Rubriky
rady recenze recenze test zamyšlení

Kalamajka mic mic mic

Jste často na pódiu, a přemýšlíte o ideálním mikrofonu?

Stojíte na místě jako solný sloup, nebo běháte zprava doleva a tančíte v rytmu funku, salsy nebo reggae?

Co má při výběru Vašeho požadavku na mikrofon vliv?

Zvolit bezdrát nebo kabel?

Máte více kandidátů?

Neztrácejte hlavu

Vstupte do světa, kde se každý tón stává čitelným vyprávěním a každý zvuk je svou věrností zvuku a barvou úplnou symfonií pro uši posluchačů. V dnešním malém průzkumu se podíváme na některé nejdiskutovanější bezdrátové a klasické kabelové mikrofony s klipsnou, které slibují, že posunou vaši hru na saxofon do jiných dimenzí akustiky. Tyto mikrofony nejsou jen obyčejným příslušenstvím; jsou to společníci, kteří by měli rozumět jazyku vašeho saxofonu a překládat ho věrně, přesně a do posledního tónu do jazyka, který může ocenit každý posluchač, kterému Vaše hra vykouzlí úsměv od ucha k uchu. Tak nastražte své uši na cestu, kde se hudba stává magií a každý šepot i smích saxofonu je doslovným překladem příběhu, který při hře sdělujete. Připravte se, že nebudete věřit svým uším!

Pro hodnocení mikrofonů jsme použili názory saxofonistů z denní praxe, kteří si nesedí na uších a znají dobře své mikrofony. Nespokojili jsme se jen s doporučením na internetu a s litaniemi distributorů, kteří se snaží uživatelům nahučet do uší reklamní texty o rozsahu frekvencí, zkreslení, kvalitě kapsle či fantastické schopnosti odolávat okolním šumům. Není překvapením, že jsou v tom všechny mikrofony dost podobné. Rozhodují detaily. Neboť konkurence, která lechtá uši zákazníkům je veliká a kandidátů mezi mikrofony usilujících o vaši přízeň mnoho.

Běžný rozsah lidského slyšení je od 0 do 120 dB úrovně signálu, frekvenční rozsah od 20Hz do 20kHz, avšak velmi opomíjená je rozlišitelnost lidského sluchu v čase. Lidský sluch je schopen rozeznat v čase (rozdíl v příchodu jednotlivých zvuků) rozdíly již od 10µs = 10 mikrosekund, a poslední výzkumy dokazují, že je to dokonce ještě méně (5µs mikro sekund). Mikrofony, které Vám představím, řadím nikoli podle výkonu a vlastností, ale ryze abecedně.

AKG C519 M

fakta:

  • nástrojový kondenzátorový mikrofon
  • směrová charakteristika: kardioida
  • impedance: 200 Ohm,
  • frekvenční rozsah: 60 Hz – 20 kHz,
  • kovové tělo,
  • hmotnost: 195 g,
  • barva: černá

Mikrofon AKG C519 M se při prvním pohledu jeví jako technologie zvláštně předpotopní konstrukce. Robustní a stabilní husí krk však zajišťuje přesné nasměrování mikrofonu proti snímanému zvuku z korpusu nebo od klapek. Úzká kardioidní směrová charakteristika umožňuje při ozvučování zaměřit zvukový signál a eliminovat nechtěné přeslechy a šumy. Zároveň zvyšuje odolnost proti zpětné vazbě. U verze C 519 ML je součástí adaptér A400, který nabízí připojení mikrofonu k bezdrátovým body-pack vysílačům AKG z řady PT40/45/450/470. Mikrofon je opatřen silnějším, odolnějším kabelem, který přežije i časté dupání a skákání a pobíhání na pódiu. Nicméně tento mikrofon trochu zkresluje výsledný zvuk a je slyšitelně poněkud plochý. Mnozí saxofonisté jej používají několik let a mohou s ním být spokojeni – zejména díky provedení klipu, také však díky celkově solidnímu zvuku a jeho neoddiskutovatelné odolnosti. Někteří po čase dodatečně přikupují příslušenství pro bezdrátový provoz. Ale z hlediska rentability je přechod k bezdrátové technologii u AKG úplně ze hry, protože se současně nabízí lepší a výhodnější možnosti jinde. Ti, kdo se rozhodli pro AKG C519 mnohdy přešli z modelu Shure PGA98H-XLR který jim však nevyhovoval, neboť pozorovali věčné problémy s kabelem.

Poměr cena/výkon/výdrž u AKG C519 je velmi příznivý

Audio-Technica PRO35CW

Fakta:

  • kondenzátorový nástrojový mikrofon s kardioidní charakteristikou snímání pro bezdrátový systém A-T
  • kardioidní charakteristika snímání eliminuje přenos okolních zvuků
  • klipové uchycení UniMount dovoluje mikrofon umístit v optimální poloze na korpus
  • součástí balení klipový držák AT8418 a ochranné pouzdro
  • Kabel: 1,4 m
  • konektor uzamykatelný Hirose 4-pin
  • frekvenční odezva: 50 Hz-15 kHz
  • Max. SPL: 145 dB SPL.
  • poměr signálu k šumu: 64 dB.
  • hmotnost: 8,5 gr.
  • barva: černá

Jedná se o lehoučký mikrofon, pevná klipsna, jasný přenos zvuku, pocitově zkresluje nejméně v porovnání s ostatními ve své kategorii. Je mnohde používán i profi zvukaři z divadel na ozvučení dechů. V ceně je už zahrnut i napájecím modul.

Jeho nevýhodou, či spíše " průvodní vlastností", je pouze to, že má velmi tenký přípojný kabel, takže je nejlepší mít napájení přichycené u pasu a nepokládat jej bez kontroly jen tak přímo na zem.

Audio-Technica ATM350UL

fakta:

  • kondenzátorový mikrofon s univerzální montáží na klipsu
  • směrová charakteristika: Kardioidní
  • dlouhý husí krk (model Audio-Technica ATM350U má krk kratší, jinak stejné parametry)
  • modulární konstrukce nabízí vysoký stupeň flexibility pro různé možnosti přichycení
  • frekvenční odezva: 40 – 20 000 Hz
  • přepínatelný low-cut filtr při 80 Hz
  • impedance 200 ohmů
  • Max. SPL (hladina akustického tlaku): 159 dB
  • citlivost naprázdno: –49 dB (3,5 mV) při 1V při 1 PA
  • vyžaduje fantomové napájení 11 – 52 V
  • délka kabelu: 4m
  • odnímatelný XLR fantomový adaptér (HRS4M)
  • rozměry kapsle: 37,8×12,2 mm
  • hmotnost mikrofonu: 14,5 g
  • 15letá záruka výrobce při registraci produktu na audio-technica.com do 30 dnů od zakoupení
  • v ceně: Mikrofon ATM350, AT8490L husí krk, AT8491U univerzální klipsový držák, napájecí modul AT8543

Mikrofon poskytuje křišťálově čistý zvuk, frekvenčně vyváženou odezvu, jasný, čistý a velmi vyrovnaný průběh i při vysokých hladinách akustického tlaku (SPL). Má integrovaný 80 Hz basový filtr a je vybaven in-line napájecím modulem.

