Štítek: cvičení

Rubriky
hudební teorie improvizace rady semináře výuka zamyšlení

Novoroční předsevzetí

S příchodem nového roku si lidé dávají předsevzetí, a to jak v osobním životě, tak i v oblasti hudby. Je přirozené, že na začátku ledna nastává období, kdy si klademe nové cíle a snažíme se nalézt motivaci pro nadcházející rok. Tato tradice pochází ze starověkého Říma, kde si lidé uctívající boha Januse dávali předsevzetí jako způsob, jak začít nový rok s čistým štítem.

A pokud jste si předsevzetí na rok 2025 stanovit nestihli – nezoufejte, 29. ledna 2025 začíná Nový rok dle čínského kalendáře – Rok Dřevěného Hada.

Pro hudebníky, a zejména pro saxofonisty, jsou novoroční předsevzetí skvělou příležitostí k zlepšení jejich hry, objevení nových technik a jejich zvládnutí. Také to znamená revizi způsobu, jakým cvičí a jak o hudbě uvažují. Avšak co je vlastně dosažení hudebních cílů?

Cesta k jejich naplnění může být plná výzev, ale též frustrací. V tomto článku se zaměříme na to, jaká předsevzetí si mohou saxofonisté stanovit, a nabídneme konkrétní kroky, které jim pomohou dosáhnout těchto cílů s minimálním rozčarováním a maximálním úspěchem. Některé z praktických doporučení budou shrnutím již dříve vydaných článků na tomto webu.
Pokud si plánujete zdokonalit svou techniku, naučit se nové skladby, nebo se zaměřit na improvizaci, máme pro vás praktické tipy a rady, které vás povedou krok za krokem k úspěchu. Připravte si nejen svůj saxofon, ale též plánovač či diář, všechny hudební materiály, které jste si nadělili, celou sbírku technických vymožeností a aplikací, nezbytných pro hru, jakož i nové plátky a zejména otevřenou mysl. Pojďme se společně pustit do plnění hudebních předsevzetí roku 2025!

Plánování cílů

Když děláte v hudbě nějaké rozhodnutí, buďte konkrétní. Čím konkrétnější Vaše rozhodnutí bude, tím pravděpodobněji se Vám podaří ho uskutečnit. Neplánujte si „chci přehrát více skladeb“, nebo „chci hrát stupnice, či zkoušet improvizovat“ to nic konkrétního neznamená. Pokud si totiž neuděláte konkrétní plán, dost možná se Vám to nepodaří. Kdo si stanovuje nekonkrétní, všeobecné, nejasné a všezahrnující cíle, po čase zjistí, že je všechno při starém.

Raději detailně plánujte:

  • chci při čtení z not hrát pomalu a bez chyb
  • chci hrát stupnice moll melodické
  • chci se udržet v rytmu ve vyšších tempech
  • chci improvizovat v základní bluesové formě v G blues a Gm blues
  • chci procvičovat perfektní ladění a ozev

Také buďte realisté. Nikdo nemá tolik času a energie, aby zvládl rychle úplně všechno, co by si ideálně přál. Na některé činnosti je třeba delší čas, a na jiné třeba zase padnou finanční prostředky.

Nástroj

Nemusí Vám sedět, ale buď si vyřešte jeho seřízení, nebo dbejte dobré Rady a rovnou si obstarejte jiný. Tvrdit stále dokola, že „až uděláte to a tamto, a koupíte si pak mnohem lepší hubici a lepší saxofon“, to je obvyklá výmluva a sebeklam. Vezměte ten saxofon, co právě teď máte v kufru a snažte se na něj zahrát jak nejlépe to jde. Ta schopnost cíleně směřovat k vašim hudebním představám a realizovat je na jakýkoli nástroj se vám kdykoliv v budoucnosti hodí.

Musíte také obětovat čas na jiné věci ve prospěch hraní, doslova vykupovat čas pro cvičení jinde, v jiné oblasti denní činnosti… a některé činnosti oželet ve prospěch hraní. Buďte proto rozumní. Možná zjistíte, že pokud není ve Vašich silách nějaké rozhodnutí uvést do praxe, že je nutné ho změnit, slevit z plánu, nebo ho rozdělit na menší úseky či etapy… Ale rozhodně nečekejte „až až“ protože čekání není žádná práce. Čekání je prostě statická nečinnost a to se nepočítá… Například slevte z plánu a stanovte si:

  • zkusím v G moll blues propojit jen tóniku Gm7 se subdominantním Cm7

Čekání není žádná práce !

Natírání lodi

Saxofonista je na tom trochu podobně, jako natěrač velké lodi. Údržba a nátěr velké ocelové lodi plující po moři je náročný a kontinuální proces. Námořní prostředí je velmi agresivní, s neustálým působením soli, vody a mořských organismů, což vede k rychlé korozi povrchů. Nejdříve je potřeba povrch důkladně očistit od rzi, starých vrstev nátěrů, soli a dalších nečistot, pak se aplikuje základní antikorozní nátěr a na konec se nanáší několik vrstev ochranných nátěrů a vrchní barevný nátěr. Tento proces může vyžadovat čas, protože každá vrstva musí dokonale zaschnout, než se aplikuje další.
Údržba lodí je nikdy nekončící práce. Když se začíná na přídi a postupuje se k zádi, může se stát, že když se práce dostane na konec lodi, je třeba začít znovu na přídi. To je dáno neustálým vystavením lodního trupu náročným podmínkám. V praxi to znamená, že celý proces může trvat několik týdnů až měsíců, v závislosti na velikosti lodi. Navíc je nutné provádět pravidelné kontroly a menší opravy mezi velkými údržbami. Údržba a nátěry lodí jsou finančně i časově náročné, zahrnují práci, materiál a čas, kdy loď není v provozu Jakýkoli krok zanedbaný v tomto procesu může vést k rychlejšímu zhoršení stavu lodi a vyšším nákladům na opravu v budoucnu. Takže je zřejmé, že údržba lodí je nekonečný cyklus, ale je to klíčové pro jejich dlouhodobou životnost.

Co to znamená pro saxofonistu?

  1. Příprava povrchu: před tím, než začnete cvičit a aplikovat nové věci (nátěry), je třeba identifikovat a podchytit staré nepotřebné návyky a odstranit zlozvyky. Jedině tak lze aplikovat následující krok.
  2. Aplikace antikorozního nátěru: zavedení takových cvičení, zabrání zhoršování a sestup z aktuálního stavu
  3. Následné vrstvy nátěru: několik „vrstev“ čili etap „ochranných nátěrů“ čili cvičení pro progres. Tento proces může vyžadovat čas, protože každá „vrstva“ musí dokonale zaschnout, a cvičení nutno zažít, než se aplikuje další.

