, ale učí „splynout, ztratit se“ ve výsledném zvuku jakékoli frekvence. Tato metoda vyžaduje, aby hráč nadále hrál s jistým tónem, v různé dynamice a barevně, podobně jako při koncertním výkonu. Drony jsou způsob, jak zhodnotit, do jaké míry dochází k odklonu a ke „skluzu“ od dokonalá intonace.
Nelze dostatečně vypovědět, jak velmi nápomocná, podnětná a důležitá je práce s dronem. Je to mnohem účinnější, než jen hrát dlouhé tóny, protože se nepracuje pouze s intonací, jak již bylo uvedeno. Dochází ke kontrole několika veličin souběžně. Práce s drony umožní opravdu zaměřit pozornost na mikrointervalové kolísání v ladění. To také může přispět k rozvoji intonační paměti, která náleží do svalové paměti a souvisí s tvarem ústní dutiny, s uvědomováním si hrdelní oblasti (hrtan) a pojí se s pocitovou pamětí. Když budete trávit čas s drony začnete si pamatovat, jak různé tóny cítíte a jak znějí v konsonantních intervalech, jak rezonují pod prsty skrze klapky. Kdo na vlastní uši pocítí barvu oktávy, kdo pocitově zažije čistou kvintu nebo kvartu, i oba tvary tercie, případně velkou a malou septimu, ten získá nedocenitelnou novou zkušenost v oblasti intonace, akustiky a harmonie jako takové. Je zajímavé pozorovat, jak někteří hráči intonují většinu tónů výše, než je akusticky správné. To je to známé: „..horní tóny máš vysoko, vytáhni si hubici..!“ Oou oou, chyba lávky, hubicí to nebude. Pomůže spíše vyčistit a zapojit uši, nebo ještě lépe: překalibrovat sluch přesnými pocity všech konsonancí.

Jak si hudebník rozvíjí svůj smysl pro intonaci, může se naučit rozpoznat prožitkem přesné ladění jako ten jediný bod v harmonickém pocitu konsonance, spíše než posuzovat ladění jako rozsah a poměry kmitočtů a frekvencí. Mám na mysli to, že naprostá většina z nás nevnímá „ladění“ způsobem, jak vnímá ladění stroj, tedy jako přesnou rychlost vibrací plátku a vzduchového sloupce, udáváno v Hertzích. Například víme, že musíme ret trochu povolit, aby naše vysoké Bb ladilo a můžeme vidět na ladičce, kdy blízko a přesněji jsme přichýleni k „správnému ladění“, řekněme v rozsahu 4 centů (2 centy v obou směrech). Tato dovednost zastavit ručičku na středové nule by byla zcela jistě považována za nadprůměrně slušný všeobecný standard, i kdyby byl hudebník zcela hluchý. Jen hlavně nesmí být slepý, pravda. A i přesto může dále býti i vedoucím hudebního oddělení. Ale zcela určitě by schopnost intonovat mohla být ještě vylepšena. Uvažujeme-li totiž tak, jak zaintonovat naše vysoké Bb v sekci do akordu C7, kde tvoří malou septimu, nebo naopak v akordu EbMAJ7, kde tvoří kvintu, povede nás spíše výsledný pocit z celkového zvuku lépe, než pozice ručičky na ladičce.
Podtrženo sečteno: Hraní dlouhých desetisekundových tónů s ladičkou nevycvičí vaše uši tak jemně, jako používání DRONŮ a vydržování tónů dvacet, třicet sekund. Práce s DRONEM je nejúčinnější způsob, jak opravdu vytříbit intonaci, stejně jako získat kontrolu nad svým zvukem ve smyslu barvy a dynamiky.

Jak s drony pracovat?

Existuje mnoho různých výživných cvičení, které může hráč na dechový nástroj dělat, a měly by být začleněny do progresivního rutinního každodenního cvičení. Jedním z mnoha tipů je
1. hrát dlouhé tóny, opravdu dlouhé v celém rozsahu svého nástroje a to od nejnižších tónů. Usilujte o to, aby se vaše ruce, prsty a samozřejmě nátisk naprosto uvolnily, přičemž po plném bráničním nádechu hrajete každý tón tak, jak nejdéle je to možné. Může se stát, že po 90 sekundách v pianissimu Vám bude divné, zda už to není příliš dlouhé, ale vězte, že právě v tuto chvíli stojíte na prahu toho nejdůležitějšího okamžiku, proč se vydržované tóny hrají. Možná Vám to na začátku neřekli a hráli jste dlouhý tón maximálně 16 dob, a v dobré víře nanejvýš 20 sekund. To byla možná z poloviny zbytečná ztráta času!
Pro efektivní výsledek těchto cvičení je rovněž nutné osvojit si specifickou úlohu jazyka při tvorbě tónu. Zejména jde o jeho polohu v ústní dutině a vliv na samotné rozkmitání plátku.

2. hrát v různých úrovních hlasitosti, zejména usilovat o nejtišší pianissimo, zatímco se snažíte udržet své tóny v dokonalém konsonantním souladu s dronem a plynule zesilovat.

3. hrajte intervaly do dronu. Zkuste oktávy při zachování perfektního ladění. Po oktávě zkuste kvintu, velkou tercii, sextu, kvartu, malou tercii, septimy, v tomto pořadí. Hrajte nejprve unisono s fundamentem dronu a přejděte do intervalu, a pak zpátky do fundamentu. Musíte se naučit, aby každá nota na saxofonu byla v přesném ladění i při přeskakování z jiného tónu.

4. samotný ladící mechanismus, jímž se ovlivňuje intonace, tedy to, co způsobuje schopnost doladit v mikrointervalech ten který tón, je ukryt v hrtanu, v kořenu jazyka. Hrtan s jazykem v koordinaci se sluchem, je ústrojí zodpovědné za dilataci ladění. Tak, jako existují efektivní cviky pro uvědomění si a posílení bránice, drony umožňují objevit, uvědomit si, zvládnout a ovládat tento dolaďovací aparát. Začněte například s koncertním Bb dronem. První zahrajte své vysoké G (velkou sextu) a vycentrujte jej. Pak malíkem zahrajte G# hmat a snižte tón zpět do G pouze nátiskem (rozuměno nikoli rtem a povolením, podsazením čelistí, ale hrtanem). Držte tento tón a soustřeďte jej v dokonalém ladění tak dlouho, jak to jen půjde. Snažte si uvědomovat otevření a uvolnění krku, spíše než jen pokles či snížení čelisti. USTNI DUTINA_ANATOMIE (pozn.: je dobré být obeznámen s tím, že síla skousnuté čelisti versus uvolnění může mít vliv na zkreslené vnímání skutečné intonace přímo v uchu. Zatnutím svalů čelisti hráč může podle míry stisku skusu slyšet rovný tón jako a kolísající, při rychlém kousání a povolování jej vnímá jako vibrující! Podobně deformovaný dojem intonace může nastat při zívání) Pokoušejte se dolaďovat dlouhé tóny tímto způsobem po sestupných půltónech. Zjistíte, že některé tóny je mnohem snadnější ohýbat a stabilizovat, než ostatní. Techniku dolaďování tak procvičíte dokonale.

5. podobně, jako u předchozího cvičení tentokrát snižujte vědomě o celý tón, místo o půltón. Nevzdávejte snahu, pokud některé tóny nepůjdou stabilizovat v intonaci, samotný akt snahy a pokoušení se zlepší vaši kontrolu nátisku a sluchu přímo mistrovsky.

