Často se setkávám s majiteli saxofonů, kteří zahoří touhou po dovednosti improvizovat. Touží po něčem, co je lákavé. A není divu. Co to je? Dělat něco, co je dnes tak moderní, tak cool, být kreativním, dát průchod pestrosti a rozmanitosti své osobnosti, poslechnout ryzí intuici bez omezení, odvázat se, nevázat se, jen tak být… a spontánně kolem sebe tryskat nápady jako fontána ryzí Kreativity.
Ale ouha. Zdá se, že se zde dotýkáme širšího problému moderní doby – touhy po rychlém úspěchu bez nutnosti zvládnutí základních dovedností. A jazzová improvizace je dokonalým příkladem. Představa, že se někdo může ponořit do komplexního hudebního světa bez znalosti tónů, stupnic, prstokladů či harmonie, a očekávat ladící, rytmická, poutavá a zajímavá sóla, je jako pokoušení se stavět dům bez kopání základů. Improvizace není o chaotickém hraní čehokoliv kdykoliv, ale o svobodě, která vyrůstá z hluboké znalosti pravidel.
V hudbě, stejně jako v jiných disciplínách, platí zásada:
ČÍM VĚTŠÍ VOLNOST CHCEŠ ZÍSKAT, TÍM PEVNĚJŠÍ MUSÍ BÝT ZÁKLADY, ZE KTERÝCH VYCHÁZÍŠ
Skuteční mistři improvizace neodmítají hudební teorii, naopak – znají ji natolik dobře, že ji mohou přetvářet, rozvíjet a překračovat.
Dnešní internetový svět nabízí nekonečné možnosti a témata k učení, ale zároveň i iluzi, že lze přeskočit základní kroky a stát se mistrem téměř okamžitě. Online lektoři, kteří slibují spontánní improvizaci bez nutnosti studia hudební teorie, v podstatě prodávají sen – sen o zkratce k mistrovství. A ti druzí si tuto iluzi u monitoru kupují za své peníze. Ale je to jen iluze, co jim zůstane.
Pro některé to může být lákavé, ale často je ve finále výsledkem jen frustrace. Mnozí začátečníci se brzy tvrdě setkají s hranicemi svého neškoleného hudebního vyjádřování, protože bez znalosti harmonie a tónových vztahů se jejich „improvizace“ stává monotónním, fádním a naprosto náhodným hledáním tónů, které jen vzdáleně připomínají hudbu, natož pak skutečnou jazzovou řeč.
Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl psát krásnou poezii, ale odmítal se naučit gramatiku nebo pravidla verše. Jako kdyby někdo chtěl přednášet básně, či hrát hlavní roli Shakespearova dramatu a naprosto ignoroval svoje jazykové indispozice, sykavky, ráčkování, zadrhávání nebo koktání. Anebo jako kuchař, který chce tvořit úžasná jídla, ale netuší nic o základních surovinách, nerozeznává sůl od oregana a jsou mu cizí kulinářské techniky mistrů šéfkuchařů s léty praxe.
Toto přirovnání je opravdu zvláštní vzhledem k faktu, že dnes již vaří na televizních obrazovkách opravdu každý. Takže otázkou zůstává:
Jak vyvážit přirozenou touhu po svobodě s nezbytností pevného základu?
Možná nejlepší cestou je nemít strach a pohlédnout pravdě do očí – nazvat to pravými slovy, ukázat začátečníkům, že zvládnutí teorie není břemenem, ale naopak klíčem k opravdové svobodě, která je bezbřehá. Pokud má zdravý základ. Skutečný jazzový muzikant je ten, kdo se naučil jazyk hudby natolik dobře, že už v něm nemusí jen opakovat a papouškovat po druhých. Jde za to, co znamená jen „mluvit“, ale může tvořit novou poezii. Mnohdy se hovoří o tom, že improvizace je podobná způsobu, jakým se děti učí mluvit. Že rodiče také na dítě nejprve mluví a děti opakují. Ale děti mají přirozenou touhu se stále zlepšovat a žádné dítě v 15 letech nezůstane u tohoto primitivního základu. Naopak, dozvídá se gramatiku, mluvnici a spoustu dalších věcí. Ale do toho se mnoha rychlo-muzikantům nechce. Myslí si, že vším zvládnou v budoucnu probruslit jenom se základními poznatky. Jako kdyby si dítě usmyslelo, že může celý život žít pouze ze Sunaru.
Má vůbec smysl bojovat proti této vlně „rychlého mistrovství“, nebo je to přirozený důsledek digitálního věku?
Youtuboví guruové
Jazzová improvizace – vlastně jakákoliv skutečná tvorba – není jen o nahodilosti, ale o hlubokém porozumění tomu, co tvoříme. A je fascinující, jak se některé aspekty této problematiky objevují i v jiných oblastech – od umění po vědu. Je jasné, že moderní technologie může měnit způsob, jakým se učíme nové dovednosti. A tak by se zdálo, že poznání v různých oblastech poroste. Místo toho se množí davy laiků, kteří mají pocit, že mohou brzo začít improvizovat jako jazzoví velikáni, stejně jako řídit kosmickou loď, nebo realizovat transplantaci srdce, protože shlédli dostatek videí o této problematice.
Zahodit pravidla?