Udržování saxofonových dovedností je nikdy nekončící proces. Když se věnujete prstové technice a přesnému rytmu, může se stát, že pozorujete zhoršení intonace nebo barvy tónu v některých polohách. Případně pokulhává improvizační kreativita a harmonická představivost. To je dáno neustálým vystavením saxofonové hry „náročným podmínkám“ v saxofonové praxi – vystoupení s Quartetem, Silvestrovské hraní s Big Bandem, Jam Session s nekvalitní akustikou atd. V praxi to znamená, že celý proces náprav může trvat týdny a měsíce, v závislosti na množství problematických oblastí hry. Je třeba provádět pravidelné revize a menší korekce mezi akcemi, nebo v době klidu, kdy hráč nevystupuje každý den na stage. Údržba a technická cvičení jsou časově náročné, zahrnují práci s ladičkou, pomůckou na udržení rytmu (nemusí jít nutně o Metronom) i s novými materiály. A zejména to stojí čas, kdy saxofonista není v provozu Jakýkoli krok zanedbaný v tomto procesu může vést k rychlejšímu zhoršení stavu některého aspektu hry a k vyšší nutnosti na opravu v budoucnu. To jsou ty hluché krajní polohy, kixy mezi oktávami, nesouvislé legato, kulhající swing, líné staccato, nevyvážené akcenty či stupidně vymyšlené sólo na jazzové téma.
Takže je zřejmé, že setrvání v saxofonové kondici je skoro nekonečný cyklus, zvláště tehdy, když saxofonista nedbá na to nejdůležitější:

Aby z jednou dosažených mezníků a návyků NESLEVOVAL

a nezačal tzv. „přehrávat“ s „šmírovat“. A to je naprosto klíčové pro dlouhodobou saxofonovou životnost.

Pokud je třeba natřít loď

je otázkou, zda

  1. postupovat centimetr po centimetru na každé hlavní časti lodi, velmi precizně obrousit starý lak a pak hned více vrstvami natřít anikorozní a finální nátěry
  2. nejprve celou loď obrousit na všech jejích částech a pak celou natřít jednou vrstvou a pak celou natřít vrstvou anikorozní a následně finálními nátěry.

Pokud je třeba cvičit

Má se saxofonista

  1. naučit precizně všechny přístupy a techniky v improvizaci na akord G7 počínaje minorizací, chromatickým approachingem, realizací pentatonikou, hexatonikou, substitucemi, kvartovými intervaly, superpozicemi, modálními záměnami, horizontální improvizací či vertikálním vedením linky? A pak přejít na další akord C7.
  2. Zkusit u všech akordů jazzového standartu, který cvičí, jen minorizaci pak u všech akordů realizaci pentatonikami, pak chromatickými obaly atd…

    Oba způsoby jsou časově náročné, ale podstatné je, u kterého z obou přístupů k improvizačním technikám je zaručena praktická použitelnost a hráčská vybavenost s přihlédnutím k tomu nepříjemnému faktu, že paměť postupně zapomíná ty nejdříve probírané věci" – jinými slovy – koroduje.

Konkrétní situace

Má saxofonista hrát 15 etud Boba Mintzera tak, že každou hraje dlouhou dobu dokola, než je naprosto precizní? A nebo je přehrát všechny nejprve zběžně hala-bala a pak se k nim opět od začátku vrátit a zlepšit všechny jako celek o level výše? A jak to napomáhá třeba takové improvizaci? Odpověď bude možná trochu ostrá:
Realita všední hudební praxe a výukových lekcí je taková, že někteří muzikanti proplouvají životem s totální neschopnosti hrát v rytmu a to i několik let. Problémy mají i s pouhým rozdělením půlové noty na čtvrtky, či hrát v triolovém frázování. Proto není divu, že při improvizaci nejenže nemohou přijít na vhodnou a použitelnou melodii, ale jsou rozhozeni i rytmicky. A to vše je třeba diagnostikovat, pochopit a následně „sedřít korozi, nalakovat na novo, zakonzervovat – a zkalibrovat.
Během cvičení je potřeba naprosto eliminovat všechny faktory stresu, to znamená zvolit vhodné tempo, ve kterém hudebník ví, co se během skladby děje. Nelze tu skladbu obrazně řečeno lámat přes koleno. Saxofonista bývá nervózní a to není ideální pro efektivní cvičení. Začíná se "lakovat ještě zkorodovaný povrch“ a to k ničemu dlouhodobě prospěšnému nevede. Právě proto je cvičení náročné na čas – ale na efektivně využitý čas.
Další chybou je, že mnoho saxofonistů přecení své schopnosti a podcení harmonickou progresi. Takto přemotivovaní se vrhnou doprostřed složité harmonické progrese v tempu 200bpm a vysypou se na disonantních tónech, začnou klopýtat v rytmu a nebo se úplně zaseknou a přestanou hrát, protože ztratí formu. Klíčové je zvolit tempo. Protože i u zrezivělého oceánského trajektu platí – práce kvapná málo platná. A samozřejmě pravidelnost, neboť

Opakování je matka moudrosti

Chyba při hře je vlastně prohra. Protože důležitým rozhodnutím co zahrát, má předcházet pauza. Tím spíše před složitou progresí v jazzovém standardu, aby si to hráč zvládl promyslet. A časem to stihne během zlomku sekundy, kam a jak se rozhodne pokračovat. A i toto je možné cvičit.

Dizzy Gilespie řekl: „The pauses and silences in music are just as important as the notes themselves. They give the music space to breathe and allow the listener to appreciate the nuances. It's not the note you play that's the wrong note – it's the note you play afterwards that makes it right or wrong.“

„Pauzy a pomlky v hudbě jsou stejně důležité jako noty samotné. Dávají hudbě prostor k dýchání a umožňují posluchači ocenit nuance. Špatná není nota, kterou zahrajete – je to nota, kterou zahrajete poté. Ta, která ji dělá správnou nebo špatnou.“

Improvizace je schopnost se okamžitě rozhodnout, ale zároveň předpovídat, jaké složité místo na horizontu čeká. A před horizontem se na to důkladně připravit. Cvičení umožňuje jít takzvaně na hranu protože o nic nejde, tak jako na koncertě. Hrajeme si… a pokud se nedostane přes limit, nikdy se nedozvíme, kde ten limit je. To platí zejména pro tempo a pro volbu metody improvizace, jakou hráč na danou progresi zvolí. Jestli například půjde po základních tónech akordů, po arpeggiu, nebo zvolí variantu akordické stupnice, do realizace pentatonikami a nebo se odváží do substituce a nějakých chromatismů..
To, že se zaseknete při cvičení v sóle, je naprosto běžná věc a překračovat limit, aby se zjistilo, kde ten limit je, dá hráči důležitou informaci o jeho hře o jeho saxofonové způsobilosti.

Výsledným produktem a efektem dobře vedené hudební přípravy, cvičení a studia, je NEOMYLNOST při hře. Jistota a orientovanost. Dobrý saxofonista netápe, jde neochvějně k cíli. Intonačně jistě a s pevným rytmem. A i kdyby drobně zaváhal, dokáže se brilantně srovnat a vymotat na přímou cestu.

