Od soboty 27. července do 3. srpna hostila táborová základna
saxofonové hráče z nejrůznějších koutů Čech. Někteří patřili
k stálým frekventantům: dorazili Sandokan, kocour Mikeš, Střechýl aka
Kosmas, doktor Chocholoušek, Buldozer, Jovan, zavítal i Golem… V historii
konání Hudebních setkání ve Lhotce u Mělníka nebylo nikdy tak vytrvale
slunné počasí, jako tento rok. Jen krátký, avšak vydatný noční déšť,
se přehnal Kokořínským dolem. Mezi účastníky se navzdory vysokým
teplotám ani jeden den neprojevila nechuť k hraní a každodenní téměř
osmihodinové hudební experimentování vítězilo nad únavou a horkem,
panujícím od časných hodin až do večera. Pauzy v hraní tvořily
přestávky na oběd a večeři. Všudypřítomný klid v táborové základně
Lhotka přerušoval jen občas projíždějící houkající vlak, který
jedenkrát odpoledne na okamžik výjimečně přehlušila hudební aparatura,
zesílená na MAX; ta však byla záhy ztlumena na MIN.
Co do obsazení jednotlivých typů saxofonů byla letos Lhotka 2013 velmi
vyrovnaná. Zdvojený baryton, navíc v rukách dvou sehraných hráčů
z jedné kapely, šlapal v neomylných basových partech, dravé a divoké
tenory vedle tenorů baladicky vyprávějících; swingující, emotivní
i přísně zařezávající altky a konečně dva nepřeslechnutelné
soprány, které občas vystřídaly klarinety. 
Mezi nejhranějšími hudebními prvky a tématy k dlouhým nápaditým improvizacím byly jazzové, rockové a popové kadence, sledy dominantních jader /bridges/ a funky bounce ve stylu Freda Wesleyho a J.B.s´. V oblíbenosti vedla nejznámější skladba z nejúspěšnějšího alba „Natty Dread“ Boba Marleyho. Nekonečný maraton chorusů prokazatelně příznivě ovlivnil i personál v kuchyni, zejména pak prvního kuchaře. Tematicky velmi podobná byla i kolektivně secvičená Tequilla (Teguila) A. Locatelliho. Ani brazilský karneval ala Sonny Rollins se nedal celý den zastavit. Stylové variace u jednotlivých témat zahrnovaly jazz, ballad, blues, swing, funk, rock, salsu, sambu, bosa novu, reggae, ska. Na závěrečné jam session někteří saxofonisté doslova excelovali ve scatu, (ve významu jazzového zpěvu) i jako hráči na shakers, nebo jako sólisté na kazoo. Nabitý hudební a improvizační týdenní pracovní program navíc obohatila i táborová hříčka s otevřeným koncem, nesoucí se v duchu Tolkienova Pána prstenů. Zejména ti, kdož shlédli filmové zpracování, jmenovitě prvý díl trilogie, The Fellowship of the Ring, postřehli nejednu úzkou souvislost. Ariadiamus late ariadiamus da ari a na-tus late adua. Ah-ya-doo-ah-eh. Účastníci s během týdne též setkali s hledačem pokladů, seznámili se s Briketkou, s mistrem Dalem Turnerem, oprášili znalosti o vynálezu kostky cukru, a také vyzkoušeli téměř na vlastní kůži saxofonové popruhy Cebulla.
Závěrem lze konstatovat, že u všech saxofonistů byl znatelný
progresivní růst každým dnem už od prvních seminářů. Od samotného
usazení nátisku, tvorby tónu a ladění, přes osvojení si a používání
správné dechové techniky, zpřesnění rytmického cítění, až po
artikulaci, využívání dynamiky a frázování podle hudebního stylu, a
nakonec k sólům v složitějších improvizacích a rychlejších tempech.
To vše s využitím mnoha probíraných teoretických pravidel. Tyto nabyté
zkušenosti jistě napomohou všem hráčům pro svobodnější pocit ve
vlastních kapelách a bandech. 
Těšme se na příští saxofonovou smršť, ať již na Hudebním setkání 2014, na podzimním Brněnském saxíkovém srazu, nebo na jiné příležitostné saxofonové akci. Sledujte proto informace a užijte si konec léta.
Volný nátisk a široký dech. Dušan Čech