Před několika lety došlo na zkoušce s bigbandem Václava Kozla
v Redutě ke sporu, zda intonačně nepřesná interpretace kapely vychází
z řad trumpetové sekce, nebo jsou na vině dřeva, tedy saxofony. Jelikož
čas hudebníkův je vzácný, jsou pravidelné zkoušky kompletní sestavy
bigbandu luxusem. Proto se razí princip sekčních zkoušek, kdy si každá
sekce sladí a srovná rytmicko intonační projev pod vedením vedoucího
sekce, a tyto sekce se pak bezprostředně před samotným koncertem maximálně
jednou sejdou. Došlo ke sporu mezi jistotou v intonaci mezi zmíněnými
sekcemi, každá byla přesvědčena, že jejich souhra je v pořádku. Každý
trumpetista a saxofonista povinně zatroubil své komorní a1 proti sběrnému
mikrofonu ladičky pana kapelníka a tím byla vina odhalena. Na vině v tomto
případě byly žestě. Ale otázka správně intonace v kapele není
záležitostí přesné ladičky a její ručičky zastavivší se uprostřed
centové stupnice. 
Zatímco většina hudebníků je svými guru motivována k používání
ladičky pro porovnávání a kontrolu svého ladění, veden praktickou
zkušeností se osobně domnívám, že pečlivé naslouchání, ztotožnění
se a osvojení si konsonantního pocitu, pochopení principu konsonance,
koncepce ladění, a neustálá pohotová pozornost, to jsou hlavní ingredience
k rozvoji mistrovské úrovně intonace. Cvičit s ladičkou nerozvíjí
žádnou z výše zmíněných dovedností.
Hraní s dronem
Řada hudebníků i zpěváků experimentálně přechází na používání
metody dolaďování se k dronu. Samozřejmě není řeč
o hračce na dálkové ovládání se schopností pořizovat špionážní
videozáznamy. Tento systém je postavený na hraní na saxofon při
současném pocitovém vnímání výsledného konsonantního souzvuku
s alikvótami postavenými na pedálovém tónu – fundamentu. To je
významný krok směrem k navození praxe, neboť velmi úzce souvisí se
skutečným „live“ hraním a se souhrou s ostatními hráči. Je zde
ještě jeden aspekt, jemuž je třeba věnovat pozornost. Prostřednictvím
solidního a konstantního dronu, se můžeme jako hudebníci opírat o tento
vnější zdroj referenčního tónu a můžeme jet tak říkajíc na
„autopilota“. Tím, že necháme dron a náš hudební sluch dělat
většinu práce. (pozn.: hudební sluch je zde pochopitelně klíčový,
doporučuji článek o Hudebním sluchu a o jeho mnohých zajímavých
dysfunkcích, souhrnně označovaných amúzie). To vedlo k vytvoření
metody cvičení, která umožňuje žákům, ale i pokročilým hudebníkům
doladit se a „splynout“ s externím zdrojem zvuku. Přitom se však
procvičuje a buduje naše pozornost, soustředěnost a ostré zaměření se na
konsonanci.
Tyto smyčky (loops) jsou navrženy tak, aby napomohly oproštění se od
závislosti na ladičce, kdy jedinou snahou hráče je udržet přesnou
frekvenční hodnotu daného tónu (a tím i ručičku ladičky)
v centrální poloze. Zde použitý dron má všechny alikvóty jsou
slyšitelné, občas se stáhnou do pozadí. Hráč musí udržovat
konzistentní zvuk z hladiska výšky i barvy, aby se i nadále „sladil a
splynul v různých intervalech“ se zvukem a barvou dronu. V souladu
s pokrokem 21. století, tyto stopy jsou k dispozici online, takže
saxofonisté si je mohou spustit, nebo stáhnout na jakýkoli přenosný
přístroj si přejí. Odpadá nutnost přenášet vždy pro cvičení ladičku
s sebou, byť by byla součástí nějaké chytré androidové appky.
Přenosný MP3 přehrávač, nebo telefon přesto může poskytnout veškerou
pomoc, kterou potřebujete!