Cvičení je objevování, hraní si v pravém slova smyslu. Takže si říkáte půjdu hrát nějakou melodii nebo nemožnou linku a ono to nějak vyjde, i když neumím hrát brilantně. Ale zprvu v tom klopýtáte, a nacházíte zajímavé prvky, detaily, harmonie, souvislosti a spoj a pak se to postupně více stane vaší identitou, stejně jako věc, kterou jste chtěli zahrát vědomě.. Je skvělé střílet na měsíc když je člověk mladý, a to i ve smyslu mladí, nezkušení ve svém nástroji… Pro učení v jakékoli oblasti platí:

Největší pokrok je třeba udělat na okrajích svých schopností, v mantinelech svých dovedností.

A největší radost přichází s překonáním svých nedostatku, s překonáním sebe sama, svých limitů svých rezerv.

Když se však při hře více stresujete, než si užíváte, zatlačíte ty okraje a hrany do pozadí.

Někdo zkušený a pokročilý ovšem může právem namítnout, že být si jistý je mnohem méně zajímavé, protože je to potom hra na jistotu, možná i rutina a nebo nějaké klišé či zaběhnutá kolej. Kdo hrál svou dvoustou reprízu jednoho stejného díla, ví své. A „vyjetým cliché kolejím“ se každý brání – to totiž dvakrát nezní jako progres, spíše to zavání stojatými vodami. Rutina je méně zábavnější, méně zajímavější, než si být nejistý v ne zcela známých vodách. Naopak. Být otevřený nebo zvědavý, to dělá člověka pohotovým, vnímavým a soustředěným. Je to dobrý stav hudební mysli a v momentě, kdy je to dané a kdy je určené, že je to jediný způsob, se můžete cítit trochu nepříjemně. Protože pokud to myslíte vážně, Vy se nechcete přestat učit. Vždy existuje nový způsob, jak dělat všechno různými přístupy. I když víte, že postupem času nashromáždíte brilantní techniku, která Vám bude fungovat, je vždy dobré dívat se na cvičení a hraní jako takové právě takto.

Stále je třeba hledat nové cesty v bludišti nástroje, a to je někdy docela těžké. Každý saxofon má své specifické polohy a způsoby, jak na něj hrát, a je to skutečně uspokojující dostat se pod povrch těchto zákonitostí. Znovu můžete přicházet na to, jaké jsou priority pro Vás jako jednotlivce a hráče… jestli se chce naučit hrát technicky a rychle zpracovávat harmonii v hlavě, nebo třeba hrát volně, barevněji a tzv. „vyprávět příběhy“ jako třeba Charles Lloyd,

zkrátka všechno, co pro sebe v tuto chvíli považuje za důležité a úžasné:

  • rozšířit svůj rejstřík
  • posílit svůj osobní zvuk (personal sound), svůj výraz.

Hraj jako když zpíváš

Jedna pravda už bylo mnohokrát řečena: Na každý nástroj, na který hraješ, ať už je to saxofon, klavír nebo cokoliv jiného, se snaž hrát tak, jako kdybys zpíval!

Saxofon je prodloužení Vašeho hlasu. Tak, jak dokážete nastavit hlas, jak mluvíte a jak budete zpívat, tak budete i hrát. A to není líbivá fráze, někoho, kdo se snaží působit tajemně a důležitě! Protože Váš hlas je ta první věc, kterou jste kdy začali ovládat a se kterou jste opravdu ztotožnili se sebou. A je naprosto unikátní ve srovnání s ostatními hlasy. To samé platí o vašem tónu. Existují stovky typů hubic a desítky druhů plátků z mnoha materiálů. Takže proč hrát jak 106 dalších ostatních saxofonistů? Pokud slyšíte svůj ideální saxofonový zvuk kdesi ve své vnitřní představě, snažte se jej dostat ze svého nástroje.

„co když žádnou tónovou představu nemám…?“

Ideální pro získání tónové představy je jednoduchá věc: poslech jazzových nahrávek výborných saxofonistů. Někteří saxofonisté (respektive držitelé saxofonů) vůbec žádné **saxofonové velikány neposlouchají. Jen funí do hubice a mačkají klapky. O Těch tu ale řeč není.

Mluvíme o saxofonistech, kteří za ta léta svojí praxe udělal hodně práce, aby se dostali k určité míře techniky. A to přišlo zčásti „drillem“ a „nudnými povinnostmi“ a zčásti jen obyčejným hravým „pohráváním si“ podle sluchu s podkladem. Jen takové experimentální pofukování…

Cokoliv, co zahrajete, není za hranou Vašeho komfortního pocitu, protože můžete zahrát jenom to, co máte v hlavě, v čem jste si jistí!

Pokud půjdete za tuto svoji hranu na pódium, v takovém případě tu nejistotu pocítí i posluchač.

Rok Dřevěného Hada je spojen s kreativitou, intuicí a růstem. Had je symbolem moudrosti, štěstí a prosperity a v saxofonovém zorném poli to znamená očekávání mnoha nových inspirací a úspěchů. Nechte se vést svou intuicí a nebojte se experimentovat s novými nástroji, harmoniemi, rytmy a zejména v improvizacích, k nimž je saxofon předurčen snad nejvíce ze všech nástrojů (…majitelé skotských dud a trianglů prominou..).

V roce Dřevěného Hada vám tedy přeji, ať saxofon zvládáte s klidnou moudrostí Hada s tónem jemným, hladkým a kultivovaným a nikoli slizkým a vtíravým. Sóla ať se z nástroje linou tichá, opatrná, a promyšlená, ale i rychlá a přesná. Neomylná v intonaci i rytmu…rozhodná, jako reakce Hada, který nikdy neustupuje a jde si za svým cílem.

Ať jsou vaše melodie i sólové linky promyšlené a precizní jako plány Hada, který má schopnost pohledu do podstaty a pod povrch problému a řeší je s dokonalými instinkty. Nechte se vést svou opatrností a pozorovacími schopnostmi, a ať vaše hudba nachází hluboké pochopení posluchačů.

Široký nátisk a volný dech Dušan Čech

Rubriky
hudební teorie interpretace rady výuka

Progres saxofonisty – co jej ovlivňuje?

Jak je zajištěno, aby hráč postupoval k lepšímu, tedy se zlepšoval?

To, že člověk o hudbě něco ví, se dá říct tehdy, když zná jména tónů a něco o tom, jak je která nota dlouhá, jak se píše v osnově a jakým prstokladem se hraje na nástroji. Ale dobře znát hudbu vyžaduje samozřejmě více. Jakou roli v tom všem hraje individuální (soukromý) učitel? Je možné se to naučit z video lekcí a tutoriálů?

  1. Musíme věnovat čas tomu, abychom se naučili i hudební teorii a seznámili se s tónovými vlastnostmi nástroje, s barvou, laděním, teprve pak začneme chápat důvody, proč různé pokyny a rady učitel říká a jaké kroky pro studentův postup nastavil.
  2. Díky tomu dopředu pochopíme, zda by učitel vůbec mohl z principu schválit náš cvičební postup a naše rozhodnutí a počínání si při hře, i když není s námi při domácím cvičení neustále přítomen fyzicky. A když už víme, co učitel od nás, jako od studenta očekává, je nutné, abychom podle toho konceptu postupovali. Jak učitel, tak student. Jedině tak je progres měřitelný

Spojení žáka s učitelem

V úplných začátcích platí dvojnásob univerzální pravidlo každého vztahu mistr – žák. Cvičení na saxofon a zejména jeho pravidelné opakování má za účel posouvat hráče dopředu a zlepšovat ho. Každý to ví a každý to poctivě dělá, nebo to aspoň poctivě uznává a chce to důsledněji uplatňovat.