DPA d:vote Core 4099 Sax

fakta:

  • charakteristika: Superkardioidní
  • frekvenční rozsah: 20 Hz-20 kHz s měkkým zesílením 2 dB při 10 – 12 kHz
  • hraniční hladina akustického tlaku: 142 dB
  • citlivost: 6 mV/Pa.
  • ekvivalentní hladina hluku: typ. 23 dB (A).
  • poměr S/N: 71 dB (A).
  • rozměry mikrofonu: 5,4×45 mm
  • hmotnost: 27 g
  • délka husího krku 140 mm (vhodné prodloužení na 220 mm)

Superkardioidní kondenzátorový mikrofon ze série d:vote je určen speciálně pro PA ozvučení a živé nahrávání všech typů saxofonu: sopránového, altového, tenorového či barytonového, a dobře zní i při použití s basklarinetem. Zvládá vysoké hodnoty hladiny akustického tlaku (SPL) – až do 142 dB Dodává se speciálním klipem, adaptérem pro XLR a prodlužujícím kabelem (1,6 mm). Mikrofon přitom využívá výkonnou technologii CORE by DPA, která minimalizuje zkreslení a zvyšuje jasnost a otevřenost, a poskytuje mnohem přirozenější zvuk než jakýkoli jiný klipový mikrofon nebo snímač v této cenové kategorii, přičemž potlačuje nežádoucí šum a precizně zachycuje skutečný zvuk nástroje. Mikrofon také disponuje vylepšeným protišokovým designem, který zaručuje vynikající izolaci před manipulačním ruchem a šumem.

Nux B-6 (wireless)

Na tento mikrofon si brousí zuby mnoho saxofonistů od sólistů po saxofonová tělesa a dechové sekce. Proto si něm „zgustneme“.
fakta:

  • 24 bit/44,1 kHz audio
  • frekvenční rozsah: 20 Hz – 20 kHz
  • pracovní pásmo 2,4 GHz

    Mikrofonní bezdrátový systém NUX je určen pro hráče na saxofon tří typů (Soprano, Alto, Tenor), kteří potřebují k plnohodnotnému projevu a vyjádření na koncertu maximální, tím je myšleno neomezenou, svobodu pohybu. Sada obsahuje vysílač, přijímač a kondenzátorový mikrofon na husím krku.


Samotný vysílač NUX B-6 je tvořen flexibilním, odolným upínacím mechanismem potaženým protiskluzovou a tlumící protivibrační gumou a pevně se připevňuje na korpus saxu, takže je opravdu stabilní. Pro eliminaci nežádoucích rezonancí a klepání klapek, byl pro NUX B-6 navržen systém pohlcující otřesy, mechanické vibrace a rezonance. Skrze něj se připojuje šroubovacím konektorem vlastní vyladěný kondenzátorový mikrofon. Tak mikrofon slibuje nejlepší zvuk ve své třídě a pyšní se čistým přenosem signálu s udávanou hodnotou latence 4 milisekundy. ( Pro představu: 4 ms je čas, který světlo potřebuje k překonání vzdálenosti 1,2 km. Může se to zdát relativně dlouhé prodleva. Zvuk vyslaný vzduchem by urazil přibližně 1,372 metrů za 4 milisekundy. To je opravdu rychlé! Reakční doba člověka závisí na jednotlivcích, ale průměrně se pohybuje kolem 200–300 ms. Mrknutí oka po výstřelu je rychlý reflex, který trvá přibližně 100–150 ms. Opět to ukazuje, jak krátký a nepostřehnutelný úsek představuje hodnota 4 ms.
Zpoždění mezi kliknutím myši a reakcí počítače závisí na hardwaru a softwaru, ale obvykle je to kolem 10–50 ms)

Přenos signálu z NUX B-6 funguje na vzdálenost 20 metrů, takže hráč se může bez problému rozběhnout i po větších pódiích O2 arény, či stadiónu Strahov a bez obav zavítat do kotle mezi milované fanoušky.

Systém NUX B-6 má přednastaveny tři vyhrazené režimy. Každý režim předurčuje optimální křivku EQ pro soprán saxofon, alt saxofon a tenor saxofon. O baryton saxofonu v souvislosti s NUX B-6 nemluví žádná recenze a vyloženě o mikrofonu pro barytonsaxofon zde bude řeč pouze u jednoho jediného modelu…

Pro přepínání mezi těmito režimy slouží tlačítko POWER/SCENE na těle vysílače. NUX B-6 se dodává s úložným ochranným pouzdrem, které zároveň dokáže nabíjet vysílač i přijímač současně a poskytuje dle jistých zdrojů až 15 hodin extra výdrže baterie.
Pro nabíjení přijímače i vysílače slouží přibalený USB kabel se dvěma porty. Integrovaná baterie vydrží na jedno nabití provoz reálných 7hod. Mnozí potenciální zájemci četli recenzi nebo viděli propagační video na youtube, kterých je stále více. Otázkou vždy je, jak jsou objektivní a kdo je natáčí. Předkládáme vám zde nyní kromě technických parametrů a propagace výrobce ještě postřehy a dojmy z denní praxe a zkušenosti z pódiového koncertního hraní na festivalech a kapelových turné.

V první řadě je vhodné říct, že Nux B-6 není mikrofon na nahrávání. Je to mic do praxe a to první, čím překvapí, je relativně nízká hmotnost (389 g) na to, že jde o bezdrátový systém tvořený vysílačem a samotným mikrofonem. Jeho nepopiratelnou předností je opravdu spolehlivá, pevná, solidní klipsna. Baterie udávají výdrž na jedno nabití 6–7 hodin a s touto výdrží není žádný problém, jen nesmí saxofonista zapomenout po koncertě nabít.
Poměr Cena/výkon (vzhledem k na bezdrátové technologii) je doslova úžasný.

A teď se pečlivě zaměřme na zvuk

Nux B-6 vykazuje mírné zkreslení zvuku. Jak bylo uvedeno ve specifikaci, má 3 předdefinované vestavěné ekvalizéry (soprán, alt, tenor) a ty bohužel nejdou vypnout – což skýtá dva úhly pohledu: v praxi to znamená, že ze saxofonu nedostaneme na výstupu nikdy přesně ten reálný zvuk, jako když saxofon hraje akustický koncert. Projeví se to třeba i nepatrnou ztrátou srozumitelnosti a jemnosti prostoru ve výsledném zvuku. Na druhou stranu pokud hráč disponuje základním a běžně dostupným uniformním nástrojovým vybavením, obligátní hubicí a běžným typem plátků, aniž by lpěl na osobité barvě zvuku, na drobných nuancích plného, temného a širokého tónu, může mu tento přednastavený ekvalizér coby šablona pro daný tip saxofonu dokonce pomoci jeho zvuk dostat tam, kde to sám není schopen vytvořit.

