stupeň
obtížnosti článku
V prvním díle článku o realizaci akordové progrese skladby Mr.Valitel bylo ukázáno, proč funguje pentatonika jako tónový materiál pro sólo na celou kompozici a jak ji používat k vytváření melodií nad jednoduchými akordy v rámci tóniny. V tomto druhém dílu se podíváme detailněji na harmonii, substituce a na pokročilejší techniky stavby sóla, přesahující rámec pěti tónů. Úhly pohledu, které umožní na jednoduché harmonii hrát zajímavější, barevnější melodie.
Ukážeme si, jak používat další módy, jako je dórský, frygický, nebo aiolský, k zvýraznění charakteru jednotlivých akordů. Zabrousíme i do 13. komnaty permutací molové stupnice a také se naučíme, jak v mysli reharmonizovat akordovou progresi. Tím jí zjednodušit a nebo o ní uvažovat v jiném kontextu a změnit akordy tak, aby vznikly nové možnosti a kontext pro improvizaci. Také se podíváme na to, jak pracovat s rytmem a motivem, aby naše melodie byly koherentní a expresivní.
Doufám, že vás tento článek zaujme a inspiruje k uvažování o harmonických vztazích a napomůže dalšímu rozvoji vašich hudebních představ. Pojďme začít!
Skladba Mr.Valitel
Připomeňme, že jde o ukázku doškálné harmonie. Využity jsou pouze akordy z jedné tóniny bez vybočení. Specifickou vlastností je minimalizace řetězce kvartových postupů, který vytváří v jazzu určité zaběhnuté klišé známé například ze skladeb Fly Me To The Moon, nebo All The Things You Are a díky těmto ustáleným postupům po kvartách jde časem improvizace dobře do prstů, protože kvartové postupy jsou v jazzu obvyklé.
III- VI- II- V I IV
V celé skladbě je patrné použití pěti akordických funkcí a tudíž pěti modů odvozených z permutace jónské stupnice. Chybí pouze dominantní septakord.
Nejprve se podívejme na harmonickou progresi a na její základní realizaci na klavíru:
V rámci taktu je druhý akord vždy předražen a tento rytmický prvek se pak promítne i v sóle.
Módy
Každý akord představuje jednu akordickou stupnici.
- FMA7 jónská
- Dm7 aiolská
- Gm7 dórská
- BbMA7 lydická
- Am7 frygická
- A7(b9b13) speciální mimotonální dominanta – bude rozebrána zvlášť
To je moc krásné a dozajista pravdivé sdělení, ale jak je zřejmé, harmonie se mění tak rychle, že není prakticky možné stihnout zahrát celý modus a navíc, i kdyby se to podařilo, toto oscilující vyhrávání stupnic nahoru či dolů ZDALEKA NENÍ IMPROVIZACE. Co vlastně znamená zahrát předepsaný či spíše doporučený modus?
Chord scales
Každý se s nimi setkal. Řeč je o 130 svazcích sešitů pro nácvik improvizace světoznámého mistra Play-A-Longs Books Jamey Aebersolda. Ten razí krédo, že improvizace je něco, co mohou dělat všichni lidé – a jeho kliniky a přednášky se soustředí na demonstraci toho, jak může být kreativní a spontánní povaha každého člověka vynesena na světlo. Amen
Jamey Aebersold,
mezinárodně uznávaný saxofonista a autorita v oblasti jazzového
vzdělávání autor 130 improvizačních sešitů Play-A-Longs
Pokud je u jazzových standardů vypsaná nějaká akordická stupnice, pak
je to pouze okruh – respektive množina tónů, které se
dají použít na ten který akord. Chord Scales jsou většinou odvozené ze
základního čtyřzvuku a doplněny o použitelnou
tenzi nóna, undecima, tercdecima tak, aby výsledný plný
akord v nezněl disonantně. Takto poskládáním lineárně vznikne
akordická stupnice od ROOTU akordu se všemi vhodnými
tenzemi v souzvuku. Tedy ideální pomůcka pro nástroje,
které vytváří harmonii, kytara a piano. To však nic podstatného a
zavazujícího neříká o melodických tónech a o průchodech
jednohlasné melodie!!. Akordické stupnice působí jako
nějaký zákaz vjezdu či přikázaný směr
jízdy, jenž vše, co je mimo chord scales zakazuje. A při tomto
výkladu to mnoho hráčů na sólové nástroje mate. Není to ve skutečnosti
tak složité, jak se to vysvětluje.