Stabilita a udržitelnost

Ale je tu ještě jedna nenápadná rovina: totiž námaha či úsilí vynaložené na to udržet se na místě, aby se nezhoršilo to, čeho již bylo dosaženo. Neboli: Udržet si to, co již student dosáhl a nepřijít o to.

Nabízí se porovnání se záhonem stále plodících jahod: Záměr projektu je od počátku do konce zřejmý:

  • nakoupit perfektní sazenice
  • zasadit do hlíny
  • pečlivě se starat, aby se ze sazenic staly větší rostliny, objevily se plody a ty pak péči zahrádkáře uzrály a zčervenaly na slunci v chutné plody.

Tady je řeč o progresu. Z bodu A do bodu B.

Ale je tam skryta i jiná nutná práce: pravidelné odstraňování plevele, který by snížil či zkazil výslednou úrodu tím, že by zabíral kvalitním sazenicím místo, ubíral z půdy živiny a energii anebo dokonce sazenice jahod zastiňoval svým stínem a tím brzdil. V nejhorším případě zastavil jejich růst. Jak známo, plevel je třeba vyrvat i s kořenem. Je to také práce, která se sem počítá a možná mnohem častější, než jenom zalévat a pak sklízet. Zeptejte se pěstitelů rýže, kolik práce okolo to dá zašlapávat plevel do blátivé hlíny, aby k němu nešel vzduch a tak odumřel! Práce na 365 dnů v roce.

Proto ať jsou to u hráčů nátiskové zlozvyky, intonační chyby, chyby v rytmu, opožděný ozev, nepříjemný tón bez barvy a prázdný nevyrovnaný zvuk, vykořeňování toho všeho, co není správné, přispívá k progresu saxofonisty. Právě tím, že zůstává na místě, lépe řečeno vojensky že „drží pozice“ v boji proti chaosu, degradaci, úpadku, dekadenci a zhoršení, tak si udržuje svou výbavu = svoji výstroj a výzbroj plnohodnotně kvalitní.

Do výzbroje muzikanta patří tyto zbraně, na něž se spoléhá na hudebních bojištích:

  • tón
  • intonace bez kazů
  • rytmus bez kazů

    Ještě jinými slovy: perfektní vyčištěná zbraň promazané čepy, táhla, pružiny, vyčištěná hlaveň, hladká komora, všechny patrony ostré, žádná slepá, žádné nechtěné vůle ve spojích a u pasu nabroušené ostří.

Tak v tom je úspěch bojovníka.

Dávejte pozor na stav své zbraně i na svou způsobilost s ní zacházet

(korektní paralela pro pacifisty: „dávejte pozor na stav motyčky, hrabiček a rýčku i na svou způsobilost s nimi zacházet)

Nezametávejte problémy pod koberec (nepřehlížejte to, když zaregistrujete nově rašící plevel)

Buďte vnímaví i k nenápadným změnám

Poslouchejte nahrávky věhlasných a oblíbených hráčů, které Vám připomenou, o co Vám osobně vlastně jde, vždycky Vám šlo a čeho chcete na horizontu dosáhnout.

(prohlížejte si obrázky jahod zakoupené odrůdy, které Vám udrží představu plodů, které se snažíte vypěstovat)

Pokaždé když to uděláte, vytrhnete jeden kořínek plevele a vytvoříte místo pro růst jahod. Je to proces fázový, a je procesem nejen dlouhým, ale dokonce neustálým a je třeba to dělat stále, znovu, trpělivě zas a znova…

Vysoce aromatická profi-jahoda ELÁN, od konce května až do mrazů bohatá úroda zářivých plodů.

(pozn.: z tohoto popisu a z přirovnání vyplývá, že po vytrhání všech rostlinek aktuálně vyrostlého plevele je už další trhání nemožné a tudíž zbytečné. Nastává přirozená fáze volného růstu jahod bez našeho přičinění. A další, byť dobře míněné horlivé trhání, by mohlo být nežádoucí pro samotné jahody. Fáze klidu. Zalévat a vystavit slunci. Proto i cvičení na nástroj má hranice v četnosti. Budete-li cvičit stále v kuse dva dny tedy 48h, odpadnete únavou a zakrvavené rty Vám budou bezvládně brnět. Nezahrajete ani tón. I hráči jako Bird, nebo Trane, o nichž víme, že opravdu fanaticky cvičili a cvičili de facto neustále, věděli, že po cvičení je nutná fáze pro růst…ale pak brzy zase hráli)

Rubriky
interpretace rady výuka zamyšlení

Co saxofonista, to jiný přístup k cvičení 4. díl

Tvrdá příprava

Hudba nám přináší mnoho radosti a smysluplné činnosti, avšak hra na saxofon nám může přinést i určité nepohodlí. Je jasné, že bez úporného cvičení a dlouhých každodenních tréninků to nikam nevede.

Ch. Parker, J. Coltrane

Vždyť každý ví, že Charlie Parker, John Coltrane, a další velikáni cvičili fanaticky až 22 hodin denně! Není divu, že hudebníci, kteří jdou v jejich stopách, zažívají různé nesnáze, komplikace z opakovaného napětí nebo nadměrného drilování prstových cvičení v rychlých tempech. Setkáváme se se zraněními, jako je syndrom karpálního tunelu, tendinitida, nebo je trápí artritida v kloubech prstů. Někteří saxofonisté by museli dokonce kvůli těmto problémům nakonec přestat hrát na své oblíbené nástroje. Ale to nikdo nechceme!! Co s tím?

O tom bude tento podnětný článek, podrobně se zabývající problematikou cvičení a posilování.

Sami nejlepší hráči ze zkušenosti doporučují posilování celého předloktí. Odborníci z Music College v Londýně, Leedsu a v Tokiu zkoumali celkem 9005 účastníků a spojitost jejich silného stisku ruky s celkovým hudebním výrazem, s barvou tónu a intonací, i s výdrží při hraní. Docent Löffler a McMickey i jejich spoluautoři zjistili, že hráči se silnějším stiskem předloktí mají lepší, čistší a hlasitější tón, mnohem lépe ladí a mají předpoklad stále a stále se zlepšovat v rychlosti hry. Dále uvádí, že dle síly stisku lze i do jisté míry předvídat invenci a nápady v improvizovaných sólech a síla stisku je také spolehlivým ukazatelem celkové saxofonové kondice. Existuje dokonce i spojitost silného stisku s úspěšností v nalezení dobrého uplatnění v orchestru a v celé hudební sféře napříč žánry.