Z toho vyplývá, že pokud je hráč zvyklý při produkci na pódiu ještě používat různé dodatečné filtry a procesory pro přidané oktávy, delaye, harmonizéry a reverby a echo effect, realita jeho zvuku na výstupu ho nemusí trápit, protože nikdy nehraje na 100% bez zkreslení na výstupu. Pro hráče, kteří si zakládají na barvě svého saxofonu, bazírují na specifickém individuálním témbru a typickém výrazu své hudební výpovědi, je šablonovitý ekvalizér omezením. Když je potřeba vystoupit bez efektu, s ohledem na věrný a realistický zvuk na výstupu, volí hráči raději bez rozmyšlení mikrofony Audio-Technica.

Spolehlivost bezdrátového systém NUX

Funguje naprosto bezchybně, nikdy se nestává, že by vypadl signál. Dosah má rovněž spolehlivý, takže při exkurzi z podia mezi rozvášněné posluchače nemusí mít hráč žádnou extra krabičku za pasem, nebo ji připevňovat na tělo saxofonu nějakým suchým zipem nebo izolepou a zasahovat tím do komfortu při volném držení a vycentrováni saxofonu v rukách a na popruhu. Ti hráči, kteří si pořídili NUX B-6 přechází po zkušenostech např. z mikrofonu Shure Beta 98

V testech je NUX B-6 porovnáván s mikrofony AudioTechnica, které vychází svými parametry lépe, což je dáno i jinou cenovou skupinou a je zřejmé, že kdyby NUX B-6 neměl vestavěné předdefinované šablonovité ekvalizéry, nebylo by vůbec snadné jednoznačně rozsoudit, kdo by test vyhrál. Zvláště s přihlédnutím ke skvěle řešené konstrukci klipsny, jeho hmotnosti a dalším vlastnostem NUX B-6, včetně jeho ceny.

Neumann MCM 114 Set Brass/Sax/Uni

fakta:

  • nástrojový mikrofon pro studiové i „live“ použití (close miking) Ručně vyroben v Německu
  • elektretová technologie nové úrovně
  • kardioidní směrová charakteristika
  • odolné tělo kapsle z titanu
  • vhodné pro „tiché“ i „hlučné“ nástroje – SPL 152 dB, šum 23 dB-A
  • lehce tvarovatelný „husí krk“ s otočným konektorem kabelu
  • ideální pro bezdrátové kapesní vysílače Sennheiser (i další značky)
  • široká nabídka příslušenství včetně 9 držáků a 4 kabelů (jack 3,5, LEMO 3P, MicroDot, mini XLR4)

Obsah balení

  • 1 mikrofonní kapsle KK 14
  • 1 husí krk SH 150
  • 1 kabel AC 31 (jack 3,5 ew, 1,8 m)
  • 1 větrná ochrana WS 110
  • 1 adaptér jack 3,5 ew/XLR3-M
  • 1 univerzální kolíček MC 6
  • 1 transportní pouzdro

Neumannovo řemeslné zpracování je špičkové. Podle zkušeností saxofonistů kteří provedli porovnání Neumanna s DPA je však Neumann v mnoha ohledech poražen

Obecný zvuk

Neumann obsahuje ve výstupním zvuku frekvenci, která je nějakým způsobem nepříjemná. Je to těsně pod 2 kHz. Řešitelné je to nepatrným snížením EQ na přibližně stejnou frekvenci. Pro srovnání DPA zní kulatě a autenticky bez jakéhokoli zásahu do EQ.
Zdá, že Neumann je ve srovnání s DPA náchylnější k neoptimálním podmínkám v místnosti. U fortissima staccato se zvuk z mikrofonu na konci frází stává zastřeným, pravděpodobně kvůli silným odrazům. Zároveň dochází k nárůstu zkreslení, zvláště na vyšších kmitočtech, kde se projevuje prskání a nespojitost. DPA je oproti tomu méně náchylný než Neumann.

Hluk klapek

S Neumannem je slyšet hluk klapek zcela jasně. U DPA nejsou patrné žádné zvuky mechaniky. V důsledku toho: DPA se zdá být lepší volbou než Neuman. V neoptimálních prostředích poskytuje lepší výkon.

Když mikrofony Neumann ještě nebyly na trhu, pořizovat klipový mikrofon by pro mnohé znamenalo nákup DPA. Podle názoru jiných uživatelů má Neumann MCM některé rysy, jimiž překonává DPA v těchto oblastech:

Neumann zní neutrálněji a jemněji, zejména ve vysokých výškách (cca 8 kHz), tam se DPA stává nepatrně nepřesným. To dává výrazně větší flexibilitu, zejména v dalším signálovém řetězci, protože EQ musí méně zohledňovat analogové slabiny – bez ohledu na to, co zde chcete zvýšit, například pro optimalizaci mixu nebo celkového zvuku, vždy to zní dokonale uvolněně.

Držák mikrofonu je naprosto předražený a cena pro doobjednání je naprosto nehorázná (stojí více než levné kompletní sady jiných výrobců). Ale detaily jsou pak přesvědčivé: nic se zde neviklá, klipsna a mikrofon jsou těsné a spolehlivé. V případě potřeby lze svorku velmi široce otevřít a připevnit ji jinam k tělu nebo k mikrofonním stojanům. Strukturovaný povrch gumy na vnitřní straně poskytuje dodatečnou podporu a stisk při malé kontaktní ploše (u křivých tvarů, např. okraj korpusu saxofonu). Kontaktní tlak je trvale vysoký bez ohledu na rozvor svorky, ale nikdy není destruktivní nebo obtížně ovladatelný rukou. Vzdálenost od montážní základny (většinou od samotného nástroje) je také díky velikosti svorky do značné míry flexibilní, takže se vyhnete například silným ohybům husího krku nebo zauzlování kabelu (mnoho držáků v tomto místě způsobuje problémy, zejména ty od DPA). Ostatní díly jsou dodatečně zajištěny, například uchycení kabelu jak k husímu krku, tak zesilovači mikrofonu, vše působí velmi solidně, odolně a promyšleně. Nad určitou úrovní hlasitosti může být z nástroje přenášen přes svorku hluk přenášený strukturou (např. hluk klapek). To se ale dá změnit a řešit asi jen na úkor stability svorky (nejinak je to ale u DPA a podobných). Ale lze takové zvuky snadno odstranit pomocí low cut filtru.

Malá výhrada

Klip mikrofonu Neumann lze jen s obtíží uložit do dodávaného pouzdra. Hráči by nejraději nechali klipsnu na husím krku (kde drží velmi pevně), ale pak jde krabička zavřít jen díky její pružnosti a možnosti deformace plastu.

