Často se setkávám s majiteli saxofonů, kteří zahoří touhou po
dovednosti improvizovat. Touží po něčem, co je lákavé. A není divu. Co
to je? Dělat něco, co je dnes tak moderní, tak cool, být
kreativním, dát průchod pestrosti a rozmanitosti své
osobnosti, poslechnout ryzí intuici bez omezení, odvázat se, nevázat se, jen
tak být… a spontánně kolem sebe tryskat nápady jako fontána ryzí
Kreativity.
Ale ouha. Zdá se, že se zde dotýkáme širšího problému moderní
doby – touhy po rychlém úspěchu bez nutnosti zvládnutí
základních dovedností. A jazzová improvizace je
dokonalým příkladem. Představa, že se někdo může ponořit do
komplexního hudebního světa bez znalosti tónů, stupnic, prstokladů
či harmonie, a očekávat ladící, rytmická, poutavá a zajímavá
sóla, je jako pokoušení se stavět dům bez kopání základů. Improvizace
není o chaotickém hraní čehokoliv kdykoliv, ale
o svobodě, která vyrůstá z hluboké znalosti pravidel.
V hudbě, stejně jako v jiných disciplínách, platí zásada:
ČÍM VĚTŠÍ VOLNOST CHCEŠ ZÍSKAT, TÍM PEVNĚJŠÍ MUSÍ BÝT ZÁKLADY,
ZE KTERÝCH VYCHÁZÍŠ
Skuteční mistři improvizace neodmítají hudební teorii, naopak –
znají ji natolik dobře, že ji mohou přetvářet, rozvíjet a
překračovat.
Dnešní internetový svět nabízí nekonečné možnosti a témata
k učení, ale zároveň i iluzi, že lze přeskočit základní
kroky a stát se mistrem téměř okamžitě. Online lektoři, kteří
slibují spontánní improvizaci bez nutnosti studia hudební teorie,
v podstatě prodávají sen – sen o zkratce
k mistrovství. A ti druzí si tuto iluzi u monitoru kupují za své
peníze. Ale je to jen iluze, co jim zůstane.
Pro některé to může být lákavé, ale často je ve finále výsledkem
jen frustrace. Mnozí začátečníci se brzy tvrdě setkají s hranicemi
svého neškoleného hudebního vyjádřování, protože bez znalosti
harmonie a tónových vztahů se jejich „improvizace“
stává monotónním, fádním a naprosto náhodným hledáním tónů, které
jen vzdáleně připomínají hudbu, natož pak skutečnou jazzovou
řeč.
Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl psát krásnou poezii, ale odmítal
se naučit gramatiku nebo pravidla verše. Jako kdyby někdo chtěl přednášet
básně, či hrát hlavní roli Shakespearova dramatu a naprosto ignoroval svoje
jazykové indispozice, sykavky, ráčkování, zadrhávání nebo koktání.
Anebo jako kuchař, který chce tvořit úžasná jídla, ale netuší nic
o základních surovinách, nerozeznává sůl od oregana a jsou mu cizí
kulinářské techniky mistrů šéfkuchařů s léty praxe.
Toto přirovnání je opravdu zvláštní vzhledem k faktu, že dnes již
vaří na televizních obrazovkách opravdu každý. Takže otázkou
zůstává:
Jak vyvážit přirozenou touhu po svobodě s nezbytností pevného
základu?
Možná nejlepší cestou je nemít strach a pohlédnout pravdě do
očí – nazvat to pravými slovy, ukázat začátečníkům, že zvládnutí
teorie není břemenem, ale naopak klíčem
k opravdové svobodě, která je bezbřehá. Pokud má zdravý
základ. Skutečný jazzový muzikant je ten, kdo se naučil jazyk hudby natolik
dobře, že už v něm nemusí jen opakovat a papouškovat po druhých. Jde za
to, co znamená jen „mluvit“, ale může tvořit novou poezii. Mnohdy se
hovoří o tom, že improvizace je podobná způsobu, jakým se děti učí
mluvit. Že rodiče také na dítě nejprve mluví a děti opakují. Ale děti
mají přirozenou touhu se stále zlepšovat a žádné dítě v 15 letech
nezůstane u tohoto primitivního základu. Naopak, dozvídá se gramatiku,
mluvnici a spoustu dalších věcí. Ale do toho se mnoha rychlo-muzikantům
nechce. Myslí si, že vším zvládnou v budoucnu probruslit jenom se
základními poznatky. Jako kdyby si dítě usmyslelo, že může celý život
žít pouze ze Sunaru.
Má vůbec smysl bojovat proti této vlně „rychlého mistrovství“, nebo
je to přirozený důsledek digitálního věku?
Youtuboví guruové
Jazzová improvizace – vlastně jakákoliv skutečná tvorba – není
jen o nahodilosti, ale o hlubokém porozumění tomu, co
tvoříme. A je fascinující, jak se některé aspekty této
problematiky objevují i v jiných oblastech – od umění po vědu. Je
jasné, že moderní technologie může měnit způsob, jakým se učíme nové
dovednosti. A tak by se zdálo, že poznání v různých oblastech poroste.
Místo toho se množí davy laiků, kteří mají pocit, že mohou brzo začít
improvizovat jako jazzoví velikáni, stejně jako řídit kosmickou loď, nebo
realizovat transplantaci srdce, protože shlédli dostatek videí o této
problematice.
Zahodit pravidla?