Jedinci se silnějším stiskem se zkrátka jeví jako úspěšní hráči, improvizátoři, s chytrými a nápaditými sóly, bezchybnou technikou a nepřekonatelným barevným, širokým, teplým tónem

Predispozice

To, jak silným stiskem disponujete, je pochopitelně dáno geneticky a u saxofonistů je vlivem rozdílných hladin testosteronu mnohem větší variabilita síly než u většiny saxofonistek, i když shodně hrají na baryton saxofon, nebo bas saxofon. U zdravých dospívajících hráčů koreluje síla stisku se sílou v čelistech i celého zbytku těla. Je nanejvýše vhodné dávat dětem již v nejútlejším věku co největší saxofony, zavěšovat je nejprve na popruh a i ten postupně odnímat.

To samé však neplatí pro vysoce výkonnostní saxofonisty (vzhledem ke specifickému zaměření saxofonistů dle stylu hry, u kterých je místo síly zvuku, rychlých pasážových běhů, či doprovodných tanečních kreací potřeba rozvíjet jiné dovednosti). V další studii její autoři ovšem zjistili, že síla stisku bas saxofonistů a baryton saxofonistů přímo úměrně roste se stylem, a hudebním žánrem, kterému se věnují, zejména u hard rocku, be-bobu a free jazzu, které porovnávali u decibelometru a hlukoměru OKTAVA 110A-PRO

Když stisk předloktí posílíte, tak to samozřejmě automaticky neznamená, že se ihned zlepší i Vaše znalosti hudební teorie, modality, harmonie, či lineární vedení sóla během hudebního výkonu. Ale saxofonový projev je mocně ovlivňován. Také nezačnete ihned vydělávat více peněz hraním, nezlepší se okamžitě hned Vaše postavení v big bandu a neposunete se z 2. tenora na 1. alt. Ani si s jistotou do týdne nenajdete místo na obrovské zaoceánské výletní lodi. Chce to trpělivost a čas. Výsledek se jistě dostaví! Každopádně okamžitým uplatňováním cviků získáte schopnost celkově generovat více síly do prstů, zápěstí, pevnější úchop, svalnatější předloktí a zdravá zápěstí zpevněná až po ramena.

Právě u saxofonové hry začíná svalová tenze stiskem nástroje. Pokaždé když uchopíte do ruky saxofon z pouzdra, nebo ze stojanu, sopránku, bariton nebo cokoliv většího, tak dochází k řetězení svalové kontrakce až k trupovým svalům kolem páteře! Čím silněji saxofon stisknete, tím lepšího svalového zapojení v horních končetinách a v celém trupu dosáhnete. To se přenáší i do oblasti krku, čelisti a mimických svalů.

Jinými slovy, dostatečně pevný stisk Vašeho saxofonu Vám umožní podat lepší hudební výkon, zvuk i ladění tónu bude dokonalé, díky tomu, že Vaše ramena a lopatky budou lépe stabilizovány. Nehraje roli, zdali se jedná o stupnice, rozklady akordů, vydržované tóny v délce od 150 sekund výše, hraní v altissimu v šestičárkované oktávě, nebo přehrávání transkripcí Johna Coltranea či dokonce Johna Zorna. Vždy držíte saxofon a abyste ze sebe vydali to nejlepší, musíte to co nejsilněji uchopit, doslova saxofon mačkat ze všech, ze všech sil. Tím se zákonitě zlepší i tón.

Podívejme se nyní na pár tipů, které by se Vám při posilování stisku při úchopu saxofonů mohly hodit.

Tip 1: Vyměňte perletě za korkové zátky pro tlustší úchop

Perletě mají své místo na klapkách, ale zde je úchop vždy limitující pro dostatečné procvičení prstových a předloketních svalů. Vždy je lepší co nejvíce mačkat všechny hmaty na saxofonu, zejména ve spodní a nejvyšší poloze.

  • pro jistotu silného stisku nalepte na klapky vysoké kotoučky z korku (stačí nařezat zátky od vína – sektu) alespoň s výškou 60mm, které zabrání nechtěnému uvolnění saxofonu a umožní se lépe soustředit na zapojení primárních svalů.
  • do korpusu saxofonu vložte podlouhlé ocelové závaží malého průměru, aby nedošlo k změně intonace, nebo pomocí drátů upevněte sáčky s ocelovými pilinami kolem ochranných košů korpusových klapek. Pokud se chystáte na opravdu dlouhé saxofonové hraní – tzv. maratóny na svatbách, latinsko-amerických párty, Brazilských karnevalech, či jiných příležitostech, anebo máte v plánu překonat hlasitost 130–150 decibelů, a zvládat šestnáctinové běhy v tempech kolem 330 bpm pak je pro Vás použití závěsného popruhu při cvičení naprosto zbytečné, rizikové a kontraproduktivní. Spoléhejte pouze na silný stisk dlaně a prstů.

    Berte také na vědomí, že to, jakou váhu udržíte v rukách (na hraní v šestnáctinách obzvlášť), určuje zejména velikost dlaně a délka prstů, tloušťka použitého korku a odolnost Vašich mozolů na posledních prstových článcích. Určitě není od věci na pár úvodních rozcvičovacích sérií: chytit zatížený baryton saxofon bez popruhu, kroužit s ním nad hlavou a pokusit se udělat alespoň 20 hlubokých záklonů a předklonů. Tak se nastartuje centrální nervová soustavu, aktivují se bílá i červená svalová vlákna.

Závěsný popruh

A s tím souvisí další otázka. Na rozdíl od příležitostného hobby hraní hobíků, k profesionálnímu procvičování silného úchopu a tónově vyzrálému hraní profíků popruhy na krk ani žádné kšandy nepatří. Velkým propagátorem metody „No hand“ je světoznámý tenor saxofonista Tim Cappello.

Pokud nejste schopni dřepovat s barytonem drženým v prstech pouze pravé, nebo levé ruky – bez popruhu, měli byste nejprve trénovat stisk v aktivním visu saxofonu na gumě a saxofon odtahovat silou od těla, nebo procvičovat snadnou manipulaci s adekvátním závažím připevněným na drátech k saxofonu. Pomoci může také přehazování saxofonu z ruky do ruky, kdy jsou aktivní pouze konečky prstů, zejména palec a ukazovák. Naopak skvělou metodou, jak přímo zlepšit sílu stisku a zapojit více svaly předloktí, je shora uvedené použití tlustšího úchopu. Buďto použitím korkových zátek, nebo speciálních rozšiřujících gumových rukojetí, které se dají zakoupit a nasadit na běžně úzké klapky – Key Risers (viz obrázek)

Tím, že budete muset držet širší – macatější saxofon, a to hlavně ve spodní poloze rozšířeného saxofonu, ztrácíte zřejmou výhodu, pokud máte od narození větší ruku. A též to znemožní zadrhnutí saxofonu o mozoly či přilnavost k vlhkým prstům. Nemáte tak možnost váhu ošidit a ukáže se, jak doopravdy je Váš úchop saxofonu silný. Výhodou je pak zejména to, že pokud budete pravidelně cvičit s opravdu citelně tlustší osou saxofonu na průměru (ať už použijete saxofony s širokou menzurou nebo moderní design saxofonů s klapkovým mechanismem odstupujícím viditelně daleko od samotného těla), potom běžný průměr saxofonu se pro Vás postupně stane naprosto komfortním a banálním soustem se snadným udržet  – porovnejme Selmer 54 Reference a všechny saxofony Keilwerth či Cannonball.

