Rubrika: interpretace

Rubriky
hudební teorie interpretace rady semináře workshop

Workshop SAX IQ Spring 2026 – Klíč k improvizacím, který funguje

Myslíš si, že improvizace je jen o náhodném výběru tónů a chytání inspirace z éteru?

Věříš, že jazzové licky se dají použít vždy a všude jako univerzální nabíječka pro všechno?

Co když je to trochu jinak?

Na workshopu SAX IQ Spring 2026 zjistíš, proč není sólo jako sólo — a proč pop & rocková progrese vyžaduje jiný přístup než jazzový kvartový svět. Ukážeme si, jak stavět melodii nad základními kvintakordy a septakordy tak, aby dávala smysl, držela směr dle harmonických pravidel a zněla dokonale stylově. Čeká tě seznámení s tím, co opravdu představuje pojem „Hudební jazyk“ a vyvrátíme mýty o všem, co je spíše Hudební blábolení, které ke zdařilému sólování nikdy nevedlo a nepovede.

Improvizace je kouzlo chtěného

Pochopíš, proč se hudba má a priori učit sluchem a nikoli zrakem. Workshop plný konkrétních příkladů, jasných rad a konkrétních kroků a praktických postupů, které ti odhalí logiku za akordy, root motion i smysl za hlasovým vedením.

Podrobná e-skripta pro hlubší studium jsou samozřejmostí a pro účastníky zcela FREE.

Žádné mlhavé rady, ale skutečné návody na konkrétních příkladech, které můžeš hned zítra použít.

Arnošt Bláha tvrdí:

„Poslouchat masters na jamu je fajn, ale na to fakt stačí Spotify. Workshop není placená jam session lektorů — tam se má makat. Hrát, řezat, pilovat a konečně se něco naučit.“

Pokud řešíš svůj projev a chceš, aby tvoje sóla přestala náhodně bloudit a začala opravdu ladit, fungovat s harmonií a směřovat do terče, aby saxofon poslouchal jako hodinky které se nepředchází ani neopožďují, pak si SAX IQ Spring 2026 nesmíš nechat ujít.

18. – 19. dubna 2026

Rubriky
hudební teorie interpretace rady výuka zamyšlení

Intonace, drony a věčný boj saxofonistů s realitou zvuku

V roce 2017 jsem napsal článek, který ve velkém předstihu popisoval to, co se v posledních letech a aktuálně v roce 2026 pozvolna stává běžnější realitou při honbě za lepším zvukem saxofonu. Toto je jeho revize s novými poznatky z devítileté praxe práce s DRONY.

O co jde s DRONY?

Před několika lety vznikl na zkoušce bigbandu Václava Kozla v Redutě spor o to, zda intonační nepřesnost kapely pramení z trumpetové sekce, nebo zda za ni mohou saxofony. Protože čas hudebníků je mimořádně cenný, stává se pravidelná zkouška kompletního bigbandu téměř luxusem. Z tohoto důvodu se uplatňuje systém sekčních zkoušek: každá sekce si pod vedením svého vedoucího samostatně sjednotí rytmicko‑intonanční projev a teprve těsně před koncertem se všechny sekce maximálně jednou sejdou dohromady.

Mezi zmíněnými sekcemi tehdy vznikl spor o to, kdo z nich má v intonaci větší jistotu; obě strany byly přesvědčeny, že jejich souhra je naprosto v pořádku. Každý trumpetista i saxofonista proto musel povinně zahrát své komorní a1 do sběrného mikrofonu kapelníkovy ladičky — a tím byla skutečná příčina odhalena. Tentokrát byly na vině žestě.

Jenže otázka správné intonace v kapele není záležitostí přesné ladičky a její ručičky, která se zastaví uprostřed centové stupnice. Ladička vás naučí maximálně to, co zvládne i člověk bez hudebního sluchu — stačí, aby nebyl slepý. A jak víme, i takový může klidně hrát na saxofon.

Zatímco většina hudebníků je svými učiteli a autoritami vedena k tomu, aby používala ladičku k porovnávání a kontrole ladění, z vlastní praxe se domnívám, že hlavními ingrediencemi rozvoje mistrovské intonace jsou: • cit pro konsonanci, • pochopení principů ladění, • schopnost okamžité reakce, • pozornost a soustředění, • vnitřní sluch a intonační paměť.

Cvičení s ladičkou přitom nerozvíjí ani jednu z těchto dovedností.

Hraní s dronem: návrat k realitě zvuku

Řada hudebníků i zpěváků v poslední době experimentálně přechází k metodě dolaďování pomocí dronu. Samozřejmě tím nemám na mysli létající hračku na dálkové ovládání se schopností pořizovat špionážní záběry. Tento způsob práce spočívá v tom, že hráč na saxofon současně vnímá pocitový výsledek konsonantního souzvuku s alikvótami, které vycházejí z pedálového tónu – fundamentu. Jde o významný krok směrem k praxi, protože tato metoda velmi těsně souvisí se skutečným „live“ hraním a se souhrou s ostatními hudebníky.

Existuje však ještě jeden aspekt, který si zaslouží pozornost. Díky stabilnímu a nepřetržitému dronu se může hráč opřít o tento vnější zdroj referenčního tónu a může tak říkajíc přepnout na „autopilota“ — tedy nechat dron a vlastní hudební sluch vykonat většinu práce.
(Pozn.: hudební sluch je zde pochopitelně zásadní; doporučuji článek o hudebním sluchu a jeho různých zajímavých dysfunkcích, souhrnně označovaných jako amúzie.)

Tato skutečnost vedla ke vzniku cvičební metody, která umožňuje jak začátečníkům, tak pokročilým hráčům doladit se a doslova „splynout“ s externím zdrojem zvuku. Současně se při tom rozvíjí naše pozornost, soustředění a schopnost ostře zaměřit vnímání na konsonanci.

Tyto smyčky (loops) jsou vytvořeny tak, aby pomohly hráči oprostit se od závislosti na ladičce, kdy jediným cílem bývá udržet přesnou frekvenční hodnotu tónu (a tedy i ručičku ladičky) ve středové poloze. Dron použitý v těchto stopách má všechny své alikvóty slyšitelné, i když se někdy stáhnou do pozadí. Hráč musí udržovat konzistentní zvuk jak z hlediska výšky, tak barvy, aby mohl i nadále „ladit a splývat v různých intervalech“ se zvukem a barvou dronu.

V souladu s pokrokem 21. století jsou tyto stopy dostupné online, takže si je saxofonisté mohou jednoduše přehrát nebo stáhnout do jakéhokoli přenosného zařízení, které preferují. Odpadá tak nutnost nosit s sebou ladičku, byť by byla součástí nějaké chytré androidové a iphone aplikace. Telefon poskytne veškerou potřebnou podporu.

Každá stopa představuje dron vycházející z přesně určeného kmitočtu daného tónu, který funguje jako fundament. V první fázi je ideální pouze zpívat do znějícího dronu melodii a zachytávat konsonance.

Ve druhé fázi přejděte k samotné hře spolu s podkladem; velmi rychle pocítíte, jak velké soustředění a úsilí vyžaduje udržet konsonantní intervaly či melodii nad stabilním, neměnným dronem — zejména ve srovnání s pouhým troubením do ladičky, kdy hráč hypnotizuje poskakující ručičku (v lepším případě), nebo sleduje zadrhávající blikající digitální ukazatel (v horším případě). Hraní s ladičkou totiž vůbec nebere v potaz dvě zásadní veličiny: témbr, tedy barvu tónu, a také dynamiku. O to větší výzvou je, aby saxofonový tón „souzněl a splýval“ se všemi alikvótami dronu.

Zkušenost získaná touto metodou vede k tomu, že se hráč přestává spoléhat na externí vizuální kontrolu intonace a učí se „splynout, ztratit se“ ve výsledném zvuku jakékoli frekvence. Tato metoda vyžaduje, aby hráč stále produkoval sebevědomý a jistý tón , v různých dynamických úrovních i barevných odstínech, podobně jako při skutečném koncertním výkonu. Drony jsou prostředkem, jak posoudit, do jaké míry dochází k odchylkám či „skluzům“ od ideální intonace.

Nelze dostatečně zdůraznit, jak mimořádně užitečná, inspirativní a důležitá je práce s dronem. Je mnohem efektivnější než pouhé hraní dlouhých tónů, protože se nepracuje jen s intonací, jak již bylo řečeno. Dochází ke kontrole několika parametrů současně. Práce s drony umožňuje skutečně zaměřit pozornost na mikrointervalové kolísání ladění. To může rovněž přispět k rozvoji intonační paměti, která spadá do oblasti svalové paměti a souvisí s tvarem ústní dutiny, uvědomováním si hrdelní oblasti (hrtan) a s pocitovou pamětí.

Když budeme s drony trávit dostatek času, začneme si pamatovat, jak jednotlivé tóny cítíme a jak znějí v konsonantních intervalech, jak rezonují pod prsty skrze klapky. Kdo na vlastní uši zakusí barvu oktávy, kdo pocitově prožije a uchopí čistou kvintu či kvartu, oba typy tercií nebo velkou a malou septimu, ten získá neocenitelnou novou zkušenost v oblasti intonace, akustiky a harmonie jako celku.

Je pozoruhodné sledovat, jak někteří hráči intonují většinu tónů výše, než je akusticky správné. To je ten známý výrok: „…horní tóny máš vysoko, vytáhni si hubici…!“ Oou oou, chyba lávky — hubicí to opravdu nebude. Mnohem více pomůže vyčistit a zapojit uši, nebo ještě lépe:

překalibrovat sluch přesnými pocity všech konsonancí

Jak si hudebník postupně rozvíjí svůj smysl pro intonaci, může se naučit rozpoznat přesné ladění skrze prožitek jediného bodu v harmonickém pocitu konsonance, spíše než posuzovat ladění jako rozsah či poměr kmitočtů a frekvencí. Tím chci říci, že naprostá většina z nás nevnímá „ladění“ způsobem, jakým jej vnímá stroj — tedy jako přesnou rychlost vibrací plátku a vzduchového sloupce, vyjádřenou v Hertzích.

Například víme, že musíme mírně povolit ret, aby naše vysoké Bb ladilo, a na ladičce můžeme sledovat, jak blízko či přesně jsme se přiblížili ke „správnému ladění“, dejme tomu v rozmezí 4 centů (2 centy na obě strany). Tato schopnost zastavit ručičku na středové nule by byla bezpochyby považována za nadprůměrný standard — i kdyby byl hudebník zcela hluchý. Jen hlavně nesmí být slepý, pravda že. A přesto může klidně zastávat i funkci prvního saxofonisty v orchestru.

Nicméně schopnost intonovat lze bezpochyby dále zdokonalit. Uvažujeme-li totiž o tom, jak zaintonovat naše střední Bb v sekci v akordu C7, kde tvoří malou septimu, nebo naopak v akordu EbMAJ7, kde představuje kvintu, povede nás spíše celkový pocit výsledného zvuku než pozice ručičky na ladičce.

Podtrženo a sečteno

hraní dlouhých desetisekundových tónů s ladičkou nevycvičí vaše uši tak jemně jako práce s DRONEM a vydržování tónů dvacet či třicet sekund. Cvičení s DRONEM je nejúčinnější způsob, jak skutečně vybrousit intonaci a zároveň získat kontrolu nad barvou a dynamikou vlastního zvuku.

Jak s drony pracovat?

Existuje mnoho různých, skutečně výživných cvičení, která může hráč na dechový nástroj provádět a která by měla být součástí postupně rozvíjené každodenní rutiny. Jedním z mnoha doporučení je:

1. Hrát dlouhé tóny — opravdu dlouhé — v celém rozsahu nástroje, a to od nejnižších tónů. Usilujte o maximální uvolnění rukou, prstů i nátisku, a po plném bráničním nádechu držte každý tón tak dlouho, jak je to jen možné. Může se stát, že po devadesáti sekundách v pianissimu začnete pochybovat, zda už to není přehnané, ale vězte, že právě v tomto okamžiku se dostáváte k jádru toho, proč se vydržované tóny hrají. Možná vám to na začátku nikdo neřekl a hráli jste dlouhý tón maximálně šestnáct dob, v lepším případě dvacet sekund. To byla možná z poloviny zbytečná ztráta Vašeho času. Pro skutečně efektivní výsledek těchto cvičení je také nutné osvojit si specifickou roli jazyka při tvorbě tónu — zejména jeho polohu v ústní dutině a vliv na samotné rozkmitání plátku.

2. Hrát v různých dynamických úrovních, zejména usilovat o co nejtišší pianissimo, a přitom se snažit udržet tóny v dokonalém konsonantním souladu s dronem, s plynulým přechodem do silnější dynamiky.

3. Hrát intervaly proti dronu. Začněte oktávami a snažte se zachovat perfektní ladění. Po oktávě pokračujte kvintou, velkou tercií, sextou, kvartou, malou tercií a septimami — v tomto pořadí. Nejprve zahrajte unisono s fundamentem dronu, poté přejděte do intervalu a následně se vraťte zpět k fundamentu. Je nezbytné naučit se, aby každý tón saxofonu ladil přesně i při skocích z jiných tónů.

4. Samotný ladicí mechanismus, který ovlivňuje intonaci — tedy to, co umožňuje dolaďovat jednotlivé tóny v mikrointervalech — je ukryt v hrtanu a v kořeni jazyka. Hrtan spolu s jazykem, v koordinaci se sluchem, tvoří aparát odpovědný za jemnou dilataci ladění. Stejně jako existují účinné cviky na uvědomění a posílení bránice, umožňují drony objevit, uvědomit si, zvládnout a ovládat i tento dolaďovací mechanismus.
Začněte například s dronem na koncertní Bb. Nejprve zahrajte své vysoké G (velkou sextu) a pečlivě jej vycentrujte. Poté malíkem zahrajte hmat G# a tón snižte zpět na G pouze nátiskem — rozuměno nikoli rtem či povolením a podsazením čelisti, ale hrtanem. Držte tento tón v co nejpřesnějším ladění tak dlouho, jak to půjde. Soustřeďte se na otevření a uvolnění krku, nikoli jen na pokles čelisti.
(Pozn.: je dobré vědět, že síla skusu versus uvolnění může zkreslit vnímání skutečné intonace přímo v uchu. Zatnutím čelistních svalů může hráč podle míry tlaku slyšet rovný tón jako kolísající; při rychlém střídání stisku a povolení jej může vnímat jako vibrující. Podobně může být vnímání intonace deformováno i při zívnutí.)

Pokračujte v dolaďování dlouhých tónů tímto způsobem po sestupných půltónech. Zjistíte, že některé tóny se ohýbají a stabilizují mnohem snadněji než jiné. Touto metodou procvičíte dolaďovací techniku skutečně důkladně.

5. Podobně jako v předchozím cvičení tentokrát vědomě snižujte tón o celý tón místo o půltón. Nevzdávejte se, pokud některé tóny nepůjdou stabilizovat; samotná snaha a opakované pokusy výrazně zlepší vaši kontrolu nátisku i sluch — a to přímo mistrovským způsobem.

6. Pokud zvládnete první dvě podlaďovací „pitch bend“ cvičení, přejděte ke třetí fázi. Tentokrát prsty zahrajte malou tercii nad fundamentem dronu a tón snižte. Vždy nejprve zahrajte samotný dron, abyste si pevně internalizovali harmonický soulad, teprve poté stiskněte vyšší interval a ohněte jej dolů. Tato ohybová cvičení vás nutí hrát uvolněně, s otevřeným hrdlem, a učí vás hrát bez tlaku na plátek.
Během těchto cvičení si uvědomíte, kolik vzduchu tento způsob hry spotřebuje — a to je v pořádku, saxofon není hoboj. To výrazně zvýší náročnost hraní dlouhých tónů tak, aby se ustálily na unisonu.
Pokuste se stabilizovat ladění v přefouknutém rejstříku, kde je neustále nutné tóny snižovat. Jak se budete snažit uvolňovat malé tercie, zjistíte, že v nižších polohách saxofonu je to zpočátku téměř nemožné.
(pozn.: jak popis napovídá, ve všech těchto dolaďovacích cvičeních jde o metodu snižování vyššího tónu dolů. Jakékoli dotahování podladěného tónu nahoru je tomuto systému naprosto cizí, kontraproduktivní a do techniky saxofonisty zásadně nepatří. Děje se tak totiž pouze stiskem plátku, tedy uskřípnutím volně kmitající špičky, což ovlivní otevřenost hubice. Výsledkem je pak tón uškrcený, sípavý, skřípavý, úzký, třaslavý, nezdravý, slabý, nevýrazný a nekonkrétní — a navíc často ani neladí. Takový tón je nepoužitelný).