6. pokud zvládnete první dvě podlaďovací pitch band cvičení, přistupte k provedení třetí fáze. Tentokrát prsty zahrajte malou tercii nad fundamentem dronu a tón snižte. Nezapomeňte vždy nejprve zahrát drone, abyste si pevně internalizovali harmonický soulad, před stisknutím vyššího intervalu a ohnutím dolů. Tyto ohybové cvičení vás nutí hrát uvolněně s otevřeným hrdlem. Učí vás hrát bez používání tlaku na plátek. Během těchto cvičení si uvědomíte, kolik dechu tento způsob hry spotřebuje. Ale to je v pořádku, saxofon není hoboj! To výrazně zvýší obtížnost hraní dlouhých tónů, aby se ustálily na unisonu. Pokuste se stabilizovat ladění v přefouknutém rejstříku, kde jste neustále potřebné snížit tony v ladění. Jak se snažíte uvolňovat tyto malé tercie, zjistíte, že je zpočátku téměř nemožné dělat to v nižších polohách saxofonu. (Jak popis napovídá, jde ve všech případech dolaďovacích cvičení o metodu snižování vyššího tónu dolů. Jakékoli dotahování podladěného tónu je tomuto systému naprosto cizí, je kontraproduktivní a do technik saxofonisty zásadně nepatří. Děje se tak totiž pouze stiskem plátku, uskřípnutím volně kmitající špičky, tím pádem k ovlivnění otevřenosti hubice. To pak vyvolá zásadní omezení plátku v jeho vibraci a výsledkem je tón uškrcený, sípavý, skřípavý, úzký, třaslavý, nezdravý, slabý, nevýrazný a nekonkrétní, a navíc často ani neladící. Proto nepoužitelný.)

7. Na závěr improvizujte volně za použití pedálového dronu. Zkuste různé řady a mody napříč dronem a občas se vraťte během hry na unisono nebo do oktávy, abyste se ujistili, jste-li stále „in“. Procvičujte přechody mezi různými typy mollových i durových stupnic. Cvičte plynule a chromaticky rozvádějte tóny do slyšitelných alikvót dronu.

Hlavním účelem hraní s drony je naučit se spoléhat pouze na sluch, když hrajete melodie. Standardně je ladička konec konců berlička; takže nesouvisí se schopností kontrolovat intonaci sluchem, ale zrakem, a to je nesprávné asi tak, jako se dívat na displej tabletu na napodobeninu metronomu pana Jana Nepomuka Mälzela. Wooden_Metronome Kdo nedostane rytmus pod kůži a do hlavy ušním otvorem, ale otvorem kde sídlí oko, metronom jej nezachrání. A rytmus spolu s intonací jsou základní kameny projevu muzikanta.

Ujistěte se, že také můžete s dlouhými tóny přejít do vyšších poloh. Zde je kontrola souhrou s dronem opravdu poučná.

Jak vypadá v konečném výsledku hra na saxofon s perfektní kontrolou intonace s dronem, ukazuje saxofonista Hayden Chisholm ZDE

Za pozornost stojí naprostá absence nájezdových glissů při nástupu do tónu a dolaďovací hledání intonace.

vysvětlení pojmů: DRON: kořen slova pochází z indo-evropského základu („dhran“= broukat, hučet) v Sanskrtu „dhran“, řecké „thren-os“, anglické „thrum“, „drum“, nebo „dream“

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie interpretace kapely rady zamyšlení

Příručka intonujícího saxofonisty

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace klarinet rady semináře Uncategorized workshop zamyšlení

Z Brněnského Saxíkového srazu 13. – 14. května 2017

Sobotní ráno slibovalo slunný den; kroky saxofonistů – klarinetistů mířily do centra LEGATO v Brně Kohoutovicích. Sobotní seminář byl zahájen rozborem problematiky dechu s ohledem na správné pochopení brániční opory, s jejím vlivem na čistý zdravý tón, a zejména pak na jistou intonaci. Hlavní náplní sobotního dopoledne byla improvizace v základní doškálné harmonické struktuře s dominantním jádrem (IIm7 V7). Nastíněny byly způsoby nazírání na akordový postup vedoucí k porozumění celého harmonického kontextu, k rozkódování jednotlivých funkcí, ke zjednodušení harmonického zápisu, k výběru improvizační techniky a následně k vytvoření nejen správného, ale také zajímavého ozvláštnění sóla. Prioritou při stavbě sóla je zachování a respektování rytmu a groovu daného hudebního stylu. Ať již jde o jazz nebo latinu.

Důraz byl kladen na vizuální představu lineárního vedení a pohybu každého ze čtyř hlasů v souladu s přísným spojováním akordů. Je to důležité pro stanovení společných tónů tvořících základní kostru.

(poznámka: Ponechali jsme stranou intuitivní sóla technikou „bezuzdné kulometné střelby do tmy“. Takovým stylem možná nějaká zbloudilá kulka ze sta cíl zasáhne, ale pouze ten střelec, který trefí každou svou střelu – tón – do černého, je zručným pistolníkem a mnohdy je lépe vyslat deset dobře mířených střel ze dvou koltů, než vypálit samopalnou smršť napříč rytmu, formě a harmonii bez ohledu na následky. Nic proti památce Ornette Colemana..)

Výtah ze skript k víkendovému semináři Brno 2017

Neděli zahájil rozbor fundamentálních prvků souvisejících s hrou na saxofon. Ty stále a stále zůstávají žhavým želízkem v ohni nejen začínajících, ale možná více těch pokročilých saxofonistů. Přemýšlení o osobním tónu, o intonaci, o pocitu při hře a o práci dechu, o úloze hrtanu a oblasti krku vůbec, zdají se být záležitostmi banálními, ale jejich uchopení může mnohé hráče vyvést z bludného kruhu intonační a tónové nejistoty. Diskuze se stáčela kolem alikvótních tónů, kolem smysluplnosti a významu vydržovaných tónů. Zájem se rozvinul na téma "pozice nástroje při hře“ nebo různého pohledu na saxofonový nátisk. Pochopení těchto základních prvků je předpokladem k přirozenému a volnému postupu, při němž saxofonista nepocítí brzy svůj limit v osobním růstu.

Padla spousta postřehů, rad a inspirací. Zazněla nespočetná sóla účastníků, jež vyústila až do fundované kolektivní improvizace.

Zveme proto všechny, kteří Brno nestihli – i ty, kteří chtějí posunout svou saxofonovou magii o stupeň výše – na příští, jubilejní 10. setkání opět v květnu do Brna. A samozřejmě aktuálně zveme na nejbližší hudební akci, velmi intenzivní, každoroční, letos 9. saxofonové setkání ve Lhotce u Mělníka

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
improvizace interpretace zamyšlení

Příležitostné porovnání čtyř různých saxofonů

Co se u saxofonu při jeho výběru nejvíce zohledňuje a hodnotí? O čem se uvažuje a bere v potaz? Ať už je řeč o nástroji studentském nebo o profesionální třídě, padne vždy slovo o kvalitě materiálu, z něhož je vyroben a zejména to, jak materiál ovlivní pouhé dvě základní veličiny, které hráče zajímají a které bez výjimky řeší.

Barva tónu a intonace

Je všeobecně známo, že saxofony Selmer jsou citlivější na intonační změny třeba ve srovnání s Yamahou. Také se diskutuje o asijských saxofonech a jejich intonaci. Proč již ne tolik o barvě tónu? Domnívám se, že u těchto levných nástrojů z východu jde otázka témbru zcela stranou. Jednak je barva do značné míry dána nátiskem, druhem hubice a plátku a zkušenostmi. A v druhé řadě začátečník sleduje nejprve samotný ozev, natož aby bral ohled na barvu. Svou roli též hraje menzura nástroje. Ale jak tyto parametry působí na tón?