Sennheiser E608

fakta:

  • superkardiodní směrová charakteristika zabraňující přeslechům
  • frekvenční rozsah: 40 – 16 000 Hz, od 500 Hz dolů se vyznačuje mírným poklesem, její potlačení je patrné i nad 10 kHz.
  • impedance: 250 Ω, citlivost je nastavena na 0,8 mV/Pa.
  • husí krk
  • délka kabelu: 1,3
  • rozměry 17×185 mm
  • hmotnost 20 g

Mnozí saxofonisté používají právě Sennheiser E608 už mnoho let. Dynamický klipsový mikrofon, který každý zvukař rád doporučí. Proč? V jednoduchosti je síla. Mikrofon disponuje speciálním úchytem pro korpus dechových nástrojů a jeho konstrukce zabraňuje manipulačnímu a dotykovému hluk, či jiným rezonancím a klepání. Co je na něm tak super? Miniaturní kapsle má superkardiodní směrovou charakteristiku a je umístěna na 12cm dlouhém husím krku, čímž je snadno nastavitelná do správné polohy. A hlavně: Je to jediná bez kompromisů použitelná dynamická „žabka“ na klipsně, takže hráč nemusí řešit phantomové napájení. Stačí jednoduše napojit přípojný kabel v délce 130 cm přes XLR konektor, který má svorku na pásek a je nachystáno ke hraní – maximální spokojenost se zvukem. A pokud nepotřebujete létat po pódiu, viset za nohu za reflektory a nebo strhávat pozornost publika na svou taneční exhibiční show, je to ideální jednoduchá spolehlivá volba. A hlavní aspekt – stojí relativně „pár šlupek“.

Shure PGA98H-XLR

fakta:

  • konstrukce: kondenzátorová
  • směrová charakteristika: kardioidní
  • frekvenční rozsah: 60 Hz – 20 kHz
  • max SPL: 130 dB
  • vlastní šum: 27 dB
  • konektor: XLR s předzesilovačem
  • phantomové napájení: 11 – 52 V DC
  • hmotnost: 75 g

kompaktní kondenzátorový mikrofon s předzesilovačem zabudovaným v XLR konektoru. Mikrofonní kondenzátorová kapsle s kardioidní směrovou charakteristikou umožňuje zaměření na zdroj zvuku a eliminuje nežádoucí přeslechy mimo snímací osu a dodává čistý zvuk v celém frekvenčním spektru od 60 Hz do 20 kHz. To předurčuje mikrofon k použití i v situacích s vyšším okolním hlukem. Disponuje širokým dynamickým rozsahem. Je schopný bez zkreslení zpracovat signál s akustickým tlakem až 130 dB. Pro upevnění na korpus je vybavený pevným klipem. Díky kvalitnímu zpracování a mimořádné mechanické odolnosti se uplatní jak při studiovém nahrávání, tak při pódiovém použití
Flexibilní husí krk umožňuje přesné umístění mikrofonu v požadované vzdálenosti a poloze vůči saxofonu. Společným jmenovatelem je vždy skvělý zvuk a robustní odolná konstrukce.

SHURE BETA 98H/c

fakta:

  • konstrukce: kondenzátorová
  • směrová charakteristika: kardioidní
  • frekvenční rozsah: 20 Hz – 20 kHz
  • max SPL: 163 dB
  • vlastní šum: 31 dB
  • konektor: XLR
  • phantomové napájení: 11 – 52 V DC
  • hmotnost: 65 g
  • příslušenství: ochranné pouzdro, předzesilovač, kabel, windscreen

miniaturní kondenzátorový mikrofon. Disponuje skutečně širokým dynamickým rozsahem se schopností pracovat v prostředí s vysokým akustickým tlakem 163 dB. Mikrofonní kapsle s kardioidní směrovou charakteristikou pro přesné zaměření zdroje zvuku eliminuje nežádoucí přeslechy z okolí. Dodává teplý zvuk s bohatými detaily v celém frekvenčním spektru od 20 Hz do 20 kHz.Díky kvalitnímu zpracování a mimořádné mechanické odolnosti nachází uplatní při studiovém i pódiovém hraní.
Pro uchycení je mikrofon vybaven klipem a husím krkem, který umožňuje přesné a stabilní umístění v požadované vzdálenosti a poloze vůči saxofonu. Příslušenstvím je ochranné pouzdro, windscreen a kabel s předzesilovačem.

Série mikrofonů BETA představují kvalitativní standard při pódiovém a studiovém ozvučování. Jsou ceněny pro vysokou citlivost a schopnost přenesení jemných zvukových detailů v jakémkoliv náročném zvukovém prostředí.

Mnoho saxofonistů je s Shure Beta 98H/c po léta spokojeno, zejména pro nedostižnou schopnost věrného přenosu zvuku a zachycení nejjemnějších detailů zvuku vycházejícího z nástroje. Naprostá spokojenost i díky robustnosti provedení, mikrofon prostě vydrží.

Snad jen malá výhrada: Shure – je prakticky srovnatelný s mikrofony AudioTechnica. Mikrofon vůbec nezkresluje zvuk, takže výrobce ví, co garantuje. Je malý, ale přitom robustní, má však tenčí kabel, u něhož někteří hráči zaznamenali určité specifické problémy. Nevýhodou se jeví pouze cena. V základu je sám o sobě o 1000,–Kč dražší a v balení není přidán napájecí adaptér, což je dalších 2000,– navíc… Shure podle některých hráčů, kteří jej vyzkoušeli, nenabízí nic, proč by za něj chtěli minimálně ty 3 tisíce připlatit. A pokud by se saxofonista rozhodl v budoucnosti jeden z těchto mikrofonů mít jako bezdrátový systém, tak se to cenově vůbec nevyplatí.

Superlux PRA383XLR

fakta:

  • frekvenční rozsah: 40 Hz – 18 kHz
  • impedance: 200 Ohm
  • typ mikrofonu: Kondenzátorový
  • směrová charakteristika: Kardioida
  • délka kabelu: 1,3 m
  • hmotnost: 0,16 kg
  • obsah balení: Mikrofon + adaptér PS-418S

    Saxofonisté. kteří jej používají vědí, že za super peníze lze dostat super zvuk. Žádná zpětná vazba. A žádné zkreslení. Aby nemuseli používat phantom napájení, používají někteří krabičku na baterie

Resumé

Na závěr patří nějaké shrnutí. Mikrofonů, které se uchází o přízeň saxofonistů je mnoho, ale jako dobrá rada z praxe zaznívá, že není-li opravdu nezbytně nutný, je bezdrátový mikrofon zbytečnost. A ty opravdu dobré, co klapou jako hodinky bez kompromisů, jsou hodně drahé.

Volba by se směrovala dle požadavků na prostředí, v němž má být mikrofon používán, statické hraní v divadle, nebo v klubu? nahrávání ve studiu, proti dynamickému projevu na velkém pódiu s kapelou? nebo hraní v dechové sekci s hukotem na pódiu? Věrný, nezkreslený zvuk proti luxusu volného pohybu.
Při průzkumu mikrofonů se zdá výhodné uvažovat o tom, jaké prostředí mikrofon zvládá a co podmiňuje jako kompromis. Zda saxofonista bude potřebovat výhledově vystupovat v podmínkách. které vyžadují přecházet i na bezdrátovou technologii. Proto si nedovolujeme vynést konečný rozsudek, a nechat čtenáře zvolit si podle svých požadavků, ačkoli je naprosto zřejmé, že se vždy výběr dostane nakonec na dva kandidáty v užším výběru.