Tip 2: Trénujte různé varianty úchopů

Úchop můžeme kromě použití tlustších dohmatů procvičit i výměnou měkkých pružinek u klapek dodávaných v základním osazení. Výrobci nabízí trojnásobně až sedminásobně silnější perka z nejtvrdší pružinové švédské oceli. Dále pomáhá držení předmětů nezvyklých tvarů. Pokud jste někdy byli na horolezecké stěně, tak určitě víte, jak rozmanité tvary musíte překonat, abyste se dostali nahoru, kdy často visíte jen na levém malíčku. Zároveň také víte, jak jste při tom měli krásně napumpovaná předloktí a že Vás možná i několik dalších dní bolela zápěstí i prsty tak, že jste sotvaudrželi v ruce sopránsaxofonový plátek. To je jedna ze správných cest, kterou je dobré používat v pravidelném posilování. Kromě zmíněné stěny ve sportcentrech můžete v klasické zkušebně zkusit nalepit mince na stěnu a mezi cvičením si vylézt ke stropu a dolů, pro zpestření zařadit chůzi po rukou, anebo shyby, při kterých se držíte futra a v druhé ruce držíte váhově upravený baryton saxofon. (pozn.: Pozor na limit v zátěži – u závaží přidělaných drátkem na saxofon. Mohou v závislosti na výrobci saxofonu deformovat tělo. Selmer saxofony udrží 45 kg na ochranných koších korpusových klapek a zasunutí ocelového válce až do 138kg. Pak dochází k oddělení kolena a korpusu v místě letovaného spoje. Asijské saxofony Yamaha, Yanagisawa, Yupiter, Yasha Geischa, nebo podobné, mají deformační limit do 21 kg na drátu. respektive 87 kg závaží v korpusu. Pevnost souvisí s typem letovacího kovu, proto konzultujte se svým nástrojařem vhodnou technologii (mosaz, cín, olovo) Pájecí slitina (pájka) se nejčastěji skládá ze směsi cínu a olova v poměru 3 : 2 s bodem tavení 190°C. Pokud potřebujete pájet při nižších teplotách, použijete pájky obsahující antimon, vizmut nebo indium. Díky tomu se dá teplota tavení při pájení snížit až na 140°C. Ovšem u tvrdého pájení, které se používá, chceme-li dosáhnout pevnějšího a trvalejšího spojení, je pájka tvořena slitinami stříbra či mědi. Při tvrdém pájení je vzhledem k vyšším tavným teplotám tvrdé pájky (kolem 1000 °C) potřeba jistých zkušeností a je dobré si objednat službu u svého nástrojaře, nebo si vyzkoušet na nečisto na saxofonech Stagg, Weltklang a Dimavery)

Pokud máte k dispozici ve zkušebně lano pro šplh, určitě jej využijte pro vyplnění pauzy mezi etudami či Giant Steps chorusy. Variabilita v posilování úchopu tkví také ve využitím různých tvarů dohmatů na klapky, což docílíme nejrůznějšími předměty nalepených na klapky i na korkové redukce a kotoučky. To má mnohem větší přenos například do interpretace Parkerových a Coltraneových sól, kde neustále potřebujeme pevně chytit, spojovat a střídat rozmanité rozklady akordů a arpeggia v substitucích. Jako ideální povrchy se ukazují nalepené ložiskové kuličky, plastová a skleněná drť, nebo alespoň hrubozrnný brusný papír. Nepatrnou pomocí jsou již výše zmiňované Key Risers s možností volby hladkého nebo zdrsněného povrchu.

tip 3: Střídejte jak statické, tak dynamické cviky

Staticky procvičujete úchop a sílu stisku zápěstí prakticky při každém cvičení dlouhých tónů, kdy držíte velký, nebo „korkem dimenzovaný“ saxofon v ruce. Důležitý stimul však přináší hlavně dynamické procvičení flexorů (ohybačů) prstů, zejména pro jejich komplexnější rozvoj, posílení a napumpování předloktí jako bonus.

předloktí Tima Cappella

Nezaměňujte však dynamické posilování úchopu čistě ohýbání prstů s posilováním předloktí (ohýbání zápěstí). Prsty posilujete při rychlých pasážích napříč rozsahem saxofonu, zatímco zápěstí posiluje při nazdvihování saxofonu k ústům, jeho neustálým natáčením a vyosením do stran, aby jeho eso směřovalo přímo do úst a ne proti uchu (velkým propagátorem stranového držení a vyosení byl Mr. Lester Young, v moderní době citovaný Tim Cappello) a stabilizováním saxofonu proti ústům při tanci během hraní. Zde podružně vypomáhá i silný stabilizační stisk čelisti a semknutí rtů, které bezpečně udrží saxofon lépe na místě bez hnutí.

Výživné cvičení doporučuje saxofonista Tim Cappello. Jde o cvik zvaný „No hand to nothing“ kdy během vydržovaného tónu cis2 pouští saxofon nejprve levou rukou a poté i pravou a na saxofon hraje bez držení, pouhým stiskem rtů a držením v čelisti.

Sílu stisku (resp. sílu prstů) je vhodné procvičovat plnohodnotně, stejně jako každou jinou svalovou partii, a nespoléhat, že se ohybače prstů postarají samy o sebe. Nikoho by snad nenapadlo posilovat třeba ramena způsobem, že bude jen držet saxofon zvednutý nad hlavou. Sice byste postupně udrželi větší saxofon, z barytonu bass, až třeba kontrabas saxofon. nebo větší zátěž připevněnou k saxofonu, ale pokud byste chtěli provést kroužení nad hlavou, protáčení saxofonu na způsob mažoretkové hůlky, nebo v předpažení a upažení s osmičkovým pohybem vytáčet saxofon, jako když kalibrujete mobilní telefon pro lokaci GPS, měli byste v krajní pozici vážný problém!

Pro dynamické posílení úchopu se hodí různé pomůcky, například zmiňované masivní korkové a gumové kotoučky a dohmaty. (viz firma Cosmos industrial, nebo Protec)

My bychom si zde popsali prostý cvik se saxofonem, který má však nejlepší přínos právě pro svůj cylindrický úchop – lépe udržíte saxofon v ruce.

  • jednoduše chytíte adekvátně zatížený saxofon, který pomalu a kontrolovaně spouštíte z dlaňového držení až ke konečkům prstů a následně jej opět přitáhnete prostředníkem zpět do dlaně, kde saxofon usilovně zmáčknete. Zhruba 2 až 3 série po 10 opakováních v tempu jedno spuštění a přitažení za 2 sec.