7. Na závěr improvizujte volně s pedálovým dronem. Zkoušejte různé řady a mody nad dronem a během hry se občas vraťte na unisono nebo do oktávy, abyste si ověřili, zda jste stále „in“. Procvičujte přechody mezi různými typy durových i mollových stupnic. Cvičte plynule a chromaticky rozvádějte tóny do slyšitelných alikvót dronu.

Hlavním cílem hraní s drony je naučit se při hře melodie spoléhat výhradně na sluch. Ladička je nakonec jen berlička; nesouvisí se schopností kontrolovat intonaci sluchem, ale zrakem — a to je asi stejně správné, jako dívat se na displej tabletu na napodobeninu metronomu pana Jana Nepomuka Mälzela.

Kdo nedostane rytmus pod kůži a do hlavy ušním otvorem, ale otvorem, kde sídlí oko, tomu metronom nepomůže. A rytmus spolu s intonací tvoří základní kameny hudebního projevu.

Ujistěte se také, že dokážete s dlouhými tóny přecházet do vyšších poloh. Právě zde je kontrola souhrou s dronem mimořádně poučná.

Jak vypadá výsledná hra na saxofon s perfektní kontrolou intonace při práci s dronem, ukazuje saxofonista Hayden Chisholm

Za pozornost ve videu stojí naprostá absence nájezdových „pátracích“ glissů při nástupu do tónu a dolaďovací hledání intonace.

Nehledáte problém s tónem tam, kde ve skutečnosti není?

Zaujaly Vás tyto postřehy a techniky vedoucí k lepší intonaci i barvě?

Chcete se dozvídat víc o hraní vůbec? Zúčastněte se dubnového workshopu SAX IQ Spring 2026

Využijte bezplatnou konzultaci nebo sjednejte individuální osobní setkání

Rezervace termínu

vysvětlení pojmů: DRON: kořen slova pochází z indo-evropského základu („dhran“= broukat, hučet) v Sanskrtu „dhran“, řecké „thren-os“, anglické „thrum“, „drum“, nebo „dream“

Široký dech, Dušan Čech

Rubriky
Backing Track hudební teorie improvizace interpretace rady semináře workshop

Workshop SAX IQ – Autumn 2025

U příležitosti 211. výročí narození Antoine-Josepha Adolpha Saxe 6. listopadu 1814 připravujeme opět podzimní dvoudenní saxofonový workshop zaměřený na improvizaci a interpretaci.

Seminář je koncipován pro hráče, kteří

  • chtějí hrát s větší jistotou a smysluplně
  • již mají dost improvizace stylem „snad to tentokrát nějak vyjde“
  • touží hrát a stavět sólové linky s jasným záměrem a sofistikovaně
  • chtějí rozumět tomu, co hrají, kdy to hrají — a proč to hrají

Moderní saxofon v hudbě

Blues, swing a bebop mají své místo, avšak dnešní saxofonista nemusí mít na pyžamu vyšitý nápis „Charlie Parker“, aby mohl hrát na saxofon. Dnes žije saxofon v náladovém neosoulu, v chilloutu, emotivním smooth jazzu, zařezává ve funku, i v beatech hip-hopu a v elektronice. Jazzové standardy se oblékají do nových barev a groovu — mezi klávesové plochy a ambientní textury.

Saxofon je králem dechových nástrojů – o tom není pochyb. Má v moderní hudbě své pevné místo. Zůstáváme vděční velikánům jako Parker, Coltrane, Rollins, Gordon či Desmond a Adderley. Máme stejné nástroje jako tito velikáni — ale i nové možnosti. Jak hrát muziku, která žije teď?

moderní saxofon

moderní barvy

moderní beaty a groove

Na co se připravit?

  • jak na rozbory a analýzu progrese?
  • aplikace teoretických pouček do hraní
  • přiblížení metod specifických přístupů k improvizaci
  • porozumění akordovým značkám; typy akordů a jejich realizace v sólech
  • stavba sóla od základních „one chord“ linek po komplexní jazzovou kadenci
  • dominantní jádro, diatonické vybočení
  • interpretace odlišných hudebních stylů
  • praktické příklady, analýzy
  • moderní groove a rytmizace
  • prostor pro mnohé otázky a jednoduché odpovědi

Koho jistě zaujme?

  • saxofonisty, kteří se chtějí prokousat džunglí teorie a „zaručených supernávodů“ z videí
  • hráče, kteří od jednoduchých „one chord progression“, chtějí přejít dál a s jistotou procházet harmonické křižovatky
  • pro všechny, kdo chtějí hrát s hlavou i srdcem a posunout svou hru výše nad pouhou intuitivní náhodu
  • pro zastánce rytmu, intonace, souhry a skvělých, poslouchatelných sól

Kde a kdy

víkend 8. – 9. 11. 2025

10:00 – 17:00
TJ Sokol Žižkov
Praha 3
Hartigova 929/19

Přihlášky a dotazy: dusch1@email.cz, 604 342 469

SAX IQ Autumn 2025 Hudební dílna která má IQ, ne jen outfit

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady recenze semináře výuka workshop zamyšlení

Freestylová výuka: Svoboda nebo sabotáž?

Oslava spontaneity nebo únik od odpovědnosti?

Do ucha – a ven? Co (ne)zůstává po hudební výuce?

Přináším rozhovor, který míří do jádra problému dnešní hudební pedagogiky: když se za svobodu vydává pedagogická pasivita, ztrácíme umění v šumu. Je freestyle skutečně cestou k tvorbě – nebo jen pohodlnou výmluvou? (rozhovor pro čtvrtletní zpravodaj Školy Otevřeného růstu SAX IQ – „Tón současnosti“)

Redaktor: Dione, zúčastnil ses nedávno „všeuměleckého“ festivalu, multižánrového ateliéru tvořeného setkáním s výjimečnými osobnostmi české kultury, s tvůrčími dílnami a také různými uměleckými workshopy s menší programy a semináři z oblasti hudby, filmu, tance, fotografie a literatury. Jaký dojem v Tobě zanechal s ohledem na kvalitu hudebního vzdělávání?

Dion Spiri: Ten festival mi jen potvrdil dlouhodobý dojem o znepokojivém trendu — že se z uměleckého vzdělávání stal byznys. Kurzy a workshopy často obchodují s lidskou pohodlností. Lektoři mnohdy nejdou do hloubky, ale snaží se účastníkům hlavně vyhovět, aby si „něco honem zahráli“ dotkli se mraků a měli při odchodu ze sebe a ze své hry dobrý pocit (byť chvilkový) — bez ohledu na skutečné schopnosti nebo nabyté znalosti. Pod heslem Enjoy It, hlavně žádné nepříjemné pocity že něco musím a dělání něčeho „přes závit“.

Redaktor: V čem je podle vás ten přístup problémový?

Dion Spiri: Vzniká povrchní kultura sdílené euforie, která nahrazuje výuku. Lidé dostanou možnost zahrát si, ale přitom neprojdou žádným procesem růstu. Často mají špičkové nástroje, ale neumí nedokáží s nimi naložit a odrazit se . A místo vedení se jim servíruje zážitek aniž by došlo k nadměrnému zatížení. U jednorázového workshopu to ještě chápu. Ale když se tento přístup přenese do pravidelné měsíční výuky, takzvaný kurz, vzdělání de facto přestává existovat. Častým mottem je: při výuce se přizpůsobujeme individuálním potřebám a preferencím svých studentů. To je na jednu stranu fajn záměr, pokud jde o doplňkový kurz pokročilých hráčů, kteří jsou na cestě stabilní, ale 80% studentů upřímně neví, co chtějí a čemu se koncepčně věnovat a nemohou diktovat učitelovi co je pro ně nejlepší. Představte si situaci, že dorazí student který má jediný záměr – hrát altissimo. Saxofon si případně koupí po první konzultaci s lektorem. Takže je to takový odpolední kroužek s nezávaznou mírně hudební tématikou.

Redaktor: Jinými slovy, lektoři rezignují na funkci učitele?

Dion Spiri: Přesně tak. Někteří jedou na efekt. Nepřemýšlí v dlouhodobých souvislostech, o vzdáleném horizontu – nevedou studenty k pochopení toho co bude „poté“ následovat, když „toto teď“ zvládnou. Třeba s pohledem několika let dopředu. Působí dojmem, že lekce připravují spíš pro publikum než pro studenta. Ví, že za chvíli bude po všem, a tak jedou „na efekt“ — aby se zalíbili s vědomím toho, pro jakého žáka a konzumenta se takové učební plány připravují. Je to po nich totiž často ze stran studentů chtěno. Tak na to naskakují. Ovšem kdyby například učitelé na základní škole učili a dělali pouze to, co je po nich chtěno, tak tím naprosto klesne vzdělanost populace. Ale jasně – hudebnost není povinná školní docházka, nicméně jde o princip.

Redaktor: To zní dost děsivě – je to nezájem a ztráta základní důvěry v umělecký růst účastníků?

Dion Spiri: Někteří lektoři možná nemají na vybranou, ale pak jsou tu jiní, kteří by si ten čas udělat měli a tu práci si s tím dát. Protože pak si mnozí studenti kladou otázku, na co tu ti lektoři jsou, když nechávají hráče hrát tak, jak přišli. Nikam je nesměřují a jenom jim falešné a alibisticky tvrdí cosi o svobodném projevu, kreativitě a nenásilném a bezbolestném proplouvání bez „uměleckého znásilňování“. Málokdo se rodí s nastavením, jako měl Mozart. Výchova umělce vyžaduje čas, trpělivost, nepříjemné momenty, kdy se něco nedaří. Potřebujete kritické oko, vedení, směr. Jenže místo toho často přichází alibistický přístup zakrývaný vznešenými pojmy: svoboda projevu, nenásilná výuka, liberální kreativita… Ale co zůstane? Jen povrch a pocit, že „se něco dělo“ a bylo to cool. Vypadá to, jakoby to jediné, co zůstává beze změny a řídí se nějakými pravidly je fakt, že se na nástroj hraje ústy.

Redaktor: Je půdou pro skutečnou hlubokou uměleckou práci třeba atmosféra na středních hudebních školách?

Dion Spiri: Poté, co slýchám vyučující na konzervatořích co po nich studenti mnohdy chtějí, tak mám lehkou pochybnost.

Redaktor: A co ti studenti — jaký to má dopad na ně?

Dion Spiri: Nemusí jim to dojít hned – a na to se na workshopech a jednorázových kurzech sází. Mnozí odcházejí zmatení. Ptají se, co jim to vlastně dalo. Cítí možná, že nenarazili na skutečného mentora. Že jim bylo dovoleno dělat to, s čím přišli a už se nic moc navíc nedozvěděli. Nemohou říct, že by se jim někdo věnoval a poukazoval na chyby. Kritika se nenosí. Bez reflexe, bez vedení. Bez směru. A to je fatální chyba. Na závěr se můžou těšit na vystoupení lektorů, jak to má vypadat.

Redaktor: Máte třeba pocit, že se to děje záměrně?

Dion Spiri: Někdy asi ano — často to souvisí s grantovou podporou a snahou vyhovět požadavkům na alternativní „kreativní výstup“. Výsledkem je, že samotné vedení a výuka jdou stranou. Tímto způsobem ale vzniká prostředí, ve kterém se daří povrchnosti — a mnoho lektorů na to bez odporu naskočí. Když není poptávka, tak se to s nabídkou moc nepřehání – a naopak: když není nic moc nabízeno, nikdo neví co má poptávat.

Redaktor: Co by měl dělat „dobrý lektor“ podle vás?

Dion Spiri: Tak dobrý lektor, ten trpí, když vidí diletantismus (smích). Ale nezůstane jen u kritiky — vezme si na to čas, jde do hloubky, nastíní cestu a předá nejlepší osobní zkušenost. Nespokojí se s tím, co je právě populární, ale kultivuje, vzdělává a formuje. A nečeká za to potlesk, protože ví, že forma i obsah jsou stejně důležité.

Redaktor: Chápu, taková ta přetrvávající post-covidová tolerance a benevolence k nedotaženosti a kompromisu. A je tu nějaká naděje na změnu? Co s tím?

Dion Spiri: Věřím, že ano — pokud se přestane mlčet v řadách studentů, že je to takhle v pořádku. Pokud se k reflexi připojí víc hlasů. Aby nebyli za „divné“ označováni ti, kdo to pojmenovávají, ale ti, kteří degradují výuku na degustační večírek sněz co můžeš. Potřebujeme návrat k opravdovému vedení, ne k pseudo-pedagogice.

17. workshop SAX IQ

V době, kdy některé z hudebních workshopů sází na dočasný efekt, rychlou euforii a povrchní „zážitek“, nabízíme workshop s konceptem a plánem. Sax IQ není „výuková atrakce“, ale každodenní soustředění pravém slova smyslu, které klade důraz na skutečný posun každého hráče.

Každý začíná svou cestu vzhůru jinde – a právě proto je důležité, aby bylo jasně patrné, odkud kam se během týdne posunul a nevisel v povětří. Ať už jde o techniku, ladění, rytmus, porozumění hudební teorii, harmonické myšlení či improvizaci, nebo dokonalejší osvojení nástroje – výsledky musí být čitelné slyšitelné a měřitelné. Bez ohledu na výchozí úroveň.

Lektorské vedení které nepředvádí ani neasistuje. Koriguje a napravuje. Navádí a pomáhá. Analyzuje. Ukazuje cestu. Cílem není jen tak hrát – ale pochopit, jak hrát lépe.

Účastníci odcházejí s konkrétními poznatky a návyky, které jim umožní dál se rozvíjet – samostatně nebo s dalším vedením. Ne bloudit, ale vědět: „Tudy cesta vede a pokračuje“.

Nová Cerekev 24. – 29. srpna 2024

KONTAKTUJTE MĚ PRO PŘIHLÁŠENÍ

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady semináře výuka workshop zamyšlení

Internetoví lektoři – fenomén moderní doby

Často se setkávám s majiteli saxofonů, kteří zahoří touhou po dovednosti improvizovat. Touží po něčem, co je lákavé. A není divu. Co to je? Dělat něco, co je dnes tak moderní, tak cool, být kreativním, dát průchod pestrosti a rozmanitosti své osobnosti, poslechnout ryzí intuici bez omezení, odvázat se, nevázat se, jen tak být… a spontánně kolem sebe tryskat nápady jako fontána ryzí Kreativity.

Ale ouha. Zdá se, že se zde dotýkáme širšího problému moderní doby – touhy po rychlém úspěchu bez nutnosti zvládnutí základních dovedností. A jazzová improvizace je dokonalým příkladem. Představa, že se někdo může ponořit do komplexního hudebního světa bez znalosti tónů, stupnic, prstokladů či harmonie, a očekávat ladící, rytmická, poutavá a zajímavá sóla, je jako pokoušení se stavět dům bez kopání základů. Improvizace není o chaotickém hraní čehokoliv kdykoliv, ale o svobodě, která vyrůstá z hluboké znalosti pravidel.

V hudbě, stejně jako v jiných disciplínách, platí zásada:

ČÍM VĚTŠÍ VOLNOST CHCEŠ ZÍSKAT, TÍM PEVNĚJŠÍ MUSÍ BÝT ZÁKLADY, ZE KTERÝCH VYCHÁZÍŠ

Skuteční mistři improvizace neodmítají hudební teorii, naopak – znají ji natolik dobře, že ji mohou přetvářet, rozvíjet a překračovat.