Naskytla se nám příležitost porovnat během jednoho dne čtyři saxofony, nahrát je při hře a to s použitím dvou ebonitových hubic: Meyer 7 a Otto Link 7*. (obě hubice byly opatřeny plátky RICO 2,5). Šlo o porovnání barevných možností, ozevu v nízké i vyšší poloze, v pianissimu i ve forte. Zaměřeno na schopnost saxofonu reagovat na akcenty, míra reakce na různé frázování („spouštění“), akceptování a ochota přejít do různých škál barevných změn, porovnání spotřeby dechu během hry, ovladatelnost nástroje co do udržení ladění. Vliv uvolnění nebo utažení nátisku na intonaci a tónovou barvu, vliv crescenda na intonaci a barvu. A možná i vliv zdvihu klapek na techniku. Amati AAS 32-black Amati AAS 32-black

Testování a porovnávání saxofonů nebo hubic tak, že na jeden nádech zazní ve fortissimu krkolomný polytonální lick od spodního Bb až po čtyřčárkované altissimo (případně hráno v opačném směru) v tempu 385 bpm – to vše ve čtyřiašedesátinách legato – je naprosto k ničemu. Nic důležitého to testující osobě neříká. Pro posouzení témbru je třeba delšího, komplexnějšího a členitějšího zahrání a detailnějšího porovnání v táhlejších i svižnějších pasážích. Nezanedbatelná je rovněž skutečnost, že výsledný dojem z tónu a celého sóla souvisí i s individuálním vkusem hráče. Vliv Mr. Paula Desmonda je jiný, než Mr. Erica Marienthala a ještě jiný od pánů Charlie Parkera a Maceo Parkera, nemluvě o Ornettu Colemanovi. Proto je alespoň přínosné, když na nástroj zahrají v tutéž chvíli dva hráči, při zachování konstant. I tak je ještě podstatné, jak zvolený hraný styl ovlivní výsledné sólo, v tomto případě byl zvolen swing 140 bpm. Hudební styl a tempo totiž pochopitelně souvisí s volbou artikulací, s frázováním, s patřičnou dynamikou sóla, i s groovem. Kombinací byly získány tyto sestavy:

porovnani saxofonů

Sóla nejsou zamýšlena jako exhibice s přehlídkou desítek roztodivných a ještě roztodivnějších improvizačních technik a přístupů zvládnutelných během podkladu naprosto základní jazzové progrese. Sóla mají být jen přiblížením tónového potenciálu nástrojů ovlivněného materiálem, menzurou. Harmonie v podkladu není nikterak záludná: progresse

Přesto lze vypíchnout některé jednotné záměry, se kterými sóla vznikla: vertikální vedení sóla, i melodie vedená horizontálně, změny v intenzitě dechu, způsobilost reagovat na rychlejší pasáže, legato pasáže, dechem nasazované úseky, staccato, vibrato, synkopování a tomu odpovídající chování intonace a změny v témbru. Jednoduše řečeno: jak saxofon v sólu vypráví? V tomto případě byl brán zřetel i na barvu tónu v subtónu. (pozn.: zde je třeba poznamenat, že to vše je do značné míry závislé i na hubici a plátku) Naopak stranou zájmu testování stály multifonics, altissimo, nebo alikvotní alternativy hmatů pro různé tóny metodou přefuků.

Z hlediska melodického ve všech sólech zaznívají jednodušší čitelné prvky: časté rozklady septakordů a nónových akordů vzestupně i sestupně, trioly, riffy i delší pasáže, modální záměny, chromatismy, substituce, superimpozice (zejména na dominantě), střídání nízké i vysoké polohy a využívání pianissima oproti pasážím ve forte. Zaznívají bluesové postupy, bebop licky, prvky latiny, popu, občas probleskne growling.

Sóla byla nahrávána bezprostředně za sebou, aby bylo zachováno stejné prostředí, napěťový pocit rtů, pozice a poloha nahrávací aparatury (pozn.: její kvalita nemá pro výsledek tónu a intonace sóla vliv, pokud je pro všechny saxofony stejná, tedy nebylo přidáno žádného efektu, halu, nebo filtru. Nahráno na MicroBOSS BR).

Porovnání zvuku a barvy – Hráč 1

Selmer III – Meyer 7

CONN – Meyer 7

Selmer Mark VI – Meyer 7

Porovnání zvuku a barvy – Hráč 2

Amati AAS 32 – Otto Link 7star

Selmer III – Otto Link 7star

Zajímavostí je, že přizpůsobení se novému nástroji v pořadí testovaných je otázkou prvního nebo nanejvýše druhého chorusu, než se zvuk „srovná“ a saxofon padne takříkajíc do ruky a to včetně nalezení posazení intonace. Doladění se často děje za provozu s potřebným posunutím hubice na korku. Každý hráč ví, že pochopitelně neexistuje jedna univerzální poloha hubice vůči esu, ani udaná hodnota ideální délky korku, který má vyčnívat za hubicí. I tato poloha hubice se hráč od hráče liší. (podle Davida Liebmana se s nabývajícími zkušenostmi hubice posouvá stále více na eso)

Selmer serie III Selmer serie III

Postřehy k jednotlivým sólům

Selmer III začíná slyšitelně pod tónem, vyžaduje operativně posunout (zarazit) hubici na eso více, než bylo očekáváno. Nejvíce však je hubice zaražena v případě saxofonu CONN, ačkoli jsou oba hrány na hubici Meyer 7. Markantní rozdíl v témbru na první poslech slyšíme mezi Selmerem III a CONNem. CONN zní díky materiálu a menzuře typicky sametově a zpěvně, což z těchto saxofonů dělá dosud velmi oblíbený nástroj pro swing a jazz 30 – 50.let.

CONN CONN

Selmery jsou si výrazem sobě podobné více, nicméně „šestka“ je asi opravdu poněkud barevnější oproti širšímu přitemnělému tónu „trojky“. Ale opět podotýkám, styl hudby ovlivňuje způsob hry. Kupříkladu ve funku by byly zjištěny třeba ještě jiné nuance v intonaci, barvě i ozevu. Nemluvě o případném osazení kovovým klenotem z dílny „Theo Wanne“ nebo „Jody Jazz“.

Selmer Mark VI Selmer Mark VI

Dodávám, že výsledky jsou jen částečně směrodatné, jak bylo řečeno. Aparatura, hubice, plátek, volba hráče i hudebního stylu a technika hry ovlivní ve výsledku hru na saxofon Selmer i Amati. Zde jde jen o zprostředkování zajímavého postavení nástrojů vedle sebe z hlediska zvukových možností v daný okamžik.