Dušan Čech

Rubriky
rady recenze test zamyšlení

Holton Elkhorn 1910 – tenor saxofon s duší

Frank Holton Company of Elkhorn ve Wisconsinu je jedním z vůbec prvních výrobců saxofonů, přičemž model Rudy Wiedoeft je nejslavnějším modelem, který vyrobili. (Elkhorn je jedním z neslavnějších modelů)

Tyto nástroje mají poněkud diskutabilní jistotu v intonaci, zvláštní originálně řešený klapkový systém a typický plechový zvuk. Nic z toho však není a priori překážkou k hraní na saxofon z kvalitního materiálu s kýženým barevným zvukem.

Historie saxofonů firmy HOLTON

V 60. letech je odkoupila korporace G. Leblanc – firma vyrábějící saxofony Vito. Nyní vyrábí výhradně dechové nástroje. V saxofonové komunitě občas zanívá názor, že společnost Holton se víceméně podřídila faktu, že po roce 1925, nebo přibližně tehdy, už nikdy nemohla doopravdy reálně konkurovat ostatním velkým, až skoro globálním korporacím výrobců saxofonů, jako byli titáni Conn a Buescher. Konkurenceschopnost tkví v potenciálu chrlit velké množství dostupných saxofonů za přijatelnou cenu a to vše s masivní podporou reklamy. To však u Holtona nikdy neznamenalo, že by jejich nástroje nebyly kvalitní. Řeč je zde o době, kdy řemeslná práce měla bez rozdílu vysokou kvalitu s cechovní hrdostí a precizní zpracování.

Holton Company produkovala docela úctyhodnou řadu dechových nástrojů, ale dle některých znalců vyráběli saxofony s tím, aby mohli oznámit: „Hle, nabízíme Vám celou a kompletní řadu kapelových a bandových nástrojů.“

Jejich sopránsaxofony jsou dle hodnocení o něco kvalitnější, než jejich alty a tenory (což je s podivem, a není to běžným jevem). Dosti vzácné jsou baryton saxofony. Modelů Holton, které stojí za zmínku, není mnoho. Řada Holton má zřetelnou pozvolnou evoluci, takže nevzniká žádná skoková, etapová, nesouvislá řada paralelních modelů a typů, ani přestupní stanice mezi typy a modely.

Tento model Holton Elkhorn je vyroben mezi lety 1910 až 1911, má povrch z hrubozrnného stříbra, široký, teplý tón s hutným sytým spodním rejstříkem a zpěvnými vršky. Obvyklým argumentem těch, kdo zavrhují saxofony Holton je, že ve vrchní poloze neladí. Fakt že ten, že nevyžadují v horní poloze přitahování nátisku A hráč, zvyklý dotahovat nátisk, hraje výšky nad tónem. Holton naopak vystačí s neměnným nátiskem, s větším a silnějším sycením tónu vzduchem. Díky tomu je tón i nahoře široký. Holton Elkhorn v sobě skrývá potenciál spojování tónů glissandem, což je všeobecně rozšířený výrazový prvek tehdejší doby a saxofonisté ranného jazzu jej běžně užívali. Od Colemana Hawkinse, Benny Cartera, Bena Webstera, Illinois Jacqueta, až po Lestera Younga, ačkoli „Pres“ už svým projevem zasahoval do jiné etapy saxofonové hry.

Glissando však není do nástroje nezvratitelně zakomponováno a pokud jej hráč užít nechce, při hře se tato manýra nevnucuje. To je častý omyl hráčů, kteří se domnívají, že staré saxofony jsou nějak stigmatizovány tehdejší hudbou. Pravdou ale je, že právě pro tento jejich skrytý tónově – barevný potenciál je urputně shání milovníci starého jazzu 20. a 30. let. Pokud by Selmery např. z roku 1962 měly stejně tuhý kořínek, setkáme se s nimi na nějaké hudební akci i v roce 2074?

Významným znakem je schopnost ozývat se barevně i v nižší dynamice. Dokonce i samotný vzduch takřka jeví známky naladěného tónu. Vskutku, tehdejší nástroje neměly za úkol zahltit haly a ve fortissimu řinčet nad všemi ostatními nástroji v kapele. Široké masivní korpusy s předimenzovaným zvonem a rozšířená menzura jsou „hybridy“ vyprodukované moderní dobou a moderními požadavky na zvuk studiových saxofonů. S těmi samozřejmě Holton Elkhorn po 120 letech nesoupeří. Pro zvukové kvality je obliba Vintage saxofonů stále velká. Kdo potřebuje technicky přesně na mikrofon skrze modulační efekty přehrávat v sekvencích tóny ve strojovém rytmu a řídit se při improvizaci dle algoritmů a spekulativních vykalkulovaných substitucí, ten se spokojí se saxofonem z tvrzeného plastu, nebo nějakého syntetického plechu. Kdo však touží skrze saxofon sdělovat „hlubší příběh“, směřovat své emoce k sluchu posluchačů, ten kdo ví, jakou sílu má jeden jediný tón hráčů jako Miles Davis Chet Baker či Dexter Gordon, pro toho je vintage saxofon z rodiny nástrojů, kam patří Holton Elkhorn, ideálním prostředníkem k vyjádření a k zaujetí citlivého posluchače.

A jazz byl postaven a stojí o emocích.

Vintage sound

Zdá se dokonce, že tato horečka po „vintage soundu“ který je předurčen kvalitními materiály a s tím spojeným fenomenálně barevným zvukem, nestagnuje a spíše roste. Jak jinak si vysvětlit návraty k řadě 54 referenceSelmera, nebo třeba Vintage designované saxofony všech výrobců od renomovaných značek až po asijské výrobce. Zde však nejde o pouhý Vintage vzhled, nejde o napodobeninu či kamufláž, žádné starodávné povrchové mimikri – toto je originál HOLTON se všemi svými vlastnostmi, přednostmi a kvalitami.

VIDEO HOLTON ELKHORN

VIDEO HOLTON ELKHORN LONG

Rubriky
rady recenze test zamyšlení

Recenze – P. Mauriat, model 67 RX Influence “Cognac Lacquer”

P. Mauriat je ve světě saxofonů mladá značka a rozšiřuje skupinu nástrojů vyrobených na Tchajwanu. Nabízí saxofony pro všechny kategorie a úrovně hráčů. 

Dnes posuzujeme nejvyšší řadu P. Mauriat, model 67 RX Influence Cognac Lacquer.