Dnešní internetový svět nabízí nekonečné možnosti a témata k učení, ale zároveň i iluzi, že lze přeskočit základní kroky a stát se mistrem téměř okamžitě. Online lektoři, kteří slibují spontánní improvizaci bez nutnosti studia hudební teorie, v podstatě prodávají sen – sen o zkratce k mistrovství. A ti druzí si tuto iluzi u monitoru kupují za své peníze. Ale je to jen iluze, co jim zůstane.

Pro některé to může být lákavé, ale často je ve finále výsledkem jen frustrace. Mnozí začátečníci se brzy tvrdě setkají s hranicemi svého neškoleného hudebního vyjádřování, protože bez znalosti harmonie a tónových vztahů se jejich „improvizace“ stává monotónním, fádním a naprosto náhodným hledáním tónů, které jen vzdáleně připomínají hudbu, natož pak skutečnou jazzovou řeč.

Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl psát krásnou poezii, ale odmítal se naučit gramatiku nebo pravidla verše. Jako kdyby někdo chtěl přednášet básně, či hrát hlavní roli Shakespearova dramatu a naprosto ignoroval svoje jazykové indispozice, sykavky, ráčkování, zadrhávání nebo koktání. Anebo jako kuchař, který chce tvořit úžasná jídla, ale netuší nic o základních surovinách, nerozeznává sůl od oregana a jsou mu cizí kulinářské techniky mistrů šéfkuchařů s léty praxe.

Toto přirovnání je opravdu zvláštní vzhledem k faktu, že dnes již vaří na televizních obrazovkách opravdu každý. Takže otázkou zůstává:

Jak vyvážit přirozenou touhu po svobodě s nezbytností pevného základu?

Možná nejlepší cestou je nemít strach a pohlédnout pravdě do očí – nazvat to pravými slovy, ukázat začátečníkům, že zvládnutí teorie není břemenem, ale naopak klíčem k opravdové svobodě, která je bezbřehá. Pokud má zdravý základ. Skutečný jazzový muzikant je ten, kdo se naučil jazyk hudby natolik dobře, že už v něm nemusí jen opakovat a papouškovat po druhých. Jde za to, co znamená jen „mluvit“, ale může tvořit novou poezii. Mnohdy se hovoří o tom, že improvizace je podobná způsobu, jakým se děti učí mluvit. Že rodiče také na dítě nejprve mluví a děti opakují. Ale děti mají přirozenou touhu se stále zlepšovat a žádné dítě v 15 letech nezůstane u tohoto primitivního základu. Naopak, dozvídá se gramatiku, mluvnici a spoustu dalších věcí. Ale do toho se mnoha rychlo-muzikantům nechce. Myslí si, že vším zvládnou v budoucnu probruslit jenom se základními poznatky. Jako kdyby si dítě usmyslelo, že může celý život žít pouze ze Sunaru.

Má vůbec smysl bojovat proti této vlně „rychlého mistrovství“, nebo je to přirozený důsledek digitálního věku?

Youtuboví guruové

Jazzová improvizace – vlastně jakákoliv skutečná tvorba – není jen o nahodilosti, ale o hlubokém porozumění tomu, co tvoříme. A je fascinující, jak se některé aspekty této problematiky objevují i v jiných oblastech – od umění po vědu. Je jasné, že moderní technologie může měnit způsob, jakým se učíme nové dovednosti. A tak by se zdálo, že poznání v různých oblastech poroste. Místo toho se množí davy laiků, kteří mají pocit, že mohou brzo začít improvizovat jako jazzoví velikáni, stejně jako řídit kosmickou loď, nebo realizovat transplantaci srdce, protože shlédli dostatek videí o této problematice.

Zahodit pravidla?

Pravdou totiž je, že se sice v historii hudby objevovali revoluční hudebníci, kteří „porušovali pravidla“ – ale jen proto, že je předtím dokonale ovládli. Rozvoj saxofonové improvizace bez znalostí základních principů je fascinující paradox dnešní doby. Touha být kreativní, svobodný a spontánní, bez břemen hudební teorie, v mnoha případech zcela ignoruje realitu – totiž že právě hluboké pochopení pravidel umožňuje jejich smysluplné porušení.

Kult spontaneity bez konceptu

V poslední době se objevuje trend, kdy majitelé saxofonů se nechtějí učit stupnice, harmonií, rytmickou přesnost nebo vůbec základy hry na nástroj. Vychází z předpokladu, že improvizace znamená svobodu bez omezení, proud intuice, který nepotřebuje žádné racionální kotvy. Je to podobné, jako kdyby někdo tvrdil, že chce psát filozofická pojednání, ale odmítá se naučit číst a psát. Nebo jako kdyby se někdo rozhodl namalovat mistrovské dílo bez znalosti barev, perspektivy či kompozice – jednoduše pocitově „cákal“ na plátno v domnění, že každý výtvor je uměním.

YouTube jako generátor instantního mistrovství

Jedním z katalyzátorů tohoto jevu je internet, zejména YouTube, kde se rozšířila absurdní forma „výuky“. Typické video vypadá následovně: lektor zahraje krátký motiv, posluchač ho po něm napodobí. Žádné vysvětlení proč, žádný rozbor harmonické struktury, žádná logika. Pouhé opakování gest bez hlubšího pochopení připomíná scénář, kde by někdo natočil tutoriál na:

  • Jak správně projít dveřmi
  • Jak držet vidličku při obědě
  • Jak vydechnout vzduch z plic a nadechnout se zpátky
  • Lekce správného mrknutí očima

To vše by mělo svá instruktážní videa, kde by divák mechanicky napodoboval pohyby bez jakéhokoliv kontextu. Ale dovednosti se takto nenaučí.

„Mistrovství bez znalostí“ – zcestná představa

Ačkoliv můžeme obdivovat touhu po kreativitě, tento moderní způsob „učení se hudbě“ je naprosto nelogický. Pokud bychom přenesli tento přístup do jiných oblastí, znamenalo by to například:

  • Vstoupit na fotbalové hřiště a věřit, že jsem skvělý hráč, protože jsem viděl pár zápasů
  • Jít operovat pacienta bez studia medicíny, protože „to přece nějak zvládnu, budu intuitivní“
  • Začít pilotovat letadlo bez znalosti navigace, protože „cítím, že letím správně“

Intuice bez znalostí  – improvizace bez základů je jako přítomnost instalatéra na operačním sále po shlédnutí dvou tutoriálů o výměně pumpy a o transplantaci srdce.

Podobná logika se nyní často aplikuje i na hudbu. Když si někdo koupí saxofon, nelze očekávat, že se okamžitě stane jazzovým improvizátorem – bez jakéhokoliv studia, znalostí nebo vhledu do struktury. Tento fenomén odhaluje, jak hluboce fascinovaní jsme instantním úspěchem, a jak se učební proces transformuje na pouhé kopírování bez rozvoje skutečného porozumění.

Odmítnutí levé hemisféry – falešná představa

Dalším zajímavým prvkem této moderní improvizační horečky je snaha „vypnout rozum“ a nechat se vést pouze pravou hemisférou, emocemi a intuicí. Jakkoliv to může znít poeticky, je to nesmyslné. Největší umělci nebyli chaotičtí emotivní tvůrci bez základu. Naopak – byli geniální díky kombinaci obou hemisfér. Skvělí jazzmani znali hudební teorii dokonale, a právě proto dokázali vytvářet spontánní nápady v hudebním kontextu. Bez toho je improvizace pouze chaotickým blouděním mezi tóny, které dávají dohromady spíše kakofonii než umělecké dílo.

Závěr: Jak se učit správně?

Odpověď je jasná: postupně, systematicky, se znalostí struktury a principů. Skutečná improvizace není pouze o volnosti, ale o vědomé hře v rámci pravidel, která lze kreativně rozšiřovat. Stejně jako spisovatel musí znát gramatiku, aby mohl psát krásné romány, stejně jako malíř musí ovládat kompozici, aby mohl bourat vizuální hranice, tak i improvizátor na saxofon potřebuje harmonii, rytmus, techniku, aby jeho hra nebyla pouze náhodným proudem pazvuků. YouTube dává obrovské možnosti, ale bohužel také podporuje zkratkovité myšlení. Ačkoliv je lákavé věřit, že umění může vznikat pouze na základě intuice, historie dokazuje, že největší mistři byli zároveň i největší znalci svého řemesla.

Dušan Čech

Zaujaly Vás tyto postřehy o improvizaci? Chcete znát více z teoretické studnice a získat tak opravdovou tvůrčí svobodu?

Chcete porozumět harmoniím a proniknout do tajů akordů a jejich realizace?

Využijte nazávaznou bezplatnou konzultaci nebo individuální osobní setkání se saxofonem

17. Letní saxofonový workshop SAX IQ 24. – 29.8. 2025

17. Letní workshop SAX IQ je otevřen pro každého saxofonistu a saxofonistku i pro hráče na další nástroje, ať začátečníka, nebo pokročilého. Stačí se přihlásit na níže uvedeném mailu nebo na WhatsApp.

Kdy?

24. – 29. srpna 2025

Místo konání?

Nová Cerekev

Chcete hrát svobodně? Hrajte uvědoměle

Dušan Čech
KONTAKTUJTE MĚ

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady semináře výuka workshop zamyšlení

SAX IQ Spring 2025 – Pentatonics

To, co se chystá, je po „dlouhé době“ opět workshop zaměřený na téma

PENTATONICKÁ IMPROVIZACE

„Jak může PENTATONIKA vyčarovat víc parádní muziky, než by mohl s jakoukoliv jinou stupnicí mohl vymyslet průměrný hudebně slušně vychovaný saxofonista..?“ *)

12. a 13. dubna 2025 proběhne workshop na téma

Pentatonika – univerzální nástroj – pro všechny harmonické okolnosti, příležitosti a pro každé sólo

Pentatoniky to je totiž svým způsobem velmi citlivé, ošemetné téma, a někdy i nebezpečná záležitost.

Je to téma a disciplína, od které bych doporučoval dát ruce pryč…

…v případě, pokud nechcete nic víc, než „jen“ dát k dobrému nemastně a neslaně znějící průměrné sólo, které nikoho mimo úzký rodinný kruh nenadchne, neurazí ani nezaujme a chcete-li se pohodlně pohybovat v komfortní zóně mimo harmonické pasti, propasti a pastičky. Pro tento „styl hraní“ existují ostatně mnohem jednodušší způsoby improvizace.

Pravdou ale zůstává, že pokud chcete mít barevné a zajímavé sólové linky, postavené jen na pentatonickém základu, ale s chytrými obměnami a odchylkami, je PENTATONIKA nezbytnou součástí výzbroje, která vám velmi usnadní cestu džunglí akordických progresí.

Teď ovšem přichází ta těžší část… Mnoho lidí, kteří při hře přemýšlejí o pentatonických stupnicích, jim ve skutečnosti nerozumí a neodhalily jejich bonusy a výhody jako fantastického nástroje improvizace napříč stylům

Dušan ČECH

P.S. Kdo umí PENTATONIKY, umí JAZZ, umí LATINO a POP, FUNK či SMOOTH…

A proto…

12.- 13. 4. 2025 se těším na vaše sóla

*) Hudebně vyspělý saxofonista, který dokáže udržet rytmus a hraje intonačně čistě, splňuje základní předpoklady pro zvládnutí jakéhokoli improvizačního konceptu, včetně pentatoniky, i kdyby hrál sólo na jediném tónu…

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady semináře výuka workshop

SAX IQ Spring 2025

V letošním roce mám jeden cíl, který mě budí v noci ze spaní =============­========================­=============

Pomoci co nejvíce hráčům s jejich obavami z hudební teorie a nesnázemi při improvizaci, když je jejich saxofon poslouchá jen napůl, jako netrénovaný přestárlý pes, kterého „novým kouskům nenaučíš“.

Taková škoda! Mít strach ze svého nejlepšího přítele u nějž máte dilema, zda jej vzít jej pod peřinu, či jen na podušku vedle postele, anebo jej nechat měsíc pod víkem v rohu pracovny pod oknem!

Chci ztenčit řady Saxofobistů a přidat je k Saxofonistům

Všem hráčům, kteří se připojí k mé jarní výzvě, bych rád předal osvědčené strategie, osobní rady, postřehy a návrhy postupů přímo jim šité na míru. Chci odhalit taktické postupy, aby začali prosperovat možná jako dlouho (nebo nikdy) předtím.

První soubor tajemství odhalíme již brzy – na jarním workshopu 12. – 13. dubna 2025

SAX IQ Spring 2025 / 12. – 13. 4. 2025

Je rok 2025 – a to může být váš rok. Ještě během první poloviny dubna bychom si mohli potřást rukou a vy ode mě převezmete pomyslný řád Zlatého saxofonisty, který si vy zaslouženě „vyhrajete“ díky porozumění harmoniím, suché a nudné teorii různých stupnic a uplatnění na typických jazzových, ale třeba i funk či popových skladbách.

Tímto okamžikem začíná projekt

Zlatý saxofonista SAX IQ 2025

Přijměte tuto pozvánku a exkluzivní účast mezi prvními hráči. kteří sledují a aktivně vyhledávají akce SAX IQ  – školy Otevřeného růstu

Zajistěte si svou účast na jarním workshopu SAX IQ 2025.

Klikněte zde.

Těším se na zlatý déšť saxofonových sól

Dušan Čech

P.S. Sloužím saxofonistům, protože po léta upřímně věřím, že oni jsou jedni z mála lidí, co skutečně pozitivně mění tento svět

Rubriky
Backing Track harmonizace hudební teorie improvizace interpretace jam session rady semináře výuka workshop zamyšlení

Easy Jazz Autumn 2024

Mnoho saxofonistů dokáže bez zaváhání zahrát složitá sóla na jednoduchou harmonii. Používají sofistikované přístupy, substituce, modální záměny, superimpozice a „podobné fígle“ na způsob „outside playing“. Aplikují příslušné módy a různě je střídají, vidí v akordech ještě hlubší souvislosti, než jenom to, co akordová značka na první pohled sděluje.

Začínáme se sólem

Co však máme udělat pro to, když se sóly začínáme? Když se pokoušíme o první improvizace a zjišťujeme, že se nám to den po dni a týden za týdnem nějak nedaří, jak bychom si přáli. A možná ani po letech nedokážeme postavit kloudně znějící sólo? Kde je problém? V nás samotných, nebo v tom, podle jakého návodu to zkoušíme dělat?

Mám dobrou zprávu

My všichni se můžeme dopracovat ke konkrétnímu návodu, aby naše sólo bylo složeno v prvé řadě z tónů, které tam opravdu patří a navíc přitom aby sólo bylo líbivé a jednoduché.

To totiž není nesplnitelné přání, nebo disciplína vyhrazená profesionálům

Ta oblast kolem improvizace je rozdělená na dvě polohy

  1. rytmus
  2. melodie

    Chystaný workshop který připravujeme na podzimní víkend nazvaný Easy Jazz Autumn 2024 je zaměřen na základy. Na opravdové základy, o nichž si mnoho saxofonistů myslí, že je mají zvládnuté. Ale pokud i Vy osobně máte pocit, že už jste základy budovali několikrát, tak jste se možná nejednou zamysleli a možná jste skeptičtí.

    Pojďme naše sóla přirovnat k stavbě domu a jděme ještě před budování základů, a sice na hloubení a kopání jámy do kterých se základy domů budují.

Vykopejme jámu a odstraňme špatné podloží, tedy špatné návyky, špatné postupy a mylné informace o kterých jsme si mysleli, že nám pomohou a místo toho nás jenom brzdí nebo odklání od cíle. Postavme základy na pevném kameni, nikoli na nestabilním písku a drti hudebních vědomostí

Metody

Jde o správnou diagnostiku akordů, a povědomí o tom, z jakých tónů se skládají. Až dlouho, dlouho po tom jde o znalost typu „jakou stupnici lze skrze ně proložit“.