    Toto efektivní cvičení nezabere čas a je dobrým závěrem dopoledního i večerního cvičení.

Tip 4: Nezapomínejte na extenzory

Extenzory (natahovače) prstů jsou svaly, které se viditelně táhnou na zadní straně předloktí. V cvičení na saxofon jsou opravdu velmi zanedbávanou partií v porovnání s ohybači prstů, tedy se svaly, které primárně pracují pokaždé, když stisknete na saxofonu klapku. Posilování extenzorů prstů by však mělo být samozřejmostí, stejně jako posilování mimických žvýkacích svalů a svalů kolem úst (kapitola o cvičení na plátky Vandoren od čísla 4 až po tvrdost 5 rozebráno v jiném díle). Slabé extenzory pak mohou vést ke špatné dynamické stabilizaci pravého zápěstí, které má tendenci se vykloubit. A zápěstí vůbec jsou náchylnější na stres. Pak stačí nezvyklá delší aktivita (třeba jen přemísťování myši u počítače, věšení prádla kolíčky, lakování nehtů, prodlužování řas řasenkou, vytrhávání obočí, nebo míchání krupicové kaše), při které jsou zápěstí vystavené nadměrnému zatížení, a tyto svaly se dostávají do bolestivé křeče, vedoucí až k chronickým bolestem lokte, ramen, krční páteře, hlavy a způsobují časté návaly migrény a disbalanci hormonů v krvi a změny nálad (viz obrázek).

deformace zápěstí

saxofonistka s deformací zápěstí

saxofonistka s fatálně deformovaným zápěstním kloubem

Zkuste si následující protahovací cvičení, které zároveň poslouží jako test.

  • sevřete ruce do pěsti (umělé nehty raději dolů) a opřete se o ně v podporu klečmo. Proveďte 7 karatistických kliků s odskokem na klouby. Přeneste váhu dopředu a zkuste pomalu ohýbat zatížené zápěstí až do pozice, kterou vidíte u goril, orangutanů a šimpanzů při chůzi po čtyřech (na obrázku níže)

Tomuto cviku se říká v odborných saxofonových kruzích Gorilla Fisting – Gorilí pěst. Pokud se hřbetem ruky nedotknete bez problémů podložky anebo je to pro Vás velmi bolestivé a neujdete po čtyřech na asfaltu ani deset kroků, pak máte zřejmě dramaticky stažené a slabé extenzory zápěstí a prstů. A to je naprosto zásadní alarmující handicap pro hru na saxofon!

Posílit svá slabá zápěstí můžete prostým následujícím cvičením:

  • postačí Vám 3 gumičky na zavařování, nebo si ustřihněte 1 cm široký pás ze staré píchlé duše od osobního vozu Volha. Gumu navléknete na samé konečky prstů, a tím, jak střídavě rozevíráte dlaň s prsty a natahujete gumičku, posilujete ty táhlé svaly, vedoucí na zadní straně předloktí až k lokti. Ze začátku je lepší volit měkčí gumičku, kterou zvládnete plně natáhnout alespoň jedenáctkrát (z duše vozu Škoda MB-100). Je to jednoduché, efektivní a dá se provádět kdekoliv, protože pásek z automobilové duše můžete mít stále v kapse, nebo v saxofonovém pouzdru. Nejlépe se však hodí provádět tento cvik v super sérii s cvikem pro rozvoj dynamické síly flexorů prstů pro silnější stisk saxofonu v dlani

Tip 5: Pravidelně testujte progres

Testování maximální síly úchopu skvěle ukáže, zdali se zlepšuje nejen síla svalů rukou a předloktí, ale také to, v jakém tempu zahrajte rychlé pasáže, technická cvičení Josepha Violy a transkripce sól Ch.Parkera, J.Coltranea a S.Stitta. Tedy zdali nejste dostatečně připraveni. Pokud snad ještě používáte nějaký závěsný popruh, je dobré si pravidelně vyvěšovat saxofon a držet jej v jedné dlani, lépe na dvou či jednom prstu střídavě pravou a levou 20 sekund s mírným pohupováním. Nebo uchopit saxofon a zkoušet, jak dlouho ho zvládnete udržet za současného kroužení v předpažení i nad hlavou – doba by samozřejmě měla postupně narůstat od 5 minut po čtvrt hodiny, ale s rostoucí přidanou vahou zátěže připevněnou na saxofon může doba klesat. Při hmotnosti bas saxofonu 45 pounds což představuje 20kg třeba kroužit cca 3 – 6 min.

Ovšem není to tak prosté. Vzít si do rukou tovární altsaxofon bez nutného tuningu, s hladkými klapkami, vyvěsit si sopránku, to je jednoduché a dá se lehce ošálit. Abyste k sobě byli upřímní, bude nejlepší robustní osa saxofonu předimenzovaná korky či gumou a kluzké ruce (stačí trochu namydlit). Díky tomu budete mít nezkreslenou představu o síle Vašeho stisku na saxofon. Kluzké povrchy se celkově hodí i pro samotné posílení prstů i dlaně, nicméně to platí pouze pro cvičení rychlých pasáží a častém střídání rejstříků na nástroji s chromatickým posunem vždy o půl tónu, což je zaměřené primárně na opakovaný stisk klapek – například již zmiňované vydržovaná tóny se takto zlepšují jen minimálně.

VIDEO instruktáž k problematice ZDE

Shrnutí

Závěrem článku si pojďme shrnout praktické informace a jejich využití:

  • Základní síla stisku ruky na saxofon je dána pohlavím, hladinou neurotransmiterů a hormonů (zde je některými profesory doporučovaná hormonální medikace směřující u hráče k maskulinizaci), věkem, celkovou kondicí, sílou svalů ruky a předloktí, velikostí dlaně a délkou prstů
  • Pevný úchop nástroje generuje svalovou kontrakci od konečků prstů, celé ruky až po svaly trupu – silnějším stiskem dosáhnete výraznějšího svalového zapojení zbytku těla a tím pochopitelně lepších hudebních výkonů ovlivňujících tón, sílu tónu, barevnost zvuku a celkovou hlasitost.
  • Silný úchop je rovněž důležitý pro pohotové hraní rychlých a chromatických pasáží, vytrvalosti při hře, a odolnost zápěstí, ramen a lopatek.
  • Používání závěsné šňůry omezte na nezbytné minimum
  • Originální dohmaty a perletě raději nahraďte tlustšími několikacenti­metrovými korkovými špalíky, kotoučky a gumovými válečky.
  • Kromě statické síly úchopu, kterou trénujete v podstatě s každým rozehráváním na vydržovaných tónech, je dobré procvičit ohybače a natahovače prstů i dynamicky u rychlých šestnáctinových licků hraných v tempech kolem 270 – 300 bpm, a to 1 až 2 sériemi na závěr každého cvičení či případně ve dnech státních svátků, nebo v noci, kde je hluk do okolí na překážku.
  • Pravidelně testujte sílu stisku kroužením saxofonem v předpažení a nad hlavou, nebo držením saxofonu s přidělanou zátěží pouze jednou rukou namydlenou mýdlem.