Pravdou totiž je, že se sice v historii hudby objevovali revoluční
hudebníci, kteří „porušovali pravidla“ – ale jen proto, že je
předtím dokonale ovládli. Rozvoj saxofonové improvizace bez znalostí
základních principů je fascinující paradox dnešní doby. Touha být
kreativní, svobodný a spontánní, bez břemen hudební teorie, v mnoha
případech zcela ignoruje realitu – totiž že právě hluboké pochopení
pravidel umožňuje jejich smysluplné porušení.
Kult spontaneity bez konceptu
V poslední době se objevuje trend, kdy majitelé saxofonů se nechtějí
učit stupnice, harmonií, rytmickou přesnost nebo vůbec základy hry na
nástroj. Vychází z předpokladu, že improvizace znamená svobodu bez
omezení, proud intuice, který nepotřebuje žádné racionální kotvy. Je to
podobné, jako kdyby někdo tvrdil, že chce psát filozofická pojednání, ale
odmítá se naučit číst a psát. Nebo jako kdyby se někdo rozhodl namalovat
mistrovské dílo bez znalosti barev, perspektivy či kompozice – jednoduše
pocitově „cákal“ na plátno v domnění, že každý výtvor je
uměním.
YouTube jako generátor instantního mistrovství
Jedním z katalyzátorů tohoto jevu je internet, zejména YouTube, kde se
rozšířila absurdní forma „výuky“. Typické video vypadá následovně:
lektor zahraje krátký motiv, posluchač ho po něm napodobí. Žádné
vysvětlení proč, žádný rozbor harmonické struktury, žádná logika.
Pouhé opakování gest bez hlubšího pochopení připomíná scénář, kde by
někdo natočil tutoriál na:
- Jak správně projít dveřmi
- Jak držet vidličku při obědě
- Jak vydechnout vzduch z plic a nadechnout se zpátky
- Lekce správného mrknutí očima
To vše by mělo svá instruktážní videa, kde by divák mechanicky
napodoboval pohyby bez jakéhokoliv kontextu. Ale dovednosti se takto
nenaučí.
„Mistrovství bez znalostí“ – zcestná představa
Ačkoliv můžeme obdivovat touhu po kreativitě, tento moderní způsob
„učení se hudbě“ je naprosto nelogický. Pokud bychom přenesli tento
přístup do jiných oblastí, znamenalo by to například:
- Vstoupit na fotbalové hřiště a věřit, že jsem skvělý hráč,
protože jsem viděl pár zápasů
- Jít operovat pacienta bez studia medicíny, protože „to přece nějak
zvládnu, budu intuitivní“
- Začít pilotovat letadlo bez znalosti navigace, protože „cítím, že
letím správně“
Intuice bez
znalostí – improvizace bez základů je jako přítomnost instalatéra na
operačním sále po shlédnutí dvou tutoriálů o výměně pumpy a
o transplantaci srdce.
Podobná logika se nyní často aplikuje i na hudbu. Když si někdo koupí
saxofon, nelze očekávat, že se okamžitě stane jazzovým
improvizátorem – bez jakéhokoliv studia, znalostí nebo vhledu do
struktury. Tento fenomén odhaluje, jak hluboce fascinovaní jsme instantním
úspěchem, a jak se učební proces transformuje na pouhé
kopírování bez rozvoje skutečného porozumění.
Odmítnutí levé hemisféry – falešná představa
Dalším zajímavým prvkem této moderní improvizační horečky je snaha
„vypnout rozum“ a nechat se vést pouze pravou hemisférou, emocemi a
intuicí. Jakkoliv to může znít poeticky, je to nesmyslné. Největší
umělci nebyli chaotičtí emotivní tvůrci bez základu. Naopak – byli
geniální díky kombinaci obou hemisfér. Skvělí jazzmani znali hudební
teorii dokonale, a právě proto dokázali vytvářet spontánní nápady
v hudebním kontextu. Bez toho je improvizace pouze chaotickým blouděním
mezi tóny, které dávají dohromady spíše kakofonii než
umělecké dílo.
Závěr: Jak se učit správně?
Odpověď je jasná: postupně, systematicky, se znalostí struktury a
principů. Skutečná improvizace není pouze o volnosti, ale o vědomé hře
v rámci pravidel, která lze kreativně rozšiřovat. Stejně jako spisovatel
musí znát gramatiku, aby mohl psát krásné romány, stejně jako malíř
musí ovládat kompozici, aby mohl bourat vizuální hranice, tak
i improvizátor na saxofon potřebuje harmonii, rytmus, techniku, aby jeho hra
nebyla pouze náhodným proudem pazvuků. YouTube dává obrovské možnosti,
ale bohužel také podporuje zkratkovité myšlení. Ačkoliv je lákavé
věřit, že umění může vznikat pouze na základě intuice, historie
dokazuje, že největší mistři byli zároveň i největší znalci svého
řemesla.
Dušan Čech
Zaujaly Vás tyto postřehy
o improvizaci? Chcete znát více z teoretické studnice a získat tak
opravdovou tvůrčí svobodu?
Chcete porozumět harmoniím a proniknout do tajů akordů a jejich
realizace?
17. Letní saxofonový workshop SAX IQ 24. – 29.8. 2025
17. Letní workshop SAX IQ je otevřen pro každého
saxofonistu a saxofonistku i pro hráče na další nástroje,
ať začátečníka, nebo pokročilého. Stačí se přihlásit
na níže uvedeném mailu nebo
na WhatsApp.
Kdy?
24. – 29. srpna 2025
Místo konání?
Nová Cerekev
Chcete hrát svobodně? Hrajte uvědoměle
Dušan Čech
KONTAKTUJTE MĚ