Zaměřme se na volbu takových tónů které uspokojivě vyjadřují danou harmonii a souzní s ní, aniž by posluchače tahaly naše pokusy za uši.
Pojďme tvořit melodii v jednoduchých rytmických útvarech a nebojíme se jít opravdu na úplné základy rytmu.
Postavme sólo na půlových notách a nebo celých, budeme-li chtít, nebo potřebovat… A z jistého, pevného a neochvějného základu postavíme dům – pomalu a po patrech. Rozvineme nápady a stále podržíme prst na tepu rytmu a harmonických sledech.

Workshop EASY JAZZ AUTUMN 2024

Spolu velmi detailně rozebereme speciálně vybraný jednoduchý standard a ukážeme si hned několik způsobů, jak k němu přistupovat. Pak pochopíme problematiku tak, aby byl každý způsobilý vytvářet další a další patra svého imrovizačního domu o libovolném počtu pater.

Během této víkendové výzvy vám ukážu jak snadno vytvořit sólo na saxofon pomocí pěti chytrých a hlavně jednoduchých metod!

Nástin bodů programu

  • čtení akordových značek
  • zrychlená technika pro realizaci akordové progrese
  • rytmický model, patterny
  • rytmické triky
  • forma
  • kvintakordy, septakordy
  • horizontal vs. vertical
  • intervalová improvizace
  • zkratky na zjednodušení harmonie

Co získáte

  • individuální pomoc při řešení vašich problémů
  • spoustu dobrých rad pro hudební rozvoj a progres ve vaší roli sólisty
  • rozšíření hudebních znalostí
  • vylepšení saxofonového projevu a hudební výpovědi
  • odstranění nevhodných návyků a slabin
  • posílení vašich individuálních silných stránek
  • propojení osobní kreativity s hudební teorií

    Workshop je otevřen pro každého saxofonistu a saxofonistku i hráče na jiný libovolný nástroj, ať začátečníka, nebo pokročilého. Stačí se jen přihlásit, potvrdit účast na níže uvedeném mailu nebo na WhatsApp.

    Jako nedílnou součást workshopu získá každý přihlášený a potvrzený účastník automaticky zdarma skripta ve formě e-booku v PDF formátu s notovými materiály, příklady a shrnutím teoretického výkladu.

Přihlaste se ještě dnes a získejte jistotu, že Vám neuniknou praktické návody pro Vaší improvizaci, které Vás jako začínajícího, ale i pokročilého sólistu raketově odpálí z titěrné planety tápání a strachu do rozlehlé sféry jistoty a radosti ze hry, ať budete hrát v budoucnu jakýkoliv jazzový standard.

Je to funkční, ověřené, je to jednoduché, je to praktické a okamžitě realizovatelné v sólech

Kdy?

16 – 17. 11. 2024 od 10:00 do 18:00

Místo konání?

Hotel OLYMPIK – Sokolovská 138, 186 76 Praha 8 – Invalidovna

Kdo umí číst, ten umí hrát

a kdo ví, co hrát,

nemusí už lhát,

když chce improvizovat

Rubriky
harmonizace hudební teorie improvizace interpretace jam session kapely rady semináře workshop

Ohlédnutí za letošním workshopem SAX IQ 2024

Letošní 16. ročník workshopu SAX IQ 2024 byl opět tradičně plný hudebního nadšení pro rytmy, groove, harmonie ale i prostorem intenzivního učení. Účastníci se každý den věnovali mnoho hodin interpretaci v různých hudebních stylech, jako jsou funk, jazz, latin music, pop music, soul a smooth jazz. Tento pestrý program umožnil všem zúčastněným super hrdinům rozšířit své hudební obzory a zdokonalit své dovednosti ve hře na svůj oblíbený saxofon.

Improvizace

Jedním z hlavních témat workshopu byla improvizace. Účastníci se naučili, jak dobře a rychle porozumět akordovým značkám, jak je realizovat a tvořit melodické fráze a riffy. Důraz byl kladen na vedení melodické linky jak ve vertikální, tak horizontální improvizaci. Tyto dovednosti jsou klíčové pro každého hudebníka, který chce být schopen spontánně tvořit a interpretovat hudbu v žánrech, které stojí na improvizaci.

Sekce

Jako každý rok byla důležitou součástí workshopu souhra v saxofonové sekci. Saxofonisté opět tvořili plnou saxofonovou sekci od zdvojeného baritone saxofonu, přes četné tenory, alty až k soprán saxofonu. Díky tomu měli jedinečnou příležitost zahrát si jednu z několika aranží spolu s vynikajícím saxofonistou Ondřejem Štveráčkem jako hostem hudebního setkání. Vybraná skladba “Summertime”, umožnila všem zúčastněným předvést své dovednosti sekčního hráče a zároveň se učit od jednoho z nejlepších.

Prezentace saxofonů Yamaha

Součástí workshopu byla i letos prezentace saxofonů Yamaha. Ondřej Štveráček předvedl brilantní techniku, kterou mu umožňují tyto špičkové nástroje, zejména soprán saxofon a tenor saxofon. Účastníci tak měli možnost vidět a slyšet, jak kvalitní nástroje mohou pomoci realizovat hudebního génia a ovlivnit výkon a zvuk jednoho z nejlepších saxofonistů naší hudební scény současnosti.

Celkově byl letošní workshop opět velkým úspěchem. Účastníci odcházeli s novými znalostmi, dovednostmi a inspirací, které jim pomohou v jejich hudební kariéře. Těším se na další 17. ročník 2025 a na nové hudební zážitky, které přinese.

Klidný podzim
Dušan Čech
SAX IQ

Rubriky
improvizace interpretace rady semináře výuka workshop zamyšlení

Práce během prázdnin je úžasná

Od 1. srpna jsem se často od rána věnoval přípravě workshopu SAX IQ 2024, zatímco rodina i kocouři ještě spali.
Když jsme s workshopy před 15 lety začínali, plánování programu a obsahu workshopu jsem nechával až na poslední víkend před setkáním. Dnes to považuji za naprosté bláznovství.

Zajímá mě efektivnost

Jakmile nastane doba dovolených, všichni se vrhají na pláže a své saxofonové priority odkládají stranou. Pokud jste v práci, okolí se snaží vás zavalit, abyste se věnovali jejich prioritám, nikoli vašim saxofonovým.

Jak to vypadá s vašimi saxofonovými prioritami?

Je možné, že buď nemáte jasnou prioritu, nebo jste si nevytvořili plán, jak ji dosáhnout, nebo máte plán, ale nedokážete si dostatečně vážit sami sebe, abyste ho dodrželi.
Toto se asi neposlouchá snadno. Připusťte s porozuměním, že zde chci mluvit o vašich saxofonových schopnostech, takže budu efektivní, i když to může znít tvrdě, nekompromisně a možná přísně.

Vzory

Velcí saxofonisté se vypracovali hlavou a cíleným plánem se systematickým cvičením, nikoliv přeskakováním mezi stovkami úkolů:

  • stupnice
  • rozklady akordů
  • sekvence
  • ladění
  • prstová technika
  • barva tónu
  • ozev
  • improvizace..atd atd.

Pokud se v tomto alespoň trochu vidíte, mohu vás uklidnit.

Nejste v tom sami!

Ve společnosti s Vám to dělají desítky nebo stovky dalších saxofonistů, kteří ve skutečnosti neplánují, ale pouze impulzivně reagují a nějak proplouvají se saxofonem v ruce. Ale je tu i dobrá nadějná zpráva.

Můžete se vymanit z klubu těchto „Pokustónů“ a nešťastných „Čáryfuků“. A pokud máte rádi návody, mám pro vás jeden na míru:

1. krok: Rozhořčení je na místě!

Pokud by saxofonisté opravdu cítili hlubokou nelibost z toho, že svůj čas promrhávají, vyhazují jej oknem a splachují ho do kanálů, kde se míchá s odpadky zatímco kolem něj rituálně tančí vypasení potkani, kteří se tím časem živí, nebyli by tak plýtvaví a marnotratní vůči svým saxofonovým dovednostem.

Naše lidská výhoda (ve srovnání s umělou inteligencí) spočívá v tom, že dokážeme projevit silné rozhořčení, pořádně se dožrat až vybouchne kotel – což je velmi užitečná emoce.
Nemám nic proti směru pozitivní psychologie, ale spokojení, uchlácholení a ukolébaní saxofonisté se nikdy nijak významně neposunou. Stačí, aby jim publikum jednou zatleskalo a saxofonistu to zmate na zbytek života.

Nemohu ani spočítat, kolika saxofonistům pomohlo vymanit se z bahna zažitých špatných návyků a opustit vyjeté koleje plýtvání s časem a marnotratnosti díky tomu, že se opravdu naštvali a řekli si hlasitě.

“Tak už toho bylo dost!”

S tímto správným rozhořčením si pak řekněte:

  • “Dnes je poslední den, kdy jsem zahodil čas, který jsem mohl efektivně věnovat saxofonu“
  • „Dnes jsem naposledy cvičil nazdařbůh bez konceptu a bez jasného cíle.”

2. krok: Začněte si vážit sebe a svých dovedností

Takhle: Sebeúcta nevzniká tím, že se budete na sebe dívat do zrcadla a křičet: “Jsi úžasný a skvělý.” To platí jen ve stupidních psychologických knížkách. Buďte v reálu! Budete si vážit sami sebe pouze tehdy, když přestanete sebe samé podvádět a „šidit“

Jak vypadá saxofonové sebe-podvádění?

Jak identifikovat ono sebe-šizení"? Vždy, když si něco slíbíte, stanovíte cíl a nesplníte to, ztratíte kousek sebeúcty. Vždy, když se vyhnete nějakému náročnému cvičení, přeskočíte technické obtíže skoků, nebo přejdete bez povšimnutí špatný ozev ve spodní a horní poloze, ztratíte kousek respektu k sobě samému. Začnete se podvádět a šidit sebe sama, začnete šmírovat, šudlat, přehrávat, šulit – začnete se zkrátka sebe-obelhávat.

Mohli jste si zprvu slíbit mnoho věcí

  • že budete cvičit stupnice v terciích
  • pak stupnice v artukulacích
  • zdokonalovat práci jazyka
  • synchronizovat prsty s jazykem
  • projíždět fráze a improvizaci na postup IIm7 V7 IMA7
  • hrát rozklady akordů
  • vylepšovat intonaci

Nevzdali jste to?

Chtěli jste se věnovat saxofonu 6× týdně, ale nakonec jste našli čas jen 1× za týden, pokud zrovna není venku hezky? Když nesplníte svůj plán, dáváte vnitřně sami sobě najevo, že hrajete pro srandu králíkům. A pro zábavu těch, kdo o Vás vědí, že chodíte se saxofonem po ulici a poslouchají vás za zdmi Vašeho bytu či pokoje.

A teď ruku na srdce: Přiznejte, že pokud si ve skutečnosti nevážíte sami sebe, jak můžete očekávat, že si Vás budou vážit vaši posluchači, spoluhráči z orchestru a z kapely, rodina, přátelé? Není to pokrytectví prezentovat se v jiném světle, než ve kterém stojíte?
Respekt ostatních si možná můžete získat díky pěkným fotkám s nástrojem v botanické zahradě, díky vidím, kde preludujete u moře pod palmami, nebo díky jinému divadélku, ale nikdy si nebudete vážit sebe sama jako saxofonistu, a respektovat se, pokud se budete dál slušně řečeno „šidit“ a pokračovat v sebe-podvádění.

Důležitý 3. krok: Stanovte si PĚT P – Pět priorit pro příští rok

Mnoho saxofonistů, kteří hrají po desetiletí a neustále se zlepšují, využívá nejchytřejší systém nastavení priorit, se kterým se můžete setkat. Jejich rady by se daly shrnout do jedné a zní zhruba následovně:

Sestavte si…

…a nebo víte co, já Vás zvu na

soukromou Saxofonovou konzultaci

kde Vám tento koncept podrobně ukážu, detailně vysvětlím a prakticky si s Vámi vyzkouším, jak Vám bude osobně fungovat během další práce.

Dopřejte si bez rozptylování to hloubavé zamyšlení nad akordovými postupy, nad stupnicemi a promyslete dobře své postupy při tvorbě sóla v improvizaci, která můžete pokus od pokusu zlepšovat. Překonejte konečně ta svá hluchá místa v některých polohách, najděte ve svém saxofonu přítele, který Vám rozumí a místo toho, aby si dělal co chce, poslouchá Vás na slovo, lépe řečeno na tón a notu.

Zažijte ten pocit, když Vás nic neomezuje a můžete se věnovat jen saxofonu, aniž byste myšlenkami brouzdali nad jinými problémy.

Saxofonové konzultace a lekce Vás nepochybně posune, vrátí vám Vaši sebedůvěru, přestanete na saxofon lhát a v souhře s ostatními saxofonisty pocítíte soulad v rytmu i harmonii. Získáte sebejistotu. Poskytne Vám to obrovskou hudební výhodu a klid oproti šílencům, kteří se vrhají se saxofonem nazdařbůh do hudebního chaosu bez plánu, bez řádu a promyšlené přípravy namlouvajíc si, že se řídí instinktem.

Nejlepší saxofonisté netvoří své melodie a sóla náhodným projížděním klapek

Ještě než zahrají první tón, vytvářejí melodie hlavou.

KONTAKTUJTE MĚ PRO OSOBNÍ SCHŮZKU

Nezmeškejte tuto jedinečnou příležitost osobního setkání, které Vám poskytne odpovědi na všechny otázky kolem improvizace, ukáže jasný směr a nejen rozcestí, kde se sami ztratíte. Individuální konzultace přispívají k obohacení Vašich dovedností a jejich stmelení do konzistentního cel­ku.

SAX IQ lekce jsou od roku 2008 příslibem kvalitní saxofonové přípravy, a nejen zdrojem samoúčelné a povrchní chvilkové zábavy. Jsou příležitostí k vybroušení ostrých hran diamantu Vaší kreativity.

Volný nátisk – a široký dech Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace jam session klarinet rady semináře výuka workshop

16. saxofonový workshop SAX IQ 2024

Přípravy na každoroční letní saxofonový workshop SAX IQ vrcholí – finalizujeme detaily a ladíme náplň letošních seminářů.

Blíží se poslední srpnový týden

25. – 30. srpna 2024

do Nové Cerekve u Pelhřimova, kde se sejdou saxofonisté a klarinetisté – účastníci 16. Saxofonového workshopu. Tradiční Letní hudební setkání se stala jak pro začínající amatéry, tak pro ostřílené členy kapel, synonymem jazzových improvizačních radovánek ve víru pulsujících rytmů a barvité harmonie.
V tomto světě jazzu a všech typů saxofonů od sopránu až po bassaxofon totiž mizí hranice mezi studentem a profesionálem a obligátní lekce lektorů všedních kurzů se suchou teorií a nesrozumitelnými poučkami se zde stávají zábavnou hrou v praxi s každodenním progresem.

Tady sice nepotkáte žádné saxofonové celebrity saxofonového Olympu ze zahraničí, ani hvězdy z obalů jazzových CD, ale jazzové nadšence a mágy saxofonu, dychtící nasávat něco z atmosféry každodenní kolektivní improvizace, ze společně hraných jazzových aranží vícehlasů sekcí Bigbandu, a z cenných praktických rad na nejrůznější témata související se saxofonem.
O tom, že na zkušenosti a schopnosti lektora lze poskytnout klidně 16.letou záruku, se přijeďte přesvědčit od 25. – 30.8. 2024 na groovem pulsující, jazzem okořeněný, harmonicky barvitý intenzivní

16. saxofonový workshop SAX IQ 2024 – Nová Cerekev

Šest dnů intenzivního kurzu pro hráče na saxofon, koncipovaného pro sólisty i hráče v kapele zaměřených na Jazz, Funk, Blues, Pop a Latino, tedy na styly, které stojí na individuálním projevu, výrazu a na improvizaci jako na základním prvku těchto žánrů.

Stupnice od začátečníka k mistrovi je relativní. Cílem je být „maximálně použitelným pohotovým hráčem“ pro sólový projev na pódiu, nebo sekční hru v orchestru a v jakékoli kapele.