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
rady semináře zamyšlení

Jak opravit závadu na saxofonu – stručné pokyny

V první řadě si rozmyslete, jestli je to pro vás opravdu důležité. Pokud si nejste jisti, vůbec se do oprav nepouštějte. Jak postupovat: workshop-10

  1. Ještě jednou si rozmyslete, jestli je to potřeba.
  2. Rozmyslete si to opravdu důkladně, pro kontrolu si pomozte otázkou: „Musí to být?“ nebo „Stojí to za to?“
  3. Nehrajte si na chytráka, vykašlete se na to, obraťte se na osobního nástrojaře
  4. Dobrá, rozhodl jste se pro špatnou odpověď, budiž.
  5. U saxofonu jednoho účastníka Hudebního setkání ve Lhotce 2016 vypadla oktávová klapka (na esu s nebezpečně vystřelovacím pérkem) vinou přehlédnutí uvolněné osičky. Pokračujte ve čtení pouze tehdy, nemáte-li jiný problém. (nemluvíme tady o klarinetu, například)
  6. Obrňte se tlustou mikinou s kapucou, nebo si na hlavu nasaďte helmu. Kdo ale není takto vybaven, myslím, že postačí skafandr, co nosí kosmonauti na oběžnou dráhu.
  7. Pérko silně zamáčkněte mezi dva prsty, a nasměrujte do drážky, přičemž neotevírejte pusu, mohlo by vám zaskočit.
  8. Klid, chce to klid.
  9. Prostrčte šroubek napříč krz dírku v obou čepech i v oddělené klapce.
  10. Mě ten šroub taky vyletěl do oka, já vám říkal, že to nemáte dělat…
Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady semináře workshop zamyšlení

Z Brněnského Saxíkového srazu 21. – 22. května 2016

_001 Brno se v sobotu připravovalo na Muzejní noc, zatímco do centra LEGATO v Kohoutovicích mířili saxofonisté pěšky z blízkého okolí i po dálnici ze vzdálenějších kou­tů.

Hlavním zaměřením sobotního semináře byla improvizace na velmi často používané harmonické čtyřtaktí obsahující průchodný zmenšený septakord a alterovanou dominantu.progress1

Rozborem kontextů v harmonii byly stanoveny vhodné modální řady, či stupnice jako návrh pro řešení a stavbu sóla. Vytvořením více úhlů pohledu díky pomyslné reharmonizaci původní progrese vhodnými substitucemi se otevřelo mnoho možností, jak lze k melodické lince přistupovat, opomeneme-li intuitivní sólo ve stylu „střelba do tmy“. Pozornost se věnovala významu basové linky. Po zvládnutí způsobu volby tónového materiálu se navíc pozornost věnovala také rytmickému cítění a cítění pro frázi. Rozdíly mezi vertikální improvizací proti horizontálnímu vedení byly podrobně názorně vyzkoušeny na osmitaktovém tématu v rámci tóniny, tedy bez vybočení. progress2

Nedělní téma bylo věnováno substitucím v harmonické progresi, způsobům nazírání na akordový postup vedoucím ke zjednodušení harmonického zápisu, nebo k zajímavému ozvláštnění sóla. Vysvětlením a realizací pojmů minorizace, superimpozice, chromatismy následovala konkrétní praktická zkouška. Jednoduchou skladbou pro uplatnění uvedených technik se stala Blue Bossa.
Závěr dne se dotkl fundamentálních prvků saxofonové hry, které stále zůstávají v ohnisku zájmu nejen začínajících, ale možná více pokročilých saxofonistů, přemýšlejících o svém tónu, o intonaci, pocitu při hře, o práci dechu a oblasti krku. Ačkoli se zdají být záležitostmi banálními, jejich správné pochopení může hráče vyvést z bludného kruhu intonační a tónové nejistoty. Debata se dotkla alikvótních tónů, smysluplnosti vydržovaných tónů, pozice nástroje při hře nebo nejednotného pohledu na saxofonový nátisk. Pochopení těchto základních prvků je předpokladem k přirozenému a volnému postupu, aniž by saxofonista pocítil brzy svůj limit v progresi.

Padla spousta postřehů, rad a inspirací. Zazněla nespočetná sóla účastníků i velkých mistrů saxofonu z nahrávek. Zveme všechny, kteří chtějí posunout svou saxofonovou káru dál na příští setkání, nejblíže do Mělníka na každoroční, letos 8. Hudební setkání ve Lhotce, nebo za rok třeba opět do Brna.

Široký dech, Dušan Čech

Borovice.cz
Rubriky
hudební teorie interpretace rady zamyšlení

PRAVDA O HUDEBNÍM “HLUCHU”

AMÚZIE A HUDEBNÍ NADÁNÍ

Okolní svět vnímáme v jeho hloubce, barvě, pohybu a formě se samozřejmostí jako sehraný a synchronní. Přitom vše existuje jako mnoho samostatných prvků, které vytváří celistvý obraz a vjem. A tyto prvky musejí být analyzovány odděleně a poté složeny dohromady. Zaměříme-li se na sluchový vjem, účastní se mnoho prvků, které se starají o vnímání, dekódování a slučování zvuku a času. Je-li v důsledku nějakého poškození, nebo poruchy některý z prvků defektní, může být potíž se syntézou v jednotný celek. Proto hovoříme o různých formách AMÚZIE. (AMÚZIE: ztráta schopnosti vnímat a poznávat melodii, harmonii, rytmus a tempo při zachovaném vnímání jednotlivých tónů)

Existují dvě základní kategorie hudebního vnímání: rozpoznávání melodií a rozpoznávání rytmu, nebo časových intervalů. Podrobněji se rozlišuje amúzie receptivní a interpretační, neboli performační a rozeznáváme více než dvacet variet!

DYSMÚZIE: nedostatek či ztráta smyslu pro hudbu.

  • impresivní, receptivní pro melodii
  • totální, centrální – totální ztráta
  • expresivní – pro zpěv, nebo hru na nástroj, kde hráč ovlivňuje dolaďování tónu)

AMÚZIE PRO RYTMUS (rhythm deafness)

může být mírná, silná, vrozená nebo získaná. Takový člověk nerozeznává typický rytmus jednotlivých stylů, např. tango od waltzu.

AMÚZIE PRO MELODII (tone deafness)

člověk trpící tímto druhem amúzie má potíže (anebo není schopen správně slyšet) s poměrnými rozdíly mezi tóny. Rytmická a tónová dispozice sídlí každá v jiné mozkové hemisféře. Po mozkové příhodě postihující LEVOU hemisféru se může objevit silná rytmická hluchota bez hluchoty tónové a naopak při postižení PRAVÉ hemisféry se může rozvinout tónová hluchota bez hluchoty rytmické. Obecně však rytmická hluchota nebývá absolutní, protože rytmus je v mozku široce zastoupen jako životně důležitý prvek.

AMÚZIE PRO DISONANCE

zhoršená schopnost vnímat souzvuk (nelibozvuk) dvou tónů, v němž je vnitřní napětí a proto směřuje k rozvedení do konsonance. Tento jev vnímají už kojenci a porucha má souvislost se specifickými neurologickými poškozeními. Cit pro disonanci a konsonanci postrádají osoby s rozsáhlým poškozením oblasti, podílející se na emocionálních soudech (poškození parahipokampální kůry). Postižený není schopen zhodnotit konsonantní hudbu jako příjemnou a stanovit, zda je kompozice smutná, nebo veselá. Disonantní hudbu vnímají jako „celkem příjemnou“. S tímto souvisí i částečná, nebo úplná ztráta pohnutí nebo vzrušení, jež běžně hudba evokuje, přestože hudební vnímání poškozeno není. Domnívají se, že kompozice je charakterizována jako smutná nebo veselá podle názvu, nebo tempa!

AMELODIE

neschopnost slyšet melodie, směr postupu tónů, ačkoli rozlišování jednotlivých tónů je výtečné. Podobné stavu, kdy se při vnímání řeči ztrácí porozumění větné skladbě, nebo významu věty, přičemž chápání slov je neporušeno. Postižený slyší sled not, který ale postrádá logiku a účel, zdá se být náhodný. Neslyší poměry mezi tóny, není schopen zhodnotit jejich interakce a prolínání. Postrádají schopnost syntézy tónů v melodii. Nepoznají, zda melodie klesala nebo stoupala. Nejsou také schopni přiladit se k znějícímu tónu a stanovit, který tón za dvou je vyšší nebo nižší.