Pravdou totiž je, že se sice v historii hudby objevovali revoluční hudebníci, kteří „porušovali pravidla“ – ale jen proto, že je předtím dokonale ovládli. Rozvoj saxofonové improvizace bez znalostí základních principů je fascinující paradox dnešní doby. Touha být kreativní, svobodný a spontánní, bez břemen hudební teorie, v mnoha případech zcela ignoruje realitu – totiž že právě hluboké pochopení pravidel umožňuje jejich smysluplné porušení.
Kult spontaneity bez konceptu
V poslední době se objevuje trend, kdy majitelé saxofonů se nechtějí učit stupnice, harmonií, rytmickou přesnost nebo vůbec základy hry na nástroj. Vychází z předpokladu, že improvizace znamená svobodu bez omezení, proud intuice, který nepotřebuje žádné racionální kotvy. Je to podobné, jako kdyby někdo tvrdil, že chce psát filozofická pojednání, ale odmítá se naučit číst a psát. Nebo jako kdyby se někdo rozhodl namalovat mistrovské dílo bez znalosti barev, perspektivy či kompozice – jednoduše pocitově „cákal“ na plátno v domnění, že každý výtvor je uměním.
YouTube jako generátor instantního mistrovství
Jedním z katalyzátorů tohoto jevu je internet, zejména YouTube, kde se rozšířila absurdní forma „výuky“. Typické video vypadá následovně: lektor zahraje krátký motiv, posluchač ho po něm napodobí. Žádné vysvětlení proč, žádný rozbor harmonické struktury, žádná logika. Pouhé opakování gest bez hlubšího pochopení připomíná scénář, kde by někdo natočil tutoriál na:
- Jak správně projít dveřmi
- Jak držet vidličku při obědě
- Jak vydechnout vzduch z plic a nadechnout se zpátky
- Lekce správného mrknutí očima
To vše by mělo svá instruktážní videa, kde by divák mechanicky napodoboval pohyby bez jakéhokoliv kontextu. Ale dovednosti se takto nenaučí.
„Mistrovství bez znalostí“ – zcestná představa
Ačkoliv můžeme obdivovat touhu po kreativitě, tento moderní způsob „učení se hudbě“ je naprosto nelogický. Pokud bychom přenesli tento přístup do jiných oblastí, znamenalo by to například:
- Vstoupit na fotbalové hřiště a věřit, že jsem skvělý hráč, protože jsem viděl pár zápasů
- Jít operovat pacienta bez studia medicíny, protože „to přece nějak zvládnu, budu intuitivní“
- Začít pilotovat letadlo bez znalosti navigace, protože „cítím, že letím správně“
Intuice bez
znalostí – improvizace bez základů je jako přítomnost instalatéra na
operačním sále po shlédnutí dvou tutoriálů o výměně pumpy a
o transplantaci srdce.
Podobná logika se nyní často aplikuje i na hudbu. Když si někdo koupí saxofon, nelze očekávat, že se okamžitě stane jazzovým improvizátorem – bez jakéhokoliv studia, znalostí nebo vhledu do struktury. Tento fenomén odhaluje, jak hluboce fascinovaní jsme instantním úspěchem, a jak se učební proces transformuje na pouhé kopírování bez rozvoje skutečného porozumění.
Odmítnutí levé hemisféry – falešná představa
Dalším zajímavým prvkem této moderní improvizační horečky je snaha „vypnout rozum“ a nechat se vést pouze pravou hemisférou, emocemi a intuicí. Jakkoliv to může znít poeticky, je to nesmyslné. Největší umělci nebyli chaotičtí emotivní tvůrci bez základu. Naopak – byli geniální díky kombinaci obou hemisfér. Skvělí jazzmani znali hudební teorii dokonale, a právě proto dokázali vytvářet spontánní nápady v hudebním kontextu. Bez toho je improvizace pouze chaotickým blouděním mezi tóny, které dávají dohromady spíše kakofonii než umělecké dílo.
Závěr: Jak se učit správně?
Odpověď je jasná: postupně, systematicky, se znalostí struktury a principů. Skutečná improvizace není pouze o volnosti, ale o vědomé hře v rámci pravidel, která lze kreativně rozšiřovat. Stejně jako spisovatel musí znát gramatiku, aby mohl psát krásné romány, stejně jako malíř musí ovládat kompozici, aby mohl bourat vizuální hranice, tak i improvizátor na saxofon potřebuje harmonii, rytmus, techniku, aby jeho hra nebyla pouze náhodným proudem pazvuků. YouTube dává obrovské možnosti, ale bohužel také podporuje zkratkovité myšlení. Ačkoliv je lákavé věřit, že umění může vznikat pouze na základě intuice, historie dokazuje, že největší mistři byli zároveň i největší znalci svého řemesla.
Dušan Čech
Chcete porozumět harmoniím a proniknout do tajů akordů a jejich realizace?
Využijte nazávaznou bezplatnou konzultaci nebo individuální osobní setkání se saxofonem
17. Letní saxofonový workshop SAX IQ 24. – 29.8. 2025
17. Letní workshop SAX IQ je otevřen pro každého saxofonistu a saxofonistku i pro hráče na další nástroje, ať začátečníka, nebo pokročilého. Stačí se přihlásit na níže uvedeném mailu nebo na WhatsApp.
Kdy?
24. – 29. srpna 2025
Místo konání?
Nová Cerekev
Chcete hrát svobodně? Hrajte uvědoměle
Dušan Čech
KONTAKTUJTE MĚ