Rubriky

postřehy a úvahy

Jak a co cvičit v době „karantény?“ (22. 3. 2020)

Bohužel, nikdo neví, jaká opatřeni ještě přijdou, snad nehrozí úplná karanténa, ale že by se měl stav nějak uklidňovat a vracet do svých kolejí, nikdo nepředpokládá. A je pochopitelné, že hudebník by se rád udržoval, pokud už není umožněn kvalitní progres. Málo kdo si totiž uvědomuje, že i na udržení stávající úrovně, kde se muzikant nachází, a kdy se zrovna raketově nezlepšuje, jen tzv. stojí na místě, i na to je třeba vynaložit úsilí. Jinak nastává něco jako regres. Pád není sice tak velký, ale nastane u každého. Ať hraje 5 let, nebo 35 let. Vyšplhat se na vrchol (vlastně podruhé) sice netrvá tak obtížně a dlouho, ale poukazuje to na nutnost se udržovat. Na udržování je proto vhodné cvičit asi trochu s jiným náhledem než obyčejně. Osobně cvičím denně a zaměřuji se na věci, na které obyčejně není během běžného režimu v roce čas. Rytmus, přesné frázováni, hraju v pomalém tempu (100 bpm) a eviduji, zda někde není ošizen ozev rovnoměrně v celém rozsahu, zároveň myslím při dlouhých tónech na nátisk, barvu tónu a přirozeně na intonaci. To, co velice v těchto dnech „dlouhého času“ nahrává do karet, využívám jako „nutného zla“ kdy je třeba vhodné hrát potichu. Právě to je velmi prospěšné pro nátisk, práci bránice a tím i pro samotný tón. Musel jsem se pousmát, když saxofonistka na jakémsi fóru řešila před pár dny problém, kde sehnat rychle nějaké fungující dusítko:-)
Hrát potichu je umění, třešnička na dortu saxofonistovy dovednosti. Hrát nahlas samozřejmě lze (i obrácením hadice do vysavače). Tiché hraní umožňuje zároveň propojení s metodou „okamžité soustředěnosti“.

Fáze

Jde o to si cvičeni dobře rozvrhnout. Během běžného provozu človek poletuje během dne tam a onam, vykupuje čas na cvičení a to pak hrotí alespoň na dvě obligátní hodiny. Ale v těchto dnech? Uzavřeni v jedné místnosti takřka jako v cele? Ideální pro delší rozvržení: kratší úseky, třeba 8–16 taktu v absolutně precizní interpretaci, s metronomem a v perfektní intonaci. Třeba 8× za sebou soustředěně, pokaždé s kontrolou, že je vše tak, jak potřebuji a jaké je má vnitřní představa. Pokus od pokusu zlepšovat, co uslyším. A pak následuje PAUZA. Uvědomit si, kde se co událo, co kde takříkajíc ujelo. Po minutě se vrátit na to SAMÉ ve snaze vylepšit co dobře nebylo. Po 1O minutách nástroj odkládám do stojanu, píšu do not nějaká sola stavěná z hlavy a za 8 – 10 minut beru znovu nástroj a vracím se na stejné místo. Stejné takty stejné tempo, nebo trochu vyšší při udržení kvality projevu.

Principem je nehrát hodinu bez přestávky na celé kolo jen kvantitativně. Tělo totiž udrží absolutně zbystřené smysly – sluch, hmat, zrak, jen krátkou dobu (většina smyslů je při hraní zapojena) Pak nejen že poleví, ale nejde již o PROGRES. Jen o pouhopouhou vytrvalost.

(malé přirovnání: Podívejme se například na hokejistu. Skočí na led, vydá veškeré úsilí a nasazení…pokud nezaloží akci, ve které nedá po 90 sekundách branku, vrací se na lavici. V opačném případě přejde do módu vytrvalosti a o to v zápase hokeje nejde. Jde o tah na branku. Tah na zcela konkrétní cíl, na výsledek.)

Princip opakování

je v tom, aby hráč hrál tak pomalu, aby každý pokus mohl zhodnotit a v novém pokusu se chyb vyvarovat. Nepřehrávat 50× bezhlavě. Takto na krátké fáze cvičím během dne mnohokrát a třeba i v noci. V pianissimu, s ohledem na intonaci, na tvorbu tónu, na techniku prstů (aby neodskakovaly příliš daleko od klapek, s pozorností na akcenty a frázování) Je toho opravdu mnoho, co obyčejně člověk nemá ani čas řešit. V době přetrvávání v soukromí je naším luxusem čas a máme ho hodně. Nikdo se nemusí vymlouvat ve smyslu „…to je sice hezké, tón a technika a ladění a prsty a jazyk. Takové detaily já ale bohužel nemám čas cvičit. Musím dělat na koncertu, cvičit na kapelu, na orchestr, přehrávat štosy technických etud, přednesy atd atd..“

Jde vlastně o základní návyky jak efektivně cvičit. Čas je velký luxus.

Sdílení vědomostí a zkušeností (9. 7. 2018)

Ať jste učitel, nebo vynikající hráč a zdráháte se sdílet své znalosti z obavy o ztrátu své exkluzivity, svého „now-how“, vězte, že znalost má dvě složky (dimenze), explicitní a tacitní.

Explicitní dimenze

je ta část znalostí, kterou můžeme vyjádřit pomocí písma, zápisu, obrázku či digitálního záznamu. Explicitní znalosti tvoří obsah mých stránek a lze je bez problémů přenášet, předávat je mezi sebou, ale také krást.

Tacitní dimenze

je soubor dovedností či schopností, letitých zkušeností, intuice, pravidel, principů, mentálních modelů a osobních představ konkrétního člověka nebo skupiny, která jednotlivce ovlivňuje. Je vždy propojena s praktickými činnostmi a postupy, s cvičením, s opakováním, s rutinami, idejemi, nápady, hodnotami a emocemi jedince, nebo skupiny. Vyjádřit a předat tacitní znalost podobným způsobem jako znalost explicitní (tedy ji tzv. externalizovat) de facto nelze. Je natolik svázána s osobností svého nositele a činností, kterou provádí, že ji při pokusu o externalizaci obvykle zničíme. Tacitní znalosti mají vysoce osobní charakter a jejich nositel navíc nemusí o jejich existenci vědět, aby je definoval.

Exkluzivní postavení učitelů hudby, zkušených hráčů, nebo muzikantů všeobecně, proto nemůže sdílení explicitních znalostí na internetu nijak ohrozit. Tím, co vytváří hodnoty, co rozhoduje o kvalitě, jsou jejich znalosti tacitní, a potenciální student z nich může mít užitek pouze osobním kontaktem. Pokud jste „jen“ amatérský hráč, nebo samouk, možná se necítíte být pro sdílení svých znalostí dostatečně odborně fundován. Ale přesto, nemějte zábrany se o své zkušenosti podělit.

Nevěřte bez výjimky všem hudebně teoretickým expertům, profesorům a metodikům, neboť expert rozumí jen svému úzkému oboru. A jednotlivé obory žijí ve svých osobitých světech, mnohdy neprovázaně. Používají své metody, jiné předpoklady, jinou logiku procesů i jejich zkoumání. Je nezbytná syntéza. A přitom platí přirovnání, že „ani na deset kusů rozsekaná kráva nikdy nedá krávu celou, živou“.

Není proto třeba se zdráhat vyjádřit svůj názor, svůj postřeh, svůj tip, nebo přispět svými radami. Vaše metody Vám beztak nikdo nevezme, jak bylo nastíněno. Nejlepším optimalizačním nástrojem bývá „zdravý selský rozum“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*