NESCHOPNOST VNÍMAT HARMONII

postižený nedokáže sloučit jednotlivé lineární hlasy ve výslednou harmonii. Slyší oddělené, různými směry plynoucí melodické řady. Má obtíže integrovat odlišné hlasy do celku, jež by dával smysl. Amúzičtí lidé postrádají ZNALOSTI A POSTUPY, JEŽ JSOU POTŘEBA PRO MAPOVÁNÍ POLOH TÓNŮ A STUPNIC.

KULTURNÍ FORMY RYTMICKÉ HLUCHOTY

Do 12. měsíce života člověk detekuje všechny sebemenší rytmické obměny a po 1. roce života se tato schopnost detekce snižuje, ale zpřesňuje. Dítě snadněji detekuje rytmy, které jej v jeho kultuře běžně obklopují, a přijímá je za vlastní. Člověk vychovávaný v západní kultuře obtížně proniká do složitějších rytmů latino americké hudby, do lichých rytmů arabské hudby, či synkop a polyrytmů africké hudby. Kulturní vlivy, jimž jsme vystaveni, ovlivňují i naše tonální cítění. Evropané proto považují diatonickou stupnici za mnohem „přirozenější“ a srozumitelnější, než škály dvaceti dvou šruti hindské hudby. Nezdá se však, že by existovaly nějaké vrozené neurologické preference pro konkrétní druh hudby. JEDINÝMI NEZBYTNÝMI SOUČÁSTMI HUDBY JSOU SAMOSTATNÉ TÓNY A RYTMICKÉ USPOŘÁDÁNÍ.

Mnoho lidí nedokáže čistě zpívat či pískat, a byť jsou si toho vědomi, nemusí jít o amúzii. Skutečnou tónovou hluchotou trpí asi 5 procent populace. Takoví lidé se mohou vychýlit z tóniny, aniž si to uvědomí a nejsou schopni rozeznat falešný zpěv u ostatních. To se ovšem týká zpěvu, nebo pískání, kde člověk aktivně ovlivňuje tónovou výšku svou vůlí a citem působením na určité svaly. Hra na hudební nástroj není s tónovou amúzií nemožná. Pokud dítě hraje od mateřské školy na piánko podle čísel, nebo barevně odlišených kláves, později z not a dodržuje prstoklad – opět čísla, nemusí se na hudební indispozici přijít. Chybu pozná nikoli sluchem podle falešného tónu, ale podle pocitu chyby v číslování prstů, nebo zrakovým vjemem, když stiskne jinou barvu, než je v předloze. Hráč může stále pociťovat radost z hudby a hru si užívat, i když rozdíly ve výškách neslyší. Stále to nemusí být důkaz o hudebním talentu, ani o amúzii a to by si měli uvědomit zejména nadšení rodičové. Hudební pedagogové mají soubor testů, jak hudebnost ve všech úrovních potvrdit.

Rytmickou amúzii se nemusí vůbec podařit odhalit, nebo až po delším čase. Jsou velmi rozšířené případy, kdy žák sice hraje s metronomem, jak se sluší a patří, ale vyjde najevo, že rytmus (což je vnímání pulsace dob v čase) a tempo vnitřně necítí, ale hraje podle mezních kmitů ručky metronomu, nebo podle blikající diody. Jakmile je zbaven své ZRAKOVÉ KONTROLY, ať pohledu na metronom, nebo na dirigenta, je ztracen.

Nástrojová improvizace na předem dané harmonické schéma je naproti tomu naprosto přesným indikátorem ztráty schopnosti vnímat melodii, harmonii, formu, dělení a rytmus.

Při amúzii ve svém absolutním smyslu – úplné amúzii – nejsou tóny vnímány jako tóny, hudba není prožívána jako hudba. Postižený vnímá hudbu třeba jako skřípění brzd, bez tónových rozdílů. Tóny ztrácejí svou výšku a barvu a redukují se jindy na monotónní bušení s kovovým dozvukem. Pro tuto poruchu se používá výraz dystémbrie – ztráta smyslu pro barvu tónu a její udržení. Cit pro rytmické dělení přitom může být naprosto zachován. Dokážou zopakovat vyťukáním rytmus. Jakmile je ale zasazen do melodie, jsou ztraceni. Takoví lidé jsou často schopni identifikovat pouze jedinou píseň. Buď to je „Pásli ovce valaši“ nebo není. Hymnu poznají jen podle toho, že ostatní vstávají. Jejich řeč, zejména pak pokus o recitaci, je monotónní bez intonace a modulací. Rozpoznávání hlasů lidí jim nečiní potíže, poznávají bez potíží štěkot psa, zurčení potoka, kvílení větru, ale mají silně narušené uvědomování si melodií a rozlišování výšky. Nejsou schopni poznat rozdíl mezi celými tóny a půltóny a bez těchto základních stavebních kamenů není možné mít žádný cit pro tonální centrum, či tóninu, ani pro stupnice, módy, melodie, harmonii. Jako v mluvené řeči – nelze tvořit slova bez slabik.

Muzikálnost je v lidském genomu silně zakotvena spolu s daleko staršími vývojovými kořeny, než je mluvený jazyk. Nedávno bylo prokázáno, že pacienti s vrozenou amúzií mají nedostatečně vyvinutou jednu oblast bílé mozkové hmoty v pravém dolním čelním záhybu, v oblasti, o níž je známo, že se účastní kódování hudební výšky a pamatování si průběhu melodie!

Rubriky
rady zamyšlení

Pouzdro na BARYTON saxofon

Pokud hrajete na barytonsaxofon, určitě jste nejednou přemýšleli nad tím, jak svůj nástroj přenášíte z domova na zkoušku, do studia, nebo ze zkušebny na koncerty a potom zase domů. Nosíte saxofon v původní „rakvi“ ze dřeva s nepohodlným bakelitovým uchem, které odkrvuje a vysiluje prsty, nebo jste investovali do pohodlnějšího pouzdra? Není totiž nic příjemného nosit barytonsaxofon v ruce, proto se mnozí rozhodli ulehčit svým prstům a svalům. A také si tím uvolnili ruce pro případné nošení jiného nástroje. Pokud se barytonsaxofonista rozhoduje, jak problém vyřešit, záhy naráží na problém. Když ne dřevěný kufr – kam s ním? V současnosti se na barytonsaxofon vyrábí odlehčená pouzdra jak na „krátky low Bb“ tak na dlouhý „low A“ v různých variantách. Ne všechny jsou ale na českém trhu k sehnání. Protože hráčů na barytonsaxofon není tolik, jako třeba altsaxofonistů, většinu vyráběných pouzder v Česku běžně neseženete. v případě mnohých pouzder ulehčíte prstům, svalům i peněžence. Nejlevnějším řešením je plátěný obal, který není ničím jiným, než pytlem na nástroj. Je to nejhorší řešení, nástroj není vůbec chráněn proti sebemenším nárazům, někdy dojde k ohnutí ochranných košů dolních klapek při pouhém postavení nástroje na zam, nebo položení na bok. Například pouzdro od firmy „Cavallaro“ vyrábí pouzdra pro mosazné dechové nástroje. Poskytuje se 1 rok záruka. Všechny tyto produkty jsou 100% vyrobeny v USA.