Každá stopa je dronem od určitého kmitočtově přesně definovaného tónu,
který je tzv. fundamentálem. V první fázi je ideální do znějícího
dronu pouze zpívat melodii, chytat konsonanty.
V druhé fázi přejděte k vlastnímu hraní spolu s podkladem; budete
cítit, jak velké úsilí a koncentraci to vyžaduje hrát v konsonantních
intervalech nebo v melodii, se stabilním neměnným dronem, ve srovnání
s pouhým troubením do ladičky s pohledem upřeným na hopsající ručičku
(to v lepším případě, v horším případě pohledem na zadrhávající
blikající digitalní ukazatel). Hraní s ladičkou totiž nebere v úvahu
ještě dvě podstatné věci a tou je témbr – barva
tónu – a rovněž dynamika. Tím větší výzvou je, aby
saxofonový tón „souzněl a splýval“ se všemi alikvótami dronu.
Zkušenost s touto metodou cvičení umožňuje nespoléhat na externí zdroj
pro vizuální kontrolu intonace, ale učí „splynout,
ztratit se“ ve výsledném zvuku jakékoli frekvence. Tato metoda vyžaduje,
aby hráč nadále hrál s jistým tónem, v různé dynamice a barevně,
podobně jako při koncertním výkonu. Drony jsou způsob, jak zhodnotit, do
jaké míry dochází k odklonu a ke „skluzu“ od dokonalá intonace.
Nelze dostatečně vypovědět, jak velmi nápomocná, podnětná a důležitá
je práce s dronem. Je to mnohem účinnější, než jen hrát dlouhé tóny,
protože se nepracuje pouze s intonací, jak již bylo uvedeno. Dochází ke
kontrole několika veličin souběžně. Práce s drony umožní opravdu
zaměřit pozornost na mikrointervalové kolísání v ladění. To také
může přispět k rozvoji intonační paměti, která
náleží do svalové paměti a souvisí s tvarem ústní dutiny,
s uvědomováním si hrdelní oblasti (hrtan) a pojí se s pocitovou pamětí.
Když budete trávit čas s drony začnete si pamatovat, jak různé tóny
cítíte a jak znějí v konsonantních intervalech, jak rezonují pod prsty
skrze klapky. Kdo na vlastní uši pocítí barvu oktávy, kdo pocitově zažije
čistou kvintu nebo kvartu, i oba tvary tercie, případně velkou a malou
septimu, ten získá nedocenitelnou novou zkušenost v oblasti intonace,
akustiky a harmonie jako takové. Je zajímavé pozorovat, jak někteří
hráči intonují většinu tónů výše, než je akusticky správné. To je to
známé: „..horní tóny máš vysoko, vytáhni si hubici..!“ Oou oou, chyba
lávky, hubicí to nebude. Pomůže spíše vyčistit a zapojit uši, nebo
ještě lépe: překalibrovat sluch přesnými pocity všech
konsonancí.
Jak si hudebník rozvíjí svůj smysl pro intonaci, může se naučit
rozpoznat prožitkem přesné ladění jako ten jediný bod
v harmonickém pocitu konsonance, spíše než posuzovat ladění jako
rozsah a poměry kmitočtů a frekvencí. Mám na mysli to, že naprostá
většina z nás nevnímá „ladění“ způsobem, jak vnímá ladění
stroj, tedy jako přesnou rychlost vibrací plátku a vzduchového sloupce,
udáváno v Hertzích. Například víme, že musíme ret trochu povolit, aby
naše vysoké Bb ladilo a můžeme vidět na ladičce, kdy
blízko a přesněji jsme přichýleni k „správnému ladění“, řekněme
v rozsahu 4 centů (2 centy v obou směrech). Tato dovednost zastavit
ručičku na středové nule by byla zcela jistě považována za nadprůměrně
slušný všeobecný standard, i kdyby byl hudebník zcela hluchý. Jen hlavně
nesmí být slepý, pravda. A i přesto může dále býti i vedoucím
hudebního oddělení. Ale zcela určitě by schopnost intonovat mohla být
ještě vylepšena. Uvažujeme-li totiž tak, jak zaintonovat naše vysoké Bb
v sekci do akordu C7, kde tvoří malou septimu, nebo naopak v akordu EbMAJ7,
kde tvoří kvintu, povede nás spíše výsledný pocit z celkového zvuku
lépe, než pozice ručičky na ladičce.