  • nastaveno pro saxofonisty všech levelů hráčských schopností. Předpokladem je pouze vize posunutí vlastní hráčské úrovně a otevřená mysl k novým tipům, radám a experimentům v praxi.

Prezentace saxofonů

Součástí 16. Saxofonového workshopu je prezentace špičkových saxofonů Yamaha a další doplňků (zejména hubic Drake) s možností jejich důkladného vyzkoušení. To vše díky Ondřejovi Štveráčkovi, který bude na workshopu opět přítomen.

Organizace

  • ubytování a strava 3× denně v místě konání zajištěno
  • po dohodě možnost účasti na zkrácenou dobu nebo bez noclehu a stravy

Všechny konkrétní informace i s aktualizacemi zasílám přihlášeným účastníkům mailem

KONTAKTUJTE MĚ PRO PŘIHLÁŠENÍ

Nezmeškejte tuto jedinečnou příležitost a přijeďte si užít konec léta s workshopem, který Vám poskytne odpovědi na všechny otázky kolem improvizace, ukáže směr a přispěje k obohacení Vašich dovedností.

SAX IQ workshop 2024 je příslibem zábavy s dobrou partou a příležitostí k vybroušení ostrých hran diamantu Vaší kreativity, protože platí:

Saxofon a klarinet jsou nástroje stvořené k osobitému projevu a improvizaci

Těším se na Vaše sóla a přeji radost ze hry a široký dech.

Dušan Čech – SAX IQ

Rubriky
harmonizace hudební teorie improvizace interpretace jam session rady semináře výuka

Saxofonový workshop: 130 let od úmrtí Adolpha Saxe – naučte se hrát jako profík!

Toužíte se stále zdokonalovat ve své hře na saxofon?

Uvízli jste se saxofonem tak trochu ve vyjetých kolejích?

Chcete se naučit a pochopit nové techniky, triky a metody, jak vytvářet skvělá sóla a improvizovat v různých stylech?

Rádi byste obohatili svůj saxofonový slovník naučených frází o originální linky Hudebního jazyka?

Pak je tato skvělá zpráva přímo pro Vás!

Při příležitosti 130. výročí úmrtí vynálezce saxofonu Antoina-Josepha Adolpha Saxe, které si saxofonový svět připomíná 7. února 1894, se za pár dnů uskuteční SAXOFONOVÝ WORKSHOP se zaměřením na improvizaci a zvládnutí technik nepostradatelných pro tvorbu sóla.

Improvizace není jen o volbě správných tónů ale i o jejich použití. Na tomto semináři bude rozebráno

  • jak se dech zásadně podílí na tvorbě zdravého, jistého a plného tónu
  • jak pomáhá artikulace a co znamená rozdělení myšlenky
  • jak zlepšit rytmické cítění, výraz a tím výsledný groove
  • jak dosáhnout neomylné intonace a osobité barvy tónu

Improvizace jako kouzlo chtěného

V hlavním bloku na Vás čeká detailní rozbor SEDMI nejoblíbenějších, osvědčených a snadných improvizačních metod k vytvoření skvěle znějícího efektního sóla:

  • arpeggio
  • intervalová improvizace
  • pentatoniky
  • stupnice a modalita
  • horizontální improvizace
  • vertikální improvizace
  • sekvence a chromatický přístup

To vše s praktickými ukázkami a okamžitou aplikací těchto metod na konkrétních jazzových skladbách.

A nyní přichází to nejúžasnější

Tento seminář s mnoha neocenitelnými radami, tipy a návody, které bývají obsahem všech intenzivních odborných workshopů, kurzů improvizací, dílen a seminářů Master Class je pro Vás v tento den

zcela zdarma

Workshop je otevřen pro každého saxofonistu a saxofonistku, ať začátečníka, nebo pokročilého. Stačí se jen přihlásit, potvrdit účast na níže uvedeném mailu nebo zanechat komentář pod článkem s připojením kontaktu. Jako nedílnou součást workshopu získá každý přihlášený a potvrzený účastník automaticky zdarma skripta ve formě e-booku v PDF formátu s notovými materiály, příklady a shrnutím teoretického výkladu.

  • Kdy: sobota 10. února 2024 od 13:00 cca do 17:00
  • Kde: TJ Sokol Žižkov Hartigova 929/19

Nezmeškejte tuto jedinečnou sváteční příležitost a přijďte si užít workshop, který Vám poskytne odpovědi na všechny otázky kolem improvizace a přispěje k obohacení Vašich saxofonových dovedností.

A v neposlední řadě je workshop příslibem zábavy a vybroušení ostrých hran diamantu Vaší kreativity, protože platí:

Saxofon je nástroj stvořený k osobitému projevu a improvizaci

Sobota 10. února 2024 od 13:00 do 17:00

TJ Sokol Žižkov, Hartigova 929/19

Rubriky
harmonizace hudební teorie improvizace interpretace výuka

Improvizace začíná u jednoduché linky

stupeň obtížnosti článku

Vstupte do světa improvizace, kde rytmus, melodie a harmonie tvoří základní tři stavební kameny. Tento článek vás provede procesem jednoduché improvizace, která – i přes svou zdánlivou jednoduchost – vyžaduje důkladné pochopení dvou uvedených klíčových aspektů: rytmu a harmonie.

I to nejjednodušší sólo, které tento článek přiblíží, postupuje po akordických tónech a pracuje s pomlkami. Tímto způsobem je možné, aby každý s minimálními teoretickými znalostmi postavil sólo.

Teorie je předpokladem k improvizaci

Improvizace, ačkoli v sobě skrývá velkou svobodu, je pro mnoho saxofonistů zprvu disciplínou pokusu a omylu, ale dříve nebo později přináší určitá pravidla, aby vyústila v improvizaci mistrů. A tato improvizace v pravém slova smyslu je kouzlem chtěného. Tento článek vám poskytne triviální metodu a nastíní techniky, které vám pomohou pochopit a aplikovat základní principy, a tak vás posunout blíže k mistrovství v improvizaci.

Kompozice v reálném čase – toť improvizace

pokud požádáte někoho, kdo nikdy nedržel v ruce cihlu, aby Vám postavil náhodně dům, je krajně nepravděpodobné, že v něm prožijete spokojeně zbytek života. Nepřeceňujme „okamžité osvícení“ a intuici z éteru. Ty ideální hudební motivy a nápady samozřejmě v éteru létají, ale zachycují se pouze v uších géniů a zázračných teorií nepolíbených hudebníků. To důležité, co je třeba se naučit, je způsob, jak vytvářet líbivou melodii, jako by šlo o dětský popěvek, který ačkoli je naprosto jednoduchý, je jednak posazen v rytmu a zároveň odpovídá harmonii. Ale také odráží Vaše jedinečné hudební myšlenky a vize. Proto rozhoduje nejen CO zahrajete, ale i JAK to zahrajete. Hrát chytře neznamená hrát hodně.

Vítejte v kouzelném světě improvizace! Improvizujte, jako by jste se učili MLUVIT A VYPRÁVĚT.

Následující příklady přibližují jednoduchý postup, který vychází z použití pouhých akordických tónů, využívání tónů společných a konečně motivickou improvizaci v rámci základní harmonické progrese

IIm7 V7 IMA7 VIm7

IIm7 V7 IMA VIm_příklady improvizací_mini2
IIm7 V7 IMA VIm_příklady improvizací_mini1
IIm7 V7 IMA VIm_příklady improvizací_mini4
IIm7 V7 IMA VIm_příklady improvizací_mini3
Rubriky
Backing Track harmonizace hudební teorie improvizace interpretace rady zamyšlení

Nač to dělat jednoduše, když to jde i složitě 2. díl

stupeň obtížnosti článku

V prvním díle článku o realizaci akordové progrese skladby Mr.Valitel bylo ukázáno, proč funguje pentatonika jako tónový materiál pro sólo na celou kompozici a jak ji používat k vytváření melodií nad jednoduchými akordy v rámci tóniny. V tomto druhém dílu se podíváme detailněji na harmonii, substituce a na pokročilejší techniky stavby sóla, přesahující rámec pěti tónů. Úhly pohledu, které umožní na jednoduché harmonii hrát zajímavější, barevnější melodie.

Ukážeme si, jak používat další módy, jako je dórský, frygický, nebo aiolský, k zvýraznění charakteru jednotlivých akordů. Zabrousíme i do 13. komnaty permutací molové stupnice a také se naučíme, jak v mysli reharmonizovat akordovou progresi. Tím jí zjednodušit a nebo o ní uvažovat v jiném kontextu a změnit akordy tak, aby vznikly nové možnosti a kontext pro improvizaci. Také se podíváme na to, jak pracovat s rytmem a motivem, aby naše melodie byly koherentní a expresivní.

Doufám, že vás tento článek zaujme a inspiruje k uvažování o harmonických vztazích a napomůže dalšímu rozvoji vašich hudebních představ. Pojďme začít!

Skladba Mr.Valitel

Připomeňme, že jde o ukázku doškálné harmonie. Využity jsou pouze akordy z jedné tóniny bez vybočení. Specifickou vlastností je minimalizace řetězce kvartových postupů, který vytváří v jazzu určité zaběhnuté klišé známé například ze skladeb Fly Me To The Moon, nebo All The Things You Are a díky těmto ustáleným postupům po kvartách jde časem improvizace dobře do prstů, protože kvartové postupy jsou v jazzu obvyklé.

III- VI- II- V I IV

V celé skladbě je patrné použití pěti akordických funkcí a tudíž pěti modů odvozených z permutace jónské stupnice. Chybí pouze dominantní septakord.

Nejprve se podívejme na harmonickou progresi a na její základní realizaci na klavíru:

V rámci taktu je druhý akord vždy předražen a tento rytmický prvek se pak promítne i v sóle.

Módy

Každý akord představuje jednu akordickou stupnici.

  • FMA7 jónská
  • Dm7 aiolská
  • Gm7 dórská
  • BbMA7 lydická
  • Am7 frygická
  • A7(b9b13) speciální mimotonální dominanta – bude rozebrána zvlášť

To je moc krásné a dozajista pravdivé sdělení, ale jak je zřejmé, harmonie se mění tak rychle, že není prakticky možné stihnout zahrát celý modus a navíc, i kdyby se to podařilo, toto oscilující vyhrávání stupnic nahoru či dolů ZDALEKA NENÍ IMPROVIZACE. Co vlastně znamená zahrát předepsaný či spíše doporučený modus?

Chord scales

Každý se s nimi setkal. Řeč je o 130 svazcích sešitů pro nácvik improvizace světoznámého mistra Play-A-Longs Books Jamey Aebersolda. Ten razí krédo, že improvizace je něco, co mohou dělat všichni lidé – a jeho kliniky a přednášky se soustředí na demonstraci toho, jak může být kreativní a spontánní povaha každého člověka vynesena na světlo. Amen

Jamey Aebersold, mezinárodně uznávaný saxofonista a autorita v oblasti jazzového vzdělávání autor 130 improvizačních sešitů Play-A-Longs

Pokud je u jazzových standardů vypsaná nějaká akordická stupnice, pak je to pouze okruh – respektive množina tónů, které se dají použít na ten který akord. Chord Scales jsou většinou odvozené ze základního čtyřzvuku a doplněny o použitelnou tenzi nóna, undecima, tercdecima tak, aby výsledný plný akord v nezněl disonantně. Takto poskládáním lineárně vznikne akordická stupnice od ROOTU akordu se všemi vhodnými tenzemi v souzvuku. Tedy ideální pomůcka pro nástroje, které vytváří harmonii, kytara a piano. To však nic podstatného a zavazujícího neříká o melodických tónech a o průchodech jednohlasné melodie!!. Akordické stupnice působí jako nějaký zákaz vjezdu či přikázaný směr jízdy, jenž vše, co je mimo chord scales zakazuje. A při tomto výkladu to mnoho hráčů na sólové nástroje mate. Není to ve skutečnosti tak složité, jak se to vysvětluje.
To, že dochází k nedorozumění je patrné na tom, že ani doslovné uvedení a výpis těchto módů u každého akordu mnohé začátečníky improvizace nikterak raketově neposouvá v jejich dovednosti postavit sólo, natož smysluplné. A to ani po letech, ačkoli se jim daří cvičit, číst materiály a poslouchat hudbu. Mám z každoročních workshopů pocit, že pokaždé začínáme s účastníky znovu jednak kvůli prostojům, nebo vinou cesty do slepé uličky módů. Takže někde je chyba.

Nyní zpět k improvizaci: Shora je uvedeno pět modů pro každý akord. Nejprve se podívejme na to, proč je výhodnější hledat společné módy na jeden či více taktů, a na to, jak je odvodit, proč to bude fungovat a jak je následně snadno použít.

Chromatický přístup a anticipace harmonie

Začněme sólem. Prvním zajímavým prvkem, který se v melodii objevil, je metoda chromatického přistupování k akordickým tónům. To je známá technika velkých mistrů improvizace, zejména v éře be-bopu, a tkví v použití chromatismů při vedení horizontální sólové linky z tónu do tónu v rámci jednoho akordu, nebo mezi sousedními akordy.

Při detailním poslechu backing tracku je jasně slyšet, že akordy této progrese jsou v každém sudém taktu anticipovány o osminu před těžkou dobou, což se musí projevit i v sólech jako potvrzení harmonické změny (harmonický rytmus). To je nepatrný, ale důležitý výrazový prostředek, dodávající sólu napětí, groove a tah.

Chromatické průchody

Zvláštní pozornost si zaslouží barevně vyznačené tóny které jsou použity pro hladký přechod mezi tóny akordické kostry a ačkoli jsou mimotonální, vyplňují postup z akordického tónu na další akordický tón. V jiných případech mohou průchody a chromatické přístupy přispět k napětí nebo zabarvit dojem akordu. Tím se rehabilitují i ty tóny, které akordická stupnice neobsahuje. Proto platí heslo velkého mistra teorie a fenomenálního baskytaristy Victora Wootena

Jednou z nejdůležitějších stupnic, kterou byste měli cvičit, je chromatika…

Reharmonizace

Nad sólem je vyjádřená pomocí lomených akordů původní akordová progrese informující o dolním base nad kterým stojí horní souzvuk který je až na jednu výjimku vždy kvintakordem. Ten se může stát výchozím materiálem pro improvizace, zvláště doplní-li se o další septimu v horním hlase. Základní tón totiž hraje zpravidla basa nebo je v podkladu harmonického nástroje a sólista nutně nemusí zahrnout ROOT v úvahách o melodii.

Mimotonální dominanta

Poslední takt obsahuje mimotonální dominantu A7(b9b13) která je rozvedena zpět na začátek do Dmoll proto tato dominanta obsahuje tón F který je tercií typickou pro Dmi7 a jenž je dominantou připravován.
Jak je uvedeno v obrázku, na tento akord lze hrát defaultně A harmonickou dominantní, ale zároveň i tři stejně relevantní stupnice, které jsou stále odvozené od D moll harmonické a stojí na akordických tónech A C# E G této dominanty A7(b9b13)

  • A harmonic domianant
  • C# aleterd bb7
  • E locrian #6
  • G dorian #4

Konec dobrý všechno dobré

Pokud jste se nenarodili jako mimořádný genius, a čtete tudíž tyto řádky, platí, vždy platilo a platit bude železné pravidlo:

Improvizace je kouzlo chtěného

Zaujaly Vás návody a tipy z hudební teorie a improvizační tri­ky?

Chcete znát víc teoretických vychytávek pro praxi?

Zúčastněte se pravidelných workshopů SAX IQ?