STOCK BARITONE WALT JOHNSON SAXOPHONE CASE COVER

stock-baritone-walt-johnson-saxophone-case-cover Tyto obaly jsou navrženy tak, aby poskytovaly ochranu před počasím a zároveň chrání díky speciálně konstruované vlněné vložce. Všechny výrobky jsou vyrobeny z tkaniny nylon 420 denier. Používají se zipy #5 YKK. Z boku je kapsa pro uložení příslušenství a vak má odepínatelné ramenní popruhy. Obal je navržen pro použití s pouzdrem na barytonsaxofon od firmy Walt Johnson. Standardní barva je Black Body. Volitelné barvy jsou možné. Při zvláštním požadavku zákazníka firma upravuje tvar pouzdra podle přání. Dodací lhůta je obvykle 3 až 4 týdny, s připočtením přepravy. Cena: cca 200,– USD

Pouzdro HUMES & BERG TX8242 TUXEDO BARITONE SAXOPHONE GIG BAG

humes-and-berg-bari-case Jsou vyráběny z profesionálního nylonu (z materiálu „1000 denier Cordura“), který plně zajišťuje ochranu proti roztržení nebo propíchnutí po celou dobu životnosti vaku. Všechny vaky jsou vybaveny vložkami z husté pěny, polstrováním a jsou kompletně obloženy. Polstrované protiskluzové ramenní popruhy jsou v ceně. cena: 146,90 USD

Pouzdra PROTEC

pro-tec-pro-pac_baritone_1
poskytují o něco lepší ochranu, než pouhá tkanina. Tělo tvoří dřevěná skořepina a vejde se do něho nástroj „low Bb“ i „low A“. Má prostornou postranní kapsu a polstrovaný ramenní popruh. Povrch je odolný proti vodě a otěru. Pogumovaná rukojeť, černá barva.

Hmotnost: 6 kg, Cena je cca 314,– USD

Pouzdro SOUNDWEAR PROFESSIONAL BARI SAX

soundwear-professional-bari-sax-tief-a
je podobné, vyrábí se jen „low A“ verze. Má 5mm silnou skořepinu a 40mm pěnovou vložku, povrch je vysoce odolný proti vodě z materiálu DuPont Cordura. Extra silné kruhy a zavěšení, bevný zip. Namáhané časti jsou zasíleny, polstrované popruhy batohu jsou odnímatelné, nemá žádné bolestivé vyčnívající časti kolem ramen a krku. Postranní prostorná kapsa na příslušenství s přihrádkami pro plátky, hubici, CD atd., součástí je ultra jemný sametový sáček na eso a hubici. Cena: cca. 259,– euro

Tom and Will ACW-BSP Academy Deluxe Baritone Saxophone

tom-and-will-acw-bsp-academy-deluxe-baritone-saxophone-gig-bag Tvoří ho 25mm silná měkká vložka, extra silné PVC lemování okrajů po obvodu hran. Povrch je ze silného plátna odolného vůči vodě. Výrobce uvádí, že jde o nejvyšší kvalitu, která předčí mnohé ze svých dražších konkurentů: extra silné spony, eronomicky tvarované polstrované ramenní popruhy pro nejvyšší pohodlí, silné přezky a elegantní design. Na dně jsou gumuvé protiskluzové segmenty. Vnitřek je z jemného plyše, obsahuje přihrádku na příslušenství (hubice, plátky ligatury apod.). Má velmi odolný zip, polstrované rukojeti pro extra komfort. Rukojeť je vybavená suchými zipy v horní části pouzdra, což přispívá k větší bezpečnosti. Cena: cca. 91,– liber

SUPER PROMO GardBags baritone sax

super-promo_gardbags-baritone-sax-gig-bag1 je kvalitní vak na saxofon, použitelný i na „low A“ barytonsaxofon. Tvoří jej 20mm polstování – vnitřní tvrdá pěna, která je hustá a velmi odolná proti nárazu. Tvrdá pěna je testována padající 300g skleněnou koulí na pěnu položenou přes skleněnou desku. Pokud se koule, nebo deska nerozbije ani neporuší, je materiál schválen. Použity jsou ochranné zipy, pod kterými je všitá pěna, proto se nedotýkají nástroje a zabraňuje to jeho poškrábání. Povrch je z vodotěsné nylonové tkaniny. Obal obsahuje přihrádku pro příslušenství a eso. Má velké postranní kapsy, popruhy na ramena, kovové kroužky (nejsou ve standartní nabídce) a dvojitou rukojeť.

Cena: cca 99,– USD

Gard Bags ECO 661E baritone sax

gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag
gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag_3
gard-bags-eco-661e-baritone-sax-gig-bag_1

Kompaktní a lehká Gard pouzdra s kolečky jsou ideální na palubu letadla jako příruční zavazadlo a to buď v rámci povoleného množství příručních zavazadel, nebo jako obsazení zaplaceného prázdného místa. Nástroj zůstává bezpečně ve svém poloze za všech okolností. Hudební nástroj je vnořený bezpečně uvnitř tašky, v nastavitelných polstrováních o tloušťce 20 mm. Nastavitelné polštáře mohou být snadno umístěny tak, aby nedošlo k tlaku a nárazům do ohrožených částí hudebního nástroje. Je jedním z nejlepších svého druhu na trhu za překvapivou cenu. Povrch je z černého voděodolného nylonu, rozšiřitelné boční kapsy jsou určené pro příslušenství. Použitelné pro „low A“ i „low Bb“ saxofony. Dolní podstava se rozšiřuje dopředu, aby se zabránilo převrácení – rukojeť a kolečka usnadní transport. hmotnost: 5,6 kg (s koly a zadními popruhy) cena: cca 219,– euro

GEWA GigBag – Baritone Saxophone / GEWA PRESTIGE

gewa_housse-de-saxophone-baryton-gewa-prestige Nejnovější řada GEWA nabízí ochranu v lehkém pouzdře. Do každé tašky je zabudovaná vrstva z laminátu, který pomáhá chránit vnitřní nástroj proti většině velkých porušení a nárazů. Pouzdro je vybaveno pohodlnými popruhy pro použití přez ramena, nebo jako batoh.

cena: cca 133,– euro

Glenn Cronkhite Baritone Sax Leather Gig Bag

glenn-cronkhite-baritone-sax-leather-gig-bag pouzdro z lehkých materiálů Glenn Cronkhite se vyrábí více než 30 let. Jako původní tvůrce Reunion Blues, vyvinuli řadu profesionálních, kvalitních pouzder ve snaze vyhovět různým potřebám hráčů na dechové nástroje. Pouzdra jsou k dispozici buď v jemné kůži nebo trvanlivé tkanině (cordura). Většina objednávek je dodávána do dvou týdnů. cena: cca 349,– USD

BAGS Baritonsax Form low Bb

bagsbarflight

cena: 269,– euro

BAGS Baritonsax Form low A

bags_low-a

cena: 269,– euro

BAGS Baritonsax Form low A – ECO

bags_low-a_eco cena: 309,– euro

Reunion Blues 702–15 (low Bb) Baritone Saxophone Bag

reunion-blues-702-15_leather1

tvoří ho dvojitá pěna, měkká podšívka, ploché přední kapsy na zip. Má ocelová kovová příslušenství, ochranné kovové butony na dně vaku. Povrch je z textilie, nebo kůže. Zboží je odesíláno 2–6 dny po objednání. cena: cca 399,– USD

Reunion Blues 702–59 (low Bb) Baritone Saxophone Bag, NYLON

reunion-blues-702-59-bb-baritone-saxophone-bag-fabric základem je dvojitá pěna, měkká podšívka. Má ploché přední kapsy na zip, ocelová kovová příslušenství, ochrané kovové butony na dně vaku. Povrch je textilie, nebo kůže. Zboží je odesíláno 2–6 dny po objednání. hmotnost 2,5 kg cena: cca 259,– USD