Obsah balení

  • saxofon a eso
  • pouzdro na zip, včetně řemenu přes rameno
  • základní hubice, ligatura v barvě těla saxofonu
  • závěsný popruh
  • mazadlo na korek, vytěrák, leštící hadřík a plátek 2.5

„ P. Mauriat – Ztělesnění estetické krásy a technické preciznosti “

P. Mauriat 67 není zrovna studentský „startovací saxofon“, čili je předpoklad, že většinu příslušenství již majitel vlastní, včetně oblíbené hubice a dalšího vybavení. Nás ale úplnost příslušenství potěšila a například dodávaný závěsný popruh je velmi kvalitní. Saxofon i eso jsou samostatně zabaleny ve vlastních plátěných obalech – detail bez funkčního významu, ale přispívá k pocitu solidnosti.

Solidnost je první slovo, které Vás při kontaktu s nástrojem napadne. S prvním úchopem sax zaujme mírně větší hmotností (vyšší o 10 dkg než Yamaha YAS 62) Na výrobu se používají nejlepší dostupné materiály a plechy z Francie. Plechy prochází pečlivým zpracováním ručního tepání a následnou povrchovou úpravou. Sax je dodáván s esem Super VI.

Eso Super VI


Podobně, jako u jiných saxofonů, jsou uvnitř čepu na stěně krku esa vyfrézované drážky, tvořící závit, přispívající k zabarvení a tvorbě tónu. Pečlivou volbou materiálů lze docílit požadovaného zvuku. P. Mauriat užívá stříbra, mědi i zlata. Eso Super VI nabízí široký, tlustý a mocný zvuk s určitou břitkostí

Saxofon

Model 67 má tzv. rolované tónové otvory, které zajišťují větší plochu kontaktu s podlepkami a tím pádem deklarovanou lepší těsnost a tónovou jistotu. Všechny klapky opravdu přesně dosedají s dobře vyladěnou tuhostí pružin. 

Model, který jsme posuzovali, těsnil výborně. (na testovaném modelu byla volnější pružina jen na klapce low C) P. Mauriat je jedinou současnou značkou, která zákazníkům nabízí rolované (pertlované) tónové otvory technikou vytahování plechu a to jeden tónový otvor po druhém.

Ostatní levnější napodobeniny docilují přibližného vzhledu pomocí připájených kroužků na rovný vytažený otvor, což nemusí být přesné. Řemeslné zpracování je velmi dotažené. Ergonomicky je saxofon excelentně vyřešen. Na ergonomii si značka P. Mauriat důrazně zakládá a všechny klapky (včetně gis a postranních klapek) jsou přesně tam, kde je hráč pod prsty očekává. 

Dodejme, že model 67 RX Influence má místo perletí na klapkách kovové (flétnové) dohmaty. Nám zcela vyhovovaly. Není třeba se na saxofon nijak přeučovat. Nástroj skvěle padne do ruky a je okamžitě připraven k akci.

Zvuk

V této cenové kategorii hudebních nástrojů již vyloženě špatné saxofony nefigurují, všechny hrají dobře. P. Mauriat 67 výborně ladí v celém rozsahu, tóny se ozývají ihned a bez nátiskových kompromisů. Alikvóty též spouští hned, bez potřeby speciálního úsilí. Saxofon je od prvního okamžiku připraven plnit přání hráče. Míru user-friendliness tohoto nástroje pokládáme za mimořádnou. Po několika minutách hraní přichází pocit, že na tento saxofon hrajete odjakživa.

Dle deklarace výrobce má saxofon „warm, fat sound“. Jistě k tomu přispívá nejen materiál, ale i průměr korpusu. Toto tvrzení podepisujeme s tím, že zvuk lze charakterizovat jako „vintage“. Je sytý, tóny zní bez ostrých pazvuků, jsou v plném rozsahu nástroje „plnokrevné“ (na rozdíl od přísně definovaných a mírně sešněrovaných tónů Yamahy 62). Projev saxofonu lze jedním slovem popsat jako jemný. To může být nevýhoda, pokud cíleně hledáte nástroj pro vyloženě ostré riffy experimentálních forem jazzu či jiných žánrů. Jistě by šlo výraz ovlivnit jinou hubicí (otestovali jsme jednak dodávanou hubici, ale zejména hubicí Jody Jazz HR*). Spíše ale předpokládáme, že jemnost je do saxofonu „vestavěna“. Pokud hledáte sólový nástroj pro jazz, balady a blues, budete jeho zvukem okouzleni.

Pouzdro

Saxofon je dodáván v pevném látkovém pouzdrem na zip. Považujeme za prioritní volbu pouzdra se zámkovými sponami, které jsou bezpečnější. V případě pouzdra P. Mauriat ale musíme vše odvolat.

Jednak je přes zipy klips na suchý zip, který dodává další bezpečnostní prvek a chrání efektně vyvedené jezdce zipu. Toto pouzdro však očividně navrhl aktivní hráč a při cestě na gig, nebo na zkoušku nebudete potřebovat žádné další zavazadlo.
Sax je v pouzdře pevně usazen, nemá prostor ani vůli pro viklání nebo posunování. Eso také sedí na svém místě pevně. Pouzdro je dostatečně hluboké a pod saxofonem je k dispozici prostor pro uložení různých nezbytností, např. hubic a plátků. Další věci je možné uložit do postranních kapes. Jsou k dispozici tři. Jedna malá kapsa- velikostí na klíče, krabičku plátků, či další hubici. Vedle ní velká postranní kapsa na další věci (včetně vnitřní kapsičky na doklady a držáků na tužky) a zadní kapsa na noty formátu A4.
Kvůli zadní kapse nelze pouzdro nosit na zádech jako batoh, což osobně nepovažujeme za nedostatek. Lze jej na řemenu nosit přes rameno nebo využít jedno ze dvou madel „na výšku“ či „na šířku“. Proti každému madlu má pouzdro na protilehlé straně gumové špunty, aby jej šlo stabilně postavit.

Závěr

Saxofon P. Mauriat PMXA – 67 RX Cognac Lacquer je skvělý profesionální nástroj, produkt precizní výroby s krásným plným, sytým tónem. Po jeho vyzkoušení je jasné, proč jsou saxofonyy P. Mauriat pravidelně uváděny mezi Top X nejlepších značek saxofonů vedle léty ověřených a etablovaných tradičních výrobců saxofonu.
(článek vychází z osobních zkušeností saxofonisty Petra Fraňka)

Rubriky
rady recenze test zamyšlení

Ton Kooiman Etude III Thumb Rest – první recenze v češtině

Stejně jako vrcholoví sportovci, i instrumentalisté se neustále snaží vytěžit maximum z energie a úsilí, které do hry na jejich nástroj vkládají, a zároveň chtějí zachovat volný a přirozený herní postoj a dokonalou techniku. Snaha odstranit nežádoucího napětí v pravé ruce vedla k navržení revoluční palcové opěrky

Ton Kooiman Etude III

Pravý palec

Celý problém se točí kolem polohy pravého palce.