    Silný stisk a hlasitý hutný tón

Doktor „Lockjaw“ Pokustón

Rubriky
rady semináře výuka zamyšlení

Co saxofonista, to jiný přístup k cvičení – 2. díl

Dnes trochu epicky, ale zcela k věci. Na počátku stojíme na starovní čáře. Start! A pak ta dlouhá expedice vypukne. Říká se, že před cestou a před stavbou je nanejvýš dobré si spočítat náklady. Být dobře vybaven.

Cvičit či necvičit?

To, oč tu běží, není zda cvičit, nebo necvičit. V následující úvaze si přirovnejme cestu saxofonisty k letu kosmickou lodí, abychom pochopili dvě důležité věci. Otázka stojí CO cvičit a potom JAK cvičit. Jak si má saxofonista představit proces cvičení?

Cvičení

Není to tak konkretní, jako oškrábat brambor, ukrojit chleba, nebo nabílit stěnu. Výsledek cvičení není takto markantní, tedy měřitelný. Po cvičení nezbyde žádná hromádka notiček na koberci, ani ta práce nevytopí místnost (jak říkal otec jedné zpěvačky: „už zase zkoušíte? Kdyby to aspoň vyrábělo nějaké volty do sítě…“)

Jak posoudit, že cvičení bylo platné, úspěšné a že se „udělala práce“? Jak to měřit? Jak ověřit, že cvičení bylo smysluplné, přínosné a v čem je vlastně podstata?

Cesta je CÍL?

Říká se v různých filozofiích, že cesta je smyslem. Možná, že když se 5. prosince rozhodnete necvičit, tak ten den zdánlivě nic hmatatelného neprodukujete, ani to barvu nemá, takže je de facto jedno, zda půjdete ven, nebo se zavřete se saxofonem. Jak to tedy měřit?

Dobře zahrát

Někdo příjde a řekne: „Dnes jsem si DOBŘE zahrál“. Je tedy měřítkem dobrý pocit při hraní? A co to je si „dobře zahrát“? Třeba se dobře a hned ozýval plátek ve všech polohách, třeba se zdálo, že hraní nevyžadovalo takovou námahu, třeba se v cvičební místnosti zvuk příjemně nesl, prsty byly rychlé na klapkách, nebo třeba saxofon ladil do ucha a šlapal s backing trackem.

Jiný řekne: „Dnes jsem přehrál deset listů etud“ Takže je měřítkem menší či tlustší stoh listů?

Další příjde a prohlásí: „Dnes jsem tedy zamakal, mám úplně prokousané rty a na palci mozol.“ Takže měřítkem je míra utrpení a prolitý pot, či krev?

Ne, ne a opět hlasité NE!

Krápníkový efekt

Efekt je v dlouhodobosti, v trvání.

  • jako když zedník nějak specificky, mává rukama tu nahoru a pak dolů a na tom místě stojí druhý měsíc vysoká zeď.
  • jako když do hlíny nasypete setbu a za tři, čtyři dny se na tom místě objeví klíčky.
  • jako když samuraj každý den přeleští 5× ostří katany jemnou tkaninou a za rok je ostřejší než břitva.
  • jako když na jedno místo v jeskyni kápne jednou za hodinu kapka vápenité vody a za 1000 let na tom místě stojí Stalagmit (jen pro představu, obecně 1 mm3 krápníku roste okolo 15 roků)

    Když škrábeme brambory, jak k tomu přistupujeme? Počítáme kbelíky, které za osm hodin naškrábeme, nebo na začátku škrabání víme, KOLIK toho má být nadrbáno a když si mákneme, můžeme jít domů, nebo na fotbal dříve, než za osm hodin? A jak to tedy vlastně ve finále souvisí s tím cvičením na saxofon?

    Pojďme trochu namáhat představivost a přiřazujme analogie: Představme si, že letíme na jinou planetu. Cesta trvá několik let, jsme astronuti v nekonečném bezbřehém vesmíru bez orientačních bodů světla hvězd či těles. Bez okamžité kontroly, zda letíme správným směrem.

    Je naprosto důležité stále udržovat a korigovat směr, kterým jsme na startu vyletěli. Tento CÍL je všude po stěnách zobrazen, popsán, definován a připomínán na informačních deskách, na tabulích na zdech kokpitu. Na palubním systemu Crew Dragon, s jeho třemi dotykovými displeji a modrým ovládacím grafickým rozhraním. Ovládání kosmické lodi pomocí dotykových obrazovek namísto tlačítek, přepínačů a joysticků. Možnost spustit nouzovou deorbitaci a vykonat další nouzové úkony.

CÍL, který jsme měli v úmyslu dosáhnout při nastupování do kosmické lodi, cíl, který jsme měli na paměti minutu po startu, den po startu, týden po startu, před měsícem, před týdnem, dnes a i nyní, právě TEĎ. Hledíme do instrukcí letu, nastavujeme raketu SpaceX do přímého směru v kurzu, pokud se snad zdá, že se od minulé „kontroly v kokpitu“ o nepatrný stupeň pohnul kurz. Kontrolujeme, zda je rychlost stále tatáž, konstatntní. Možná bude občas nutná servisní prohlídka přístrojů a kalibrace, vše za provozu. Zacházíme efektivně se zásobou paliva, žádné unáhlené eskapády. Pohledem do deníku astronauta ověříme, že let dosud pokračoval a pokračuje stále stejným, vytýčeným směrem. O době a průběhu své řídící služby zapíšeme do deníku zápis na zítra. Tak se dá predikovat, že za týden bude loď stále na stejné trase k onomu CÍLI

NAPROSTO NEZBYTNÁ JE KONTINUITA NA VČEREJŠÍ STAV

A včerejší stav byl reakcí na situaci z předvčerejška. Je to let na dlouhou trať a hlavně jedním směrem. One Ticket Way. Let na dlouhou trať se lehko může vymknout ze směru a postupnou odchylku si astronaut může uvědomit až mnohem mnohem později, když už není paliva nazbyt a původní kurz je na světelné roky vzdálen. Pak po tak dlouhé době nakonec nedorazí k tomu cíli, k němuž před několika lety vyletěl.

  • bloudění nekonečnem a tápaní je nemožné.
  • restart je nemyslitelný.
  • reset palubních počítačů je v podstatě nemožný.

Konec letu

To nejtragičtější v příběhu by bylo, kdyby si astronaut osudnou odchylku neuvědomil ani na konci letu, když má v cíli vystoupit. Kam to vlastně letěl a co tu dělá v tom horoucím pekle?

Má to razantní a radikální, avšak smutné řešení: Páka pod prostředním displejem umožňuje spustit únikový systém se zbytkem paliva a na úplném konci vystřelit padáky pro návrat atmosférou a zachovat si holý život.
Expedice končí pro nezdar.
Ztráta času, obrovská ztráta prostředků, které mizí v obrazné černé díře. Saxofonové fiasko.

V příštím díle budeme faktičtější. Zaměříme se na HARDWARE Volný nátisk a široký dech.

Dušan Čech