Reunion Blues 703 Baritone Saxophone (low-A) Gig Bag

reunion-blues-703-baritone-saxophone-low-a-gig-bag-in-brown-leather

Nejvyšší kategorie výrobků obsahuje prvky, které jsou standardem pro všechny Reunion Blues měkká pouzdra: odolná kůže nebo látka, unikátní double-pěnový systém, měkká podšívka batohu a ramenních popruhů pro snadný transport. Konstrukce nabízí pohodlný tvar, přičemž nevzniká škodlivý tlak na jemnou mechaniku klapek. Reunion Blues koncertní pouzdra nabízí unikátní funkce pro každý nástroj. Vak poskytuje trojitou ochranu kůží nebo látkou, dvojitou pěnovou konstrukcí s měkkou podšívkou. hmotnost 3,8 kg cena: cca 399,– USD

Reunion Blues 703–59 (low-A) Baritone Saxophone Bag, NYLON

reunion-blues-703-baritone-saxophone-low-a-gig-bag-_fabric

cena: cca 220,– USD

SKB – Contoured Pro Baritone Sax Case with Wheels /1SKB-455W/

pouzdro SKB-455W pro barytonsaxofon bylo navrženo pro hráče, kteří hledají tu největší ochranu pro svůj hudební nástroj.

skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels

Vyrobeno vakuově z ABS-plastu, materiálu, který poskytuje největší pevnost a ochranu v lehkém provedení. SKB-455W pouzdra jsou přizpůsobena nástrojům „low A“ i „low Bb“ od všech předních výrobců, jako například Yamaha, Selmer. Vnitřek je vystlán plyšem.

skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_1

Naspodu pouzdra jsou in-line kolečka /jako na brusle/ s ložisky pro snadný transport, čelní ochranné nárazníky, patentovaný systém zámků TSA trigger a sklolaminátové vstřikované výztuhy. skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_2skb_contoured-pro-baritone-sax-case-with-wheels_5

váha: 7,8 kg cena: v době psaní článku pouzdro zlevněno z 499,99 USD na 299,99 USD

SELMER FLIGHT BARITONE SAXOPHONE CASE to low A

selmer-flight-baritone-saxophone-caseselmer-flight-baritone-saxophone-case_2 cena: cca 428,– euro

BAM 3003XL – HighTech Baritone Saxophone Case

bam-hightech-baritone-saxophone-case

nejluxusnější pouzdro na barytonsaxofon, které lze koupit. Je odolné proti vodě i samotné vlhkosti, je vzduchotěsné. Použitelné pro oba typy nástrojů s rozsahy„low A“ „low Bb“. Bylo navrženo pro dokonalou ochranu nástroje. Má třívrstvou ochranou konstrukci.

bam-baritone-saxophone-hightech-case

Pěna Airex je vložena mezi dvě vrstvy, kovový ABS exteriér, který je velmi odolný vůči otřesům a vnitřní vrstvu PVC, což zajišťuje vynikající ochranu proti otřesům a tepelným změnám při zachování ultra-nízké hmotností. Nástroj je uvnitř v sametové podšívce uložen v pěnovém polyuretanovém jádru s velkou hustotou, které je anatomicky formováno.

bam-hightech-baritone-saxophone-case3 Ve spodní části kolečka má kromě dvou tvarovaných úchytů vytahovací rukojeť a neoprénové protiskluzové popruhy na ramena. Opatřen 4 snadno zamykatelnými zám­ky.

bam-hightech-baritone-saxophone-case1
hmotnost: 6,21 kg cena: cca 828,– euro

VGV Baritone Saxophone Case

Italský výrobce nádherných, anatomických pouzder. Na internetu jsou stránky výrobce velmi špatné a jsou pouze v italštině, což má za následek, že mnoho hudebníků o těchto pouzdrech ani neví. Bývají porovnávány s pouzdrem firmy Selmer (SELMER FLIGHT BARITONE SAXOPHONE CASE). Ve srovnání se SELMEREM je VGV menší, měně objemné, což ocení hráči, kteří cestují letadlem.

vgv-baritone-saxophone-case1

Pouzdra SELMER nebo HISOX mohou být někdy jako příruční zavazadlo odmítnuta. Jako příruční zavazadlo je VGV mnohem příjemnější než SELMER, o velikých pouzdrech BAM nemluvě. VGV více kopíruje nástroj, je nenápadné, pohodlné, snadno přenosné.

vgv-baritone-saxophone-case3 Je to nejkompaktnější pouzdro na baritone sax ze všech pouzder na trhu cena: asi 495,– USD

Širokou nabídku pouzder nabízí výrobce Jakob Winter

JAKOB WINTER JW 2197  – Shaped Case for Bariton Saxophone, low A

winter_jw-2197-_shaped-case-for-bariton-saxophone-low-a

Tvarovaná vnější tvrdá skořepina, vytvořená vakuově z ABS plastu. Jádro je z polystyrenu. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami. Má silné niklové zámky a kování.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone

Opatřeno silným polstrováním z Premium sametu, obsahuje kapsu na příslušenství, rukojeť a ramenní popruh. Dolní dno je vybaveno ochrannými butony Váha příjemných 4,4 k cena: 349,–USD

JW 2197 PRO  – Shaped Case for Bariton Saxophone

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_pro
opatřeno pomocnými kolečky a rukojetí na boku i nahoře
váha: 5,3 kg

JW 2197 CA – Shaped Case for Bariton Saxophone – KARBON

Povrch pouzdra je zde potažen speciální fólií karbonového vzhledu, od karbonu je nerozeznatelná.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon Tvarovaná vnější tvrdá skořepina, vytvořená vakuově z ABS plastu. Jádro je z polystyrenu, polstrování z modrého Premium sametu. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami, niklovým kováním a zámky. váha: 4,4 kg

JW 2197 CA RO – haped Case for Bariton Saxophone – KARBON

Vysoký černý lesk s viditelnou vnitřní strukturou. Tvarovaná vnější tvrdá skořepina je vytvořená vakuově z ABS plastu. Povrch je potažen speciální fólií karbonového vzhledu, která je od karbonu nerozeznatelná. Opatřeno ochrannými hliníkovými lištami.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon-pro

Jádro z polystyrenu, polstrování z Premium černého sametu. Pouzdro má kapsu na příslušenství, rukojeť a ramenní popruh. Opatřeno niklovým kováním a zámky.

winter_shaped-case-for-bariton-saxophone_karbon-pro1
Dolní dno je vybaveno ochrannými butony, opatřeno pomocnými kolečky. Rukojeť je na boku i nahoře váha: 5,9 kg

Rheuben Allen „Low A“ Baritone Saxophone Case

Rheuben Allen pracoval po mnoho let jako opravář a příležitostně se věnoval hraní. Nenáviděl všechna pouzdra, ktará neměla prostor uvnitř. Když navrhoval s týmem pouzdra, snažil se získat co největší možný prostor uvnitř a ještě udržet anatomické kontury pouzder.
Jsou kompaktní a lehká. Pouzdro pro baritone sax má kolečka pro snadný transport a dvě rukojeti.

rheuben-allen-low-a-baritone-saxophone-case Rheuben Allen je jediný výrobce na světě, který vyrábí kompaktní pouzdra i na bassaxofon. Luxusní pouzdra mají nádherný design, povrch je kožený. cena: 495,00 až 556,00 USD


Pokud však naopak z nějakého důvodu pevné pouzdro potřebujete, třeba pro transport, použít můžete například kufr DEG Replacement Baritone Saxophone Cases

deg-replacement-baritone-saxophone-cases

Není třeba utrácet velké peníze. Tento kufr je tvořen dřevěnou konstrukcí, s kvalitním potahem.