  1. Klarinetisté podřizují tvar pravé ruky palcové opěrce, která nutí palec umisťovat nikoli přirozeně proti ukazováku, ale proti prostředníku. To zároveň ztěžuje dosáhnout pravým malíkem na klapky.
  2. Klarinetisté často trpí bolestí posledního článku palce např. v oblasti nehtu, protože na něj působí tlak kovové opěrky. Zejména začátečníci posouvají klarinet od koncového článku blíže k dlani a v následujících letech se tomuto zlozvyku jen přizpůsobují. Posun palce uleví poslednímu článku, ovšem mění to ergonomii úchopu a horní prsty nejsou proti klapkám a ruka se nepřirozeně stahuje a kroutí. V extrémním případě se tvoří boule v zápěstí, přehnaně ohnuté prsty doléhají na klapky shora a „zapichují se“ do tónových otvorů.

Výborných výsledků bylo dosaženo u příčné flétny s opěrkou Kooiman Prima. Byla vyvinuté po opravdu podrobném a pečlivém výzkumu fyziognomie držení a stabilizace flétny. Tak bylo díky opěrce dosaženo fixace nástroje při přechodu mezi oktávami a stability v podélné i příčné ose. Odstranil se problém otáčení flétny kolem podélné osy, který flétnisté eliminují silnějším stiskem a přítlakem ke rtům.

Ton Kooiman Etude III

je opěrka navržená pro klarinet. Výrobce uvádí tyto vlastnosti:

  • Kooiman ETUDE III Thumb Rest umožňuje nástroji spočívat mezi prvním dlaňovým kloubem a koncem palce prostřednictvím speciálního háku
  • silně snižuje potřebnou svalovou sílu pro úchop.
  • ruka může být mnohem uvolněnější, prsty získají další volnost pohybu. Třetí a čtvrtý prst mohou dosáhnout na spodní část klapkového mechanismu snadněji (tónový otvor pro malé g a malíkové hmaty)
  • umožňuje hru s menší fyzickou únavou a mnohem lepšími výsledky
  • má odstranit podvědomé fixování nástroje stiskem rtů.

Co je ve hře?

Největším problémem u klarinetu (a to zejména při rychle hře) je, že klarinet plave, doslova tancuje v rukách hráče. Není absolutně myslitelné jej jakkoliv jistit druhou rukou, přichytávat či jistit nehrající rukou za sloupky, nebo jakkoliv opírat o dlaň, eventuelně fixovat prsty. To klarinetisté běžně dělají, ale v pomalém tempu to neregistrují. Přidržování je chyba, kterou každý hráč dělá, možná z nutnosti a přirozené potřeby z povahy klarinetu. Ale v tempu 190bpm v šestnáctinách je stabilizace „kousáním do hubice“ doslova likvidující pro frázi a tón.

Jde o způsob, jak zajistit klarinet, když jej hráč nedrží vůbec levou rukou a prsty pravé ruky jsou též všechny ve vzduchu, jako je tomu u tónu g1 – prázdný klarinet. Jediným způsobem, jakým lze docílit toto zpevnění, je stisk ve rtech a lehký dotek z boku na nástroj. Jde o podvědomé, nutné pohyby. Ale ty jsou ve hře nedbytečné! Pouze tak však klarinet nepadá a nepřeklápí se na korpus či na hubici a ani se neodvaluje a nekutálí zprava doleva v příčné ose. Přitom u chromatického postupu od g1 po d1 působí síly na klarinet střídavě seshora, ze strany a zespoda a je bezpodmínečně nutné klarinet nějak fixovat

Tím ale není možné zaměstnávat rty a čelist skrze hubici!

Dalším problémem je, že klarinet má klasickou opěrku umístěnou trochu více dolů mimo střední těžiště a proto má klarinet tendenci padat hubicí dolů, takže jej velmi nepatrně klarinetista levou rukou nadzvedává přes spodní f1 otvor"", i když nepatrně. Zjistil někdy někdo tuto skutečnost? Jedině klarinet do spodního malého es je statický. Ale tento nepřirozený tlak palcem zespoda je při chromatickém postupu e f f# g g# a b naprosto nemožný a klarinet skáče střídavě nahoru, do boku a dolů, což hráč mnohdy nezjistí, protože podvědomě stáhne rty, aby hubici v ústech stabilizoval. Případně jistí klarinet **první kloubem pravého ukazováku, protože tu ruku zrovna nepotřebuje. To má ovšem katastrofální vliv na zvuk nemluvě o rychlém frázování.

Na klarinet by nemělo být vyvíjeno žádné nepřirozené, byť sebemenší svalové napětí, ani podvědomé, které by znemožňovalo hrát na klarinet naprosto lehce v rychlých tempech.

Závěsný popruh?

Otázka popruhu na klarinet neřeší jeden důležitý problém, a sice ten, že klarinet se během hraní odvaluje samovolně zprava doleva v podélné ose a mění se tím poloha klapek vůči dlani.

Zkušenost s opěrkou Kooiman Etude III

K velkému překvapení až zklamání Kooiman Etude III opěrka neřeší nic z problémů, které na klarinetu vznikají. Objevily se zásadní nedostatky, úplně jiné, než s klasickou kovovou opěrkou a těm se opět nelze podvědomě přizpůsobovat. Samozřejmě by to překonat šlo, tak jako si vyžádá tradiční opěrka. Ale je pro to nějaký důvod? To hráče stigmatizuje.

Problém No.1
Hák pro pravý palec je pohyblivý, otočný na pantu a tím má tendenci skřípnout volnou měkkou kůži vespod palce mezi základní destičku a gumovou výstelku.

Problém No.2
přípravek neřeší jednu důležitou věc: nijak nestabilizuje na místě klarinet při hraní tónů f#1 a f1. Ano, tóny f#1 nebo e1, b1 se hrají levým ukazovákem a nástroj je stabilní, ve více bodech, ale neexistuje fixace a stabilita při prázdném klarinetu! Klarinet okamžitě padá nalevo (kupodivu ještě více než s tradiční opěrkou) a je nutná fixace pravou rukou, resp. prvním kloubem ukazováku. To je naprosto nežádoucí. Není možné ani jakkoli nutit hráče fixovat klarinet pomocí stisku hubice ve rtech. Pokud se dělaly video nahrávky klarinetistů, podobně jako se nahrávali flétnisté, musí být výzkumnému týmu zřejmé, že na klarinet působí různé síly zdola, ze strany a shora, např. při chromatickém sledu od f1 po b1. Při tónu f1 se klarinet cely točí v podélné ose, a místo aby ho zajistil ve stabilitě aspoň levý palec, tak pant háku se pootočí a opěrkou tomuto pohybu nelze vůbec nezabránit a opět přichází nutkání nějak klarinet fixovat.

Ať s hákem nebo bez háku, klarinet až doslova tančí v dlani a je nutné ho nějak přidržovat. Hráč je nucen přikusovat jej skrze hubici, anebo ho jistit prsty pravé ruky, které v tu chvíli nehrají. Když je levý palec na otvoru pro tón f1, vyvíjí se tlak skrze klarinet na horní zuby, v tu chvíli je klarinet stabilní, jakmile ovšem dojde k zrušení podpěry palcem na prázdném tónu g1 a ruce nedrží nic, okamžitě klarinet padá doleva a nepomůže mu sebelepší hák na pravý palec.
Opět musí zaznít: Klarinetisté s tradiční opěrkou se musí snažit stabilizovat klarinet pomocí doteku s nástrojem prvními články pravé a levé ruky a to na sloupky, či přímo na tělo. Jinak má klarinet tendenci odvalovat se napravo nebo nalevo v podélné ose.