Podtrženo sečteno: Hraní dlouhých desetisekundových tónů s ladičkou
nevycvičí vaše uši tak jemně, jako používání DRONŮ a vydržování
tónů dvacet, třicet sekund. Práce s DRONEM je nejúčinnější způsob,
jak opravdu vytříbit intonaci, stejně jako získat kontrolu nad svým zvukem
ve smyslu barvy a dynamiky.
Jak s drony pracovat?
Existuje mnoho různých výživných cvičení, které může hráč na
dechový nástroj dělat, a měly by být začleněny do progresivního
rutinního každodenního cvičení. Jedním z mnoha tipů je
1. hrát dlouhé tóny, opravdu dlouhé v celém rozsahu
svého nástroje a to od nejnižších tónů. Usilujte o to, aby se vaše
ruce, prsty a samozřejmě nátisk naprosto uvolnily, přičemž po plném
bráničním nádechu hrajete každý tón tak, jak nejdéle je to možné.
Může se stát, že po 90 sekundách v pianissimu Vám bude
divné, zda už to není příliš dlouhé, ale vězte, že právě v tuto
chvíli stojíte na prahu toho nejdůležitějšího okamžiku, proč se
vydržované tóny hrají. Možná Vám to na začátku neřekli a
hráli jste dlouhý tón maximálně 16 dob, a v dobré víře nanejvýš
20 sekund. To byla možná z poloviny zbytečná ztráta času!
Pro efektivní výsledek těchto cvičení je rovněž nutné osvojit si
specifickou úlohu jazyka při tvorbě tónu. Zejména jde
o jeho polohu v ústní dutině a vliv na samotné rozkmitání plátku.
2. hrát v různých úrovních hlasitosti, zejména usilovat o nejtišší pianissimo, zatímco se snažíte udržet své tóny v dokonalém konsonantním souladu s dronem a plynule zesilovat.
3. hrajte intervaly do dronu. Zkuste oktávy při zachování perfektního ladění. Po oktávě zkuste kvintu, velkou tercii, sextu, kvartu, malou tercii, septimy, v tomto pořadí. Hrajte nejprve unisono s fundamentem dronu a přejděte do intervalu, a pak zpátky do fundamentu. Musíte se naučit, aby každá nota na saxofonu byla v přesném ladění i při přeskakování z jiného tónu.
4. samotný ladící mechanismus, jímž se ovlivňuje intonace, tedy to, co
způsobuje schopnost doladit v mikrointervalech ten který tón, je ukryt
v hrtanu, v kořenu jazyka. Hrtan s jazykem v koordinaci se sluchem, je
ústrojí zodpovědné za dilataci ladění. Tak, jako existují efektivní
cviky pro uvědomění si a posílení bránice, drony umožňují objevit,
uvědomit si, zvládnout a ovládat tento dolaďovací aparát. Začněte
například s koncertním Bb dronem. První zahrajte své vysoké G (velkou
sextu) a vycentrujte jej. Pak malíkem zahrajte G# hmat a snižte tón zpět do
G pouze nátiskem (rozuměno nikoli rtem a povolením, podsazením čelistí,
ale hrtanem). Držte tento tón a soustřeďte jej v dokonalém ladění tak
dlouho, jak to jen půjde. Snažte si uvědomovat otevření a uvolnění krku,
spíše než jen pokles či snížení čelisti. 
(pozn.: je dobré být
obeznámen s tím, že síla skousnuté čelisti versus uvolnění může mít
vliv na zkreslené vnímání skutečné intonace přímo v uchu. Zatnutím
svalů čelisti hráč může podle míry stisku skusu slyšet rovný tón jako
a kolísající, při rychlém kousání a povolování jej vnímá jako
vibrující! Podobně deformovaný dojem intonace může nastat při
zívání) Pokoušejte se dolaďovat dlouhé tóny tímto způsobem po
sestupných půltónech. Zjistíte, že některé tóny je mnohem snadnější
ohýbat a stabilizovat, než ostatní. Techniku dolaďování tak procvičíte
dokonale.