deg-replacement-baritone-saxophone-cases_1 Hodí se k většině „low Bb“ nástrojů. Je vyroben z pevného dřeva a má ochranný měkký plyšový potah. cena: asi 230,– USD

Walt Johnson Baritone Saxophone Case

Tyto vysoce kvalitní pouzdra zajišťují maximální ochranu. Jsou jedním z nejodolnějších na trhu.

walt-johnson-baritone-saxophone-case_1 Vyrobeny ze sklolaminátu s ručně všitým interiérem. Můžete bezpečně dopravit nástroj po městě, nebo použít, pokud letíte. Tato pouzdra jsou již dlouho známé pro svou životnost a perfektní ochrannou funkci. Pouzdra jsou tvarované speciálně pro „Low A“ i „Low Bb“ nástroje.

walt-johnson-baritone-saxophone-case_2

Vyhovují pro většinu moderních saxofonů, včetně Selmera, Yamahy a Yanagisawy. Typ a značka saxofonu musí být specifikována při objednávání. Pohybuje snadno na kolech. cena asi: 540 – 560,– USD

JW 497 – Case for Baritone Saxophone Series 400 Wood dřevěná konstrukce, odolný ochranný rám, vysoce kvalitní vinylový povrch. Silné niklové zámky a kování, ochranné rohy, polystyrenové jádro, sametový potah. winter_-jw-495_jakob-winter-case-for-baritone-saxophone Obsahuje kapsu pro příslušenství. Váha 6.8 kg

JW 297 RO – Case for Baritone Saxophone with integrated rollers Pouzdro pro baryton saxofon, hliníkové pouzdro v moderním designu pro maximální ochranu, 2 integrované válečky pro lepší komfort.

winter_aluminium-baritone-case1

winter_aluminium-baritone-case Jádro z 5ti vrstvé dýhy, odolný povrh. Váha: 8,50 kg

CALZONE CASE USA Aluminium ribbed Case Baritone Saxophone / wheels Model# PJL-BARSXW Výrobce jenž vyrábí pouzdra i na dva saxofony v jednom. Pouzdro pro „low A“ baryton saxofon tvoří obal z ABS černého plastu, prostor pro vlastní nástroj je pečlivě tvarovaný, nástroj přesně zapadá.

calzone-case-usa-aluminium-case Rohy jsou chráněny ocelovými kulatými kryty. Zámky a kování je standardní. Je možné pouzdro uzamknout. Obsahuje dvě přihrádky pro eso a hubici a další příslušenství. Vnitřek je vystlán Burgundským plyšem. Poskytuje naprostou bezpečnost pro všechny druhy baryton saxofonů s rozsahem „low A“. Je opatřeno kolečky pro snadný transport. Všechny výrobky jsou jištěny doživotní zárukou. Nepříjemná může být hmotnost váha: 12,3 kg bez nástroje, tj. cca. 18 kg s nástrojem cena: cca 511,– USD

Jak je v přehledu pouzder patrné, kvalitní pouzdro by mělo splňovat následující kritéria:

  • anatomické, tedy co „nejmenší“ a kompaktní
  • lehké a dobře přenosné
  • pevné a dobře chránící vlastní nástroj
  • cenově dostupné

uvedený a pečlivě sestavený přehled ukazuje, že taková pouzdra, která by vyhověla všem podmínkám, nevyrábí pouze známé firmy SELMER, SKB a BAM, ale i VGV, JAKOB WINTER, VGV, i Rhueben Allen. Tato pouzdra bez pochyb skýtají maximální luxus pro nástroj. O anatomickém, lehkém, pouzdře však lze hovořit pouze u výrobku SELMER, JAKOB WINTER, VGV, i Rhueben Allen. SKB i BAM jsou poněkud větší, i když jsou přenosná i na zádech, nástroj však zabezpečují naprosto bezkonkurenčně. Mají ovšem jednu nepříjemnou vlastnost, a tou je buď vysoká cena (BAM 3003XL za 828,– USD), nebo neexistuje dovozce pro Česko. Průměrná cena za kompakní, pevné, lehké anatomické pouzdro se pohybuje řádově od 300,– do 500,–USD

Rubriky
rady workshop zamyšlení

Ozvěny 6. SAXÍKOVÉHO SRAZU V BRNĚ [26. – 27 . 4. 2014]

Sobotní dubnové ráno. Mnozí vyrazili na cestu do Brna z odlehlých končin a Brno přichystalo pro některé účastníky procvičení orientačního smyslu, než se na místo konání do studia Lávka dostali. Složení a obsazení nástrojů bylo vyrovnané co do počtu altsaxofonů a tenorů. Rodinu saxofonů doplňovaly i dva baryton saxofony. Studio Lávka nabízí sice nevelký, ale příjemný, stranou položený a dobře ozvučený prostor, který byl pro workshop ideální. Audiotechnika zpočátku vypovídala službu, ale vše se podařilo vyladit.
Teoretické debaty, tak jako obvykle, směřovaly k základním technickým problémům a tématům týkajících se práce s dechem a postavení nátisku. Hudební maratón byl odstartován krátkým shrnutím nezbytných znalostí harmonie a připomenutím principu psaní akordických značek a pokračoval rytmicko-intonačním setem jednoduchých improvizací na běžně používané dvouakordové progrese, založené na pentatonickém přístupu k tvorbě sóla. Kritériem byla pouze dvě hlediska: přesný rytmus a intonační jistota. Rozdílnost v rytmech a zejména ve frázování a v „timingu“, pomohly odlišit změny hudebních stylů. Od přesné a svižné latiny v bossa nově a v latin – popu k tečkovanému, velmi volnému blues – shuffle frázování a jazzovému triolovému rytmu. Funková houpačka akordických funkcí IIm7 – V7 se stala základem k použití mnoha souvisejících pentatonik a modálních stupnic napasovaných na jednoduchý šestnáctinový funky groove.

Am7 | Am7 | D7sus4 | D7 |

Neděle se od rána nesla v duchu pravidel a zásad pro hraní v dechové sekci. Zněla jazzová balada, smooth jazz, swing a blues, samba, rock, pop a funk. Všichni hráči vytvořili jednotnou sekci v jednoduchých tématech s typickými prvky toho daného stylu a zároveň tvořili podklad po sólistu. Důraz byl kladen na lineární vedení hlasů, přesné frázování, akcenty, harmonický rytmus, dynamiku a na pravidla motivické práce při horizontální i vertikální improvizaci s použitím chromatismů, aby každé sólo bylo nejen intuitivní, ale i neotřelé, originální a promyšlené v jednoduchosti. Výsledným spojením všech probíraných doškálných i mimotonálních harmonických funkcí, vztahů a improvizačních prvků vzniklo na místě téma s tonálním vybočením, které nabízelo mnoho možností v harmonickém i rytmickém přístupu k realizaci sóla:

Pop Funk in A moll

||: Am7 | D7 | Am7 | D7 :||

F | Em | Dm | C |

F | Em | Dm | E7alt |

Tento podklad je možno stáhnout zde

Večer, na samý závěr nedělního semináře, zaznělo věhlasné téma „St. Thomas“ od Sonnyho Rollinse. 5. Brněnské saxofonové setkání tak bylo zakončeno, účastníci se rozjeli domů. Snad všichni byli inspirováni a motivováni, posunuli o další stupeň svou hru na saxofon a rozšířili své znalosti v harmonii a improvizační dovednosti. Příští rok je příležitostí pro všechny zúčastněné saxofonisty opět do Brna na 6. setkání přijet a zároveň i pozváním pro každého, kdo se tentokrát zúčastnit nemohl. Volný nátisk a široký dech,
Dušan Čech