Využijte bezplatnou konzultaci nebo individuální osobní setkání se saxofonem

KONTAKTUJTE MĚ

Volný nátisk a široky dech
Dušan Čech

Rubriky
Backing Track harmonizace hudební teorie improvizace interpretace rady výuka zamyšlení

Nač to dělat složitě, když to jde jednoduše – 1.díl

stupeň obtížnosti článku

Mr. Valitel

Pokud hledáte způsob, jak zaujmout své posluchače svou nenáročnou saxofonovou improvizací, která je přesto velmi efektní, možná sáhnete po osvědčené pentatonice. Na toto téma bylo napsáno mnoho studií a vydány spousty materiálů, protože to jednoduše funguje a je to odrazovým můstkem do složitějších sfér improvizací.
Pentatonika je pětitónová stupnice, poskládaná dle pravidla kvintové distance, neboli sledu pěti kvint, seřazených následně v logickou posloupnost. Její kouzlo a oblíbenost spočívá v tom, že se dá použít na celou akordovou progresi skladby, aniž by bylo nutné měnit tóny dle stavby jednotlivých akordů. Tato metoda je pochopitelně oblíbená mezi začátečníky, protože je snadná a efektní. Samotná informace o pentatonice však sama o sobě není samospatitelná, jak si mnozí ověřili. Stává se totiž, že je ačkoli hráč použije jedinou stupnici 100% jistoty, sólo je plytké, zmatené a zní divně a nevěrohodně. (ba co více, některým hráčům se může občas přihodit, že i když hrají sólo na jednom jediném tónu, toto sólo nezní dobře, ale spíše nějak zvláštně, nekvalitně, nevalně, neuspokojivě a nedostatečně. Může býti dokonce mizerné, dezorientované, nanicovaté, nedobré, nepěkné, ničemné, nepříjemné a chatrné. Zkrátka nevalné, slabé, neorganizované, chaotické, neuspořádané, ubohé, až neposlouchatelné)

A hráč je právem zmaten, protože sólo stejných pěti tónů v podání jiného saxofonisty je naprosto skvělé, znamenité, výtečné, velmi dobré, báječné, dokonalé, famózní, fantastické, ohromující a pozoruhodné. Je nádherně systematické, upravené, organizované, vyrovnané, posloupné a stabilní. Jednoduše melodické, harmonické, rytmicky i intonačně zvládnuté, srozumitelné, příjemně barevné, působivé a zábavné. (stačí si poslechnout úsporná sóla mistrů Sonnyho Rollinse, či B. B. Kinga a pochopíte, že o tu pětici kýžených tónů nejde)

V tomto článku se odkryje návod

  • jak používat pentatoniku pro horizontální improvizaci přes všechny takty skladby
  • proč lze hrát jednu tónovou řadu pro celou progresi
  • na jaké přešlapy si dát pozor

Tento způsob hry zároveň umožní soustředit se více na

  • rytmus
  • frázování
  • a dynamiku

samotné improvizace, aniž by se hráč musel příliš starat o harmonii v podkresu. Protože právě to je klíčem k tomu, aby se z naprosto chaotického hraní pentatonik a random umisťování tónů bez konceptu vylouplo poslouchatelné só­lo

Zní to jako dobrý nápad? Pak se do toho pusťme a podívejme se, jak se stát Mistrem pentatoniky.

Kvinty

v tomto článku bude použita pentatonika F dur, která vzniká sledem pěti vzestupných kvint

F C G D A

tyto tóny pak po seřazení vytvoří pentatoniku F G A C D
- pouhou permutací od tónu D pak vzniká pentatonika D moll (D F G A C)

Harmonické schéma je následující:

Zvláštností této progrese v tónině Fdur (F ionian) je fakt, že neobsahuje dominantní septakord C7. Zde je pravděpodobně na místě trocha teorie. Akordické stupně v durové stupnici jsou pojmenovány podle jejich harmonické funkce a intervalu vzhledem k základnímu tónu. Jednotlivé stupně, tedy i akordy na nich postavené představují tyto funkce:

  • FMA7 tónika
  • Gm7 supertónika
  • Am7 medianta
  • BbMA7 subdominanta
  • C7 dominanta
  • Dmi7 submedianta
  • Em7b5 respektive EØ subtónika

( pozn.: třetí stupeň se nazývá medianta, protože leží v polovině mezi tónikou a dominantou. Šestý stupeň se nazývá submedianta, protože leží v polovině mezi subdominantou a subtonikou. Tyto názvy se používají pro všechny diatonické stupnice, nejen pro iónskou.)

  • akordy FMA7 Am7 i Dm7 mají tónickou funkci
  • akordy BbMA7 i Gm7 mají subdominantní funkci
  • akordy C7 i Em7b5 mají dominantní funkci

Pojmy

akord G moll v tónině F dur má subdominantní funkci. Jde totiž o relativní mollovou paralelu k Bb dur, který je základním subdominantním akordem v naší F dur.

Dmoll a Amoll jsou akordy s tónickou funkcí v F dur, protože jsou relativními mollovými paralelami tóniky.

Absence dominantních funkcí umožňuje použít pentatoniku D moll respektive Fdur jako UNIVERZÁLNÍ ŘADU. Ovšem použití subdominantní pentatoniky G moll respektive Bb dur na vhodném místě není pochopitelně chybou. My však pátráme po všemocném nástroji. Ve skutečnosti se tyto pentatoniky liší pouze v jediném tónu ale ten je klíčový!

D F G A C versus D F G Bb C

Jak je patrno, pentatonika G moll kterou jsme pro přehlednost postavili také od tónu D, obsahuje tón Bb, kterým se liší od pentatoniky D moll, jež se odlišuje tónem A. Tón Bb je kvartou vůči akordu FMA7 a ten je citlivý klesající, neboť tíhne dolů do tercie. Proto se pro akord FMA7 pentatonika G moll = Bb dur nehodí

Oproti tomu BbMA7 i Gm7 „snesou“ přítomnost onoho tónu A z pentatoniky D moll, protože jde o nónu v Gm9 a septimu v BbMA7

(pozn.: v samém závěru je použita mimotonální dominanta A7(b13 b9) zpět k VI. stupni D moll. O něm – a nejen o něm – bude podrobněji řeč v pokračování tohoto článku)

Budiž pochválena všemocná pentatonika D moll

Zbývá než přidat podklad pro improvizaci na tenorsaxofon či soprán. Nuže směle do tohoto pentatonického „Závalu“!

Progrese pro altsaxofon či baryton pak bude v základní přívětivé tónině C dur:

Zaujaly Vás náměty z hudební teorie a návrhy k improvizaci?

Zajímalo by Vás více teoretických vychytávek a triků pro praxi?

Využijte bezplatnou konzultaci nebo individuální osobní setkání se saxofonem.

KONTAKTUJTE MĚ 24/7

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace rady výuka workshop zamyšlení

Phrasing – An Exercise for Masters of Improvisation

stupeň obtížnosti článku

Improvisation – Composition in Real Time

When a soloist approaches a chorus, the first things processed in the mind are harmony and rhythm — the task is to create an ideal melody within the rhythmic framework using appropriate tones. Let us assume we are not dealing with a genius who spontaneously produces several brilliant solos without knowing how it happened or how he did it. Let us also assume we are not dealing with a player who merely owns an instrument and decides to contribute a random solo without any understanding of music theory, chord construction, or modes, yet calls the result “improvisation.” Instead, let us consider a player who understands chord symbols, has a solid command of modes for major and minor chords, and knows the various forms of dominant harmony.

Thanks to this knowledge of chords and chord–scale relationships, the soloist already knows WHAT to play and which tones are available. What remains is the question of HOW to play them. Even though the player works with rhythm, it is common to fall into repeating the same phrases in the same places — as if thinking along the rails of a familiar stereotype.

Call and Response

Because many compositions use the principle of Call & Response, most tunes consist of two or four bar phrases, again repeated in two or four cycles. We play an even number of bars and an even number of phrases over an even number of beats — typically eight or sixteen bars. This structure also comes from lyrics, which follow a regular rhythmic pattern with the same number of syllables and rhyme at the end of each line, creating a sense of symmetry:

Včera v noci ukradli mi kolo,
viděl jsem je – nebylo jich mnoho.
mé vzpomínky na včera jsou matné
bez kola to bude sakra špatné

Odd Groupings – Over the Barline

The following exercise forces the player out of the comfort zone of predictable even phrasing. It breaks regularity and expectation. This method opens enormous possibilities for fresh rhythmic and harmonic ideas that would not normally occur, because the harmonic flow of the phrases shifts. Stepping outside the even phrase cliché requires real mental effort and concentration, but the results are surprising.

Three Against Two

Important:: This is not about odd time signatures. Even pieces in odd meters (such as Take Five) still maintain even phrase symmetry. Here, the focus is on perceiving phrases and rests in odd length groupings.

The first example shows a solo over a medium difficulty blues form discussed in the previous report on this web:

What is remarkable is that, over several repeated choruses, the odd length phrases and rests land in different places within the chord progression each time. They fall on spots where we would normally end a phrase or insert a natural pause. This shift generates new ideas, unexpected melodies, and fresh rhythmic motifs.

Simplifying the Process

At first, it helps greatly to write out the chords of the entire form and mark directly in the notation where the phrase will occur and where the rest will be. A second simplification is to work with a very limited number of tones — two or three are enough — and focus solely on rhythm. With time, thinking about phrase length and counting bars to the correct barline becomes easier, and the player naturally begins to think in three bar phrases even as they cross the original even structure.

This exercise is highly enjoyable. It prevents the player from relying on the “inner autopilot of certainty” and truly tests the improviser’s cre­ativity as well as detailed harmonic knowledge. If you feel your improvisation is stuck in predictable patterns without new ideas or variations, this exercise can bring fresh motifs and a new perspective on phrasing and harmonic progression.

Savor this challenge and let your mind and imagination wander freely — only then will your phrases find their natural, effortless flow.

Have the challenges, theory insights, and improvisation tips caught your interest?

Do you want to learn more practical theory tricks to boost your playing and improvement?

Join the regular SAX IQ workshops!

Book a free consultation or schedule a one‑on‑one in‑person session with the saxophone!

Contact Me

Relaxed embouchure and full, open breath!!
Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie interpretace rady semináře výuka workshop zamyšlení

15. Saxofonový workshop – Nová Cerekev

Jsem rád, že se i letos koncem srpna rozhodli přijet saxofonisté z celé ČR a strávit společně pět dní v jazzové atmosféře patnáctého ročníku letního workshopu SAX IQ. Tento workshop byl zaměřen tradičně na improvizaci, interpretaci a souhru hráčů v sekci. Celé setkání bylo příležitostí naučit se nové dovednosti, zlepšit své hraní po výrazové stránce a získat nové zkušenosti v souhře s ostatnímu nástroji. 

Společně jsme pracovali na zlepšení kolektivního i individuálního projevu každého saxofonisty a to mnohdy od základu, který mnozí uvítali – tvorba tónu, artikulace, barva, ladění. rytmus.

Je potěšující, když se hráči zajímají o zlepšení souhry v našem improvizovaném No Name bigbandu. Pro společnou souhru je důležité:

  • aby všichni hráči akceptovali a udržovali ladění
  • aby všichni cítili a drželi jednotný rytmus

    Bez správné intonace a přesnosti rytmu hry může být těžké dosáhnout harmonického souzvuku a koordinovaného hraní například ve funku ale i swingu.

Všichni se snažili zlepšovat a společně dokázali dosáhnout skvělých výsledků i triviálními dovednostmi. Stačí naslouchat a o hraní přemýšlet.

IMPROVIZACE

je důležitou součástí hudebního projevu nejen v jazzu. Její procvičování a realizace sól může být velmi obohacující i pro uvědomění harmonických souvislostí, tím jak ukazuje vedení hlasů a logiku skladby. Nicméně, pro úspěšnou improvizaci byť v základním levelu je důležité mít určité znalosti

  • o harmonii, o stavbě akordů a jejich systému značení
  • o stupnicích s akordy souvisejícími

    Pokud chybí základy harmonie a hráč neví, jak rozumět akordům, jaké případně použít stupnice, může být obtížné improvizovat na základě složitých čtyř- nebo pětihlasých akordů. Ale na workshopu jsme našli i pro tyto případy inspirující zkratky a návody vedoucí k sólu bez znalosti desítek módů a bez omýlání stupnic nahoru dolů.

Pro všechny hráče byly srozumitelně předloženy pomocné triky a poskytnuty potřebné informace a návody. Společně se učili, jak chápat akordy, jak je uchopit a následně uvažovat o stupnicích pro úspěšnou improvizaci jazzových postupů.

VÝUKOVÁ VIDEA

Existuje mnoho zdrojů, kde se lze samostudiem odborné literatury naučit více o těchto tématech. (Mark Levin, David Baker, Ramon Ricker, Jerry Coker) Tyto letní kurzy jsou velmi intenzivními osobními lekcemi. Se získanými znalostmi a dovednostmi je každý schopen lépe pochopit principy improvizace a dokáže stavět zajímavější a harmoničtější melodické linky i v záludných postupech vybočujících z tóniny, což je v jazzu běžné.

Mnozí se zajímají o populární výuková videa a tutoriály pro zlepšení svého umu v hraní na saxofon. Výuková videa na internetu mohou být užitečným zdrojem informací, ale je důležité si uvědomit, že jsou jen částí celkového vzdělávacího procesu. Aby se dosáhlo skutečného pokroku a zlepšení, je důležité pravidlo několika P:

  • pochopit podstatu probíraného problému
  • porozumět principu
  • používat při projevu

    Tedy poznat – pochopit – použít, naučit se, jak následně s těmito informacemi nakládat v praxi – což není automatické.

    Navštívit kvalitní workshop s důkladně a metodicky promyšleným programem může být skvělou příležitostí pro osobní rozvoj a posun z místa. Workshop může poskytnout okamžitou zpětnou vazbu a korekci saxofonové hry, což hráčům pomůže zlepšit se během jediného dne a poučit se z chyb. Je důležité být otevřený novým informacím být ochoten předělat své zažité vzorce návyků a hry a být ochoten pracovat na svých dovednostech, aby se saxofonista nezastavil ve svém vývoji a vymanil se z kruhu “věčných začátečníků”.

    Je důležité nezůstávat pouze u výukových videí na internetu, ale aktivně hledat další zdroje informací a vzdělávání. Navštívit workshop s osobním kontaktem s lektorem může být skvělou příležitostí pro osobní progres a zlepšení.

VÝRAZ A SDĚLENÍ

Hra na saxofon vyžaduje mnoho dovedností a znalostí, aby byla celistvá a úspěšná. Saxofonista, který nedodržuje rytmus, nedbá na intonaci a volí pro hru poněkud „nevhodné tóny“, může mít obtíže s vytvářením zajímavých a líbivých, zajímavých a přitažlivých sól. Jeho sóla mohou být bez nápadu, bez myšlenky, mohou být plytká, jednotvárná a nic posluchačům nového nesdělují.
Na druhé straně, saxofonista, který dodržuje rytmus, intonaci a používá „vhodné tóny“, může vytvářet zajímavá sóla. Jeho hra je kreativní, plná myšlenek a dokonce emocí. Jeho sóla jsou líbivá, nápaditá, plná vtipu a svědčí o jeho vynikající teoretické přípravě a fundovanosti. Pravdou je, že někteří saxofonisté upřednostní sóla konstrukční, technická a vykalkulované systematicky, která nemají ambice být líbivá. Taková sóla jistě ocení zejména hudební vědci a teoretici, ačkoli mohou znít na hranici disonancí.

Je důležité si uvědomit, že hra na saxofon vyžaduje kontinuální zdokonalování a trénink. I ti nejlepší hráči se neustále učí nové dovednosti a techniky. Pokud chceme zlepšit svou hru na saxofon, je důležité pravidelně cvičit a vzdělávat se v oblasti harmonie, zpřesnění rytmu a improvizace. S trpělivostí a odhodláním můžeme dosáhnout skvělých výsledků!

FREE FLOW

Improvizace není to samé, jako náhodné hraní. Improvizace je kouzlo chtěného. Cílem je postupně eliminovat „špatné tóny“ (tento pojem je relativní), vznikající stylem hry „pokus – omyl“ a před samotným zahráním již dopředu vědět, co zahrát chceme. Toto je ten kýžený stav „Hudební intuice“ který vychází ze znalosti – nikoli z náhlého osvícení odkudsi shůry či zdůly.
(pozn.: dozajista připouštíme, že existují hráči, jimž stačí vědět kterým koncem do nástroje foukat a aniž by tušili jak, zahrají sólo na cokoli – s takovým případem jsme se ovšem na workshopu od roku 2008 nesetkali a spíše se dočkáme návštěvy Sonnyho Rollinse, než podobného úkazu.)