To, že dochází k nedorozumění je patrné na tom, že ani doslovné
uvedení a výpis těchto módů u každého akordu mnohé
začátečníky improvizace nikterak raketově neposouvá v jejich dovednosti
postavit sólo, natož smysluplné. A to ani po letech, ačkoli se jim daří
cvičit, číst materiály a poslouchat hudbu. Mám z každoročních
workshopů pocit, že pokaždé začínáme s účastníky znovu jednak kvůli
prostojům, nebo vinou cesty do slepé uličky módů. Takže někde
je chyba.
Nyní zpět k improvizaci: Shora je uvedeno pět modů pro každý akord. Nejprve se podívejme na to, proč je výhodnější hledat společné módy na jeden či více taktů, a na to, jak je odvodit, proč to bude fungovat a jak je následně snadno použít.
Chromatický přístup a anticipace harmonie
Začněme sólem. Prvním zajímavým prvkem, který se v melodii objevil, je metoda chromatického přistupování k akordickým tónům. To je známá technika velkých mistrů improvizace, zejména v éře be-bopu, a tkví v použití chromatismů při vedení horizontální sólové linky z tónu do tónu v rámci jednoho akordu, nebo mezi sousedními akordy.
Při detailním poslechu backing tracku je jasně slyšet, že akordy této progrese jsou v každém sudém taktu anticipovány o osminu před těžkou dobou, což se musí projevit i v sólech jako potvrzení harmonické změny (harmonický rytmus). To je nepatrný, ale důležitý výrazový prostředek, dodávající sólu napětí, groove a tah.
Chromatické průchody
Zvláštní pozornost si zaslouží barevně vyznačené tóny které jsou použity pro hladký přechod mezi tóny akordické kostry a ačkoli jsou mimotonální, vyplňují postup z akordického tónu na další akordický tón. V jiných případech mohou průchody a chromatické přístupy přispět k napětí nebo zabarvit dojem akordu. Tím se rehabilitují i ty tóny, které akordická stupnice neobsahuje. Proto platí heslo velkého mistra teorie a fenomenálního baskytaristy Victora Wootena
Jednou z nejdůležitějších stupnic, kterou byste měli cvičit, je chromatika…
Reharmonizace
Nad sólem je vyjádřená pomocí lomených akordů původní akordová progrese informující o dolním base nad kterým stojí horní souzvuk který je až na jednu výjimku vždy kvintakordem. Ten se může stát výchozím materiálem pro improvizace, zvláště doplní-li se o další septimu v horním hlase. Základní tón totiž hraje zpravidla basa nebo je v podkladu harmonického nástroje a sólista nutně nemusí zahrnout ROOT v úvahách o melodii.
Mimotonální dominanta
Poslední takt obsahuje mimotonální dominantu A7(b9b13)
která je rozvedena zpět na začátek do Dmoll proto tato
dominanta obsahuje tón F který je tercií typickou pro
Dmi7 a jenž je dominantou připravován.
Jak je uvedeno v obrázku, na tento akord lze hrát defaultně
A harmonickou dominantní, ale zároveň i tři stejně
relevantní stupnice, které jsou stále odvozené od D moll
harmonické a stojí na akordických tónech A C# E G
této dominanty A7(b9b13)
- A harmonic domianant
- C# aleterd bb7
- E locrian #6
- G dorian #4
Konec dobrý všechno dobré
Pokud jste se nenarodili jako mimořádný genius, a čtete tudíž tyto řádky, platí, vždy platilo a platit bude železné pravidlo:
Improvizace je kouzlo chtěného
Volný nátisk a široky dech
Dušan Čech