Na tradiční opěrce je možné chytit klarinet pouze dvěma prsty, ukazovákem na otvoru malého b a palcem pravé ruky pod opěrkou Takto klarinet přirozeně směřuje stabilně přesně kolmo k ose dlaně. Ale opěrka Kooiman Etude III klarinet tak to uchytit neumožňuje a pro dosažení stability klarinetu je vyvíjen nepřiměřený tlak na prvním kloubu ukazováku u dlaně (a navíc vynucuje extrémně ohnutý koncový článek u tónového otvoru) Dále je nepříjemný tah na prvním kloubu prostředníku což je nepříjemné. Dokonce jej proti pádu na levou stranu nelze zastavit a stabilizovat ani pravým palcem. Protože není v opěrce žádná vhodná zarážka, která by pádu klarinetu zabránila, palec zkrátka vyklouzne z opěrného žlábku a klarinet padá nekontrolovaně vlevo.
Ke všemu se ukazuje, že šikmý tvar žlábku přispívá k odklonu a uhýbání horní části klarinetu doleva už svou navrženou geometrií, protože se žlábek svým tvarem přizpůsobuje tvaru palce a klarinet proto padá vlevo. Pokud ruka drží klarinet bez jakékoli opěrky, a to i bez té původní, klarinet nikam do stran neuhýbá. Takže uhýbání není problém, který by tu dosud existoval. To je nový problém vznikající s Kooimanem Etude III. Tomuto pádu gumový hák pochopitelně nijak nezabrání.
Je třeba podotknout nějakou pozitivní zkušenost: pro odlehčení namáhaného palce Kooiman Etude III rozhodně funguje. Ale stále je třeba klarinet různým způsobem přichytávat a jistit, a to je nepřípustné, hovoříme-li o ergonomických pomůckách a vylepšeních. A když bez Kooimana se nástroj neodklání. A stabilita háku pravděpodobně funguje jen při dlouhých a táhlých kadencích, neboť tato pomůcka neumožňuje hrát uvolněně rychlé technické pasáže (šestnáctiny v tempu 180 – 200 bpm)

Na prvním kloubu pravého palce, o kterém je hlavně řeč, se dělá jamka od hrany červené gumy výztuhy. Klarinet je třeba neustále páčit pravou rukou zpátky a šílené se namáhá horní sval předloktí, protože táhne klarinet pákou do roviny (gumový hák je totiž mimo osu těžiště klarinetu, na rozdíl od původně vymyšlené opěrky, která je v ose.) Levé prsty tónů e. d. c. musí mít silnější stisk, protože tyto prsty doslova vrací klarinet do úst!

Při snaze držet pravý palec proti ostatním prstům s pravý palec ohně v posledním článku jako hokejka aby jej alespoň udržel v jeho samovolném odklánění doleva, prostředník zcela opouští otvor. Je to zcela nevyhovujícím úhlem palce, protože klar se snaží kopírovat šikmý profil opěrky, kam křivě položeny palec nucené vkládám. Nejhorší je nový pocit, že musím Klár přidržet v ústech od jeho snahy opustit ústa směrem k levému koutku.

A ještě poslední postřeh; aby se na klarinet alespoň trochu lépe stabilně hrálo, musí se horní díl oproti spodnímu pootočit asi o 4mm směrem k levé ruce! Navíc, palec při nejpřirozenější poloze nesměřuje dolů, jak je vyobrazeno v uživatelské příručce. Neboť žlábek je vylisován ve tvaru opačného směru! Nehtem nahoru! Na obrázku v manuálu je zároveň zcela evidentní, že ruka (dívky) směřuje palcem proti prostředníku a to je přesně ten zlozvyk, který má Kooiman Etude III eliminovat. Proti palci má být v novém světle porozumění ukazovák.

Navíc je divné, proč nosná destička není přesně v protilehlé pozici k prstům pravé ruky. Pokud se použijí dírky v klarinetupo původní opěrce, drží se klarinet obtížně a při tónu malé f dokonce dojde k odtlačování pravého ukazováku z otvoru. Pro udržení nástroje to vyžaduje tlak v zápěstí a vzniká nikdy nepocítěná křeč vprostřed dlaně, jako by do ni vnikal hřeb. Nástroj má tendenci být vytlačen vyklouznutím z dlaně pryč a dlaň jej snaží udržet. Úchyt není jistý a o tom nerozhoduje výška háku!

Zároveň není snadné nepochopit, jako výhodu má fakt, že je hák otočný na pantu! Za prvé se pokaždé skřípne kůže mezi gumu háku a nosnou destičku, a za druhé otáčení háku snižuje možnost stabilizace klarinetu. Ano, zřejmě je nutnost individuálního nastavení na mnoho tvarů ruky, ale hák by měl jít zajistit proti otáčení. Těžko uvěřit, že by někdo potřeboval při normální hře dostat nad tónové otvory bříška prvních daňových článku prstů!!! Odlehčilo se palci, klarinet má perfektní dohmat na malém f + e, ale velice enormně se namáhá šlacha prostředníčku pravé ruky a levá ruka soustavně tlačí zboku na klarinet, protože by jinak vypadl hráči z úst. Předpokládá se z principu, že jej nelze přidržovat v rovinné ose skrze skousnutou hubici!
Na trhu v Česku je možné tyto opěrky sehnat jen na e-shopu, ale toto je první důkladná recenze na základě osobní zkušenosti hráče s letitou praxí. Asi není zodpovědné, aby se slepě doslova, bez podrobného testování opisovaly recenze zahraniční.

Není možné se s ergonomií snadno vyrovnat a být spokojen s funkcí. Není žádoucí se příliš přizpůsobovat a není pravděpodobné, že by operka odstranila problémy se stabilitou klarinetu, které byly popsány:

  • odkláněni doleva
  • odvalování klarinetu při hře v chromatické oblasti e1 – b1

Shrnutí

Opěrka ani technicky nemůže fungovat. Palec, ten se asi odlehčí, ale destabilizuje se totálně úchop a vnucuje nadbytečnou práci pravé a zejména levé ruky. Mnoho věcí je nepochopitelných. Šikmé korýtko pro palec, opěrka protáčející se na pantu, která vůbec nezabraňuje otáčení nástroje v podélné ose u tónu f1

Nutno snad jen podotknout, že opěrka je vyrobena velmi solidně. To když s opěrkou jeden klarinetista opravdu silně hodil o zem, protože byl znechucen její nefunkčností, a protože mu navozovala úplně nové potíže k překonávání. Tento atak opěrka Ton Kooiman Etude III Thumb Rest zcela přežila a to bez jediné praskliny.

Klobouk dolů