Dokonce i relativní pojem „špatný tón“ je možné úspěšně změnit na vhodný tón jen díky uvědomění si kontextu.

Každý, kdo na 15. WORKSHOPU SAXIQ v Nové Cerekvi dbal tipů a návodů, jak sólo ze zápisu akordových progresí zahrát, byl na konci schopen předvést jedno sólo za druhým bez chyby a s nápadem. Nikdo neodjel v depresi nebo sklíčen stavem své hry, naopak každý si odvezl množství podnětů a energie do dalšího hraní, do dalšího setkání.

RESUME

Je třeba brát opravdu vážně zvládnutí nástroje po technické stránce, mít vyřešený ozev, ladění, barvu tónu, přechody rejstříků. To vše ve výsledku napomáhá volnosti při realizaci hudebních myšlenek… jinak si hraní moc neužijete a užít si hraní na saxofon je to nejdůležitější

Volný nátisk a široký dech Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie improvizace interpretace jam session kapely semináře workshop

15. Saxofonové setkání

Letošní patnáctý ročník Saxofonováho workshopu SaxIQ se přesouvá na Vysočinu. Uskuteční se v Nové Cerekvi ve dnech

20. – 25. srpna 2023

Info

  • adresa: Centrum volného času, Nová Cerekev 6, 394 15
  • ubytování v místě konání workshopu
  • součástí programu je prezentace nástrojů Yamaha se saxofonistou Ondřejem Štveráčkem

Účast možno potvrdit mailem dusch1@centrum.cz

Co od workshopu očekávat?

Je potěšující setkat se s těmi, kdo usilují o zlepšení svých dovedností v improvizaci a interpretaci. Improvizace je důležitou součástí hudebního projevu nejen v jazzu a může být velmi obohacující pro hráčův projev.

Pro úspěšnou improvizaci je důležité mít určité znalosti o harmonii, akordech a stupnicích. Pokud neznáte základy harmonie a nevíte, jak realizovat akordy a stupnice, může být obtížné improvizovat na základě složitých čtyř- nebo pětihlasých akordů.

Již patnáctým rokem

Uvítáme Vás na workshopu zaměřeném na improvizaci a interpretaci. Abychom opět dosáhli co nejlepších výsledků, je důležité prokazovat, nebo získat určité znalosti o harmonii, akordech a potažmo módech. Pokud neznáte základy těchto témat, nebojte se! Budeme se vám snažit pomoci a poskytnout Vám potřebné informace a podrobné návody. Společně se naučíme, jak rozumět akordům, jak je realizovat v kontextu harmonie a jak k tomu pomáhají stupnice a módy, kterých se vždy nabízí hned několik pro úspěšnou improvizaci jazzových standardů.

Zajímáte-li o zlepšení svých dovedností v improvizaci, můžete získat základní i pokročilé znalosti o harmonii a akordech dle individuálních potřeb. Existuje mnoho zdrojů, kde se lze samostudiem odborné literatury naučit více o těchto tématech, ale samozřejmě i na internetu*. Tyto letní kurzy jsou velmi intenzivními inspirativními **osobními lekcemi. Se získanými znalostmi a dovednostmi budete schopni lépe pochopit principy improvizačních technik a moci vytvářet zajímavější a harmoničtější sóla.

Výuková videa

Jistě se zajímáte o populární výuková videa a tutoriály pro zlepšení Vašich dovedností v hraní na saxofon. Vznikají tak výborné, ale nezřídka i zcestné příspěvky. Výuková videa na internetu mohou být užitečným zdrojem informací, ale je důležité si uvědomit, kdo je tvoří, včetně toho, že jsou jen částí celkového vzdělávacího procesu. Aby se dosáhlo skutečného pokroku a zlepšení, je důležité pochopit podstatu probírané látky a naučit se, jak s těmito informacemi nakládat v praxi a jak je propojovat mezi sebou ve funkční nástro.

Zúčastnit se kvalitního workshopu s důkladně a metodicky promyšleným programem může být skvělou příležitostí pro osobní rozvoj. Workshop vám může poskytnout okamžitou zpětnou vazbu a korekci vaší hry, s porovnáním hry ostatních, což vám pomůže pochopit, zlepšit se, odstranit nesrovnalosti a vyhnout se chybám. Je důležité být otevřený novým informacím a být ochoten pracovat na svých dovednostech i v triviálních návycích, abyste se nezastavili ve svém vývoji a nestali se věčnými začátečníky.

Proto je důležité nezůstávat pouze u výukových videí na internetu, ale aktivně hledat další zdroje informací a vzdělávání. Navštívit workshop s osobním kontaktem s lektorem může být skvělou příležitostí.

Improvizace je kouzlem chtěného

Hra na saxofon vyžaduje mnoho dovedností a znalostí, aby byla úspěšná. Saxofonista, který necítí, nebo nedodržuje rytmus, nedbá na intonaci a volí při hraní zcela nevhodné a náhodné tóny, může mít obtíže s vytvářením zajímavých, líbivých a přitažlivých smysluplných sól. Jeho sóla mohou být bez nápadu, bez myšlenky a nic posluchačům nesdělují, či je dokonce obtěžují přehnanou dynamikou, znechucují disonancemi, znervózňují arytmií a odpuzují nepříjemnou barvou tónu.

Na druhé straně, saxofonista, který dodržuje rytmus, cítí pulsující groove, má intonaci pod kontrolou, umí pracovat s barvou tónu a hraje s dynamickými odstíny přičemž používá v sólech uvědoměle vhodné tóny v souladu s harmonií, může vytvářet krásná a zajímavá sóla. Jeho hra není náhodná a nevzniká ve stresu, proto přenáší na posluchače klid – je kreativní, plná myšlenek a emocí, protože saxofonista perfektně ovládá nejen svůj nástroj, ale i pravidla hudebního jazyka, kterým své emoce sděluje. Jeho sóla jsou libivá, mnohdy plná vtipu, radosti nebo naopak smutku se zádumčivým nádechem blues a svědčí o jeho vynikající teoretické přípravě a fundovanosti a o jeho brilantní kontrole nad nástrojem. Ostatně bez těchto vyšších dovedností a kontroly nad saxofonem není reálně možné dospět k souhře a harmonii při **kolektivní hře, ať v sekci, či kapele.

Je důležité si uvědomit, že hra na saxofon vyžaduje neustálé udržování naučeného, zdokonalování a trénink. I ti nejlepší hráči cvičí, neustále se učí nové postupy, realizace akordů, dovednosti a techniky. Pokud chcete zlepšit svou hru na saxofon, je důležité pravidelně cvičit a vzdělávat se v oblasti harmonie, rytmu a improvizace. S trpělivostí a odhodláním můžete dosáhnout skvělých výsledků již za několik dnů workshopu a stát se použitelným saxofonistou, který se nebude obávat zahrát veřejně mimo bublinu obývacího pokoje!

Rubriky
hudební teorie interpretace rady výuka

Progres saxofonisty – co jej ovlivňuje?

Jak je zajištěno, aby hráč postupoval k lepšímu, tedy se zlepšoval?

To, že člověk o hudbě něco ví, se dá říct tehdy, když zná jména tónů a něco o tom, jak je která nota dlouhá, jak se píše v osnově a jakým prstokladem se hraje na nástroji. Ale dobře znát hudbu vyžaduje samozřejmě více. Jakou roli v tom všem hraje individuální (soukromý) učitel? Je možné se to naučit z video lekcí a tutoriálů?

  1. Musíme věnovat čas tomu, abychom se naučili i hudební teorii a seznámili se s tónovými vlastnostmi nástroje, s barvou, laděním, teprve pak začneme chápat důvody, proč různé pokyny a rady učitel říká a jaké kroky pro studentův postup nastavil.
  2. Díky tomu dopředu pochopíme, zda by učitel vůbec mohl z principu schválit náš cvičební postup a naše rozhodnutí a počínání si při hře, i když není s námi při domácím cvičení neustále přítomen fyzicky. A když už víme, co učitel od nás, jako od studenta očekává, je nutné, abychom podle toho konceptu postupovali. Jak učitel, tak student. Jedině tak je progres měřitelný

Spojení žáka s učitelem

V úplných začátcích platí dvojnásob univerzální pravidlo každého vztahu mistr – žák. Cvičení na saxofon a zejména jeho pravidelné opakování má za účel posouvat hráče dopředu a zlepšovat ho. Každý to ví a každý to poctivě dělá, nebo to aspoň poctivě uznává a chce to důsledněji uplatňovat.

Stabilita a udržitelnost

Ale je tu ještě jedna nenápadná rovina: totiž námaha či úsilí vynaložené na to udržet se na místě, aby se nezhoršilo to, čeho již bylo dosaženo. Neboli: Udržet si to, co již student dosáhl a nepřijít o to.

Nabízí se porovnání se záhonem stále plodících jahod: Záměr projektu je od počátku do konce zřejmý:

  • nakoupit perfektní sazenice
  • zasadit do hlíny
  • pečlivě se starat, aby se ze sazenic staly větší rostliny, objevily se plody a ty pak péči zahrádkáře uzrály a zčervenaly na slunci v chutné plody.

Tady je řeč o progresu. Z bodu A do bodu B.

Ale je tam skryta i jiná nutná práce: pravidelné odstraňování plevele, který by snížil či zkazil výslednou úrodu tím, že by zabíral kvalitním sazenicím místo, ubíral z půdy živiny a energii anebo dokonce sazenice jahod zastiňoval svým stínem a tím brzdil. V nejhorším případě zastavil jejich růst. Jak známo, plevel je třeba vyrvat i s kořenem. Je to také práce, která se sem počítá a možná mnohem častější, než jenom zalévat a pak sklízet. Zeptejte se pěstitelů rýže, kolik práce okolo to dá zašlapávat plevel do blátivé hlíny, aby k němu nešel vzduch a tak odumřel! Práce na 365 dnů v roce.

Proto ať jsou to u hráčů nátiskové zlozvyky, intonační chyby, chyby v rytmu, opožděný ozev, nepříjemný tón bez barvy a prázdný nevyrovnaný zvuk, vykořeňování toho všeho, co není správné, přispívá k progresu saxofonisty. Právě tím, že zůstává na místě, lépe řečeno vojensky že „drží pozice“ v boji proti chaosu, degradaci, úpadku, dekadenci a zhoršení, tak si udržuje svou výbavu = svoji výstroj a výzbroj plnohodnotně kvalitní.

Do výzbroje muzikanta patří tyto zbraně, na něž se spoléhá na hudebních bojištích:

  • tón
  • intonace bez kazů
  • rytmus bez kazů

    Ještě jinými slovy: perfektní vyčištěná zbraň promazané čepy, táhla, pružiny, vyčištěná hlaveň, hladká komora, všechny patrony ostré, žádná slepá, žádné nechtěné vůle ve spojích a u pasu nabroušené ostří.

Tak v tom je úspěch bojovníka.

Dávejte pozor na stav své zbraně i na svou způsobilost s ní zacházet

(korektní paralela pro pacifisty: „dávejte pozor na stav motyčky, hrabiček a rýčku i na svou způsobilost s nimi zacházet)

Nezametávejte problémy pod koberec (nepřehlížejte to, když zaregistrujete nově rašící plevel)

Buďte vnímaví i k nenápadným změnám

Poslouchejte nahrávky věhlasných a oblíbených hráčů, které Vám připomenou, o co Vám osobně vlastně jde, vždycky Vám šlo a čeho chcete na horizontu dosáhnout.

(prohlížejte si obrázky jahod zakoupené odrůdy, které Vám udrží představu plodů, které se snažíte vypěstovat)

Pokaždé když to uděláte, vytrhnete jeden kořínek plevele a vytvoříte místo pro růst jahod. Je to proces fázový, a je procesem nejen dlouhým, ale dokonce neustálým a je třeba to dělat stále, znovu, trpělivě zas a znova…

Vysoce aromatická profi-jahoda ELÁN, od konce května až do mrazů bohatá úroda zářivých plodů.

(pozn.: z tohoto popisu a z přirovnání vyplývá, že po vytrhání všech rostlinek aktuálně vyrostlého plevele je už další trhání nemožné a tudíž zbytečné. Nastává přirozená fáze volného růstu jahod bez našeho přičinění. A další, byť dobře míněné horlivé trhání, by mohlo být nežádoucí pro samotné jahody. Fáze klidu. Zalévat a vystavit slunci. Proto i cvičení na nástroj má hranice v četnosti. Budete-li cvičit stále v kuse dva dny tedy 48h, odpadnete únavou a zakrvavené rty Vám budou bezvládně brnět. Nezahrajete ani tón. I hráči jako Bird, nebo Trane, o nichž víme, že opravdu fanaticky cvičili a cvičili de facto neustále, věděli, že po cvičení je nutná fáze pro růst…ale pak brzy zase hráli)

Rubriky
harmonizace hudební teorie improvizace interpretace jam session rady semináře test výuka zamyšlení

Pátrání po univerzální řadě

stupeň obtížnosti článku

Jistě jste si někdy položili otázku: Jakou stupnici rychle od boku použít pro improvizaci na většinu jednodušších skladeb, které jsou v jedné tónině, které nevybočují a nemodulují do vedlejších tónin, a jsou tedy zkomponovány v rámci jedné stupnice? Ono totiž zrealizovat perfektně v sóle perfektně akordový zápis ze značek je kýžená meta, která dělí fundované improvizátory a osvícené génie od intuitivních Patů a Matů, za kterými stojí pak ještě „Pokustóni“. Ti prostě zkouší stylem pokus – omyl něco nějak trousit v jakémsi rádoby jazzovém feelingu a záhadně se úsekem sóla „prolžou a promlží“, než do nich někdo šťouchne, že sólo končí.

My máme stále na mysli zcela jednoduchou přehlednou situaci v rámci tóniny. Každý, kdo se určitou dobu věnuje hře na saxofon, ví, že vedle „základní“ durové stupnice známe i jiné módy. Tyto řady vznikají permutací základní durové stupnice (neboli jónské) tak, že každý tón stupnice je postaven jako tónika a je na něm vystavěna řada v rozsahu oktávy.

(pozn.: kdo o tom uvažoval do hloubky, jistě mu dojde, že ona „základní stupnice“ musela převzít důležitost a ústřední post hlavní stupnice nějak nepozorovaně v průběhu hudebních dějin. Logickou základní prvotní řadou je totiž bezesporu sled tónů, který obdržel jména podle abecedního pořádku, nemyslíte?
Ano, jde o A B C D E F G označovanou jako A aiolská, ve které má i ten tón „B“ svoje oprávněné místo, tak jak to uznává celá Zeměkoule, až na jednu, či dvě, maximálně tři země, nepočítaje ty, které užívají solmizační slabiky. V tomto článku bude použito anglo-americké B u akordových značek.

  • A aiolská
  • B(H) lokrická
  • C jónská
  • D dórská
  • E frygická
  • F lydická
  • G mixolydická

    Tyto módy jsou někdy nesprávně označované jako církevní stupnice. Avšak prapůvodní církevní stupnice pouze propůjčují pozdějším modům název. Církevní stupnice totiž měly jinou strukturu, tvořenou kombinacemi různých typů tetrachordů, které se spolu spojovaly v páry a to plagálně, nebo autenticky. Ale pryč od toho. Bude vhodné zaměřit se na to třeba příště v nějakém jiném článku. Ten rozdíl je ve stupnicích zejména proto, že se řecké a tzv. církevní odvozovaly a stavěly sestupně – shora dolů (descendentní princip). Proto se církevní stupnice neshodují poměry půltónů s dnes užívanými módy v jazzu. Je vhodné být moderní, nešířit dezinformační mlhu, být přesnější a nepoužívat označení církevní stupnice anóbrž pouze „módy“…)

    Nejčastějším jazzovým prvkem v rámci tóniny je postup v tomto sledu – viz Blue Moon, Beyond The Sea a jiné:

CMA7 Am7 Dm7 G7

Jiným harmonickým schématem, využívajícím více doškálných akordů, je tento:

CMA7 / CMA7 / FMA7 / FMA7

Em7 / Dm7 / G7 / Am

Kromě akordu na VII. stupni (lokrický modus) je zde všech šest doškálných akordických funkcí. Ale samozřejmě nemusí jít pouze o jazz. Poslední uvedená progrese může být docela dobře i popová nebo rocková balada. Ty si často vystačí s několika akordy a i tam se sluší zavdat saxofonovým sólem.