5. podobně, jako u předchozího cvičení tentokrát snižujte vědomě o celý tón, místo o půltón. Nevzdávejte snahu, pokud některé tóny nepůjdou stabilizovat v intonaci, samotný akt snahy a pokoušení se zlepší vaši kontrolu nátisku a sluchu přímo mistrovsky.
6. pokud zvládnete první dvě podlaďovací pitch band cvičení, přistupte k provedení třetí fáze. Tentokrát prsty zahrajte malou tercii nad fundamentem dronu a tón snižte. Nezapomeňte vždy nejprve zahrát drone, abyste si pevně internalizovali harmonický soulad, před stisknutím vyššího intervalu a ohnutím dolů. Tyto ohybové cvičení vás nutí hrát uvolněně s otevřeným hrdlem. Učí vás hrát bez používání tlaku na plátek. Během těchto cvičení si uvědomíte, kolik dechu tento způsob hry spotřebuje. Ale to je v pořádku, saxofon není hoboj! To výrazně zvýší obtížnost hraní dlouhých tónů, aby se ustálily na unisonu. Pokuste se stabilizovat ladění v přefouknutém rejstříku, kde jste neustále potřebné snížit tony v ladění. Jak se snažíte uvolňovat tyto malé tercie, zjistíte, že je zpočátku téměř nemožné dělat to v nižších polohách saxofonu. (Jak popis napovídá, jde ve všech případech dolaďovacích cvičení o metodu snižování vyššího tónu dolů. Jakékoli dotahování podladěného tónu je tomuto systému naprosto cizí, je kontraproduktivní a do technik saxofonisty zásadně nepatří. Děje se tak totiž pouze stiskem plátku, uskřípnutím volně kmitající špičky, tím pádem k ovlivnění otevřenosti hubice. To pak vyvolá zásadní omezení plátku v jeho vibraci a výsledkem je tón uškrcený, sípavý, skřípavý, úzký, třaslavý, nezdravý, slabý, nevýrazný a nekonkrétní, a navíc často ani neladící. Proto nepoužitelný.)
7. Na závěr improvizujte volně za použití pedálového dronu. Zkuste různé řady a mody napříč dronem a občas se vraťte během hry na unisono nebo do oktávy, abyste se ujistili, jste-li stále „in“. Procvičujte přechody mezi různými typy mollových i durových stupnic. Cvičte plynule a chromaticky rozvádějte tóny do slyšitelných alikvót dronu.
Hlavním účelem hraní s drony je naučit se spoléhat
pouze na sluch, když hrajete melodie. Standardně je ladička
konec konců berlička; takže nesouvisí se schopností kontrolovat intonaci
sluchem, ale zrakem, a to je nesprávné asi
tak, jako se dívat na displej tabletu na napodobeninu metronomu pana Jana
Nepomuka Mälzela. 
Kdo nedostane rytmus pod
kůži a do hlavy ušním otvorem, ale otvorem kde sídlí oko, metronom jej
nezachrání. A rytmus spolu s intonací jsou základní kameny projevu
muzikanta.
Ujistěte se, že také můžete s dlouhými tóny přejít do vyšších poloh. Zde je kontrola souhrou s dronem opravdu poučná.
Jak vypadá v konečném výsledku hra na saxofon s perfektní kontrolou intonace s dronem, ukazuje saxofonista Hayden Chisholm ZDE
Za pozornost stojí naprostá absence nájezdových glissů při nástupu do tónu a dolaďovací hledání intonace.
vysvětlení pojmů: DRON: kořen slova pochází z indo-evropského základu („dhran“= broukat, hučet) v Sanskrtu „dhran“, řecké „thren-os“, anglické „thrum“, „drum“, nebo „dream“
Široký dech, Dušan Čech