S jarním rozvolněním přichází detailnější náhled na další
ligaturu pro ebonitové – kaučukové tenorsaxofonové hubice.
Francois Louis – Basic Silver
Francois Louis ligatury viděl za svou praxi každý saxofonista. Výrobce
stále přichází iniciativně s nějakými vylepšeními „funkčnosti“ a
„designu“ a je otázkou, zda někdy nejde spíše o krok zpět. Ne vždy
totiž nový upgradeovaný model degraduje na nížší příčky modely
předchozí.
Francois Louis lze v principu rozdělit podle technologie
na ty původní s „drátkem a trubičkami“ a na ty s „plechovým
lisovaným páskem“. Dále podle funkce s pohyblivou
přítlačnou destičkou a kolmým šroubením k hubici na straně plátku
(tedy zespoda), a nebo se šroubením zhora hubice, rovnoběžně s podélnou
osou hubice.
Ligatura FL Basic
je vyrobena ve snaze nabídnout levnější a dosažitelnější ligaturu na
bázi filozofie ligatur Francois Louis. Je tvořena plochým páskem, a má
jeden upínací šroub zhora rovnoběžně s osou hubice.
Jeho dotahováním se objímka svým průměrem zmenšuje a tak dochází
k přítlaku destičky na straně s plátkem. Přítlačnou destičku tvoří
dvě podélné vylisované drážky oblého profilu, které působí na
kraje patky plátku ve dvou tenkých linkách.
Jako celek tedy patka plátku přitlačována není. Přítlačná destička
je v poměru k patce plátku malá, značná část dlouhé patky – skoro
1cm délky – je bez přítlaku.
Při nasazování je dilematem určení ideální polohy ligatury vůči
stopce plátku a zvolit, v jaké časti patku přitáhnout. Při posunu
ligatury níže pod rysku ligaturové zóny hubice je naopak oblast kolem
ramínek a řezu plátku bez přítlaku a vzduch zde uniká. Pocitově to
působí, jako by hubice měla větší otevřenost. Plátek se nahoře
nepatrně oddaluje od špičky a logicky se prodlužuje dráha hubice. (pozn.:
ráha hubice je délka klínu, který svírá zbroušená
část s ideálně rovným plátkem. V místě, kde se plátek s hubicí
setkávají je tzv. „bod zlomu“ Hráč svým tlakem
spodního rtu na oblast srdce plátku ohýbá plátek k hubici a mění tím
nejen otevřenost špičky, ale i délku
dráhy.)
Při snaze utěsnit plátek na hubici nehraje roli síla dotažení šroubku.
Středně silným dotažením se těsnosti plátku k ploše hubice nijak
zvlášť nedocílí. Plátek i tak propouští vzduch. Přitažením horního
šroubu větší silou má ligatura snahu se kolem závitu
deformovat a také šroub se trochu ohýbá. Vinu na
nedostatečném přilnutí má přítlačná destička ligatury.
Přítlačná destička
je kapitolou sama o sobě: je nižší a hlavně širší než
šířka plátku, tudíž zraková kontrola vycentrování plátku do
stran je ztížená. Destička je v profilu rovná, bez rádiusu, tudíž
zakřivenou patku plátku nekopíruje.
Na plátek dosedá pouze skrze zmiňované podélné vylisované drážky.
Působení na plátek silou v jednom tenkém bodě rovnoběžně s vlákny
materiálu deformuje plátek drcením, v podstatě jej má snahu
rozštípávat podélně.
Plátek samotný to k hubici nijak markantně nepřitiskne – plátek se
hýbe. Další komplikací při nasazování je, že široce povolená ligatura
se po navlečení na hubici celkem neochotně nastavuje otáčením do
vycentrované pozice destičkou proti plátku a pokud se nepozorně pootočí
ligaturou o pár stupňů do strany a destička je „vyosená“ mimo
střední linii plátku, přitlačuje ho více jen na jedné
straně. Plátek pak pochopitelně propouští vzduch na odlehčené
straně. Vycentrování je možné jen od oka, metodou pokus –
test – omyl – pokus, neboť destička patku plátku zakrývá a
je obtížné vše srovnat do osové roviny: deska hubice – plátek
horizontálně – přítlačná destička.
Docílit rovnoměrně nasazeného plátku a přitáhnout vycentrovanou
ligaturu ve správné horizontální poloze vůči patce plátku, aby jej
rovnoměrně přitlačila je hlavolamem, zkouškou trpělivosti a vyžaduje to
notnou dávku štěstí. Není to typ ligatury „přijít na pódium, nasadit,
dotáhnout, odehrát“
Další postřeh se týká objímky. Při dotahování se boční kovové
pásky – tvořící ligaturu – třou o hubici a chtě-nechtě je třeba
vzít za šroub větší silou, aby došlo vůbec k nějakému přitisknutí
plátku a ten se nehýbal. Nikdo nechce riskovat, že mu při hře ve vysoké
poloze rty tlakem odsunou plátek z hubice mimo dráhu!
Sundavání ligatury
Při povolování stavěcího šroubku je jeho hlava tak nízko a těsně
natlačená na ligaturu a hubici, že činí obtíže šroubek pohodlně
uchopit oběma prsty, dostat se pod něj, povolit a vůbec
s ním otáčet. Palec naráží na hubici. 
Tato pozice je konstrukčně nedomyšlena pro každého, kdo má normální
velikost prstů, tím spíše pro větší dlaň.
Dojem ze hry
Sem tam se po krátkém zahrání ligatura i plátek navzájem
přizpůsobí, hrou a působením vlhkosti si plátek sedne a případné
počáteční netěsnosti vymizí. Patříte-li k chronickým měničům
plátků po každé písničce, tato úleva těsnosti Vás
nečeká. V tomto popisovaném testu plátek stále propouští vzduch a stále
a stále, i po několika minutách. Mnohý hráč by již byl rozhodnut hledat
vinu v plátku a označil by jej za špatný. Avšak vinu nese špatná
primární funkce ligatury. S takovým ligaturovým
vyzbrojením spodní tóny poslouchají jen s hrubou silou a pouze v
„parníkovitém“ fortissimu v podobě multifonics.
(*…ne, opravdu to ani zdánlivě nepřipomíná tón Michaela Breckera..)
Výšky jsou jasné a ozývají se snadno a
zřetelně, nepřidušeně, ale přitom ne nijak ostře či pronikavě.
To však jen díky tomu, že na vyšší tóny se nepatrně zpevní nátisk a
plátek je konečně přitlačený na hubici jak má a vzduch směřuje řádně
do nástroje. Co nezvládá ligatura kompenzuje sevřenější nátisk –
takzvaný „lockjaw“.
Závěr k Francois Louis
Ligatura svým dojmem uplně nezklamala. Při pečlivém usazení a
nezasahováním do set-upu 10× za večer odvede dobrou práci. Horší je
manipulace při upínání i snímání z hubice.
Za zmínku zde stojí neodiskutovatelný fakt: S použitím varianty
FL Silver Plate lze docílit slyšitelně lepšího
zvuku a témbru, než verzí FL Basic Brass (bronze),
což ostataně i výrobce slibuje všude ve svých prezentacích.
V tomto směru na jeho tvrzení můžete vzít jed!