Sólista možná nechce – nebo nedokáže – v rychlosti uvažovat o každém akordu a z jeho akordických tónů volit ty, které jsou právě vhodné. Proto pátráme po takovém okruhu tónů, které tvoří co nejuniverzálnější „stupnici“ pro všechny možnosti a situace. Touto řadou pak chceme horizontálně válcovat sólo skrze akordový postup. Tak určitě, jsme v C dur – C jónská, takže krokovat step by step nahoru a dolů v C duru se nabízí – ale zajímavé to je asi prvních 8 sekund a i tak tam číhá nebezpečí:

Citlivé tóny

V souvislosti s univerzálností se někdy někde zmiňuje PENTATONIKA že? To zaručeně neslyšíme poprvé. A to se můžete jmenovat třeba Lucie, nebo Malej a Velkej! Pentatonika – toť Nástroj pro všechno, KPZ-ka sólistova, švýcarský kapesní nůž improvizace, paklíč na všechny akordické zámky, dálkové ovládání na veškerou progresi světa.
Už někde v „hudební mateřské školce“ mnoho hráčů s oblibou hrálo nějaké to blues třeba od Sonnyho Rollinse a napříč celým tématem, jakož i na tři sta šestnáct chorusů, a zcela randomly hráli se spoluhráči jednu jedinou pentatoniku skrz naskrz. Respektive cokoli na tónech pentatoniky.

A co teprve ctitelé smooth jazzu a funku! Ti mohou s pentatonikou začít a odejít na věčnost a nic jiného nehrát. A to se můžete jmenovat jakkoliv, třeba Gorelick… Ale ruku na své srdce – to blues má trochu jiná pravidla tonality. A ruku na spoluhráččino srdce – blues při detailnějším náhledu vlastně z tóniny vybočuje a prochází ve skutečnosti na konkrétních místech nejméně třemi tóninami. A to i ta nejzákladnější dvanáctka ze školky.

Tady dnes nebude řeč o klenotech mezi standarty typu Body And Soul, ´Round Midnight, All The Things You Are, Girl From Ipanema, Blue In Green, nebo třeba Yardbird Suite, a mnoha mnoha dalších, které jsou soustem pro první Ligu. Všechny totiž v rámci formy vybočují z tonality a to hned několikrát. Vždyť to je na jazzu nádherné a je na sólistovi, jak to brilantně projde s grácií. Dokonce ani stará dobrá Blue Bossa neudrží tóninu a vybočí. Dá se říci, že taková hodně jednoduchá varianta Autumn Leaves (bez reharmonických záludností) by možná mohla splnit podmínku setrvání v tónině.

Karty na stůl

Je-li to nutné pro pochopení nebo specifikaci pojmů, vyložme a srovnejme si karty pro vysvětlení, než zabředneme do dalšího popisu problematiky, ať za pár chvil nezabloudíme:

  • pentatonika: rozumí se pětitónová řada tonů seskupených podle nějakých pravidel. Jedno z nich je, že by tóny neměly stát v lineární intervalové řadě sekund, ale s intervalem větším mezi některými tóny Pentatonik je mnoho, ale v základu se pojem chápe jako durová pentatonika odvozená z pěti následných čistých kvint na sebe. Skrývá akord Cdur C E G a její permutací je mollová pentatonika, skrývající akord Am A C E. Těžko říct, zda C dur je hlavní a A moll od ní odvozená, ale někteří se to takto učí. A další jiní to takto tradičně vyučují.

C dur C D E G A = Amoll A C D E G

  • root: tímto pojmem chápeme základní tón, tóniku, kořen, který udává jméno akordu a ke kterému vztahujeme ostatní tóny, tvořící charakteristický interval.

    (pozn.: tytéž tóny seřazené v jiném pořadí od zbývajících tónů mají svoje vlastní názvy, v tuto chvíli to však není podstatné. Ke třem permutacím se ještě dostaneme. Co ale podstatné je, jsou dvě značky se shodnými tóny: C6 a Am7, oba souzvuky obsahují tóny CEGA resp. ACEG. Jejich rozdíl je jen ve funkci, co jim v harmonii předchází a co následuje. To však sólista užívající pentatonický arzenál řešit nemusí. Narážíme totiž na to, že akordy, tak jak je tradičně pojímáme, vykazují terciovou stavbu. A to je důležitý aspekt i pro pentatoniku: charakter její tercie, nebo souzvuku tercií, jak se ukáže)

    Pojďme tuto řadu – molovou pentatoniku A C D E G považovat za univerzální všespasitelnou stupnici a tak, jak to mnoho návodů, videí a tutoriálů radí, zkusmo ji použijme na výše uvedenou progresi. Bude se hodit na všechny akordy uspokojivě?

CMA7 Am7 │ Dm7 G7

Na CMA7 a Am7 nebude žádný problém, V CMA7 to představuje:

  • tercdecimu (13) jako vhodná tenze
  • základní tón = Root
  • nónu (9) jako vhodná tenze
  • durovou tercii (M3)
  • kvintu (5)

V Am7 dokonce větší shoda

  • root
  • malá tercie (m3)
  • undecima, tzv. jedenáctka (11) jako vhodná tenze
  • kvinta (5)
  • malá septima (m7)

To znamená, že na začátek písničky Hallelujah od L. Cohena tu máme parádní materiál pro sólo. Pentatonika se s akordem shoduje ve čtyřech tónech z pěti.

Třetím akordem je Dm7 a opět slušná shoda s pentatonikou
A C D E G

  • kvinta (5)
  • malá septima (m7)
  • root
  • nóna (9) jako vhodná tenze
  • undecima (11) jako vhodná tenze

    Pentatonika se s akordem shoduje ve čtyřech tónech z pěti.

Poslední akord G7

  • nóna (9) jako vhodná tenze
  • undecima (11) jako nevhodná tenze
  • kvinta
  • tercdecima (13) jako vhodná tenze
  • root

    V durovém akordu, v jeho sazbě v interakci s ostatními tóny, je přítomnost kvarty nebezpečná, protože jde o citlivý klesající tón a koliduje s tercií ležící o půltónu níže (jinými slovy kvarta se rozvádí do tercie půltónovým krokem dolů. Proto vzniká nežádoucí slyšitelné pnutí a tón „C“ je vysloveně nevhodný pro akord G7) Můžeme zde také odborně pohovořit o nelibozvučném intervalu malé nóny b9 mezi tercií „H“ a undecimou „C“. Záleží, z jakého lesa na vysvětlení jdeme.

    Lineární průchod přes tón C a pokračování v lince sóla dále žádné nežádoucí „avoid“ pnutí nevytvoří. Tu kvartu označujeme „avoid“ jako odvození z anglického slova nežádoucí, nevhodný tón. Ale pozor: zejména to platí pro hráče na harmonický nástroj, kteří budují akordové sazby s příslušnými tenzemi. Ti se musí mít na pozoru, co zakomponují. Samozřejmě, pokud jste sólista, nenechte se nachytat na tezi o nevhodném „avoid“ tónu! Sólista, jestliže nebude vyloženě ostentativně tlačit a vytrubovat citlivý tón dlouze na osm dob do kritického akordu, nepatřičnost citlivého tónu řešit uplně nemusí až na nepatrné výjimky třeba při hraní v sekci, nebo v případech užití modálních záměn (modal interchange). Ti zkušení hráči kritický tón šikovně alterují a jsou mimo radioaktivní zónu tragédie.

Shrnutí

Na dominantu G7 je pentatonika Amoll lehce nevhodná, protože se s akordem shoduje pouze ve dvou tónech z pěti = G a D. Nepříjemný je tón C. To je důvodem, proč se v některých funkových postupech citlivý tón obchází a místo G7 hraje se u Freda Wesleyho G7sus4 – to je finta!! Hurá pentatonika.

Ale není důvod ztrácet naději a radostný úsměv ve tváři. Ta často proklamovaná poučka o A mollové pentatonice v C dur si zaslouží nějaký upgrade. Dočkáme se jej. Pokud se chceme pro jistotu zcela vyhnout avoid tónům a válcovat horizontálně sólo přes všechny akordy, budou vadit pouze tyto tóny v těchto situacích:

  1. v G7 tón C
  2. v CMA7 a Em7 tón F

    A řešením je zkrátka tyto tóny vynechat. Jediná řada, která splňuje funkci univerzálního klíče, je D E G A H D, neboli pro snadnou identifikaci E G A H D E.

Vítej pentatoniko E moll do arzenálu jazzového válečníka

Podrobme E moll pentatoniku stejnému testu, bude-li se hodit na všechny akordy uspokojivě? Drobme:

u CMA7 to představuje

  • tercii (3)
  • kvintu (5) = Root
  • sextu (6) jako vhodná tenze
  • velkou septimu (M7)
  • nónu (9) jako vhodná tenze

pro Am7

  • kvinta (5)
  • malá septima (m7)
  • root
  • nóna (9) jako vhodná tenze
  • undecima (11) jako vhodná tenze

    Třetím akordem je Dm7 a pentatonika přináší zajímavou barvu tenzí:

  • nóna (9) jako vhodná tenze
  • undecima (11) jako vhodná tenze
  • kvinta (5)
  • tercdecima (6) jako vhodná tenze
  • root

    Posledním akordem je G7

  • sexta (6) jako vhodná tenze
  • základní tón = Root
  • nóna (9) jako vhodná tenze
  • durová tercii (M3)
  • kvinta (5)

    Jestli jsme dospěli ke stejnému zjištění – pak tato pentatonika E moll je právoplatným univerzálním zástupcem za A moll. Je vhodné dodat to, co je na první pohled zřejmé: změna nastala pouze v jediném tónu

  • A moll: A C D E G A
  • E moll: A B D E G A

(Jde pochopitelně kvůli přehlednosti o permutaci E moll pent. Takto poskládaná pentatonika má mimochodem svoje oficiální označení. Suspended pentatonic A9sus4

A když už jsme u porovnání, tak aby byl výčet pentatonik úplný, toto je v podstatě pentatonika D moll. A C D F G A

Vystihoval by jí aiolský akord Am7(b13) což v této situaci přímo vyhovuje.

Pokud se nad výsledkem zamyslíme, vyplývá z toho zjednodušující princip, jehož pochopení vyvede mnoho Patů a Matů, jakož i Pokustónů z labyrintů módů.

V učebnicích harmonie a improvizačních traktátech velmistra Aebersolda stojí:

  • na I. akord CMA7 hrajeme C jónskou
  • na II. Dm7 hrajme D dórskou
  • na IV. FMA7 hrajme F lydickou
  • na V. G7 hrajme G mixolydickou
  • na VI. Am7 hrajme A aiolskou
  • na VII. Bm7b5 hrajme B lokrickou (event. B lokrickou 2#)

AMEN

Jednotlivé akordy se tváří, že vyžadují tu jedinou konkrétní stupnici. A to je záludný klam či neporozumění. Protože nejeden sólista, který se na CMA7 rozhodne poslušně zahrát C jónskou na 99,9% začne linku sóla na tónu C, protože je to základní tón. Super On. Přesně podle návodu. Dostává plus. Ale druhý hráč začne do CMA7 linku na tónu E, protože je to jeho právoplatná tercie a ROOT už hraje pravděpodobně basa. Tak proč ne? A to znamená, že hraje E frygickou. Wow!. A co tak do CMA7 hrát G mixolydickou, od právoplatné kvinty a třeba sestupně, kdy citlivý tón F klesá dolů na E? A nebo rovnou do CMA7 takříkajíc „procpat“ tabuizovanou (B) H lokrickou – vzestupně. Není nic hezčího! Chromatický approaching rootu!? Začít na septimě akordu a na těžkou dobu tak mít akordický tón. Ale jinak „No offense C ionian scale…“

A takto krásně lze do každého akordu hrát jiné módy. Hrajte to tak a vyjděte z labyrintu přikázaných modů. Jde stále o stejný cyklicky se opakující sled tónů a klíčem je vystihnout složení akordu tím, že důraz v melodii klademe na akordické tóny. Proto je výhodné začínat nejen na rootu (defaulní řešení), ale i na tercii, na kvintě, i septimě:

Jediným kritériem je to, že zůstáváme v tónině Cdur.

Možná se později rozhodneme pro modální záměnu (přehodnocení akordu a jeho záměna za akord z jiné stupnice, kde plní jinou funkci) a to za účelem eliminace nevhodných nevhodných – avoid tónů, čímž se ovšem nemění základní charakter čtyřzvuků, pouze barevnost akordu. Pouze akordy Dm13 dorian a F13(#11) lydian neobsahují v původní harmonické sazbě avoid tón a nevyžadují proto nutně alteraci. Ale v melodické lince nabízejí se samozřejmě možnosti alterací dle vůle sólisty zejména u kvarty, sexty a septimy molového II. stupně Dm.

(příklad modální záměny: I. stupeň C ionian zaměněný za IV. Stupeň z G dur = C lydian. Tím se vyloučí nežádoucí avoid tón „F“ nahrazením za nekonfliktní „F#“ Druhou možností je zvýšení kvarty u dominantního seplakordu. Toto však spadá do nepatrně vyššího levelu harmonického uvědomění a zcela se odklání od původní myšlenky najít primitivní, triviální, jednoduchou univerzální řadu pro sóla ve stabilní tónině, čili bez vybočení)

S pentatonikou je to stejné

Jde stále o stejný cyklicky se opakující sled pěti tónů a klíčem je vystihnout složení akordu. Vedle C dur pentatoniky a A moll má tatáž řada ještě tři permutace.
Vraťme se proto tedy ještě k té původní A moll pentatonice a rehabilitujme ji. Pouze ji trochu poskládáme v jiném sledu:

  • D E G A C (Vystihuje dokonale akord D9sus4 jako Suspended pentatonic)
  • E G A C D

(zvláštní charakter má interval b13. Vystihuje jí přibližně akord Em11(b13) typický pro aiolský modus. Zde by to tedy znamenalo odvození z Gdur, jenže tato pentatonika šikovně nezmiňuje přítomnost tónu F#. Tato permutace se často používá díky dvěma intervalům malé tercie těsně nad sebou, což podtrhuje mollový charakter sóla do akordu Am7, jde o takzvané

  • „pentatonic pairs“
  • G A C D E

Tak tato pentatonika má samostatný vlastní název: Scottish Pentatonic a na rozdíl od tvaru klasické A moll pentatoniky nezní tak bluesově, závažně, zkroušeně, drásavě, sklesle, až plačtivě, protože to mnohdy není žádoucí, tak jako v blues. A zároveň nemá ani onen asijský laciný Teletubbies „happy“ zvuk durové C pentatoniky, známý z balkonového zvonku visícím v průvanu, nebo nesoucí rysy znělky Tokijského letiště „Narita“. G-Scottish pentatonika je totiž bez tercie, což přispívá k univerzálnosti a díky absenci tónorodu jde zvukově spíše o jakýsi neurčitý „open chord“ Gsus6/9

A to je rys, který od počátku hledáme.

Se vší vervou, s nadšením, s elánem a se zápalem ji použijme do následujícího Smooth Jazzového tématu. A budete-li o tom chtít přeci jen trochu více popřemýšlet, zkuste vyřešit malý kvíz a prostřídejte na vhodném místě pentatoniku „G – Scottish“ G A C D E za „D – Scottish“ D E G A H nebo „C – Scottish“ C D F G A

Smooth Mammoth backing in Bb

Výtečně funguje. A krásné na tom je, že nikdo není nucen ke „zvonečkům“, natož aby jej někdo jiný poučoval!

Nuže – hodně pěkných líbivých sól!